Nezařaditelné

PF 2017

24. prosince 2016 v 12:21 | Ája

Krásné Vánoce a vše nejlepší do nového roku!

http://epikurea.com/pf2017/

She used to by mine

4. srpna 2016 v 18:27 | Ája

Do teď jsem nikdy nezazoužila jet do New Yorku na Broadway, abych viděla nějaký muzikál, ale tohle...

Psice nejdražší

29. května 2016 v 21:50 | Ája

Všechno nejlepší Jájo!

That dragon, cancer

18. dubna 2016 v 18:46 | Ája

Já jsem řvala víc... naprosto hystericky už po první kapitole, to jsem okamžite "hru" vypnula a dohrála to až za týden.
Pokud se tímhle směrem budou hry ubírat, pak se nebojím o jejich budoucnost. Tohle byl reálnější zážitek, než celá super grafika Zaklínače. Vítejte silné příběhy!

Tajemství

13. dubna 2016 v 14:51 | Ája
Zajímalo by mě, jestli tenhle text bude vidět i na mobilech. Ale možná, že ne -___-

EPIKÚRai

15. října 2015 v 14:40 | Ája
Náhled mé budoucí diplomové práce:

http://gackt.wz.cz/testversion/index.html


Všechny zvuky jsou pouze vypůjčené.

A teďka mi držte palce, aby se mi to povedlo celé nakreslit, odvyprávět a zprovoznit. Ale těším se na to :)

LiS Font

8. října 2015 v 15:28 | Ája
Takže jsem se dostala do fáze, kdy hledám nejvhodnější font pro svou diplomku a snažím se vyhnout všem možným nařčením z kýčovitosti, protože má diplomka tím trochu zavání. Současná česká ilustrátorská scéna se poněkud odlišuje... Fajn, ale JÁ vyrůstala na Sailor Moon, Pokémonech a jiných ("děsivě kýčovitých") anime, a jak všichni víme, ta o umění nezakopla... říkají někteří a je to blbost, upřímně... vlezte mi na záda pózerští hipsteři (upijím k práci víno a jsem hádavější než obvykle)! Mám ráda Pokémony.
A protože je dobré inspirovat se u konkurence, řekla jsem si: jaké to asi písmo použili autoři Life is Strange (už jen 12 dní do 5. epizody, pak bude můj život zase o něco prázdnější...). A zjistila jsem, že je to Dudu Caligraphy - free font z Dafontu. Pokud si něco pamatuji ze školní výuky, pak pravidlo, že nemáme používat fonty z Dafontu, protože jsou zavirované a nekvalitní. Who cares, obviously! (Můj antivir v archivu nic nenašel, tak snad je opravdu čistý.) Zde je odkaz: http://www.dafont.com/dudu-calligraphy.font Schválně, jestli bude sedět i k mým ilustracím...
Co se fontu týče, není špatný, jen má obrovské mezery, takže by v delší sazbě vznikaly řeky. Chtělo by ho opravit.

UPDATE: Dočetla jsem se, že DONTNOD (tedy studio, co má LiS na svědomí) má finanční problémy. IGN a podobné servery zaměřené na hry, Life is strange ve svých recenzích potopily. Určitě to nebylo kvůli písmu -____-
Nesouhlasím! Je to skvělá hra!

Medvídek Pú

26. září 2015 v 22:26 | Ája

Na tuhle fotku jsem narazila na tumbleru. Tohle je skutečný medvídek Pú, kterého koupil A. A. Milne svému synovi Christopherovi v londýnském Harrods.
Možná na to nevypadají, ale jsou to pravé celebrity!
=^^=

Dokud nás smrt nerozdělí 1

22. srpna 2015 v 19:58 | Ája

Last Week Tonight with John Oliver: Online Harassment

19. srpna 2015 v 0:27 | Ája

Tohle je neuvěřitelně smutné...
Jo, dělá si z toho legraci, ale mrzne mi úsměv na rtech.
(A ano, mám černou páskou zalepenou webkameru na notebooku.)

Loutka

14. srpna 2015 v 12:08 | Ája

Už před měsícem jsem tu strašila s nic neříkajícími pruhy látky a dráždila zvědavost některých jedinců. Nicméně jsem nehctěla prozrazovat víc, než bude mé snažení u konce a teď je ve fázi, která se konci podobá nejvíce, protože dál to už asi neposunu. Takže k čemu všemu jsem potřebovala tolik bordelu (který zaručeně vytáčí mou matku)?
Vyráběla jsou animátorskou loutku! Nicméně se mi to moc nepodařilo. -_______-


Začalo do drátěným modelem, který měl zaručit jakousi takousi možnost ovládat postavičku. Potřebovala jsem konstrukci, která by ji udržela v přímené pozici a dovolila "zmrazit" její pohyb. K chodidlům jsem přilepila plíšek, pro případ, že bych magnety pod "podlahou" zadržela vratké pozice a nemusela jsem zbytečně zvětšovat plochu chodidel. Nechtěla jsem, aby vypadala jako klaun z cirkusu s obrovskými botami. Hlavu jsem dělala samostatně - černá matice je z plastu.


