Květen 2015

Zaklínač 3 - Wild hunt - OST

28. května 2015 v 20:20 | Ája |  Hudba

Ráda bych si to zahrála... jednou... někdy... Zatím se spokojím se soundtrackem, který je dosti epický. Odhoďme stereotypy, polští sousedé se pěkně vytáhli.


(Interaktivní prostředí... boží... :D)

Zápočet z dějin umění

17. května 2015 v 20:52 | Ája |  O mně
Jsem frustrovaná...
Jsem velmi frustrovaná...
Byla jsem naštvaná a vzteklá, ale teď jsem frustrovaná... (to je další stádium, pak bude následovat smíření, protože se to prostě našprtám, abych prolezla do dalšího ročníku)
Tohle se opakuje každý semestr před zkouškou z dějin umění. U těch starých to nebylo tak zlé, byla tam spousta krásných žen, na které se dalo koukat (a kdo by se nepokochal hezkou tvářičkou Máří nebo nahou zadnicí Zuzany). Ale moderní umění...
Co je kruci uměleckého na tom, nechat se ukřižovat na Volkswagen brouku? Nebo se nechat postřelit od kámoše...? Anebo si do paže nechat naroubovat větévku??? (Samozřejmě, že dostal otravu krve!!!)
Můj ženský a selský rozum to nechápe. Četla jsem, že umění by mělo mít eudaimonistickou funkci - tedy mělo by obohatit naše životy. Neděje se... Má duše nejspíš musí být přesycena duševním bohatstvím... Ale není.
Neměli bychom těmto umělcům být vděční? Vždyť bojují proti konzumní společnosti! Alespoň to tvrdí... A taky spoustě dalších nešvarů té zkažené široké veřejnosti (která do galerií nechodí, protože v telce jsou zajímavější věci). Trpí kvůli nám - novodobí mučedníci. A odměnou jim je, že se o nich musíme my, studenti "umění" učit. To je náš trest... Je to zkouška našeho přesvědčení.
Tímto článkem v šibeničním tónu chci pouze vyjádřit svou frustraci. Protože mě nikterak neobohacuje tohle:


To je velká díra (15 na délku) v Nevadě, kterou vybagroval Michael Heizer (jeho otec byl archeolog), aby poukázal na plynutí času a pomíjivost, kterou můžeme pozorovat ve vrstvách zeminy. Jmenuje se Dvojitý negativ. Škoda jen, že se do Nevady jen tak nepodívám, abych toto dílo mohla obdivovat a hloubat nad pomíjivostí života...
A pak jsou tu vídenští akcionisté:


Prasečí krev...
-_____-


Meryl

16. května 2015 v 13:05 | Ája |  Takové blbůstky
Tenhle gif byl tak dobrý, že jsem ho musela sdílet... To je vše... Bájo


Umberto Eco - Jméno růže

8. května 2015 v 14:01 | Ája |  Knihy
Jsem ráda, že jsem si na tuhle knihu počkala (nebo jsem prostě byla příliš líná, abych si ji přečetla dřív). Je to kniha tlustá, která postupuje pomalu, což by snad mohlo někoho otrávit, ale zdaleka se necourá jako mí drazí ruští realisté (širé ruské stepy jsou nekonečné).
Kniha o knihách, co víc jsem si mohla přát. Kéž by už byly zase prázdniny... To si počtu! :)

"Já jsem šel do chrámu a sedl si poblíž hlavního portálu. Byla sloužena mše, ale netrvalo to dlouho a zbožně jsem usnul a dlouho spal, protože mladí podle všeho potřebují víc spánku než staří, kteří se dost naspali a chystají se spát navěky."

(Teď už vím, co řeknu vedoucí, až mě bude zase napomínat, že spím hodně. Ale když mě ani těch 5-7 hodin fakt občas nestačí.)