Hudba
21. dubna 2012 v 13:09 | Ája
Sir James Paul McCartney mě i vé svém pokročilém věku (69) dojal! Vytvořil album, které může svou láskyplností konkurovat debutovce Norah Jones. A to je co říct, protože Come away with me je nepřekonatelné.
Mám ráda swingové melodie, které hřejí u srdce, když venku prší nebo naopak rozjásají, když jaro klepe na dveře (a nos alergiků).
Kisses on the bottom (titul mi trochu připomíná Pusinka na prdel od Buty) vyšlo v únoru a dočkalo se dobrého přijetí od kritiků, přestože jde o covery a McCartney je autorem pouze dvou písní ( My Valentine, Only our hearts), jeho interpretace je ale vynikající. Mimochodem, slyšet ho můžete i ve Starbucku, protože tato fair trade coffe firma založila i hudební vydavatelstí Hear Music, přestože nechápu zcela proč.
Abych to neprotahovala, zde je My Valentine, kde svou kytarou přispěl Eric Clapton, kterého představuje krapet sešlý Johnny Deep a v roli krásné (zaslouženě) milé se objeví Natalie Portman. Právě tahle píseň mě donutila sehnat si celé album, které teď zbožňuji.
28. července 2010 v 8:57 | Ája
Chvilku mi trvalo, než jsem se dostala k tomuhle článku. Ne proto, že bych měla málo času (naopak, jak by řekli angličané, měla jsem plenty of time), ale nějak jsem neměla náladu. Tak se na to konečně vrhám teď.
Kdybych měla Gacktův koncert v Mnichově popsat, použila bych anglické slovo HOT. A to z mnoha důvodů. Zaprvé bylo děsné horko. Dle mého mínění nevybrali organizátoři právě vhodné prostory. Kdo ví, zda vůbec fungovala klimatizace. Nedalo se vůbec dýchat, proto během koncertu kolabovaly holky (a myslím, že i jeden kluk) jako na běžícím páse. Stála jsem vepředu, trochu napravo, takže vždy chodili kolem mě. Některé chodily, některé nesly sekuriťáci ven k sanitce.
Zadruhé, Gackt byl vážně hot, zvlášť, když si pak sundal tričko. Publikum řvalo nadšením, já jen nasucho polkla. Jak říkala má spolužačka: Ten by stál za hřích! Ve skutečnosti ale není tak velký, jak se zdá v televizi, ani tak svalnatě tlusťoučký. Prostě akorát ;)
You a Chacha byli skvělí! Povzbuzovali lidi k ještě většímu rachotu, který občas dosahoval nesnesitelnosti (bolely mě uši :D)
Chirolyn (basák) snad utekl od Kiss... -__- Zvláštní stvoření, se zmalovaným ksichtem a růřovým čírem. (Celou dobu jsem přemýšlela, jestli jsou to jeho vlasy nebo paruka O.o)
Byla to obrovská legrace! Lituji ty, kteří se tam nedostali. Přišli o hodně! :) A dotkla jsem se Youa, když odcházel do autobusu. Heč! =^^= Vůbec nevadilo, že chcalo jak nikdy. Takový déšť jsem dlouho nezažila. S kámošem jsme se bez deštníku vydali přes celý Mnichov k tetě. Boty nám do rána neuschly.
Nicméně rok na žádný koncert nejdu, mám rocku dost! :D
16. května 2010 v 8:19 | Ája
Začněme zlehka. První klip, který jsem vybrala do dnešní pořadu Nedělní chvilka poezie... ehm, pardon, Nedělní chvilka asijských klipů, je od dívčí skupiny Perfume. Pochazí z Japonska a jak by prohlásilo 90% účastnic Animefestu ve věku do 13 let, jsou: KAWAII! (Zajímalo by mě, jaká mela by se strhla, kdyby to někdo zařval uprostřed promítání ve Scale O.o)
Druhým zúčastněným našeho pořadu je Bi Rain. Asi málokterá obdivovatelka bišíků nezná tohoto sexy korejského tanečníka, zpěváka, herce... cokoliv ještě je... 85% shota-conů se zhodně, že je vážně k sežrání. Jenže po shlednutí tohoto klipu mi zmrzl roztoužený úsměv na rtech. Choreografii mu musel dělat někdo z Čipendejls (nevím, jak se to správně píše).
