O mně

Every designer in this world

4. srpna 2015 v 19:24 | Ája
TOHLE je tak true story, bro...
-_________-

U doktorů

16. července 2015 v 18:16 | Ája


Bolí mě už pár týdnů břicho, respektive pár měsíců... A teď, když mám čas, protože jsou prázdniny, donutila mě máma jít k doktorce, co kdyby to bylo něco vážnějšího. Ukázalo se, že ne. Jsem simulant a hypochondr. Doktorka mi doporučila, abych se nestresovala a navrhla mi, že pokud se to nezlepší, předepíše mi antidepresiva (eh?). Abych ale neodešla z ordinace s prázdnou, dostala jsem recept na prášky proti překyselení želudku.
Čekala jsem 2 dopoledne v čekárně. Ještě, že mám čtečku. Střídala jsem 2 knihy, abych nezmagořila a přečetla přes 200 stran (čtečkových, jsou menší). Dopravní prostředky a čekárny lékařů jsou ideální místa ke čtení (u doktorů mi jen vadí ty koženkové sedačky - lepí se k nim zadek). Udivilo mě však, že jsem byla jediná, která tam četla. Ostatní znudeně čučeli na sebe nebo na zdi a otráveně odfukovali a vzdychali. I ty reklamní plakáty na kapky proti kašli po patnáctém pročtení začnou nudit - ja v nich aspoň hledám typografické chyby - choroba z povolání. Samozřejmě nejlepší je potkat nějakého známého, dát se do řeči a pak čekání rychleji utíká (takhle se tam potkávaly skupinky seniorů). To se mi ale stát skoro nemůže (pravděpodobnost je mizivá a nejsem ani tak stará), i když v Zapadákově žiji okolo 12 let, skoro nikoho tu neznám. Nemám tu téměř žádné kamarády, není to smutné? Ještě, že mám čtečku... S knihou si člověk nepřipadá tak sám.
Občas jsem se tak zabrala do děje - nevěděla jsem, kdo je na řadě.
Dnes mě čekal 3. den. Ráno jsem nasedla na autobus, protože se mi nechtělo běžet po svých (i v MHD se dobře čte... no jo, jsem líná, ale věděla jsem, že zpátky půjdu pěšky a chtěla jsem si ušetřit jednu cestu v té výhni) a v půlce cesty jsem si uvědomila, že jsem před odchodem z počítače nevzala flashku. A to jsem chtěla jít tisknout... Kruciš... Noc předtím jsem to dokončovala (v 11 mi kyksnul program, už se mi to jednou stalo, prostě se nepustí a nejde s tím nic dělat, než znovu nainstalovat; takže jsem ho musela odinstalovat, restartovat, nainstalovat, restartovat a teprve pak, když konečně běžel jak měl, exportovat do tisku, to už byla půlnoc). Nemělo cenu vystupovat dřív. Vyzvedla jsem si u doktorky lísteček s pořadovým číslem a naskočila do stejného autobusu, protože se už vracel - jsme tak malé město, že jezdí pořád dokola. Doma jsem sebrala flashku a zase naskočila do autobusu - bydlíme teměř na konečné. O hodinu později, než jsem plánovala, jsem se posadila v čekárně. A pustila se do čtení. Přede mnou bylo 15 netrpělivých pacientů. O hodinu později jich nebylo zase o tolik méně. Mám rozečtenou dobrou knihu, tak mi to utíkalo, ale přeci, hlodal ve mě červík - musím jít tisknout, vařit, přijde na mě vůbec dnes řada? Před půl jedenáctou jsem to zabalila a šla domů. Na webových stránkách jsem zjistila, že se mohu objednat i přes email. Uvažuji, zda nepošlu fotku své ruky s dotazem: Odpadne? Lepra to není, tím jsem si jistá. Dobře se mi čte i v křesle v obýváků a není to tak daleko ke zmrzlině. A ze zmrzliny mě přece břicho bolet nemůže, ne?
(První den jsem překvapeně zjistila, že se už neplatí 30 Kč. Prý od nového roku... Je červenec.)

Nový vzhled - nový...?