Nejdřív jsem si opravdu myslela, že ji dokážu obalit do látky jako panenku pomocí jednodušších střihů, ale brzy jsem to zavrhla. Nevypadalo to dobře a látka by se při pohybu krabatila.


Tak jsem začala dráty omotávat pruhy různých látek. V té době jsem vlastně ještě nevěděla, jakou loutku vlastně tvořím a nevěděla jsem, která látka ji bude nejvíce sedět. To je mi totiž podobné. Začnu tvořit příběh, vymýšlet si scény, ale vlastně nemám hlavní postavy. Vznikají v průběhu. Věděla jsem, že tvořím ženu - proto ty široké boky.


A omotávala......... Dovnitř, abych ušetřila látky a nepřidávala na hmotnosti, jsem cpala po pruhy kousky nastříhaného molitanu. (A navíc to byl nejrychlejší způsob, jak dosáhnout většího objemu.) Ještě na střední jsem si koupila pytel a pořád je ho přes polovinu. Měla bych ho nějak spotřebovat, než se mi do něj pustí moli -____-


Ruce jsem prošila světle růžovou nití. Lepší řešení mě nenapadlo.
Loutka stojí. Vypadá ještě strašidelně, ale ta zadnice! Proboha, vždyť jsem stvořila Kardashianku! O.o Asi jsem to s těmi boky přehnala, ale ženská má být pořádná, ne? No stejně jsem to přehnala... -____-


Bez hlavy to ale nešlo, a tak jsem začala tvořit první model. To měl ještě nos a rub látky mě pokaždé rozesmál: "Vždyť má p... místo nosu!"


No uznejte sami...
Takže tudy cesta nevedla. A navíc jsem nechtěla jednu z těch divně usměvavých panenek, které nahánějí hrůzu. Éééé, chtělo to něco jiného, něco... Nevím, jiného. Tak jsem vymýšlela dál. A začala tvář modelovat úplně jinak. Líbí se mi tvořit s jehlou v ruce, je to něco jiného než tužka. Každá výtvarná technika má své výhody a nevýhody a specifika. Prostě mě šití baví, ale vadí mi, že je stále považované za ne úplně uměleckou kategorii - ženskou, feministickou, etc. podobné kecy v učebnicích dějin umění (a krapet i u nás ve škole). Podle mě mají gobelíny, výšivky, krajky (a další užité umění) stejnou hodnotu jako obrazy ve volné umění (natož instalace, performance, happeningy, ...). Ty předsudky první poloviny 20. století mi lezou krkem. Obrazy a umění by se znovu měly stát užitými. Nemusí zrovna sloužit diktátorským režimům, ale aspoň by mohly lidem dělat trochu větší radost. (Ovšem nepochybuji, že válet se v naporcovaných prasatech je obšťastňující zážitek... pro někoho.)
To je na nekonečnou diskuzi... A mě došly obrázky, takže konečně se můžete "pokochat" výsledkem. Aneb: nefoťte při ranním žlutém slunci... je příliš žluté a malý digiťák se s tím neumí moc poprat. Echm, echm... Samozřejmě ten žlutý odstín byl umělecký záměr ;)
(Připomíná mi Park Bom z 2ne1, to ty dlouhé zrzavé vlasy... Padla na ně skoro celá špulka nitě.)




O půl hodiny později už bylo světlo příjemnější :)
Tak tímhle jsem zabila půlku svých prázdnin...


Deváté narozeniny

26. července 2015 v 16:16 | Ája


Devět let!
Přijde mi to neuvěřitelné, ale tenhle blog dnes slaví deváté narozeniny. Když jsem ho zakládala, byla jsem ještě na základce a nikdy by mě nenapadlo, kde budu dnes. Před devíti lety to měl být blog o knihách a anime, ale nakonec je z něj můj deník - je tu zaznamenáno devět let mého života. Páni...


