Nezařaditelné
Už Vám to někdo řekl?
14. května 2012 v 22:11 | ÁjaPůlnoc se blíží
29. dubna 2012 v 23:56 | ÁjaDodělala jsem rychle poslední objednávku a snad ještě slepím knižní desky, ale nedělám si moc velké naděje. Tahle doba, krátce před půlnocí, bývá nejproduktivnější. Zajímalo by mě, čím to je. Měla bych spát, ale přitom se mi chce tančit. A vína, co mi koluje v žilách, je příliš málo.
Už jen pár dnů a je Animefest! =^^=
NENÁVIDÍM VELIKONOCE
8. dubna 2012 v 18:46 | ÁjaJá tak nenávidím Velikonoce! Nejsem věřící, chraň Bůh, proto neslávím žádné křesťanské svátky, kostelům se vyhýbám, modlím se pouze, aby můj žaludek vydržel matčiny obědy. Velikonoce pro mě nejsou ani oslavou jara. Letos je venku pěkně hnusně a na několika místech naší republiky sněží. Jaro? Asi si ho představuji trochu jinak.
Uráží mě ta jejich pohanská část, kdy muž nahánějí ženy a mrskají je. Jak zastaralé, jak zpátečnické, jak... ach, hloupé! Vymlouvají se přitom na naši plodnost, krásu, mládí, ale! Vážení pánové, neměli bychom MY mrskat VÁS? Kdysi se tvrdilo, že neplodnost páru je vždy chybou ženy, dnes už ale víme, že to tak není! V polovině případů (ne-li víc) je problém u muže.
Proto navrhuji mrskat naše silnější polovičky, abychom trochu popohnaly jejich líné spermie.
P.S. Víc než spletené proutí mi ke kráse a mládí rozhodně pomůže krém proti vráskám s hydratačním účinkem. Jsem o tom skálopevně přesvědčena.
Když rovnoprávnost, tak tedy rovnoprávnost!
18. března 2012 v 21:39 | ÁjaPokud nějaký zbloudilec čte tento blog, určitě si musel všimnout nedávné probíhající diskuze (nazývejme to takto vznešeným jménem) na téma: souboj pohlaví. Není tajemství, že stojím na straně žen (logicky!) a budu je hájit do konce života.
Ale zase na druhou stranu nemůžu být tak jednostranná... (Můžu! Můžu! Můžu!) A protože se mluví většinou jen o rovnoprávnosti žen, a na muže se tedy lehce zapomíná, rozhodla jsem se to změnit.
Pánové! Ať žije rovnoprávnost. Ode dneška se můžete malovat jako MY!
Druhý pohled
16. března 2012 v 12:20 | ÁjaDruhý pohled není nikdy na škodu (pokud tedy nechcete být absolutickým diktátorem v nějakém extrémně přísném režimu), a proto i soudy mají obhajce a žalobce. Někdo tomu říká spravedlnost.
Před pár dny jsem obvinila muže a zde je jejich obhajoba. Zanechal mi jí kamarád v komentářích a myslím, že si zaslouží stát se vlastním článkem.
Já nevím... na toto téma jsem hodně dlouho v minulosti přemýšlel a moje plynule různě měnily.
Když moje filozofie byla nejblíže feminismu tak ano, považoval jsem holky za bytosti vyšší úrovně. Jen mě děsně vadilo, proč tolik, TOLIK různých děl - hudba, filmy, knihy - je od mužů a ne žen, proč muži těžce převažují (pozn.: zhruba tou dobou jsem rád četl knihy od A. Lindgrenové, o Rowlingové jsem tehdy nevěděl --- myslím, že ani ještě nic nevydala tou dobou :3).
Potom jsem začal zjišťovat, že holky jsou děsné mrchy. Vzít, využít, odhodit - toť jejich heslo ke klukům. (Tehdy jsem byl tzv. "hodný blb" tedy typický cíl takových holek a naprosto beznadějný pro možnost získání přítelkyně XD)
Pak jsem se naštval, rozhodl jsem se, že na ně prdím, že je nepotřebuji k životu a že si budu dělat co chci. No a to mi do života přiválo Wolfi :3.
No a teď --- teď si myslím, že to vyjde nastejno. Holky mají tendenci k nějakým kladům a záporům a kluci k jiným. To, co je podle tebe lepší prakticky záleží na tvé filozofii. Obecně je fakt, kluci mají lepší schopnosti logického myšlení a věci řeší na přímo a když se nezvládají, mají tendence k fyzickým útokům. Ženy mají lepší intuici a celkově na humanitární vědy, společenské věci řeší složitě a/nebo nepřímočaře a mají velmi složité systémy hierarchie postavení jednotlivých holek v dívčí společnosti a mají tendence k psychickým, psychologickým, útokům.
