Prosinec 2013

Liška pro Eleanor

23. prosince 2013 v 23:02 | Ája |  Shoujo Zone!

Tahle liška pochází z mé zápočtové animace, kdy jsem se učila v programu flash. Celé "dílo" mi vzalo 3 týdny života a spánku. Ale jsem ráda, že se to celé aspoň trochu hýbe a liška nakukuje zpod stromů. Je to součást mé bakalářky, ale nevím, jestli animaci nakonec budu předkládat porotě. Asi by mě rozcupovali.

Zítra je Štědrý den! =^^= Hohohoho

http://i138.photobucket.com/albums/q272/bokkaku-blog/tumblr_mrjh2mPTeH1rs6jj0o1_500_zps0574de6b.gif

Kapr Pepa

22. prosince 2013 v 12:25 | Ája |  Nezařaditelné

Naše štědrovečerní večeře. Jmenuje se Pepa, jako všichni ostatní. Je to celkem kruté, co? Ale Jája z něj měla radost. Je jako dítě. Naštěstí za ním nehupsla do vody.
Já Pepu jíst nebudu, mě snad čeká kuře. Ne z přesvědčení, ale kvůli žlučníků, který není už nejmladší (a mastného kapra prostě nezvládá - aneb jak školní stres kazí zažívání).
Nejsem vegetarián, maso mám ráda. Tak Veselé Vánoce.

Vánoční chřipka

21. prosince 2013 v 12:07 | Ája |  O mně

To mám být jako na Vánoce nemocná? No way! T_T

Toni Morrisonová - Domov

15. prosince 2013 v 19:06 | Ája |  Knihy
Tak schválně, kolik z Vás ví, že má Tony Morrison Nobelovku za literaturu?

...
Byly úplně jiné, než babička Lenore, vedle níž i Salem zatrpkl a zlhostejněl a která teď po mrtvičce nedělala vůbec nic. A třebaže se všechny Ceeiny pečovatelky od sebe lišily tím, jak vypadaly, jak se oblékaly, jak mluvily, jaké jí nosily jídlo a jakou prosazovaly léčbu, mnohem víc bylo nápadné, jak si byly podobné. Žádná neměla na zahradě něčeho moc, protože se o všechno dělily. V jejich domech nebylo žádné smetí nebo odpadky, protože všechno zužitkovaly. Nevzdávaly se odpovědnosti za svůj život a za okolní dění, kdykoli je někdo potřeboval. Nedostatek selského rozumu u ostatních je rozčiloval, ale nepřekvapoval. Jestli něco nesnášely a neodpouštěly, pak to byla lenost. Na poli, doma, na dvorku, člověk se musel neustále něčím zaměstnávat. Spánek nesloužil ke snění, ale k načerpání sil pro příští den. I když si s vámi povídaly, musely něco dělat: žehlit, čistit zeleninu, koupat hrášek, uklízet, šít, spravovat, prát nebo kojit. Stárnutí se nedalo naučit, ale všichni mohli být dospělí. Truchlení přinášelo úlevu, ale obracet se k Bohu bylo lepší, a ony nechtěly předstoupit před svého Stvořitele a přiznat se k promarněnému životu. Věděly, že každé z nich položí jen jedinou otázku: "Co jsi v životě udělala?"
...

Domov je útlá knížečka, ale velice silná. Je to příběh dvou sourozenců, Franka, který se vrátil z války, kde zahynuli jeho přátelé, a Cee, která musí v sobě najít sílu postavit se na vlastní nohy.
Ukázka, kterou jsem vybrala, příliš nesouvisí s hlavním dějem, ale líbí se mi ty silné ženy. Takových by mohlo být víc.

Spam

11. prosince 2013 v 15:41 | Ája |  Takové blbůstky
I spam v mé emailové schránce umí rozesmát, zvlášť, když se sejdou dva, které spolu vůbec nesouvisí...


Mimo mísu

7. prosince 2013 v 20:00 | Ája |  Nezařaditelné
Zbláznila jsem se už?
(Protože mě se to svým způsobem docela i líbí...)
NEJSEM autorkou obrázku vlevo, pouze jsem ho zvektorizovala ze staré knihy ornamentů.