Vybrat třetího (a taky už poslední) soutěžícího, byl pro mne tvrdý oříšek. Kdo by to tak mohl být? Snažila jsem se vybírat novější klipy a písničky, abych byla alespoň trochu aktuální. Ano, kdo hledá, najde i šílenější klipy. Něco takového už asijská hudební scéna zažila.
A tak tu máme slavnou korejskou zpěvačku a tanečnici, Lee Hyori. Jde o její poslední klip. Některé kostými jakoby se snažili dohnat Lady Gaga (na cigaretové brýle ale stejně nic nemá). Co se tohoto klipu týče, v Koreji ho hudební stanice mohou pouštět až od desáté hodiny večerní. Má se totiž za to, že by jeho obsah mohl mravnostně ohrožovat mládež. Čím? Ale kdepak, třepající se zadky to nejsou! Když se řádně díváte (a někdo vás na to předem upozorní), možná si povšimnete, že Hyori není v náklaďáku, který řídí, připoutaná bezpečnostním pásem. Hrůza, co? O.o
24. března 2010 v 15:04 | Ája
Vždy se dívám na těhle stránkách na novinky v japonské hitparádě. Tohle je tuším teď na prvním místě. OMG! Kolik těm holkám asi může být?
15. března 2010 v 12:53 | Ája
Dlouho jsem nepřidala žádný článek do sekce hudba, přitom jsem narazila na několik zajímavých objevů. A ne všichni patří do Východní Asie. Pro začátek ale jedním z nich začnu.
Sungha Jung pochází z Korei. Je mu pouhých 13 let, přesto hraje na kytaru jako zkušený profesionál. Pro většinu lidí je neznámý, ale přesto se už na Youtube dokázal prosadit. A to tak, že si ho všiml i Glen Hansard (Once) a pozval ho na koncert.
Dokonce se dostal i do korejského pořadu, který navštívili i takoví velikáni jako Wonder Girls, F.T. Island a TVXQ.
Nicméně já mám nejradši, když si jen tak hraje. Na svém Youtube účtu má spoustu písniček.
Odkazy:
Je zvláštní, že když jsem ho ukázala svým přátelům, muzikantům (ať už jsou jejich schopnosti jakékoliv značné), odvětili: "Kdybych trénoval, dokázal bych to taky." Z jejich hlase zněla jistá závist a snad i nevraživost. Možná, že kdyby trénovali, tak by hráli podobně. A právě v tom se od tohohle malého kloučka z Jižní Korei liší. Hodně na sobě pracuje a jde to vidět. Jednou z něj třeba bude velký muzikant.
29. listopadu 2009 v 10:35 | Ája
Po vší té alternativě, která mi řve od rána do večera do uší, občas nezaškodí pustit si trošku toho mainstreamového pop rocku.
Monkey Majik je japonská skupina, ale půlka členů (z celkového počtu 4) pochází z Kanady. Jsou tedy jakýmsi hybridem, což vůbec nevadí! Texty mají jak v Japonštině, tak v Angličtině. Naštěstí to nepůsobí nijak nepřirozeně. Chlapci ovládají oba jazyky dobře.
Skupina byla vybrána jako "Ochotní ambasadoři" (jak jinak přeložit Goodwill Ambassadors?) při 80. výročí Japonsko-kanadských vztahů. Myslím, že reprezentují dobře. Na internetu jsem našla fotku, jak poskakují s kanadským ambasadorem ^^
Vzhledem k tomu, jak jsou poměrně populární skupinou (jejich hudba se objevuje v televizních pořadech, reklamách, filmech i jako opening či ending k anime), překvapujeme mě, že jsem je neobjevila dřív.
Tuhle píničku mám ráda, první půlka klipu je okouzlující!
12. listopadu 2009 v 12:15 | Ája
To je tak, když Korejce naučíte japonsky...
Dle mých informací se jedná o opening k japonskému dorama Ohitorisama. Na svědomí ho má korejská hip-hopová pětice Big Bang. Přemýšlím, zda jim nevěnovat samostatný článek, jelikože v současné době patří k nejslavnější interpretům v Koreji. O čemž svědčí i jejich nedávný úspěch, kdy pobrali většinu cen v místní hudební soutěži.
