O mně

Už jen tak z nudy, aby tu bylo aspoň něco nového

13. prosince 2006 v 22:39 | Ája
Tohle píšu docela dost pozdě večer...
Prosinec je velmi vyčerpávající měsíc. Nezdá se Vám? Mě teda docela jo. Nakupování dárku (jsem zjistila, že já jak ten debil jediná dávám dárky na Mikuláše i rodičům), blížící se konec pololetí, ta tma venku, ze které mají lidé podle vědeckých výzkumů deprese, atd... Na mě je toho až dost, už jen pomyšlení, že nebudu muset vstávat v 6.00 ráno mě naplňuje touhou po prázdninách. Jenže tento rok to vychází divně. Na neděli, to znamená, že se ze školy moc neulijem...K čertu!
To, co je však nejspíš nejhorší na Vánocích, jsou Vánoční koncerty. Já jsem jeden dneska zažila...T__T. NENÍ většího utrpení, než tupí dospělí (Nyní se omlouvám, nejspíš budu taky taková :), kteří se myslí, že nás baví zpívat koledy před celým druhým stupňem. Tak abych to radši vysvětlila: Minulý rok, jako každý předchozí, jsme byli v kině. Sláva, kratší vyučování. Jenže jsme byli na pohádce. Druhý stupeň (6., 7., 8., 9., třídy) se zašel podívat na Královský slib. Zlaté Tři oříšky pro Popelku!!! Tahle hovadina byla neuvěřitelně nudná. Dodnes nezapomenu, jak to celé kinu vypískalo. :) Ředitel se "nějak" dozvěděl, že nás to nebavilo a urazil se. Nejspíš byl naštvaný na nás, chápu, ovšem my byli na něho. Druhá škola šla na Piráty z Karibiku. Dá se, ne? Nicméně, náš "uražený" ředitel se rozhodl, že nám přichystá "lepší program". Vánoční koncert...45 minut hrozné nudy, patosu a kýče. Dechule hrající "nádherné" české lidové koledy a s nimi zpěvák, co se pohyboval jako gay a mluvil jako cizinec (měl hodně zvláštní přízvuk) a ženská, co měla nádherně sentimentální Vánoční kecy...
No, doufám, že jsem Vám tímto článkem nezkazila Vánoční pohodu, ale jestli to přežiju ve zdraví (psychickém i fyzickém), stane se ze mě světice...kdybych byla pokřtěná, nemluvila sprostě a věřila v Boha. Aspoň mám další předsevzetí na Nový rok. Přidám je k: Nežrat! Nenadávat! Nebýt sarkastická! ETC. YPřeju i Vám hodně štěstí! :)

Moje obrázky

18. listopadu 2006 v 20:00 | Ája
Termín talentovek se neúprosně blíží a já musím trénovat. Buďte tedy tak laskaví a prozraďte mi, kde dělám chyby, omluvte i zhoršenou kvalitu, protože je to focené na mobil ten má pouze 2.1 Mpix. Což je řádná slabota, fakt!
Tohle ve skutečnosti vypydá mnohem líp. Fotila jsem to za umělého světla, protože bylo zataženo :(
Bude tam i zkouška z modelování. Zadání je zvířátko z geometrickým objektem. Tohle je z plastelíny a vypydá to hrozně, co? Moc mi to zatím nejde. Nikdy jsem si s plastelínou nehrála. Radši jsem vždy kreslila.
TOHLE je můj nejoblíbenější obraz. Nějakou náhodou se mi podařilo udělat té sově nádherně uhrančivý výraz. Ta fotka je samozřejmě hrozná. Originál vždy vypadý líp. :)
Tohle malovala má kámoška, která narozdíl ode mne umí používat barvy. Já mám totiž úchylku na černou, takže černého a následně i bílého pastelu vypotřebuju nejvíc. :)

Jsem mrtvá

8. listopadu 2006 v 9:28 | Ája
No fakt, jsem mrtvá. Umřela jsem. Je to tak. Nezachránil mě žádný sexy ninja na statečném vlkovi. Nezachránil mě nikdo! Umírám už nějakou dobu, ale až nyní se prohlašuji za právoplatně usmrcenou a shánící hrobku, rakev a další věci potřebné k pohřbu. Prosím, nelitujte mě. Nemá to smysl. Mám však jednu prosbu, kdyby jste měl někdo bílé kimono, tak napište, ráda bych byla pohřbena v něm. Arigató a Gomenasai, Vaše Ája
P.S. Berte to jako fakt debilní vtip
P.P.S. S tím kimonem to myslím vážně. Pokud někdo víte, jak celkem levně a snadno sehnat kimono, tak mi napište. Chtěla bych v něm jít pro vysvědčení(jsem v devítce, takže už končím). Předpokládám, že by si o mě všichni mysleli, že jsem se zbláznila, ale to je účel! :)

Ach jo...

