Leden 2015

Ranní splíny

31. ledna 2015 v 1:17 | Ája |  O mně

Prostě ranní já...

Umění a kýč

29. ledna 2015 v 18:23 | Ája |  Nezařaditelné
Jako podmínku k udělení zápočtu jsme měli povinnost vytvořit vlastní portfolia s pracemi za tento semestr. Děláme to každý půl rok, jakoby těch starostí nebylo dost. Musíme vše vyfotit, popsat, vytisknout (což taky není levná sranda) a pro mě je to další práce. Myslím, že je to zbytečné (což je prý jen můj názor a je to vlastně velmi užitečná věc). Letos jsme tento úkol dostali dokonce do dvou předmětů. Ohradila jsem se, že mě nebaví neustále katalogizovat svou tvorbu. Copak je to moje práce? Já tvořím, kunsthistorikové a kritici umění ať bádají. Učitel mi na to napsal:

"Psát mimo jiné znamená i promýšlet, takže byť vás katalogizace vlastních věcí nebaví, s tvorbou souvisí více než myslíte."

Takže já o těch věcech nepře(pro)mýšlela, když jsem je tvořila? Nelámala jsem si hodiny hlavu jak to udělat a proč takhle a ne jinak? Proč o nich mám zase popřemýšlet, když už jsou hotové? Knihy nejsou jako obrazy, nelze je tak snadno přemalovat. Proč mám věnovat čas věcem, které chci uzavřít a posunout se dál, věnovat se novým věcem? Komu bude k čemu fotka knihy, když ji nemůže vzít do rukou a přečíst si ji?
Odkdy je výtvarník i spisovatel? Proč musí psát a vysvětlovat? Protože umění se změnilo. Lidé mu nerozumí (dost často se ani nesnaží mu porozumět). Ale já se snažím takové umění nedělat.
A o co jednoduší je pak říct: "Kýč!" Ble, fuj, pryč s tím, hrůza, ta da dáááá. Hle, nejspíše slovo boží! Slovo soudce: Vinen! Na špalek s ním a setněte mu hlavu, hříšníkovi. (A ty jenž jsi bez viny, hoď kamenem) Jenže faktem asi bude, že 99% v našem okolí je pouhopouhý kýč. Písničky v rádiu, obrázky na internetu, obálka laciného románu... Ono je tak těžké tvořit umění... A naopak tak snadné stvořit neumění a kýč. (Mimochodem autorem slova kýč je Rakušan Hermann Broch, zkuste si přečíst jeho román Náměsíčnici - pokud si hlavní postava do několika stran nepřestane stěžovat na upadající mravy, zaklapnu ho navždy mezi stránky a zpátky s ním do knihovny)
Kýč je špatný - slýchávám. Mám otázku. Když slyším v rádiu obyčejnou popovou písničku, která mi zlepší náladu a roztančí mě (doslova rozjuchá), co je na tom pak špatného? Co je kruci špatného na tom mít dobrou náladu? No jo, u umělců se to nenosí, jejich image je přece věčně zachmuřená nad stavem našeho světa, nejlépe, když jste pod parou. Neříkám, že není kýč, kdy radši neodvrátím zrak a jdu pryč (stejně tak je mnoho uměleckých artefaktů, které přejdu s pevně semknutými víčky a zacpanýma ušima), ale ne vše "lehké" musí být nutně špatné. A nehodlám se pořád mračit a zoufat si, abych prodala svou image umělce. Je mi to proti srsti. (Vlastně jsem většinu časuvzteklá a nasraná z vlastní bezmocnosti.)
Proč musíme pořád soudit a povyšovat se? Kdybychom raději říkali líbí nebo nelíbí. Na to má každý právo. To není soud, to je pouze stav našeho vnímání. Ať se každému líbí co chce (snad kromě dětské pornografie a podobných věcí). Žádám to jako někdo, kdo ví moc dobře, jaké to je být souzen a snaží se uniknout trestu nebo vazbě. Už od základky mi říkali: šprtko! Odsouzena! Ach, to je strašné obvinění a ten trest - vyvržena na okraj. Pro co? Aby se pár pitomců cítilo lépe, že pokořili. A některým pitomcům to zůstane do smrti... (Když jsem brečívala, že jsem malá tlustá holčička a nikdo mě nemá rád, matka mi řívala: "Krása je pomíjivá, blbost věčná.")
...
Zapomeňte na to, mluví ze mě jen má menstruace...

-_____-



Myšák

29. ledna 2015 v 15:11 | Ája |  Nezařaditelné

Post klauzurní

25. ledna 2015 v 10:48 | Ája |  O mně
Vím, že jsem krapet zpomalená. Například před státnicemi jsem byla klidná jako želva a pak mi po těle vyskákaly nehezké fleky, kterých jsem se zbavovala měsíc. Teď mě trápí zle sny ohledně mé letošní klauzury, které je mimochodem už týden hotová a úspěšně splněná. Ale v mých snech ne - tam ničím sazbu, lepidlo nelepí, blok nejde ořezat... Hotová knihařská noční můra...