Mimochodem, alespoň o jednom z nich už na blogu zmínka je! Ten blonďatý chlapec v tomto klipu je G-Dragon, také zvaný pan Gaga. Pamatujete?
19. října 2009 v 22:57 | Ája
A zde přichází má podrobná recenze nového alba Tomáše Kluse... Jeho osobu nemá příliš cenu představovat. Jde o mladého talentovaného písničkáře, který si může připsat ještě jednu výhru-šla jsem na jeho koncert... (Aby to neznělo tak samolibě) Já na koncerty normálně nechodím. Nemám to nějak v lásce, asi to proudí z mé jezevčí podstaty. Byl to skvělý zážitek. Myslím, že jsem se tu o něm už zmiňovala v článku o festivalu Slunce.
Nicméně začneme:
Stejně jako v případě prvního alba zde byla dlouhá cesta, než se mi písničky z nového alba dostali pod kůži a já si je oblíbila. Na první poslech jsem nebyla až tak nadšená. Spíš naopak, byla jsem zklamaná. Avšak rozhodla jsem se, že mu dám šanci a pouštěla si celé album znova a znova... až jsem to přestala dělat z donucení, ale prostě proto, že ho ráda poslouchám.
1.Neklid
Jedná z mála písniček, které jsem si oblíbila hned od začátku. Mám ráda písničky o lásce, navíc tahle má houpavou melodii. Schválně, jaký by asi měla klip?
2.DA.MUklův meč
Tak tuhle písničku jsem si neoblíbila ani teď. Chápu, že jde o vyjádření názoru a tak. Chápu, že i text má něco do sebe, ne, že bych s ním nesouhlasila. Naše škola je občas stejná, ale písnička se mi prostě nelíbí. Promiň, Tome, nemůžu si pomoct.
3.VeSmíru
Singl. Nejdřív jsem se hodně vyděsila. Proboha, co je to za popárnu? I kdyby, tak co? I k téhle písničce jsem si nakonec našla cestu. Je přece o lásce! Jako jediná má taky zatím klip. Zvláštní, ale aspoň nějaký, ne?
4.Psáno u zpráv
Nyní se dostáváme k politicky zaměřenému písničkářství. Zdeje patrný velký, obrovský vliv Kryla. Abych se přiznala, jeho fanda zrovna nejsem. Nebyl to zrovna nadaný muzikant. Textař nejspíš ano, netuším, v poezii se vyznám jako koza v náklaďáku. Ale Kryl mi nesedí. V jeho tvorbě šlo především o tu dobu. Já ji nikdy nezažila, proto je mi trochu cizí.
5.Nenávratná
Opět píseň o lásce, tentokrát duet. Zatím se mi nepodařilo zjistit, která dáma ho svým hlasem doprovodila. Ale hezky se to poslouchá.
6.AsiJat a Eva
Hodně mi to připomíná Šamana z předchozího alba... Smazala jsem ho ze své mp3 jako prvního. I tato píseň tak nejspíš skončí.
7.Lenka
Harmonika mi připomíná Nohavicu. Nicméně jsem pátrala, a Lenka je Klusova bývalá přítelkyně. Rozchod ho prý hodně vzal. Je hezké, když kluk napíše písničku. Taky jsem kdysi měla jednu slíbenou...
8.Z deníku (Grušence)
Tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších. Citlivá, snivá Grušenka s podivným refrémem Odi et amo... Pro neznalé jako já (naštěstí existuje Google) je to latinsky a znamená to: Nenávidět a milovat. Jde též o jakousi knihu... Což není tak důležité. Hlavní je, že tahle písnička je nádherná.
9.LeHomoLe
K tomu můžu jen skutečně málo dodat. Kdo slyšel, pochopí. Roztomile hravá píseň. "Protože ta mi vždycky říkala, že život je jako bonboniéra..."
10.Přičichnutí alergikovo
Další politicky zaměřená píseň. Dle mého soudu je ale lepší než Psáno u zpráv. Opět je tu slyšitelná inspirace Krylem. (Hlavně poslední verš.)