7. července 2015 v 16:16 | Ája
Jsem líná měnit účes (popravdě jsem nechtěla dlouhé vlasy, ale ono to roste a roste), jsem líná hubnout - a na to nemám výmluvu, jsem líná dělat cokoliv. Ono je to možná tím horkem nebo překyseleným žaludkem, ale jsem prostě líná a to bude asi pravda. Ale stejně občas přijdou ty životní situace, kdy si člověk poví: jo, chce to změnu. A tak je tu nové záhlaví blogu... Trvalo mi rok a omlouvám se za všechny přechodné verze, ale s tímhle jsem konečně spokojená (prozatím, za měsíc budu vymýšlet nové).
Tak ne, nevydrželo mi to ani jeden den -___- Jsem teď konečně spokojená? Možná... Do zítra...
Fuck yeah!






Tyhle zatracené horké dny nejsou k ničemu jinému, než aby je člověk strávil s knihou a vinným střikem nebo koktejlem, kde je hodně hodně vodky...

Nový projekt

3. července 2015 v 15:25 | Ája


XIX. Mezinárodní seminář Společenstva českých knihařů 2015

21. června 2015 v 19:21 | Ája
Ach, asi nebudu schopna napsat smyslupný článek o semináři v Rosicích, kde se to tenhle víkend knihaři jen hemžilo. Začalo to už ve čtvrtek, kdy mi volala naše vedoucí, zda pojedu, protože jsem byla náhradník a vše už bylo zaplacené. Původně přihlášení spolužáci totiž onemocněli. A to není poprvé! Brzy se o mně začne šuškat, že mám pod postelí jejich panenky vúdú a bodám do nich jehlice. Ale to není pravda! Vážně! Fakt! To bych přeci nikdy neudělala... Nikdy... Já rozhodně ne... Ehm...
Naštěstí jsou Rosice u Brna a to není pro Moraváka taková dálka.
Seznámila jsem se s další liškou, anglická knihařka Nicky Oliver má své malé knihařství Black Fox BIndery a je to bohyně! Její knížky jen srší barvami, říkám si, jestli to není nějaká společná vlastnost lišek...

Mám filetu! *.* Je to sice jen obyčejná fileta, ale někde člověk začít musí...

Zápočet z dějin umění

17. května 2015 v 20:52 | Ája
Jsem frustrovaná...
Jsem velmi frustrovaná...
Byla jsem naštvaná a vzteklá, ale teď jsem frustrovaná... (to je další stádium, pak bude následovat smíření, protože se to prostě našprtám, abych prolezla do dalšího ročníku)
Tohle se opakuje každý semestr před zkouškou z dějin umění. U těch starých to nebylo tak zlé, byla tam spousta krásných žen, na které se dalo koukat (a kdo by se nepokochal hezkou tvářičkou Máří nebo nahou zadnicí Zuzany). Ale moderní umění...
Co je kruci uměleckého na tom, nechat se ukřižovat na Volkswagen brouku? Nebo se nechat postřelit od kámoše...? Anebo si do paže nechat naroubovat větévku??? (Samozřejmě, že dostal otravu krve!!!)
Můj ženský a selský rozum to nechápe. Četla jsem, že umění by mělo mít eudaimonistickou funkci - tedy mělo by obohatit naše životy. Neděje se... Má duše nejspíš musí být přesycena duševním bohatstvím... Ale není.
Neměli bychom těmto umělcům být vděční? Vždyť bojují proti konzumní společnosti! Alespoň to tvrdí... A taky spoustě dalších nešvarů té zkažené široké veřejnosti (která do galerií nechodí, protože v telce jsou zajímavější věci). Trpí kvůli nám - novodobí mučedníci. A odměnou jim je, že se o nich musíme my, studenti "umění" učit. To je náš trest... Je to zkouška našeho přesvědčení.
Tímto článkem v šibeničním tónu chci pouze vyjádřit svou frustraci. Protože mě nikterak neobohacuje tohle:


To je velká díra (15 na délku) v Nevadě, kterou vybagroval Michael Heizer (jeho otec byl archeolog), aby poukázal na plynutí času a pomíjivost, kterou můžeme pozorovat ve vrstvách zeminy. Jmenuje se Dvojitý negativ. Škoda jen, že se do Nevady jen tak nepodívám, abych toto dílo mohla obdivovat a hloubat nad pomíjivostí života...
A pak jsou tu vídenští akcionisté:


