Shoujo Zone!

Hollie McNish

Středa v 11:18 | Ája

Dlouho jsem neslyšela tak silnou poezii. Trochu mě mrzí, že je to anglicky, ale nedokážu si představit, že by to někdo dokázal přeložit do Češtiny. Naštěstí jsou k tomu videu mizerné Youtube titulky.

Martina Celerin

6. srpna 2016 v 16:00 | Ája
*.*

http://www.martinacelerin.com/index.php

Jaclyn Hill - Trying To Make A Change

22. prosince 2015 v 12:19 | Ája

I can do bloody well

20. prosince 2015 v 12:00 | Ája

My Fair Lady - Audrey Hepburn & Rex Harrison - At Mrs Higgins's house


Včera, jako každé Vánoce, opakovali My fair lady - krásný hollywoodský muzikál (který má k původnímu Pygmalionu daleko). A já zase viděla tuhle scénu (na youtube nebylo jiné video, než s japonskými titulkami) a říkala si, jak je mi to povědomé. Ale život není hollywoodský film.
Má předvánoční atmosféra je v ruinách. A jen proto, že jsem hledala lásku u špatného člověka. Zase. A je to má chyba - přiznávám, očekávám toho příliš.




Professor Henry Higgins: You see, the great secret, Eliza, is not a question of good manners or bad manners, or any particular sort of manners, but having the same manner for all human souls. The question is not whether I treat you rudely, but whether you've ever heard me treat anyone else better.
Eliza Doolittle: I don't care how you treat me. I don't mind your swearing at me. I shouldn't mind a black eye; I've had one before this. But I won't be passed over!
Professor Henry Higgins: Well then, get out of my way, for I won't stop for you. You talk about me as though I were a motor bus.
Eliza Doolittle: So you are a motor bus! All bounce and go, and no consideration for anybody. But I can get along without you. Don't you think I can't!
Professor Henry Higgins: I know you can. I told you you could.
[pause]
Professor Henry Higgins: [quietly] You've never wondered, I suppose, whether... whether I could get along without you.
Eliza Doolittle: Well, you have my voice on your phonograph. When you feel lonesome without me you can turn it on. It has no feelings to hurt.
Professor Henry Higgins: I... I can't turn your soul on.
Eliza Doolittle: Ooh, you are a *devil*. You can twist the heart in a girl the same way some fellows twist her arms to hurt her!




Eliza Doolittle: [singing] I shall not feel alone without you, I can stand on my own without you. So go back in your shell, I can do bloody well without...
Professor Henry Higgins: [singing] By George, I really did it, I did it, I did it! I said I'd make a woman and indeed, I did. I knew that I could do it, I knew it, I knew it! I said I'd make a woman and succeed, I did!
[speaking]
Professor Henry Higgins: Eliza, you're magnificent. Five minutes ago, you were a millstone around my neck, and now you're a tower of strength, a consort battleship. I like you this way.
[pause]
Eliza Doolittle: Goodbye, Professor Higgins. You shall not be seeing me again.

Sestřenka Violet má vždy pravdu

6. prosince 2015 v 9:35 | Ája

I love Lucy

19. srpna 2015 v 17:16 | Ája

50. léta...
Dlouho jsem se u žádného seriálu tak nenasmála. Už vím, proč tenhle sitkom několikrát zmiňovali v Gilmorových děvčatech, je totiž dokonalý. Hrají před živým obecenstvem a dělají si ze sebe legraci. Kéž by existovaly české titulky nebo ho někdy uvedla Česká televize.

Ed Sheeran a vynikající vinařská dieta

22. června 2015 v 10:25 | Ája
Jenom jsem musela sdílet tenhle gif, protože je... *.*


(Co by na to asi Jája řekla, kdybychom si pořídili ještě kočku... To by byl doma rachot...)


Tohle je asi zpráva týdne (a hned v pondělí):

Revealed: How to lose weight - drink plenty of red wine

Život je divnej...

13. června 2015 v 10:27 | Ája

OMG! Ta hra se mi tak líbila, že jsem si ji musela koupit. Takže jsem o 600,- chudší. Jistě, mohla jsem si ji stáhnout z uložta, ale jako výtvarník vím (bohužel i této zkušenosti se mi už dostalo), jaké to je, když vám někdo ukradne vaši práci nebo nápad. Když už jsem se stala fanouškem, nemohla bych to udělat i autorům téhle božské hry. Ale teď musím prodat svou nebohou ledvinu! T__T (dělám si legraci, nikdo by ji nekoupil - je naložena v alkoholu a kávě)
Těším se na 4. díl jako malé děcko: 8.-15. července!!!!!!