11.Markétce
Smutná píseň o lásce a... dívce, člověku, bolesti. Nevím, těžko popsatelné. Jde o lyrickou záležitost.
12.17B
Pop. Klavír, bicí a elektrická kytara. Jenže právě tahle písnička je asi mou nejoblíbenější. Není přímo o lásce (jako většina mých oblíbených skladeb), ale nedokážu zachytit její myšlenku. Je blízká mému srdci, protože zachycuje svým způsobem depresi, smutek. To bude asi její hlavní myšlenka.
13.Sentiment na tři body
Tak tuhle písničku téměř okamžitě přepnu, jakmile ji můj přehrávač pustí. Začátek, jen s kytarou je hezký, ale jakmile se přidají ostatní hlasy a hramonika, dostává lehce hospodský nádech. Připomíná mi Tři sestry. Hospodské písničky nemusím...
14.Chybíš mi (bonus)
Tuhle píseň znám už dlouho. Byla vydána už na soundtracku k Anglickým jahodám. Kéž bych mohla být dívkou, které někdo něco takového zpívá. Vyznání lásky tak neuvěřitelným způsobem, až mě mrazí!
15.Malčík (bonus)
Další píseň ze soundtracku k Anglickým jahodám. Týká se spíš filmu a doby ruské okupace. Myslím, že většině lidí je známá, takže nemá cenu ji popisovat. Opět je to patrný vliv Kryla.
16.Navěky (bonus)
Dílo jak Klusovo, tak Anety Langerové a toho... Ztraceného :-/ Jak mě je ten chlapec nesympatický. Mimochodem mi v obličeji připomíná jednoho spolužáka, ale to s tím nemá co společného. O téhle písničce taky nemá cenu příliš vyprávět. Obletěla rádia i televize (ano, existuje klip) a najít si k ní cestu přes to vysoké "ůůůůů" je fakticky těžké!
Tenhle článek je pouze vyjádření mého názoru. Je samozřejmé, že ostatní ho můžou mít jiný (anebo i stejný), nicméně jsem Klusovým fanouškem, a i když se občas dopustím mírné kritiky, je mi sympatický a už se těším na příští festival Slunce ;)
13. října 2009 v 20:50 | Ája
Vážně netuším, kde přesně jsem na něj narazila, ale nejspíš v hlubokém oceánu YouTube. Není to zrovna hudba, kterou bych poslouchala, ale uznávám, že mu to šlape. Dámy a pánové, chlapec, kterého jsem přejmenovali na Lady Gaga...je jí podobný, že? ;)
8. září 2009 v 21:15 | Ája
Ještě dneska ráno jsem si našla její nejstarší album, abych měla co na poslouchání cestou do školy. Tak nějak jsem ztratila pojem o realitě, ale má spolužačka mě ujistila, že tohle je skutečnost a já nespím. "Tohle je jen sen, že?" zeptala jsem se, když jsem dorazila k naší lavici. "Ne, není," odvětila...
Bohužel!
Podívejme se do wikipedie, co nám o ní řekne. Tak tedy, Geethali Norah Jones Shankar se narodila 30. března 1979. Její rodiče jsou docela zajímaví; zatímco matka je americká herečka (nikterak známá), otcem je indicko-bengáský sitarista. Se svou matkou se přestěhovala do Texasu, kde vystudovala hudební konzervatoř.
V roce 2002 debutovala se svým albem Come away with me a světe div se(a svět se divil a posadil se na zadek), získala za něj 5 cen Grammy, včetně nahrávka roku a nejlepší nový umělec.
Vidět jste ji mohli i v několika filmech, nejznámější je asi snímek Moje borůvkové noci, kde se objevily i takové hvězdy jako Jude Law nebo natalie Portman. Asi proto se dostal do české distribuce. ^^
Mými nejoblíbenějšími písničkami jsou: Don't know why, Come away with me a v neposlední řadě i Sunrise z alba Feels like home. Tyhle písničky jsou velmi jednoduché a mají houpavou melodii, která s jejím krásně zbarveným hlasem, kolébá posluchače k příjemnému odpočinku. Není kam spěchat, stačí zavřít oči. Tak jsem došla i já nějak do školy, ani nevím, kam se těch 20 minut podělo.