Prasečí krev...
-_____-

Barvy

7. dubna 2015 v 14:08 | Ája
Když mě přepadne trudomyslnost (a nemám míč, neb jsem nešika a rozbila bych okno, kdybych si pinkla), musím se obklopit barvami. Děla mi to tak dobře...
Zkuste to taky. Nechoďte do galerií, ale galantérek (podobná slova, náhoda? nikoliv!) a kochejte se barevnými klubíčky. Dneska jsem si koupila 3, protože jsem byla opravdu skleslá. Teprve teď (14:12) se ukázalo slunce, ale nebe je plné mraků a má nálada kolísá s tlakem. Pravda je, že jsem netrpěla takovou trudomyslností, abych si je musela nutně (z čistě terapeutických důvodů samozřejmě) koupit. Ale byly ve slevě... Z 45,- na pouhých 30,-. Zvláštní je, že za 30,- je běžně koupím u nás v Hodoníně. 15,- je ostravská přirážka? Smysl by dávalo, kdybych je zakoupila poblíž školy, jmenuje se to tu Mariánské Hory (vysokohorská přirážka), ale Kuří rynek (Jiráskovo náměstí) je v ďolíku...
Měli jen tyhle odstíny (celkem šik):


Potřebuju barvy!!! Takhle vypadá můj šicí stroj, když se vrátím z nákupu knihařských potřeb a koupím si kapitálek v každé barvě, protože každá je tak krásná! Potřebuju větší dózu!

Flóra vs. já

24. března 2015 v 14:37 | Ája
Nikdy jsem nebyla nejlepší v péči o květiny. Neznám povětšinou jejich názvy, jen ty nejznámnější. Květina, kterou jsem dostala na Valentýna (i přes protesty, že nic nechci), už skoro chcípla. A já se fakt snažila, fakt jako. Ale prostě... Nevím, uschla... O.o To je pech...


Ale ne vždy to dopadne tak tragicky. Například když mi chcípla květina po prababičce (a už fakt byla stará a já ji asi přelila nebo co), nechala jsem ji v květináči a nevyhodila - ano, částečně z lenosti. Umřela... A zrodila se znovu... Zázrak přírody *.* Je to má mini džungle, kde přežije jen ten nejsilnější. Mušky už z toho nelétají, asi taky chcíply.



A pak přišla chvíle, kdy jsem (z nepochopitelného důvodu) uzmula na Přírodovědecké fakultě (asi pod vlivem vší té přírody či co...) list. A ten jsem dala do vody a on - nekecám - pustil kořínky. A ty rostly... a rostly... a rostly... Až začaly být fakt dost dlouhé. Tak jsem list konečně zasadila. Jenže protože jsem pořád dost líná, nesehnala jsem žádný květináč, ovšem to nevadí - jsem eko... A to je prý dnes cooooooool...


To je vše o mém vztahu k přírodě...

-_____-

Čočková

10. února 2015 v 13:05 | Ája
Pravda je, že neumím vařit, ale děsně mě to baví. Mé kulinářské schopnosti jsou založeny na improvizaci a také faktu, že když mám hlad, nejsem až tak vybíravá (a hlad je nejlepší kuchař, takže sežeru všechno). Rozhodla jsem se, že uvařím čočkovou polévku. Polévky nesnáším, ale čočková je fajn (a taky pórková, česneková a dýňová), alespoň v podání mé matky.
Už mi to bublá na sporáku. Zdá se to moc řídké, čím bych to zahustila? Mléko nemám (natož smetanu a o zásmažku se raději pokoušet nebudu), ale třeba některá spolubydlící... Hmm. Čichla jsem k jednomu - své nejlepší časy už má za sebou, to ne. Prohledala jsem ostatní přihrádky a nic. Prostě... vodkou polévku nezahustím...

Škrob po záruce

1. února 2015 v 11:26 | Ája
Jsem takové prase!!!
Ten škrob jsem měla vyhodit už před dvěma týdny... Nyní mě k tomu donutil ten příšerný smrad. Zničila jsem celou kulturu! O.o


fuj
fuj
fuj!!!
>.<
(Docela by mě zajímalo, proč se to tak zbarvilo. Žádnou barvu jsem nepoužívala :/)

Ranní splíny

31. ledna 2015 v 1:17 | Ája

Prostě ranní já...