20. října 2006 v 17:24 | Ája
A ještě jednou ach jo... Znáte ten pocit, kdy víte, že máte málo času, ale nemůžete s tím nic dělat? Já jo. Dostala jsem zajímavý nápad- půjdu na uměleckou školu! No není úžasný? Odpoveď je-není. Neumím kreslit, ani malovat, prostě vůbec nic. Jenže na gymnázium mě taky nevezmou. Neudělám přímačky. A tak mi nezbývá nic jiného, než kreslit a trénovat, kreslit a trénovat. Nejhorší je, že na tu školu na kterou chci se hlásí vždy okolo 30 děcek a oni berou jen deset. Drsný, ne? Docela jo. Šance, že bych se tam dostala je dóóóóóst nízká. Jenže já na gympl nechci. Jen se šprtat, to není můj styl. Co mi radíte Vy? Co mám dělat? Říká se, že Hodonínský gympl je jeden z nejhorších, ale já nevím, jestli je to pravda. Jenže na té umělecké škole je prý zase hrozná tělocvikářka. Bože! Jak já nesnáším tělesnou výchovu! Brrr. Nejradši bych zůstala na týhle praštěný základce. Tady je pokoj. Na Stíhačku, Snapea v sukni i jiné šílené učitele jsem si zvykla, tak proč to pořád měnit. Řekla bych, že vybírat si v 15 letech je dost brzo. A ještě k tomu ten pitomý zákon, že si můžu vybrat jen jednu školu. Ukamenujte někdo tu Buzkovou!!!!! Nevím, kdo vymyslel takovouhle hovadinu, ale kdybych ho znala, něco bych mu řekla. Hezky od plic. Bože je nám patnáct! Jak se máme rozhodnout o své budouctnosti? Buď skončit na gymplu, kde se z nás stanou tupá stvoření s vymytými mozky, nebo na učňáku, kde potom neseženeme práci. Kolik je kuchařů, číšníků a zedníků? Na ty úžasné školy se dostane pouze hrstka vyvolených. Buď mají peníze nebo jsou geniální! Ale co si máme počít my, jenž žádnou touto věci neoplýváme? Někdy si říkám, že skočit pod vlak by bylo lepší...

Lidská blbost

9. října 2006 v 19:13 | Ája
Tento článek se týká mě, a jde o blbost mou...Už jste někdy měli kredit: -504,45,- Kč? Já ano. A to díky mé obrovské blbosti... Dostala jsem k narozeninám nový mobil (Jupí!), ale nemohla jsem na něm nastavit WAP a MMS (Některé věci mi stále ještě nefungují.). Když se mi to po třech dnech podařilo, celá nadšená jsem šla na internet. Nepobila jsem tam dlouho, snad jen několik málo minut. Já hloupá jsem si myslela, že ZAS TAK DRAHÉ to být nemůže. Jak velké bylo mé překvapení, když mi došel účet na 71.45,- Kč. To jsem byla ještě klidná. Chtěla jsem si stejně koupit nový kredit. Když ovšem takovýhle účtů došlo více než pět, nebyla jsem schopna ani nadávat. Spíš jsem se smála. Ano, smála jsem se své vlastní blbé blbosti. Jsem si jistá, že tohle už víckrát neudělám! Na aktivování sim karty padlo celé mé měsíční kapesné...

Zase se nudím....

10. září 2006 v 21:48
...a tak tu píšu kraviny. Někdy si připadám jako debil. Třeba když vyrábím karty k rozšířenému soubojovému systému a není nikdo, kdo by s nimi chtěl hrát. Mohla jsem si ušetřit hodně práce, ale co už. Udělala jsem tam pár chybiček a ještě jsem ani nestačila vychytatat mouchy a mám dojem, že ani nebudu muset a všechno mé snažení bude na nic.
Ale radši o něčem optimističtějším. Nemáme sice toho krásného učitele výtvarky, ale podařilo se mu tu naši hysterickou ženskou přesvědčit, aby si prohlídla nějakou mangu. Cédéčko už mám vypálené, ale ještě jsem jí to nedala. Tak co už, snad ve středu.
P.S. Ve středu mám narozky! Bude mi patnáct! Už se moc těším, jak budu zase starší, sešlá věkem. Nechápu, proč lidé slaví stárnutí- předzvěst blízké a neodvratné blížící se smrti. :S Jestli ty "narozky" budou vypadat jako ty minulé, tak bych si někde měla sehnat prášky proti bolení hlavy. Měla jsem totiž obrovskou migrénu a málem se mi rozskočila hlava. Aúúúú.
P.P.S. Před chvilkou jsem viděla dvd Tři mušketýři, ten "úžasný" český muzikál, co ho všichni tak chválí. Opět nechápu proč. Některé věci mi prostě unikají. :) Nebylo to rozhodně nic zajímavého, spíš nudného a ty písně, spíš to bylo jako vytí psa o půlnoci, který se škodolibě snaží probudit každého v okolí. Nevím, nevím. Asi na to nejsem příznivě naladěna. Jak to není animované, nestříká tam krev a nemluví Japonsky, nemá to u mě naději. :)

Nějaký můj obrázek

27. července 2006 v 18:06 | Ája
Tohle je další můj obrázek. Mám ho moc ráda, ale na papíru vypadá líp.
Pro ty méně všímavější a pomaleji myslící: to, co má na pravé ruce, je krev, jenž ji vytéká poté, co si přeřízla žíly žiletkou v levé ruce. Je mi záhadou, proč při naskenování zmizela ta červená barva. Ale co už. Tenhle obrázek mě vždy dojme. Nevím proč.
Další můj obrázek. Či spíše skica navždy. Neumím totiž s pastelkama a ani ničím jiným než s tužkou. Tak to vypadá takhle. Lepší už to nebude. Vy co znáte Beyblade, tak možná poznáte, že je to Kai Hiwatari.

Něco o mě

26. července 2006 v 12:59 | Ája
Narodila jsem se 13.9. v pátek roku ovce. Skoro celý život jsem žila v Břeclavi, ale před dvěma lety jsme se přestěhovali do Hodonína. Město, ve kterém nyní bydlím je hrozná díra. Neděje se tu nic zajímavého, a tak si čas krátím psaním, čtením a kreslením mangy. Miluju Japonsko a vše co k němu patří. Gejši, samuraje, ninji, atd. Třeba se někdy naučím japonsky. :) Momentálně se snažím napsat knihu, ale moc mi to nejde, tak mi všichni, co tohle čtete držte palce, ať se mi to podaří.
Toto je můj autoportrét, který jsem kdysi namalovala:
 
 

Reklama