Discografie:
1. září 2009 v 19:26 | Ája
Vážně si nejsem jistá, jestli jsem o nich už nepsala, ale tahle japonská čtveřice si to rozhodně zaslouží. Pokud jsem tedy ještě tak neučinila, velice se stydím =^^=
Dohromady se dali v roce 2001, když byli na střední škole. Do dnešního data mají na svém kontě 5 albumů a 9 singlů. Na posledním z nich-Order made-jsem závislá.
(Všimli jste si rotujícího sendviče? O.O To je geniální! :D)
I když se jejich písničky můžou jevit veselé, zdání klame. Většinou jde o smutné texty s roztomilou melodií. Jenže kdo z nás umí japonsky? Takže je to celkem jedno!
Radwimps si můžete oblíbit díky jejich bezprostřednosti. Na nic si nehrají, jsou sami sebou. Doporučuji taky zhlédnout všechny klipy, většina z nich je výtvarně zajímavá. Protože patří (prý, já se v tom už nevyznám) do "alternativy" nenajdete tu žádné zdlouhavé záběry na jejich (často plasticky upravené) krásné tváře, jako u většiny Jrockerů.
Protože zpěvák žil po 4 roky v Americe, není jeho angličtina tak příšerná jako u většiny Japonců.
Není vše, co jsem tu napsala dostatečný důvod zadat "Radwimps" na youtube a projet všechna jejich videa? Ne? Škoda...
Ale kdyby přece... ;)
26. července 2009 v 17:42 | Ája
Už mi to chybělo...! =^^= Gakun poskakuje jak zamlada a vyřvává své Nya Nya jako naprostý šílenec :D
NYA!! NYA!! =^^=
11. července 2009 v 23:23 | Ája
Nějakou náhodou jsem narazila na tenhle milý singl a broukám si ho už druhý den. Dneska jsem byla v Brně a v obchodu s disky jsem na něj narazila za pouhých 79,- Teďka lituju, že jsem neinvestovala. Ten obal se mi moc líbí. Trošku mi připomíná Damiena Rice.
Jasona Mraze znáte jako autora písničky I'm yours. To je taky takový milý kus, ale tahle písnička s Colbie Caillat (její asi nejznámější hit je Bubbly) je mnohem lepší. Jejich hlasy spolu hezky zní.
Klip se natáčel (k mému obrovskému překvapení) u nás v Praze. Tedy...tam u nich v Praze...U NÁS by to bylo v Brně :D
Lucky
Do you hear me,
I'm talking to you
Across the water across the deep blue ocean
Under the open sky oh my, baby I'm trying
Boy I hear you in my dreams
I feel your whisper across the sea
I keep you with me in my heart
You make it easier when life gets hard
I'm lucky I'm in love with my best friend
Lucky to have been where I have been
Lucky to be coming home again
Oooohhhhoohhhhohhooohhooohhooohoooh
They don't know how long it takes
Waiting for a love like this
Every time we say goodbye
I wish we had one more kiss
I'll wait for you I promise you, I will
I'm lucky I'm in love with my best friend
Lucky to have been where I have been
Lucky to be coming home again
I'm lucky we're in love in every way
Lucky to have stayed where we have stayed
Lucky to be coming home someday
And so I'm sailing through the sea
To an island where we'll meet
You'll hear the music, feel the air
I'll put a flower in your hair
Though the breezes through trees
Move so pretty you're all I see
As the world keeps spinning round
You hold me right here right now
I'm lucky I'm in love with my best friend
Lucky to have been where I have been
Lucky to be coming home again
I'm lucky we're in love in every way
Lucky to have stayed where we have stayed
Lucky to be coming home someday
Ooohh ooooh oooh oooh ooh ooh ooh ooh
Ooooh ooooh oooh oooh ooh ooh ooh ooh
16. dubna 2009 v 18:52 | Ája
Jde o jeden z mých nejnovějších objevů na Kpop (Korea, samozřejmě jižní) scéně. Spolu s Epik High a Lee Hyori ovládli můj mp3 přehrávač.