Hesla

7. prosince 2013 v 12:00 | Ája |  O mně
Jsem expertem na hesla - expertem na jejich zapomínání. Pokud ho nepoužívám denně, vykouří se mi z hlavy.
Např. letos na podzim byla registrace předmětů do zimního semestru, ovšem jaká hrůza, když jsem zjistila, že se nemůžu přihlásit na svůj účet, protože jsem v létě měnila heslo a nové zapomněla. Trvalo mi půl hodiny namáhání hlavy (mlátila jsem s ní o stůl) a nejrůznějších pokusů. Pak jsem si vzpomněla, že v létě, právě, když jsem měnila heslo, bylo 38 stupňů, děsný pařák, no prostě roční období, které nesnáším. A mé heslo nemohlo být tedy nic jiného než: Chci Vánoce.
Když jsem měnila heslo před nedávnem, byla jsem mnohem optimističtější: Budou Vánoce.
Před pár dny jsem se snažila přihlásit na Google, ale heslo, které jsem myslela, že je správné, nefungovalo. Po mnoha neúspěšných pokusech jsem to vzdala a požádala o nové. Teď si konečně vzpomínám, mé staré heslo bylo: Nepamatuji si heslo.


Vánoční jarmark

5. prosince 2013 v 0:03 | Ája |  Shoujo Zone!

Psychologie umění

3. prosince 2013 v 12:35 | Ája |  Nezařaditelné

Psychologie umění, Jiří Kulka, Grada Publishing

Superfunkční úroveň psychické integrace

Egotická podstruktura umělecké osobnosti je diferenciálně velmi příznačná. Umělecké jáství je silně rozvinuté. Často až narcistický postoj k sobě dělá z osobnosti umělce střed celého světa. Egocentrické prizma vidění a chápaní světa je důležitým předpokladem jeho uměleckého přehodnocování.
Pro originalitu umělecké tvorby má svůj význam autostylizace osobnosti, která ústí do tzv. autorského rukopisu. Vysoká sebeúcta a sebedůvěra jsou nutné k odbourání přílišné autocenzury, která brzdí kreativitu. Pohotovost směřuje v souladu s autostylizací k prezentaci Já jako něčeho neobyčejného, demiurgického, povzneseného nad šedivý běh každodenní reality. Umělci jsou si vědomi své odlišnosti od průměrné populační normy a o tuto odlišnost se také snaží.

Některé z uvedených charakteristik mohou být dočasně poněkud zatlačeny do pozadí charakterovými rysy jako skromnost, ostýchavost nebo vysoká introvertnost. Nikdy však nemizí docela. Jejich projevy úzce souvisí se zážitky úspěchu. Nezřídka pozorujeme prvky exhibicionismu, povýšenosti a pýchy.

Konflikt - pařit či nepařit, toť otázka!

2. prosince 2013 v 13:29 | Ája

Minulý týden jsem si koupila Assassin's Creed IV. Samozřejmě, že jsem si ho mohla stáhnout o týden dřív a zadarmo, ale jsem true fan (a taky jako výtvarník vím, jaké to je, když vám někdo ukradne tvrdě vydřené výsledky práce). Dorazila jsem domů nadšená a uvědomila si, že nemůžu hrát, protože mě čeká tolik práce, nejen kvůli bakalářce, že mi na zábavu moc času nezbývá (a tento čas raději věnuji spánku). Zařekla jsem se, že si ho nadělím tedy pod stromeček. Dřív ne. Přišel víkend a já musela bojovat sama se sebou. Ne, nenainstaluji si ho. Musím nalepit ještě tohle, nemůžu hrát. Nesmím! >.<
A tak jsem lepila (předvánoční kolekce deníčků je na cestě, k prodeji na Vánočním jarmarku FU) nebo řezala, škrobila, šila... etc. A najednou jsem si uvědomila, že pokud aspoň na chvíli nezačnu dělat něco neproduktivního, asi se zblázním. Ráda vyrábím deníčky, opravdu, ale poslední dobou cítím jistou úzkost ze všech tlaků, které na mě doléhají, všech očekávání, povinností a vlastních cílů (nenaložila jsem si toho na sebe moc?). Potřebuji nutně rozptýlení.
Nainstaluji si Dishonored! (O jiných hrách tu řeč nebyla...)


Ale na Assassina se těším jako malá. Opět jsem ze sebe dělala v gameshopu pitomce, jak už mívám ve zvyku. O měsíc dřív jsem omylem objednala verzi pro PS3 (který nemám), tentokrát jsem dorazila ve své liščí čepce (zářivě oranžová s ušima).
Zaplatila jsem a pak:

Prodavač: "Dáváme ke hře i tuhle krabičku."
Já: "Jééé..." *.*
Prodavač: :) "Nechcete i plakát?"
Já: "Jéééééé!" o.o
Prodavač: :D "A ještě vám dám tuhle mapu." :D
Já: "Jééééééééééé!!!" O.O
Prodavač: XD "Nashledanou."
Odcházím: "Jééé..." =^.^=