Kupříkladu moje ségra označuje neschopnost mužů držet krok v psychologickém boji se ženou za důkaz o primitivnosti mužů. (Já zas přemýšlím, jaký je mezi psychickými a fyzickými zraněními způsobené fyzickými a psychickými útoky - a mimochodem, zažil jsem obojí.)
Ve vztazích muži i ženy dost kolidují v tom, že obě pohlaví mají tendence předpokládat, že ten druhý funguje stejně a má stejné potřeby. Pak se muži i ženy rozčilují, že nejsou dost oceňováni, že jejich snahy nejsou dost dobré. (A taktéž ženy považují za samozřejmost, že muži si na to musí 'nějak' přijít sami.)
Pokud jde o to, že holky jsou chytřejší - nevím. Záleží na tom, jak definuješ "chytrost". Jak jsem psal výše, obecně holky mají problém s logickým uvažováním (myslím tím přísně logickým/matematickým). Jenže to není celá chytrost. A naopak, holky excelují v "chytrosti" co se týče společenských vztahů (lépe odhadnou co si kdo myslí, co udělá, atd.).
To, že jsou ženy dlouhodobě utlačované považuji za fakt. Nejen v Íránu, ale u nás stále převažuje patriarchát, ve škole (nezávisle na tom, zda je vysoká nebo střední) chovají k holkám hůř (budiž informatika výjimkou - nikdy jsem nezažil, že by se učitelé chovali k holkám hůř nebo že by měli, byť minimální, sexuální narážky (budiž výjimkou případ minulý týden, kdy jsem nepochopil, co měl učitel na mysli, takže nevím, zda to byla nebo nebyla narážka toho typu) a i v práci.
Mimochodem, v Japonsku jsou do určité míry dodnes též ženy utlačovány. Zde se to projevuje tak, že žena sice může studovat, pracovat a všechno, ale ve chvíli, kdy se vdá, je její společenskou povinností starat se o domácnost, muže a děti. A práci sice může mít, ale nejprve musí zvládnou toto. To se mi zdá dokonce horší, že jak to v ČR, nebudu-li počítat šovinisty udržující "starý řád". Ale už zde není tlak tradic a společnosti jako takové.
No a nakonec - přímočaré řešení věcí - netuším, zda je taky holkami považováno za primitivní (podobně jako neschopnost obrany proti ženským psychickým útokům) nebo ne, ale já i Wolfi radši budeme primitivové jen kvůli tomuto. Nepřímočaré řešení věcí nás oba docela rozčiluje a proto vlastně má Wolfi tak málo dívčích kamarádek (tahle abilita zřejmě chybí nám oběma). (Pozn.: neříkám, že muži taktéž neřeší některé věci nepřímočaře, ale obecně je to vzácnější a úplně na jiné úrovni :3.)
On: "Máš nějakou špatnou náladu, co je s Tebou?"
Ona: "Nic."
On: "Stalo se Ti něco?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem řekl?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem neřekl?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem udělal?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem neudělal?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem řekl ohledně něčeho, co jsem udělal, když to, co jsem udělal, nemělo být uděláno, nebo alespoň uděláno s větším ohledem na Tvé pocity?"
Ona: "Možná."
On: ... smutně až tragicky: "Já to věděl..."
Ona: "Nic."
On: "Stalo se Ti něco?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem řekl?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem neřekl?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem udělal?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem neudělal?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem řekl ohledně něčeho, co jsem udělal, když to, co jsem udělal, nemělo být uděláno, nebo alespoň uděláno s větším ohledem na Tvé pocity?"
Ona: "Možná."
On: ... smutně až tragicky: "Já to věděl..."
Věřím...
4. března 2012 v 20:24 | Ája
Zdá se, že k nám zase vrátilo jaro a to je dobře. Znamená to nový začátek a taky jiný vzduch, vítr, který mě láká ven. Nemohla jsem odolat a musela jsem Jáju vzít na procházku. Spí teď jako zabitá, a ani nepomyslí, že by mohla zlobit.
Na takových procházkách se dobře přemýšlí. A já přemýšlela... o životě, lidech a podobných náhodách.
Věřím:
že život je jen náhoda.
že dobré jídlo není zdravé.
že nejsme ve vesmíru sami.
že ponožky mi kradou zákeřní Lichožrouti.
že propisky přicházejí a odcházejí.
že hračky, když je nikdo nevidí, ožívají.
že dobrá knížka má i dobrý obal.
že káva chutná s cukrem lépe.
že Elvis žije.