Life is strange

12. června 2015 v 8:22 | Ája
Přivítejme prázdniny hrou! Konečně jsem se jich dočkala. Už jsem tomu ani nevěřila. OMG! Tohle byl nechutný půl rok... A ani jeho závěrem nejsem nijak nadšená. Smůla se nám lepí na paty.
První díl (hra je rozdělena na 5 dílů jako seriál - je to příběhová hra, žádný akčňák) jsem zvládla se Štěnětem za jeden večer. Chytlo mě to! Chci vědět, co bude dál. Musím to vědět!
Líbí se mi soundtrack..
Takže konečně prázdniny...
Konečně?

Ty děcka

26. února 2015 v 20:19 | Ája

Tohle je prostě tak super gif... to jsem musela sdílet... Prostě tak... ŽŮŽO!!!
(už jsem se uklidnila...)

Předpoklady moderny

11. ledna 2015 v 14:26 | Ája

Flaneur (povaleč, flákač, tulák) - nový velkoměstský člověk, který dovoluje, aby jeho cestu ovlivňovali náhody. Vnímá během vlastního nepravidelného pohybu stále se měnící okolí - pozorně, ale bez větší účasti, nepředpojatě a bez ukvapeného hodnocení. Je to moderní hrdina (Paříž je, dík Haussmannovým širokým bulvárům, které strhly hranice mezi třídami, ideálním prostorem), který se svobodně pohybuje po městě, pozoruje a je pozorován, ale nikdy si s nikým nezadá. Baudelair uvádí ve sbírce Pařížský splín, že tento "záhadný tvor" nemiluje matku, sestru, bratra, přátele, svou vlast, zlato - miluje oblaka, plující oblaka, ta dálná - zázračná oblaka.

Dandy, flenear, cizinec - to jsou noví hrdinové moderny. Osamělí, putující, dobrovolně vykořenění, anonymní muži. (Neplatí pro ženy - jejich role je určená. Mají se starat o domácnost, tedy děti a manžela. Pokud by se náhodou nějaká žena odvážila o chování dandyho, bude budit pohoršení a je považována za odpad - děvku. A to i u pokrokově myslících umělců - např. u Baudelaira.)
...
Tohle je v našich skriptech k dějinám umění. Nemám pocit, že by se toho tolik změnilo a zdá se mi, že pociťuji stále větší odpor k mému vrozenému údělu býti ženou. -___-

'We need a bold, scandalous feminism'

19. října 2014 v 14:44 | Ája

A opět je tu článek, který doporučuji k přečtení. Ano, jsem feministka. Nemám se za co stydět (pokud to slovo považujete za nadávku, tak si článek přečtěte, pokud umíte alespoň trochu anglicky).


http://www.theguardian.com/books/2014/oct/17/we-need-bold-scandalous-feminism-malala-yousafzai?CMP=fb_gu

Sidonie

3. října 2014 v 9:26 | Ája
Minulé úterý jsem byla se spolužačkou nakupovat nitě na šití knih a našla jsem v galanterii u pokladny reklamní leták (obrázek dole). Spolužačku jsem následně uprosila, abychom se tam šly podívat a ona mě teď nenávidí, protože si koupila tašku. ^^ Ale krásnou!
Ani já neodešla s prázdnou (konečně jsem našla látku s liškami), mají tam textilní metráž za rozumnou cenu (v Brně je dražší). Takže když někdy zavítáte do Ostravy, stavte se tam, je to v centru.
Mají i internetový obchod, ale ceny jsou vyšší - prý pro Pražáky. http://sidonie-design.cz/ Zboží šijí z té metráže, kterou tam prodávají. A ty látky jsou opravdu krásné *.* (Chci být odporně prachatá... ale nejsem... i kdybych byla, pravděpodobně bych to okamžitě utratila.)


Popis výroby obalu na čtečku II.

12. září 2014 v 16:09 | Ája

Z nějakého důvodu mi Google Chrome nedovolí přihlásit se do administrace blogu, proto píšu druhou část s týdenním zpožděním (chtěla jsem to napsat už před odjezdem na dovolenou, ale nešlo to). Čtečka i obal přežily týdenní dovolenou! :D

Tato část se bude věnovat vnitřku - tedy 2 tenčím lepenkám (růžová část). A tady začíná ta sranda, to nejtěžší: lepení. (bubu bu)
Co je nejdůležitější pomůcka při lepení, bez které se neobejdete? Starý hadr! Nejhorší ze všeho jsou skvrny od lepidla, které pokazí několikahodinovou práci. Lepidlo je prevít, proto si vždy očistěte ruce. Když to jinak nejde, klidně o tričko nebo tepláky.