Na wikipedii se dočtete, že Nell je jihokorejská indie rocková skupina. Název vznikl podle stejnojmeného filmu s Jodie Foster a Liam Neesonem. Ten film jsem neviděla a netuším, co je na nich indie. Spíš bych je házela do stejného pytle s Radiohead, Placebo a možná Coldplay.
Ale píšou tu indie...spíš alternativní.
"Skupina je známá pro jejich sklíčený a psychedelický zvuk." Ano, to by mohla být pravda.
Všechny písně skládá Kim Jong-wan, zpěvák Nell, který je zároveň i kytaristou a klávesákem. Šikovný kluk. Poznáte ho podle brýlí s tlustými obroučkami. Fanoušci si prý trochu stěžují, že novější písničky jsou mainstreamovější než jejich raná díla.
Na kontě mají 7 studiových alb + 1 kompilaci. To je skoro album za rok, začínali v roce 1999. Kritiky jsou uznávaní a dokonce jejich album Healing Process vybrali jako jednu z pěti nejlepších nahrávek roku 2006.
Já jsem fanoušek nový, nemůžu posoudit, ale mě osobně mainstream nevadí, ani ta jejich sklíčenost. Naopak se mi velmi líbí. Je to náladová hudba. Nedá se poslouchat dlouho, protože usnete. Ale má své kouzlo.
PARASITE
I am on top of your head
I am listening to your prayer
Very silently, you wait for me.
When you suffer
When you cry bloody tears
Ultimately, I can be happy
you wait for me.
In your pain
In your suffering
I'm a beautiful,
parasitic bug
Bleed for me
I will bleed for me
In your hypocrisy
In your lies
I'm a beautiful,
parasitic bug
Tahle písnička není zrovna klasická ukázka jejich hudby, ale chtěla bych upozornit na jejich rockovou stránku. Mé srdce však patří písničce It's okay. Text je jednoduchý, klip smutný.
IT'S OKAY
Chce to trochu času a poslechnout si jí na několikrát, protože to není tak úplně běžná smutná písnička. Má v sobě něco, co vás donutí si ji potom pustit ještě několikrát. Ne každému se taky musí líbit zpěvák, například mé spolužačce, která se na klip ani nedodívala.
29. března 2009 v 21:37 | Ája
Ne, tento článek opravdu není o loktu (Elbow znamená v angličtině loket), ale o pětičlenné anglické skupině, vítězích Brit Awards v kategorii alternativní rocková skupina. Bohužel v Česku nejsou tak známí, jak by si zasloužili.
Kdybych měla jejich hudbu nějak popsat, řekla bych asi, že mi připomínají Radiohead, ale přesto je tu dost odlišností. Elbow jsou hravější a kolébavější. Jejich hudba je dospělá. Ne, že by Radiohead byli dětští (nejsem si jistá, jestli slovo dětští vůbec existuje v ČJ :D), jen jaksi v sobě mají víc té nepochopené puberty.
Nemá cenu tu něco vysvětlovat. Jediná možnost jak pochopit můj nepochopitelný popis je poslechnout si některé jejich cd. Doporučuji to poslední-The Seldom Seen Kid. Klidné písničky jako Starlings střídají rychlejší, např. Ground for divorce. A k Audience with the pope mám chuť dát si vodárku a nad ničím nepřemýšlet. Takové je jejich nové (i když...těžko říct zda nové, vyšlo 2008) cd, rozmanité a snad každý milovník rockové hudby si najde aspoň jednu oblíbenou písničku.
12. února 2009 v 19:03 | Ája
Radiohead je příliš známá skupina, než abych si o ní dovolila psát článek. Vím totiž jen opravdu příliš málo. Například, že letos dostali Grammy za alternativní album. Neslyšela jsem nikdy celé jejich album, vždy jen pár písniček. Ale líbí se mi.
Muzika Radiohead je, jak tvrdí můj známý, undergroundová, ale na to abyste získali Grammy už musíte být dost slavní. Takže si to dovoluji nazvat takovou kombinací mainstreamu a undergroundu. Osobně takové škatulkování příliš nesnáším. Jenže Radiohead jsou tak zvláštní, že to snad ani jinak nejde. :)
Pobavila mě poznámka k písničce Knives out na Youtube, který režíroval Michael Gondry. Ten prohlásil, že video je autobiografické, o něm samém a o jeho dívce, kterou kdysi měl. Zatímco zpěvák, Thom Yorke tvrdil, že písnička je o kanibalismu.
