Fňukna

29. září 2015 v 20:58 | Ája |  O mně
Asi před týdnem jsem v noci seděla u domu na houpačkách a připadala si zase šestnáctiletě. Což je samozřejmě hloupost - není mi šestnáct a tenkrát tam ty houpačky nebyly. Opomeňme i důvod, proč jsem tam v noci seděla a ne, alkohol jsem v krvi neměla. Byla jsem střízlivá. Až moc.
Takže mi není šestnáct, není to vlastně tak dávno, co bylo. A chtělo by se mi i říct: sladkých šestnáct. Jóóóó, tenkrát bylo dobře. Ale nebylo. Byla jsem na tom psychicky zle, neměla jsem moc přátel a ve škole mě měli tradičně za pošuka. Hmm, na tom se toho tolik nezměnilo... Ale přesto, snad jsou to milosrdné vzpomínky (nebo špatná paměť), byl život snadnější. Nebyla jsem tak zahořklá (ta zklamání měla teprve přijít) a ještě jsem doufala, že se vše k dobrému obrátí. Plus v rádiu nehlásili konec civilizace... (Jen občas, když to tvrdil nějaký tisíc let starý šutr z Jižní Ameriky) No vážně, raději bych sledovala pořad o leteckých neštěstích než ty pesimistické sudby. Kam se to řítíme? A kdo to zavinil? Možná bychom měli přestat věštit a prostě jen žít jak nejlépe to jde. Když nám budou věčně tvrdit (a v médiích neslyším nic jiného), že vyhlídky do budoucna jsou černé (možná je to hra - kdo vymyslí horší zprávu - vyhrává), proč bychom se měli snažit? Raději bych umlčela ty odborníky na to a ono (já nepopírám, že nejste moudří, určitě máte pravdu, ale taky jste ve věku mých rodičů - či ještě starší - a měli jste šanci dost - já ne). Rozdáváte zoufalství a já potřebuji naději.

Teď vím, že jsem udělala špatná rozhodnutí (třeba dát se na umění - na to já se přece vůbec nehodím) a bohužel nejsem jako Max z Life is Strange, nedokážu vrátit čas. Ve skutečném životě máte jen jednu šanci. No nebylo by to "epesní?" (To je ale pěkně starý výraz, co? Skoro vymizel.)


Nevím, o čem jsem to vlastně chtěla psát. Možná jsem jen chtěla psát. Můj kamarád říká, že jsem Fňukna. Pokud tohle není důkaz, pak nevím.
Nejspíš navážu na minulý týden a zalezu si do postele se Záklínačem (ne, Geralta v pokoji nemám, budu si muset vystačit s knihou), tak jako když mi bylo šestnáct. Ne, počkat, to jsem četla mnohem dřív, k takové literatuře jsem nejspíš neměla mít vůbec přístup. O.o
Kde jste mí hrdinové? Kde jste draci a vlkodlaci? Kde jste krvežízniví upíří, jenž se netřpytí?
Kde jste mí ztracení přátelé?


Btw. Poslední díl Life is Strange výjde za 21 dní. Alespoň to říkali... ^^






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.