že vesmír možná má konec, ale lidská hloupost ne.
že světlo je rychlejší než zvuk.
že digitální hodiny jsou největší vynálezem lidstva.
že muži jsou jen přerostlí kluci.
že bílé myšky jsou mnohem inteligentnější, než se zdají.
že každá žena je krásná, dokáže-li pracovat s Photoshopem.
že rostliny mluví.
že lidé se teprve mluvit teprve musí naučit.
že Ježíšek existuje.
že Lady Gaga je ve skutečnosti moc krásná.
že Gacktův nos není pravý.
že mě má Jája ráda.
že talent se bez tvrdé práce neobejde.
že co mě nezabije, se mě pokusí zabít podruhé.
že japonština je nejtěžší jazyk na světě.
že jednoho dne jí porozumím.
Ale tak nějak přestávám věřit v lásku...
Jubileum
10. ledna 2012 v 21:31 | ÁjaNemůžu říctt, že bych to stoprocentně pochopila, ale bylo to super! Je to pár let, co jsem byla v opravdovém divadle, a přiznávám, že jsem se trochu obávála. Nebýt bratránka Pavla, asi bych se nikdy neodhodlala koupit si permanentku (do divadla?) na 4 představení. Jedno už mám za sebou, jsem zvědavá, co mě čeká příště. Ráda bych nějakou komedii, trošku lehčí téma než je nacismus a antisemitismus, atd.
Každopádně úplně nejlepší ze všeho byla postava Mitzi (i když ten homosexuální kadeřník oplýval také jistým kouzlem). Lehce mrazivá dívčina, vyšinutá a strašidelná. *.* Až budu jednou strašit na hřbitově, tak jako ona... http://www.divadloarena.cz/divadlo/herci/tereza-dockalova/
Běž si stěžovat na lampárnu
7. ledna 2012 v 22:53 | ÁjaZačínám trpět nespavostí. No já vím, že ještě není tak pozdě, teprve jedenáct, ale i tak. Citím to na sobě. Možná je to tím zkouškovým obdobím, ale to mě nechává dokonale klidnou (a chladnou jako kostka ledu). Tak čím to bude?
Každopádně, až si budu stěžovat, pošlete mě na lampárnu... Konečně už vím, kde to je :D
Fráňa Šrámek - Raport
18. listopadu 2011 v 20:53 | ÁjaDnes jsem investovala 40,- do poezie. (Což je neobvyklé, protože jsem typický prózofil.) Měla jsem šťastnou ruku.
Fráňa Šrámek patří k naším nejvýznamnější protiválečným básníkům a dle mého (humble) mínění je neprávem přehlížen. Proč? Přečtěte si báseň pod tímto textem a pochopíte.
Na levém křídle a poslední
já budu stát,
a tušit nebude, oč prosit chci,
žádný kamarád -
a paty k sobě, špičky od sebe,
pro tebe, sne můj divný, pro tebe
já budu meldovat.
Hlásí, pane hejtmane,
že se mi zdál sen,
vojna byla a já ležel
v poli zastřelen;
a zrovna u mne váš kůň taky pad,
nám přáno bylo spolu umírat,
to z boží vůle jen.
To k ránu bylo as, neb měsíc zrud
a váš kůň hlavu zdvih,
a zvláštní věc, měl jako já
prostřelený břich,
a v jeho očích takový styd žal,
kdos divil se v nich, kdos se ptal
a ruce lomil v nich.
Že louky voní kol a jetely
a kvete řeřicha -
a on... kůň... což byl vinen čím?
má díru do břicha,
že na něm seděl kdos, už nesedí
a oči vědět chtí, však nevědí
a v hrdle vysychá...
Oh, v hrdle vysychá... A chtěl by ržát...
že neví, neví proč?!
Sluníčko zlaté, což neměl on tě rád -
ty už ho nechceš... proč?
proč necinkne už nikdy podkova,
proč nebe v krvi, nohy z olova -
hó,toč se světe, toč...
Hlásím, pane hejtmane,
že byl to strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým -
co měl jsem říci jen... ?
Hlasím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
kdyyž pán chce, smrti vstříc -
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptít,
proč nesmí žíti víc...
Bratři Karamazovi
6. srpna 2011 v 21:29 | Ája"A víš, Alekseji Fjodoroviči, jak lidé ztrácejí rozum?" tázal se Ivan náhle docela tichým, docela již nepodrážděným hlasem, v němž náhle bylo slyšeti nejprostomyslnější zvědavost.
"Ne, nevím; myslím, že je mnoho různch druhů šílenosti."
"A lze pozorovati sebe sama, když člověk ztrácí rozum?"