Takže doporučuji zavřít oči a nechat se unášet na vlnách prazvláštních houpavých melodií, které rozhodně nesednou všem.
Tuhle písničku hráli i na Grammy, jenže nikde na Youtube není pořádný záznam. Děsná škoda. Bubeníci jako doprovod byli skvělí.
21. prosince 2008 v 12:21 | Ája
Jsem na tomhle cédéčku závislá. Upřímně se k tomu přiznávám :D Líbí se mi ty chytré kytarovky, kterých je 19, včetně i písničky Pocity, která má i klip. 19 je vysoké číslo, že? A všechny mají něco do sebe. Nedokážu říct, jestli bude slavný a zpívat až do šedesáti, ale už teď bych řekla, že má talent. Navíc to není žádný rozhihňaný puberťák, ale inteligentní mladík...Bože, myslím, že nedokážu napsat objektivní kritiku. Prostě jsem konečně našla cd s písničkami přesně podle mého vkusu.
Připomíná mi trošku Jamese Morrisona. Mimochodem, ten teď nedávno vydal písničku s Nelly Furtado. Je to takový cajdák. Nevím proč, ale mám radši její starší písničky a cd Folklore. To byla ještě taková ta normální holka a teď je z holka od Timbalanda, která umí házet zadkem. Trošku ironie.
16. října 2008 v 21:37 | Ája
Tenhle týpek v ČR není příliš známý. Popravdě, řekla bych, že ho tu téměř nikdo nezná kromě...11-13letých fanynek idolů jako Zac Efron a podobné stvůry. Tenhle týpek je totiž dokonalý šampón, a přesto ne tak docela. Narozdíl od všech ostatních, umí hrát na kytaru a zpívat. Ok, to třeba umí i ostatní, ale přesto, proč zde o něm píši?
Protože se mu podařilo udělat vážně skvělou písničku. Poslouchám ji každý den. ^^ Pro ty, v jejichž očích jsem nyní hluboce klesla, mám jedinou odpověď: Nezbývá mi nic jiného, než jí poslouchat. Ano, jsem romantik a ano, jsem infantilní (jak mě nazval můj kluk), když jsem se dneska rozplývala nad svým křečkem (víc než nad svým klukem).
K tomu všemu nesmím připočítat trable s láskou, jak by řekli v takových těch časopisech.
Rády bych Vám se dala odkaz na youtube, kde byste se mohli podívat i na klip, který je neuvěřitelně romantikuš ^^ jenže youtube prostě nejde, takže to udělám jinak:
Dodívat se až do konce. Konec je asi nejhezčí...Jsem skrytý romantik...To je stejné jako zapadlý vlastenec ^^
16. července 2008 v 11:09 | Ája
Představte si, že se jednoho rána probudíte a nic nevidíte. Teď si představte, že nejst jediní. Polovina lidské populace příčinou nějakého neznámého viru oslepne. Tak na to se můžeme těšit v novém filmu Blindness (Slepota)
Kvalita:
12. července 2008 v 9:11 | Ája
Není toho mnoho, co bych dokázala říct o Xavieru Baumaxovi. Asi jen...je to blázen a skvělý písničkář. Umí hrát velice dobře na kytaru a hezky zpívat. Jeho písničky jsou chytlavé, texty mírně vyšinuté, ale zase se nebojí recese a takzvaně bodnout do vosího hnízda.
Bezpochyby má talent. Na jeho nejnovějším albu Retrofutro bezpochyby zaujme píseň Nazijazz, zhlédnout ve špatné kvalitě můžete zde:
Jeho cd obsahuje 14 písní, další tracky jsou úvody k písničkám, nebo jen různé vtípky. Mě stále zaručeně rozesměje Egon Jaják a jeho Proč ne já. Písničky jsou výrazné, bezpochyby každá zaujme svou zvláštní extragavancí. Cd obsahuje i písně nazpívané v angličtině, ale někdy mi spíš připadalo, že je to opět recese na jazyk samotný. Takže pokud máte rádi tento styl hudby, rozhodně neváhám a po jeho novém albu sáhnu.