Pokud jste podle předchozího návodu naškrobili látku, měla by se takhle nějak zkroutit do sebe.
K lepení používám škrob smíchaný s Duvilaxem. Duvilax je podobný Herkulesu (alespoň vzhledově), ale rychleji schne a časem nežloutne. Navíc je hustší. Prodává se v modrém kýblíku po kile (až do 30 kg, kdy ho používají na stavbách, ale 1 kg naprosto stačí, většinou mi stihne zaschnout, než jej celý dopotřebuji; stojí okolo 100,- a mají ho v drogerkách nebo barvách-lacích). http://www.colorshop.sk/fotky10517/fotos/8586002762112.jpg Pokud nechcete investovat do lepidla, Herkules (alespoň to větší žluté balení) by to měl zvládnout, ale bude déle schnout a nemá takovou lepivost.
Proč se lepidlo míchá se škrobem? Jak už jsem říkala, lepidlo je hustší (takové těžké, špatně se rozetírá a než se rovnoměrně rozetře, usychá) a v případě, že natírate větší plochu (jako třeba knižní desky) je menší hustota lepší, aby se lepidlo snadno roztíralo. Škrob též zpomaluje schnutí, takže máte čas opravit chyby. Poměr je 1:1, popř. méně škrobu.
Dal budeme potřebovat knihařskou kostku. To je opravdová kost (většinou hovězí), kterou knihaři používají k uhlazování a rylovaní. Stojí okolo 50,- či víc (podle velikosti). Šikovná pomůcka, ale chápu, že není v každém papírnictví. Takže neklesejte na mysli. Knihařská kostka je sice nezbytná, ale dá se nahradit. Rylovat se dá i pletací jehlicí a u větších ploch se mi při potahování a následném uhlazování osvědžil vršek plechové dózy na čaj (po nějaké době se z něj setřela barva, takže jsem už nemusela mezi něj a látku dávaj čistý papír a uhlazovala na přímo). No ano, já vím, je to prasárna, ale funguje to...
Are you ready? Je čas natírat...


Podle školního návodu by se mělo lepidlo (tedy vlastně směska lepidla a škrobu, ale budu říkat lepidlo) natírat na látku... No, pokud byla naškrobená, asi by se nemělo nic stát, ale já se bojím, že proteče a budou tam fleky. Možná je to paranoidní a bezdůvodný strach, ale raději natírám lepenku. Jenže ta se začne, když přijde do kontaktu s lepidlem (a tedy vlhkostí) jako každý papír, vlnit. Takže je to na vás. Já natřela lepenku, jde o tenkou vrstvu. Ilustrativní obrázek nahoře to ukazuje... a taky psí chlup. Nevynechejte žádný kousek, lepidlo musí být až do krajů. Až je lepenka celá natřená (CELÁ!), teprve pak ji přiložte na látku a kostkou (či čímkoliv jiným vhodným nástrojem) přes látku uhlazujte (hladit, ne tlačit, rýt, atd.. jemně...) ze středu ke krajům a vyžeňte všechny vzduchové bublinky. Jsem královna bublin, hahaha!
Pokud je povrch látky už rovný, bez bublin a lepidlo začíná zasychat, uložte lepenku na pár minut pod několik knih, aby byla zatížená (já mám dřevěnné desky). A tohle celé ještě jednou s druhou lepenkou.


Lepenka se může trochu zkroutit, ale to nevadí. Až lepidlo zaschne, mělo by to vypadat jako na obrázku dole. Ano, to je má kostka. Potahování je má oblíbená činnost :)


Těch ošklivých zkroucených okrajů se musíme zbavit. Naškrobená látka má tu příjemnou vlastnost, že je uříznutelná ostrým řezákem (ostrým!), takže okraje můžou být pomocí pravítka docela přesné a rovné. Tudíž pryč s nimi, jeden cm okrajů bude stačit. Pokud jste gumičku přišili příliž blízko k okraji, je lépe vystříhnout do okrajů látky zuby (je to viditelné na 4. obrázku dole).


Protože je lepenka tenká, nebudeme nijak zvlášť složitě zakládat okraje. Postupujte podle obrázků a popisů.