"Myslím, že za takových okolností člověk nemůže sebe jasně pozorovati," udiveně odpovídal Aljoša. Ivan na půl minuty umlkl.
No comment?
1. srpna 2011 v 10:17 | ÁjaPrý mi nefungují komentáře?! Ehm, naštěstí není moc lidí, co by komentovali, natož četli můj blog. Tudíž mě to ani příliš neznepokojuje.
Kdyby se ale přecijenom objevil nějaký jedinec, který by stál o komunikaci se mnou, vězte, že jsem konečně dostupná na facebooku.
Samozřejmě, ten účet není můj! Naše Jája velmi naléhala, přemlouvala mě. Zprvu jsem odmítala, ale nakonec jsem podlehla jejím prosbám a účet jí založila. Občas mě k němu pustí... Má povoleno ale jen 2 hodinky denně, aby se z ní nestal facebookofil!
Dala bych sem ráda přímo odkaz na její profil, ale netuším jak. O.o Občas mám pocit, že je to celé jakési nelogicky postavené. Možná to chce trochu cviku...
Když si ale zadáte Jáju Tunklovou, měli byste nás najít. Tak pac a pusu, děcka. HAF!
Krádež legálně?
24. května 2011 v 19:53 | ÁjaPáni, už dlouho mě vážně tak dlouho nic nenakrknulo (no dobře, kecám, je poměrně dost věcí, co mi poslední dobou pijí krev, ale ne tak, abych o nich konečně po tak dlouhé době napsala článek) jako dnešní Televizní noviny. Ne, že by na vinně byly přímo ony, ale hned první zpráva mi zvedla tlak (což v mém případě není nezdravé, ale i tak!).
Soud ve Vídni provedl kvůli Diag Human exekuci uměleckých děl patřících ČR
Přeloženo: Parta Rakušáků si řekla, že budou krást a protože je to parta Rakušáků (tz. projde jim to), naběhlo několik exekutorů do galerie ve Vídni, která vystavovala několik kubistických děl předních českých umělců (např. Emil Filla!) a zabavila je. Ty obrazy (plus tuším, že jedna plastika) byly zapůjčeny z Česka. Navíc nepatří českému státu jako takovému, ale jsou vlastnictvím Národní galerie, která sice pod stát spadá, ale je samostatnou organizací (a vlastním státem díky panu Knížákovi).
Aféra kolem Diag Human je příliš složitá, abych jí rozumněla, myslím, že se v ní neorientuje nikdo. Každopádně žádný cizí soud nemá právo zabavit umělecké dílo, které mu navíc ani nepatří a z dobré vůle je zapůjčeno. Kde žijeme? Emil Filla je jeden z nejslavnějších kubistických malířů a přijít o něj by byla katastrofa. Jestli se to stane, dobrovolně emigruji.
Hodlá s tím někdo něco dělat? Ty lidé, které jsme si zvolili? Nebo nemá cenu k volbám ani příště chodit?
Paulo Coelho
25. prosince 2010 v 16:10 | ÁjaJestli mě ještě někdy napadne půjčit si v knihovně Coelha, s tím, že ho dočtu, připomeňte mi laskavě někdo, jaká jsem naivka a ať ho raději vrátím zpátky do regálů.
Jak se něco takového mohlo stát tak slavným, proboha? O.O
Ten člověk... na to nemám slov... Hrůza!
Jeho kolečko už nezavrzá
20. října 2010 v 20:35 | ÁjaDnes, 20. 10. 2010, umřel ten nejlepší a nejchytřejší emo křeček na světě. Ať je ti země lehká, Ishikune. Snad tě v křeččím nebi čeká spousta kukuřice a starého chleba, který jsi tolik miloval.
MAG 2010
12. října 2010 v 8:36 | ÁjaAneb zkušební státní maturity...
Je to vlastně zvláštní, uvědomit si, že jsem už maturant. Včera, když jsem venčila Jáju, jsem potkala mladého muže v obleku, teprve po chvilce mi došlo, že jde asi na taneční. Ty já mám už dávno za sebou. Když jsem zakládala tenhle blog, bylo mi patnáct. Teď je mi devatenáct a jen vzpomínám, jak dobře mi tenkrát bylo.
Ale zpět k těm maturitám. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že jde o velkou frašku. Ve skutečnosti to byla komedie. Nikdo nic nevěděl, otázky mi přišly celkem lehké (ale to se ještě uvidí, až dostaneme výsledky) a ke konci jsem jen seděla a čekala. Za tohle jsme utratili tolik milionů?
Psí zen? Blbost!