Devět let uplynulo, mnoho lidí z mého života odešlo, objevila se ale spousta nových.
V průběhu těch devíti let se zdálo, že tu nezůstanu ani já, myslela jsem, že nepřežiji a kolikrát jsem nechtěla žít a přála si zemřít. Ani teď nevím, jestli se dokážu prokousat dalšími devíti lety - naučila jsem se zatnout zuby a vydržet špatné časy? Chtěla bych být silnější, chtěla bych se zbavit otravného hlásku v hlavě, který mi nemilosrdně hlodá v mysli. Vím, že se nemůžu zavděčit všem, že pro mnohé budu pořád divná, trapná a hloupá. Možná máte pravdu, jsem divná, trapná a hloupá (zlá, netalentovaná, líná, sobecká, popudlivá, sebestředná, neochotná, povýšená, neschopná, pyšná, mlsná, nepořádná, vždycky něco extra, ... díky za ten nikdy nekončící seznam, mami), ale jsem to já. Nemusíte mě mít rádi, a nebudu vám lhát, nejspíš nebudu mít ráda ani já vás. Ale pravda je, že pokud chci žít (chci?), nezbývá mi, než se smířit sama se sebou. Já totiž jiná nebudu, nemá cenu předstírat.


Mám ráda knihy, romantické příběhy pro náctileté. hloupé korejské popové písničky, počítačové hry, kávu po obědě, Jájuši, barvy, svěží jarní rána, podzimní deště, čas předvánoční a sníh, letní noci, volné vytahané oblečení, vůni levandule, huňaté deky, bláznivé taneční kreace, minutu před desátou, ... a spoustu dalších věcí. Vy je nesnášíte? Oukej...


Mohu jen doufat, že jsem za těch 9 let o něco zmoudřela. Alespoň trošičku. Což ovšem neznamená, že už nebudu dělat žádné další chyby. Budu! Ale třeba se z nich poučím, abych je neopakovala více než třikrát (pro jistotu).
Devět let... Kde budu za příštích devět let? Svět se točí a bude dál, se mnou či beze mě. Než se naději, bude ze mě stará šílená paní s třiceti kočkama.


A teď trochu statistky:
Nejvíce článků jsem přidala v roce 2013 - 151, nejméně roku 2011 - pouhých 21. Celkem tu najdete 951 článků. Ať už jsou to dlouhé úvahy nebo jen odkazy jinam.
Internetových trotlů jsem pár taky zažila, ale přístup jsem zablokovala jen jednomu, kterého jsem dokonce nahlásila adminům, protože překročil jisté meze. Haters gonna hate?! Bitch, please...
Nejkomentovanější články:
8. prosince 2006 v 19:49300: Bitva u Thermopyl- Trailer 273 komentářů
17. dubna 2007 v 18:39IMVU, 3D Chat44 komentářů
27. září 2006 v 21:44Muzikál Pán Prstenů36 komentářů

Nakonec jsem na 300 šla a dělala ostudu kamarádkám, když se v tichu před vzrušující sexuální scénou ozval v kině můj otrávený hlas: "Nééé, už zase?"
Heslo k IMVU jsem už dávno zapomněla a vsadila bych se, že mého avatara smazali.
A český muzikál Pán prstenů považuji stále za nejzábavnější počin fandomu.

Všechno nejlepší, bokkaku.blog.cz!
Ája


TEDxBrno - Vladimír Franz

8. července 2015 v 21:24 | Ája

Soustavně upadající víra ve vzdělanost




(Přiznávám, že jsem v prvním kole prezidentských voleb jsem dala hlas jemu. Jako student výtvarné školy jsem musela, "umění" mě má jednou živit. Vystupovat neumí, není to řečník, ale poselství to má. Poslouchněme si ho.)

Když dva...

5. března 2015 v 0:12 | Ája
Když dva dělají totéž, není to totéž.



První byla malba, až potom fotografie. A malba je lepší. (Elegantnější? Nejspíš je to vyobrazenou ženou. Na malbě je nepochybně krásnější, než asi byla doopravdy. Je to celkem lichotivý portrét. A tak nevěřte photoshopu a umělcům, kecají...)

Sillage

25. února 2015 v 8:05 | Ája

Umění a kýč

29. ledna 2015 v 18:23 | Ája
Jako podmínku k udělení zápočtu jsme měli povinnost vytvořit vlastní portfolia s pracemi za tento semestr. Děláme to každý půl rok, jakoby těch starostí nebylo dost. Musíme vše vyfotit, popsat, vytisknout (což taky není levná sranda) a pro mě je to další práce. Myslím, že je to zbytečné (což je prý jen můj názor a je to vlastně velmi užitečná věc). Letos jsme tento úkol dostali dokonce do dvou předmětů. Ohradila jsem se, že mě nebaví neustále katalogizovat svou tvorbu. Copak je to moje práce? Já tvořím, kunsthistorikové a kritici umění ať bádají. Učitel mi na to napsal:

"Psát mimo jiné znamená i promýšlet, takže byť vás katalogizace vlastních věcí nebaví, s tvorbou souvisí více než myslíte."