Přilepte směskou jednu stranu, uhlaďte a počkejte, až zaschne (za chvilku). Přehnětě (ještě nelepte) druhý okraje a tužkou si naznačte roh, kde se setkávají.


Ořízněte roh nalepeného okraje, ale jemně, ať neuříznete i lepenku (jemná rýha nevadí, nepůjde vidět).


Opět přehněte a nehtem si vyrylujte část, kde se dotýkají. Nevím, jak to slovně popsat, snad je to pochopitelné z obrázků.


Podle rýhy ustříhněte okraj.


Pokud jste rylovali a stříhali přesně, sednou látky vedle sebe a neprosvítá pod nimi lepenka. Samozřejmě nalepte další roh a opakujte tento postup na všech ostatních. První se možná nepodaří, ale to chce cvik. Uhlazujte kostkou.


Následuje část s kapsičkami, která je v levé straně desek. Pokud se na ně chcete vykašlat, pokračujte do dalšího článku s popisem výroby desek. Ale pokud je tam chcete mít, protože vám přijdou užitečné, tak se budete muset spokojit s velmi stručným popisem. Nechce se mit to celé vysvětlovat. Myslím, že je to z těch obrázků i celkem pochopitelné (stačí si trochu namáhat mozek).


To čistě růžové není papír ani látka, ale knihařské plátno vyšší kvality, takže je podlepené papírem (spolužáci na něj rádi nadávají, protože se s ním blbě potahuje, což je pravda; navíc je dost náchylné na lepidlové fleky, které jsou neodstranitelné). Ale je krásné...
Dole je ukázka... jak to nazvat? Vyklápěcí kapsička? No nejspíš. Je ze 3 kusů plátna a uprostřed je tvrdý papír na zpevnění. Na obrázku dole už je nalepený, pak se přehne růžové plátno a zase nalepí. Takže doporučuji další obrázek, kde je snad patrné, jak to funguje.


Na obrázku dole je ještě vidět patentka, kterou jsem ale později odstranila jako nepraktickou. Ovšem odstranila jsem ji příliš pozdě, tak mi po ní zůstaly fleky. :/ Měla jsem si to rozmyslet dřív.


Takhle to vypadá zezadu. Takhle jednoduše kapsy připevníte k lepence (tentokrát žádné šití, to je jen ta hloupá patentka)


Nebudete mi to možná věřit, ale celá výroba trvala 2 dny. Respektive 2 noci (ve 3 ráno to obvykle vzdám a jdu si lehnout). Lze to pozorovat na fotkách, kdy se mění jejich světelnost. Než jsem dokončila vnitřek, byla hluboká noc.
Takže psst... Psík už dávno spí.

Sněhurka

5. září 2014 v 13:04 | Ája

Tak jsem ukojila své selfíčkářské choutky a vyfotila své vlasy po zákroku - odbarvení odrostů. No... Je to zajímavé, že? Hmm. Když jsem si šla pro gyros k obědu, přišel se na mě podívat i kuchař (myslím, že mě pomlouvali).
Snad se ta barva vymyje... Snad budou zase krásně růžové *.*
(Ano, je to upravené ve Photoshopu, ale vlasů jsem se retuší ani nedotkla!)

Popis výroby obalu na čtečku I.

3. září 2014 v 21:51 | Ája
UPDATE: Rozhodla jsem se změnit název z tutorial na Popis výroby, protože tutorial by měl asi vypadat jinak. Tohle DIY je experiment i pro mě a popisuji zde svůj postup.
Takhle by měl vypadat výsledek. Kvalita fotky je nic moc, dnes ráno nebylo světlo...

Předem upozorňuji, že tohle je knihařský návod a chce to trochu zkušeností, schopností a materiálů. Pokud máte odvahu a koule, můžete si vyrobit svůj obal (nerada používám slovo originální) na čtečku. Pokusím se návod napsat co nejpodrobněji a pokud něčemu nebudete rozumět či něco nebude jasné, piště do komentářů a já, pokud nebudu příliš líná, vám odpovím.
Víceméně je to návod na obyčejné knižní desky nakladatelské vazby, kdy se dovnitř nevkládá knižní blok, ale čtečka.
Začínáme!
Krok číslo jedna: Pusťte si nějakou uklidňující hudbu (já preferuji mluvené slovo - Hercule Poirot, Toulky českou minulostí či Na Plovárně jsou moji favorité), pomáhá to.
Nejdříve potřebujeme lepenku. Lepenka, stejně jako každý strojní papír, má směr vlákna. Tohle je velmi důležitá věc! Začátečníci na ni rádi zapomínají. Pravidlo zní, směr vlákna musí být rovnoběžný s hřbetem. V našem případě tedy vlákno vede rovnoběžně s delší stranou (nahoru a dolů). Jak poznáte směr vlákna? Protože to nedokáži vysvětlit, přečtěte si to na téhle stránnce: http://www.saima.cz/index.php/knizni-vazba