Post klauzurní

25. ledna 2015 v 10:48 | Ája
Vím, že jsem krapet zpomalená. Například před státnicemi jsem byla klidná jako želva a pak mi po těle vyskákaly nehezké fleky, kterých jsem se zbavovala měsíc. Teď mě trápí zle sny ohledně mé letošní klauzury, které je mimochodem už týden hotová a úspěšně splněná. Ale v mých snech ne - tam ničím sazbu, lepidlo nelepí, blok nejde ořezat... Hotová knihařská noční můra...

Včera jsem byla v kině! (To je důvod k oslavě, protože tam nechodím moc často. Naposledy jsem byla... minule léto? Ne ne, pak ještě na podzim...) Big Hero 6 je animák od Disneyho, který je narozdíl od Frozen opravdu vtipný, smysluplný a ráda se na něj podívám zase znovu. Většinu návštěvníku tvořili rodiče s dětmi (no a pak my - přerostlé děti), nevím, ale podle šustění a chřoupání za mými zády se lidé do kina chodí nažrat. NAŽRAT! Protože chřoupali i během té nejsmutnější scény. (Vždyť on umřel!!! Sorry, spoiler...) Jak někdo může jíst, když je to tak smutné?! Ti lidi nemají srdce!!! T___T Ani můj přítel a bratr, kteří sežrali celou krabici pop cornu a já musela sedět mezi nimi... Nenávidím pop corn...


Dočkala jsem se! V Hodoníně sněží. Už druhý den. Sněží, i když nemáme hlavní úklid... To je podezřelé...

Večerní škola

16. ledna 2015 v 0:08 | Ája
Letos máme ve škole novinku - ve zkouškovém období je prodloužena otevírací doba a můžeme pracovat do půl dvanácté. Takže je to opravdu večerní škola. Dnes jsem vyjímečně odcházela po jedenácté hodině... Normálně chodím dřív, abych si doma ještě navařila, ale dnes to nešlo. Práce je hodně, a když se nedaří, tak se nedaří. Takže teďka chroupám chipsy (taky jsem si mohla otevřít konzervu mandarinek) a těším se do pelechu.
Dneska to byla dvánáctihodinovka... Kruci, kdo mi zaplatí přesčasy?
Doufám, že už nikdy nebudu muset ručně sázet písmo z literek. Pitomý autor a název díla mi zabral několik hodin -___- ... a vysloužil mi pěknou depku >.<
Kruci... už je po půlnoci... O.o Nestihla jsem to!!!

Spavé počasí

2. ledna 2015 v 17:22 | Ája
Já se tomu zvířeti ani nedivím, že pořád spí, spala bych také...

PF 2015

24. prosince 2014 v 13:55 | Ája
Já i naše divá fena Jája Vám přejeme krásné Vánoce a šťastný nový rok. Neproležte ho celý v peřinách jako tohle líné psisko.

Ája & Jája

Pondělky

15. prosince 2014 v 15:17 | Ája
Každé pondělí brzo ráno vstávám a cestuji do Ostravy. Dnes jsem zjistila:
1. Nikdy nenavazujte oční kontakt s neznámými podivnými lidmi v MHD. Není to dobrý nápad, hlavně se na ně neusmívejte!
2. V zápočtovém týdnu obchoďáky zlevňují kávu, energiťáky nejspíš až ve zkouškovém.
3. Ráno jsem na nádraží v Hodoníně viděla divného muže, asi kolem třicítky, v modré plyšové mikině s ouškama, která by snad slušela náctileté středoškolačce, ale na dospělém muži vypadala značně nezvyklé (říká někdo s fialovými vlasy) a nevhodně. Stál v rohu se sluchátky v uších a občas se zničeho nic zachichotal. Znervózňoval mě. Nevím proč, měla jsem z něj opravdu nepříjemný pocit. Mé paranoidní já jej začalo podezírat z několikanásobných vražd a dalších strašlivých zločinů. Vůbec se mi nelíbil. Dokud mě nenapadlo, že je to možná skřet z jiného světa a nikdo kromě mě ho nevidí. Ta myšlenka mě uklidnila...