Takže já o těch věcech nepře(pro)mýšlela, když jsem je tvořila? Nelámala jsem si hodiny hlavu jak to udělat a proč takhle a ne jinak? Proč o nich mám zase popřemýšlet, když už jsou hotové? Knihy nejsou jako obrazy, nelze je tak snadno přemalovat. Proč mám věnovat čas věcem, které chci uzavřít a posunout se dál, věnovat se novým věcem? Komu bude k čemu fotka knihy, když ji nemůže vzít do rukou a přečíst si ji?
Odkdy je výtvarník i spisovatel? Proč musí psát a vysvětlovat? Protože umění se změnilo. Lidé mu nerozumí (dost často se ani nesnaží mu porozumět). Ale já se snažím takové umění nedělat.
A o co jednoduší je pak říct: "Kýč!" Ble, fuj, pryč s tím, hrůza, ta da dáááá. Hle, nejspíše slovo boží! Slovo soudce: Vinen! Na špalek s ním a setněte mu hlavu, hříšníkovi. (A ty jenž jsi bez viny, hoď kamenem) Jenže faktem asi bude, že 99% v našem okolí je pouhopouhý kýč. Písničky v rádiu, obrázky na internetu, obálka laciného románu... Ono je tak těžké tvořit umění... A naopak tak snadné stvořit neumění a kýč. (Mimochodem autorem slova kýč je Rakušan Hermann Broch, zkuste si přečíst jeho román Náměsíčnici - pokud si hlavní postava do několika stran nepřestane stěžovat na upadající mravy, zaklapnu ho navždy mezi stránky a zpátky s ním do knihovny)
Kýč je špatný - slýchávám. Mám otázku. Když slyším v rádiu obyčejnou popovou písničku, která mi zlepší náladu a roztančí mě (doslova rozjuchá), co je na tom pak špatného? Co je kruci špatného na tom mít dobrou náladu? No jo, u umělců se to nenosí, jejich image je přece věčně zachmuřená nad stavem našeho světa, nejlépe, když jste pod parou. Neříkám, že není kýč, kdy radši neodvrátím zrak a jdu pryč (stejně tak je mnoho uměleckých artefaktů, které přejdu s pevně semknutými víčky a zacpanýma ušima), ale ne vše "lehké" musí být nutně špatné. A nehodlám se pořád mračit a zoufat si, abych prodala svou image umělce. Je mi to proti srsti. (Vlastně jsem většinu časuvzteklá a nasraná z vlastní bezmocnosti.)
Proč musíme pořád soudit a povyšovat se? Kdybychom raději říkali líbí nebo nelíbí. Na to má každý právo. To není soud, to je pouze stav našeho vnímání. Ať se každému líbí co chce (snad kromě dětské pornografie a podobných věcí). Žádám to jako někdo, kdo ví moc dobře, jaké to je být souzen a snaží se uniknout trestu nebo vazbě. Už od základky mi říkali: šprtko! Odsouzena! Ach, to je strašné obvinění a ten trest - vyvržena na okraj. Pro co? Aby se pár pitomců cítilo lépe, že pokořili. A některým pitomcům to zůstane do smrti... (Když jsem brečívala, že jsem malá tlustá holčička a nikdo mě nemá rád, matka mi řívala: "Krása je pomíjivá, blbost věčná.")
...
Zapomeňte na to, mluví ze mě jen má menstruace...

-_____-


Myšák

29. ledna 2015 v 15:11 | Ája

Sníh (nebyl, není, nebude)

27. prosince 2014 v 18:24 | Ája

Sníh zasypal Evropu. Zastavil vlaky, zrušil lety, lidé nocovali v kostele


... a v Hodoníně je jaro... Jenže pak píšou tohle:

Po mrazivém začátku bude zbytek ledna průměrný a bez sněhu


... já se snad letos nedočkám!!!

Artemisia Gentileschi

20. prosince 2014 v 22:43 | Ája
O Artemisii jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, protože se o ni v dějinách umění moc neučí, nebyla nijak významná... byla to totiž jen žena...
Kruci, tohle mě tak štve...
Jestli umíte anglicky, přečtěte si o ní něco.

http://11mm.tumblr.com/post/105705737715

John Steinbeck

28. listopadu 2014 v 20:04 | Ája
Working on...

 
 

Reklama