25. září 2010 v 9:25 | ÁjaZměnila jsem názor. Nic jako psí zen nefunguje. Jája je prostě spratek a potřebuje tvrdou ruku, jinak si na mě bude dovolovat, což už není tak roztomilé... -__-
Psí zen
22. září 2010 v 21:03 | ÁjaMyslím, že neexistuje ultimátní návod, jak vychovat psa nebo dítě, stejně jako neexistuje Pravda (snad kromě přísloví: Krása je pomíjivá, blbost věčná.), takže jak mám vycvičit Jáju, aby mi k sakru přestala okusovat palec na noze, protože to už vážně začíná bolet?
Mí rodiče mi radí, abych jí občas trošku bouchla po zadku, aby si pamatovala, že tohle nesmí dělat. Měl by se ale pes bít? Objevila jsem zvláštní věc. Čím víc bych jí "fyzicky" cvičila (mučila), tím méně by poslouchala. Jakmile jí bouchnu, je mnohem neposlušnější a mnohem déle trvá, než dá pokoj. Proto jsem nedávno zkusila jinou metodu. Snažím se zůstat klidná a silným, autoritativním hlasem Jáju přesvědčit, že má přestat. Není to lehké, trénuju si tak svoji trpělivost, výdrž atd. Ale funguje to! Co z toho plyne?
1. Psi jsou vesmírná stvoření, protože se řídí pravidlem: Dělej jen to, co chceš, aby ostatní dělali tobě. (Překlad: Bouchni mě a já tě kousnu.)
2. Neposlouchejte své rodiče, protože své výchovné metody už vyzkoušeli na vás a vidíte, jak to dopadlo, ne?
Alone again, Wonderful world
21. srpna 2010 v 22:20 | ÁjaJája spí, kamarád, který přišel na tousty a neustále mi kecal do filmu, taky. A mě se nechce. Nebo chce? Nemůžu se rozhodnout. Tělo by asi usnulo, ale hlava nemůže.
Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž se snižuje či mizí funkčnost některých smyslů, snižuje se tělesná teplota, dýchání se zpomaluje a krevní tlak se snižuje.
Tělo si odpočine, nabyde znovu sil, ale co hlava? Vyřeší spánek problémy? Nezdá se mi. Ráno jsou tu zase.
(Kdo by řekl, že zpěvák Plastic Tree je tak starý?)
Amazon Kindle
31. července 2010 v 17:07 | Ája... a grafici zas nebudou mít co žrát!
Vsadím se, že už jste to slyšeli. Ebook časem nahradí papírovou knihu a my grafici příjdeme o práci. Doufám, že se to nikdy nestane. Vůni nové knihy, tiskařské barvy a struktuře papíru se nikdy, opakuji NIKDY, nic nevyrovná. Žádný plast, nějaká hračička na baterky, která se uprostřed kapitoly vybije, nemá šanci. Ha, domluvila jsem!
Et cetera
11. července 2010 v 22:26 | ÁjaPo delší odmlce sem přidávám opět nějaký ten článek. Ne, nebudu si stěžovat, nepotřebuju, aby mě někdo litoval, a tak dále. Naopak, bude to z trochu jiného soudku. (Ale pokud mě chcete náhodou opravdu politovat, dneska mě o půl šesté vzbudil nějaký idiot a jeho pes, který vyřvával na celou Bažuli. Pak se ozval další křik: Někdo chtěl spát a velice hlasitě se doprošoval ticha. Já už jsem nezaspala.)
První fotka z místního klubu, kde jsme oslavovali konec školního roku. Zleva: Hanka, Lucka a Míša, mé věrné spolutanečnice. Měla bych zase začít trénovat, v tom horku se to ale nedá.
(Divíte-li se, co má ta naše Hanka pod levým okem, tak je to leopardí vzor. Moc jí to slušelo a bylo to řádně crazy. Jelikož já si podmalovala oči jako nikdy, prohlásili jsme ten večer a lá Lady Gaga a trsali pokaždé, když jí zahráli.)
A tyto fotky jsou o něco mladší. Velké cákání barvou se uskutečnilo minulý týden. Byla to legrace, protože víno stoupne na sluníčku rychleji do hlavy. Hanka, která všechno musí míchat, na to není zvyklá. Byly jsme jako prasata. Můžete nám začít říkat: Bratrstvo zelené pracky. Musela jsem použít ředidlo, abych to dostala z kůže.
Z nabarvené látky jsou už ušité šaty. Velice volné, protože těžší střih bych nesvedla a velice pohodlné. Ani v nich není takové horko, jak jsem čekala. Naopak, velice příjemně. Takže to je pro dnešní článek vše.
Abych nezapomněla! Budu mít psa! :)