Přesněji potřebujeme 4 kusy lepenky. Jak vidíte na obrázcích, jsou rozdílné tloušťky. Dva kusy jsou o šířce 2 mm. Mohou být i tlustší (tenčí raději ne, ale to je vlastně na vás). Dva kusy jsou tenčí, okolo 1 mm. Pozor, opět méně ne, nenahrazujte tvrdými papíry (kladiváky - nevím, proč se jim tak vlastně říká), mohlo by dojít k utržení nebo jinému poškození.
Tenčí lepenka má přesnou velikost čtečky. Tlustá je min. o 3 mm větší z každé strany (pokud se rozhodnete jako já přidělávat boční lištu, tak i víc). Budou se ještě zařezávat, proto může být klidně mnohem větší, je lepší počítat s rezervou, než by někde něco chybělo.






























Dalším krokem je připevnění gumičky k tenčí lepence. Někteří možná budou tvrdit, že pouhé lepidlo postačí. Tomu já nevěřím, má zkušenost s lepidlem je taková, že nedrží kdy má a drží, kdy nemá. Proto jsem gumičku k lepence přišila (nevýhoda je, že když čtečku vytáhnete, bude šití viditelné). Jejich délku si naměříte podle čtečky - ta by v jejich objetí měla držet pevně a moc sebou neházet. Horní fotka je líc, dolní rub.



A teď přistoupíme k přípravě potahů desek. Ať už si zvolíte cokoliv - papír, knihařské plátno, látku, kůži, prostě skoro cokoliv - budete potřebovat pšeničný škrob. To je to tajemství! Škrob se prodává v drogerkách v sáčcích asi po půl kile, jde o bílý prášek podobný hladké mouce. Kdysi se používal ke škrobení prádla, odtud je sousloví škrobený límeček. Škrob vlastně způsobí zatuhnutí látky, ale ne úplné slepení a je (případně) vypratelný. Pokud si zvolíte látku, užití škrobu vám zabrání prosáknutí lepidla a nechtěných fleků (pokud ji zaškrobíte správně, ale pokud lepidla naplácáte opravdu hodně, nepomůže to).

Škrob... No jo, škrob, tohle je peklo... A zapeklitě se to i slovně vysvětluje. Tohle je můj recept, existují určitě i jiné. Snad to dělám správně.
Potřebujete hrnec nebo nádobu, která snese horkou vodu. Pokud se rozhodnete pro hrnec, raději to mamince předem oznamte, protože by pak už mohl být k nepoužití. Vaříte přece lepidlo (i když slabé). Cca 2 polévkové lžičky nasypte do nádobí a dolejte trochu studené (!!!) vody, tak aby vznikl řídký roztok (řídké mléko). Ne moc vody, jen aby se prášek rozpustil. Míchejte, míchejte, zničte hrudky!!! A zatím si dejte vřít vodu. Pokud máte rychlovarnou konvici, tím lépe! Nechte vodu odstát, nesmí být úplně vřící. Škrob nesmí projít varem, jinak příjde o lepivost!!! Do rozmíchaného prášku pomalinku lejte horkou vodu - začne to okamžitě hostnout a připomínat pudink (bezbarvý), takže mícháme a mícháme. Podle toho kolik dolijete vody, budete mít hustý škrob. Vždy je lepší mít škrob hustší, protože lze následně naředit, opačně už je to horší (v zimě jsem to řešila tak, že jsem ho nechávala na topení, aby se z něj ta voda trochu odpařila a vyschnul, ale nevím, jestli to opravdu pomáhá). Připravte jej trochu víc, budeme ho potřebovat i nadále (malá zavařovačka by měla postačit). Pokud škrob nespotřebujete do jednoho dne, doporučuji jej uchovávat v uzavřené nádobě (ta zavařovačka se šroubovacím vršek - dětské výživy - je ideální) v ledničce. Škrob se v teple rychle kazí a opravdu příšerně zapáchá >.<
V teplém stavu je tekutější, stéká z vařečky/štětce, doporučuji hned přelít do zavařovačky a hrnec umýt. Jakmile škrob uschne, jde to hodně špatně, ale jak říká matka: horká voda odstraní kdejaké svinstvo.