UPDATE: Dnes mi učitel z hudební části naší fakulty, poté, co jsem se ohradila, že chci tvořit a nepsat k tomu nadbytečné bakalářky či jiné texty, řekl: Tak to se máte jít učit do nějaké dílny řemeslo a nechodit na vysokou, protože v akademickém prostředí jsou vědecké texty nezbytné. Když chcete mít titul, tak je psát musíte. (Není to přesná citace, a proto není v uvozovkách.)
Damn right! To je ale myšlenka, že? Jen mi potvrdil, na co jsem přišla už dávno... Když maminka chtěla vysokoškolačku -___-

3D grafika

23. listopadu 2014 v 11:38 | Ája
Upřímně jsem si myslela, že na magisterském studiu se už vesele budu věnovat tomu, co mám ráda - knihám. Stejně jako mí spolužáci jsem letos opět zažila zklamání - áčkový (to znamená povinný) předmět Počítačová grafika, který se zaměřuje na 3D grafiku. No dobře, fajn, tak co nadělám, nějak se s tím poperu, 3D grafika mě nikdy nezajímala (zvlášť když se hodláte věnovat tištěným knihám, jejichž stránky jsou 2D, je to dost nepoužitelné), ovšem velice lituji chudáky spolužáky z malby, kteří neumí ani základy v Adobe. Mám silný pocit, že někdo něco zvoral.

Takže se musím pochlubit svými výtvory v programu Maya za 2 měsíce! Dělám pokroky :D


Takže když to vyrendrujete, vypadá to nějak takhle:


Vypadá to na celovečerák!

Prokleté knihy

3. listopadu 2014 v 21:31 | Ája
Knihy mě ničí... Musím číst, i když mám spoustu práce, ale já chci vědět, jak to dopadne! (Ano, políbil ji a miluje ji, i když si to nechce přiznat, blbec, ale o čem by pak bylo dalších 5 dílů, kdyby měl rozum?) Musím vědět, jak to skončí, přestože se tím dobrovolně vystavuji následnému pocitu prázdnoty a trápení - co budu číst dál?
Dnes jsem z lenosti jela autobusem a starší dámu, která si přisedla, velmi zaujala má čtečka (úžasná, milovaná a skvělá čtečka), tudíž si četla se mnou... což nebylo úplně příjemné, ne, že bych jí nechtěla dopřát literárního zážitku, nejsem lakomá, ale měla jsem právě rozečtenou kapitolu, kde se hlavní hrdinka (šestnáctiletá puberťačka s rozbouřenými hormony) rozplývá nad chlapcem, který ji právě políbil... A tak jsem začala chvatně hledat v knihovně čtečky nějakého Nietzscheho...

Nenašla...


Knihařství, level up

17. října 2014 v 13:08 | Ája
Nemám ráda kůži, opravdu ne. Nevadí mi ani tak, že to byla kdysi kůže nějakého zvířete, které o ni rozhodně nechtělo přijít, prostě se mi jen nelíbí ten materiál, který, řekněme si to upřímně, v porovnání s barevnou (a květovanou) textilií je docela fádní. Různé odstíny hnědé, černé, snad bílá a pak se to již přibarvuje, ale je to umělé. Stejně jako je pergamen studený. Raději papír či plátno.
Přemohla jsem svou nelibost a začala se učit, jak knihařsky zpracovat useň. Zatím mi to moc nejde a mám pořezané ruce, ale to se poddá. První mini deníček je hotový. Je vyroben z docela nevhodné kůže. Seděla jsem ve čtvrtek v ateliéru a slyšela 3x přednášku o historii knih, takže vím, že tahle kůže je chemicky činěná (prý chromem, cosi mi to říká z hodin chemie), což se hodí na boty či kabelky, protože zadrží vodu - působí trochu jako umělá hmota, než opravdová kůže. A pak je tu kůže na knihařinu vhodná, která se upravuje třísly (kůra stromů) a kuřinci... ano... Což už se ovšem nedělá (a já se tomu moc nedivím), takže sehnat takovou kůži je těžké... Druhou knihu, kterou mám rozdělanou, polepím semišem... To taky není nejodolnější materiál...



Punk bindery

11. října 2014 v 20:35 | Ája
Tuším, že jsem dnes večer dosáhla nového levelu ve svém punk knihařství - vyrábím kapitálky ze starých sluchátek...
(Kapitálek je ten kus látky/šňůrky, který je přilepený/přišitý ke hřbetu knihy nahoře a dole. Tohle: http://img.flercdn.net/i2/products/4/7/3/95374/2/6/2619304/f81az0ocz0.jpg Tenhle je moc hezký, bohužel ne můj :/ )
 
 

Reklama