Včera jsem byla v kině! (To je důvod k oslavě, protože tam nechodím moc často. Naposledy jsem byla... minule léto? Ne ne, pak ještě na podzim...) Big Hero 6 je animák od Disneyho, který je narozdíl od Frozen opravdu vtipný, smysluplný a ráda se na něj podívám zase znovu. Většinu návštěvníku tvořili rodiče s dětmi (no a pak my - přerostlé děti), nevím, ale podle šustění a chřoupání za mými zády se lidé do kina chodí nažrat. NAŽRAT! Protože chřoupali i během té nejsmutnější scény. (Vždyť on umřel!!! Sorry, spoiler...) Jak někdo může jíst, když je to tak smutné?! Ti lidi nemají srdce!!! T___T Ani můj přítel a bratr, kteří sežrali celou krabici pop cornu a já musela sedět mezi nimi... Nenávidím pop corn...


Dočkala jsem se! V Hodoníně sněží. Už druhý den. Sněží, i když nemáme hlavní úklid... To je podezřelé...

Hrdina přijde

16. ledna 2015 v 22:14 | Ája |  Takové blbůstky
Dnes jsem konečně přijela domů po dlouhém pracovním týdnu, posledním vlakem, kterým naštěsí nejezdí z Polska, takže nemívá zpoždění. Stejně jsem ale přijela pozdě a místní diskotéka, kolem které vede cesta domů, už byla otevřená a ze střechy svítily světlomety do dálky... Zaujalo to mého otce, který je nadšenec (nijak zvlášť, ale má technické vzdělání - narozdíl od zbytku rodiny) do fyziky. Nejspíš se mi snažil vysvětlit, co to je za světlo a jak to funguje, ale já mu nedala šanci, věděla jsem to: volali Batmana!


Hodonín potřebuje Batmana! O.O



Večerní škola

16. ledna 2015 v 0:08 | Ája |  O mně
Letos máme ve škole novinku - ve zkouškovém období je prodloužena otevírací doba a můžeme pracovat do půl dvanácté. Takže je to opravdu večerní škola. Dnes jsem vyjímečně odcházela po jedenácté hodině... Normálně chodím dřív, abych si doma ještě navařila, ale dnes to nešlo. Práce je hodně, a když se nedaří, tak se nedaří. Takže teďka chroupám chipsy (taky jsem si mohla otevřít konzervu mandarinek) a těším se do pelechu.
Dneska to byla dvánáctihodinovka... Kruci, kdo mi zaplatí přesčasy?
Doufám, že už nikdy nebudu muset ručně sázet písmo z literek. Pitomý autor a název díla mi zabral několik hodin -___- ... a vysloužil mi pěknou depku >.<
Kruci... už je po půlnoci... O.o Nestihla jsem to!!!

Předpoklady moderny

11. ledna 2015 v 14:26 | Ája |  Shoujo Zone!

Flaneur (povaleč, flákač, tulák) - nový velkoměstský člověk, který dovoluje, aby jeho cestu ovlivňovali náhody. Vnímá během vlastního nepravidelného pohybu stále se měnící okolí - pozorně, ale bez větší účasti, nepředpojatě a bez ukvapeného hodnocení. Je to moderní hrdina (Paříž je, dík Haussmannovým širokým bulvárům, které strhly hranice mezi třídami, ideálním prostorem), který se svobodně pohybuje po městě, pozoruje a je pozorován, ale nikdy si s nikým nezadá. Baudelair uvádí ve sbírce Pařížský splín, že tento "záhadný tvor" nemiluje matku, sestru, bratra, přátele, svou vlast, zlato - miluje oblaka, plující oblaka, ta dálná - zázračná oblaka.

Dandy, flenear, cizinec - to jsou noví hrdinové moderny. Osamělí, putující, dobrovolně vykořenění, anonymní muži. (Neplatí pro ženy - jejich role je určená. Mají se starat o domácnost, tedy děti a manžela. Pokud by se náhodou nějaká žena odvážila o chování dandyho, bude budit pohoršení a je považována za odpad - děvku. A to i u pokrokově myslících umělců - např. u Baudelaira.)
...
Tohle je v našich skriptech k dějinám umění. Nemám pocit, že by se toho tolik změnilo a zdá se mi, že pociťuji stále větší odpor k mému vrozenému údělu býti ženou. -___-

Salman Rushdie

8. ledna 2015 v 9:11 | Ája |  Knihy

To by vysvětlovalo, proč Satanské verše nevyšly v Češtině od roku 1995 a jsou prakticky nesehnatelné... (i když existuje pdf verze v Čj ke stažení). Na internetovém knihkupectví Kosmas se píše, že by měly vyjít 16. 2. 2015. Snad to všichni přežijí ve zdraví...
Charlie Hebdo...

Spavé počasí

2. ledna 2015 v 17:22 | Ája |  O mně
Já se tomu zvířeti ani nedivím, že pořád spí, spala bych také...

Ořízka

2. ledna 2015 v 11:00 | Ája |  Knihy


Ořízka by měla chránit knižní blok před prachem, proto se vyráběly ze zlata, na kterém prach nedrží a dá se snadno zfouknout. Časem se ale z barevné ořízky stala ozdoba a umisťovala se nejen na vrchní stranu, ale i spodní a boční (což je z technologického hlediska docela zbytečné). Tahle je na boční, je to výsledek mých vánočních experimentů, jejichž výsledek byl překvapivě příjemný.
(Ano, mám ošklivé ruce...)