Můj škrob je poměrně hustý a budu jej muset lehce zředit. Jak vidíte, trochu zbělel, ztuhnul a drží na štětci. Pokud má hustotu sperma, je už moc řídký...

Připravte si potah - vždy si dávám rezervu a větší okraje. Ty se nakonec oříznou, takže to nevadí, nešetřete. Snadno se může stát, že někde kus chybí a to už nespravíte. Dole na obrázku jsou tlustší lepenky. Budou mít tmavý potah.



Tohle jsou tenčí lepenky (poznáte podle gumičky). Zvolila jsem jiný potah, abych vnitřek odlišila od vnějšku, ale to je samozřejmě na vás. (Já budu přidávat ještě kapsičky, ale to až v dalším článku.)


Takhle nějak vypadá látka natřená škrobem (před uschnutím). Škrobí se vždy z rubu (!!!), pouze na jedné straně. Jednoduše vezmete štětec a natíráte škrobem. Pozor, ať si nezamažete druhou stranu, zůstal by tam nepatrný flek. Pokud se škrob rozetírá dobře, hned neusychá, máte ho správně hustý. Pokud to jde těžce, hrudkuje se, nařeďte jej opatrně pár kapkami vody. Ale velmi opatrně, i zde platí pravidlo, že příliš vody škodí. Nevynechejte žádná místa. Dejte si pozor na hrudky, štětinky ze štětce a zatoulané nitky z látky, ... odstraňte je nejlépe okamžitě! Pak by mohly nadělat neplechu.
A pak čekejte, než škrob uschne. Můžete si třeba uvařit kafe, jít na procházku, navštívit kamaráda... Já si jdu umýt vlasy, abych z nich dostala barevné tužidlo. Po uschnutí bude látka ztvrdlá, okraje se stočí dovnitř. Nebojte, není třeba ji žehlit (to by asi nebylo ani rozumné), látka se při potahování znovu napne.
Nátěr můžete opakovat. Záleží, jak hustý jste měli škrob, stačí i jeden nátěr.
Pokud se povedlo, gratuluji, právě jste si vyrobili knihařské plátno.

Pokud jste roztěkaní jako já, pozor na záměnu kelímků. Omylem jsem štětec hodila místo do vody do dopitého kafe...
-___-
Toto je autentická (předmět doličný) fotka mé počínající debility, stárnu...

Barevné

18. srpna 2014 v 18:25 | Ája

V pátek jsem se zase po dlouhé době vydala do Ostravy, tentokrát jen na výlet a popovídat si s bratránkem. Takový výlet se samozřejmě neobejde bez sushi, kávy a zákusku, a taky korálkárny! Sice máme skvělou i v Hodoníně, ale na Kuřím rynku v Ově je Stoklasa. A tam u pokladny je malý proutěný košíček a v něm jsou telefonkové (máte to jiný název?) gumičky do vlasů. Když jsem je spatřila, rozzářily se mi oči a můj vnitřní hlas křičel (kupodivu anglicky): IT'S SO FUCKING COLORFUL!!! Musím je mít! Musím je mít!!!
Tak optimistické! Hned mám lepší náladu ^^

Prababičiny poklady

1. července 2014 v 14:12 | Ája

Našla jsem další s prababičiných pokladů! Tedy vlastně má matka, když kramajdila kuchyň.
Kde jsi, mé dětství, kam jsi se podělo?

Kabela vol2

12. června 2014 v 21:57 | Ája


Fixace okrajů duvilaxem, neb můj stařičký šlapací šicí stroj neumí entlovat a ručně se mi nechce...

Kabela

7. června 2014 v 15:49 | Ája

Tohle je moje nová kabela. Svým způsobem je stará, koupila jsem ji už loňské léto s úmyslem přešít ten kousek za 200,- na něco úžasného a skvělého a... Ale nějak nebyl čas (či spíš mě přemohla lenost). Tohle léto se do toho ale pustím! I když kdo ví, matka vyhrožuje, že mi přehází pokoj, aby vyměnila koberec, který je v dost špatném stavu. Můj pokoj je i ateliér, naštěstí ne malířský, ovšem zažil i převržený kbelík duvilaxu (a z toho místa je milé škrabátko). Tak uvidíme, jak to s kabelou dopadne. Teď jen geniální nápad, nakreslit návrh a pustit se do práce. Fighto!
Budu průběžně informovat.

 
 

Reklama