Září 2013

Nedělní podvečer

29. září 2013 v 21:13 | Ája |  O mně
Protože se blíží podzim... A listy se barví a jablka dozrávají (i když s těmi jablky bych to neměla přehánět O.o).











Nedělní poledne

29. září 2013 v 12:51 | Ája |  O mně
V nedělní poledne jsme s Jájou vyrazily na hřiště před barákem trochu si zaběhat. Tedy Jája se hnala za balónkém, který jsem jí ochotně házela z jednoho místa.
Počasí hezké, pravé babí léto, kdo by seděl doma? Brzo se k nám přidaly dvě malé cácorky od vedle, které mi ihned zabavily vodítko, balónek a dokonce i klíče od domu. Byla jsem v pasti. Nakonec vše dobře dopadlo, rodiče se opět ujaly svých ratolestí.

Aneta: "Pájo (tak mi říkají), ty budeš mít miminko?"
Já: "Ne, jsem jenom tlustá."
Aneta: "Nesmíš tolik jíst!"
Já: "No jo..."

OMG!!!

Noční liška

22. září 2013 v 14:07 | Ája |  O mně

V noci se ze mě stává liška.


Project Unbreakable

22. září 2013 v 11:22 | Ája |  Shoujo Zone!

http://projectunbreakable.tumblr.com/

Jen si myslím, že by se o tomhle mělo víc vědět.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

19. září 2013 v 22:10 | Ája |  Knihy
Jaroslav Hašek
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

4. kapitola
Švejka vyhodili z blázince

...
Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě. Někdy si tam vypravovali pohádky a porvali se, když to s nějakou princeznou moc špatně dopadlo. Nejzuřivější byl jeden pán, kerej se vydával za 16. díl Ottova slovníku naučného a každého prosil, aby ho otevřel a našel heslo ,Kartonážní šička`, jinak že je ztracenej. Upokojil se teprv, když mu dali svěrací kazajku. To si liboval, že se dostal do knihařského lisu, a prosil, aby mu udělali moderní ořízku. Vůbec žilo se tam jako v ráji.
...

Pátek třináctého

16. září 2013 v 18:51 | Ája |  O mně
Minulý týden vyšel pátek na třináctý den v měsíci, což prý nosí smůlu. Zpočátku to tak vypadalo.
Naše babička - devadesáti kilové děcko - dostala průjem. Nemohli jsme se dovolat k doktorovi, takže jsem hodinu seděla v čekárně plné nemocných lidí, aby mě vyhodil za tři minuty s tím, že má pít černý čaj a brát živočišné uhlí. Jako bychom to nevěděli... Ovšem tak nějak to nepomohlo a je teď v nemocnici.
Taky jsem si spálila půlku jazyku o kafe z kelímku, takže ani nevím, jak chutnalo, protože jsem přišla o několik chuťových pohárků. Ale za ty prachy muselo být dobré.
Matce přijela návštěva, její kamarádka ze střední, takže jsem měla páteční večer trávit s rodiči tlacháním o lidech, které většinou neznám. Občas je to opravdu zábava, ale tentokrát jsem chtěla prchnout, vždyť byl pátek třináctého.
A tak jsem prchla za Štěnětem, měl za sebou první pracovní den. I když je mladší, už pracuje. Obdivuji ho za to rozhodnutí, mohl jít na vysokou, ale nešel.
Nejdřív jsme seděli na pivu (pak chtěli jít na další a další a další a další), ale raději jsme šli na večeři. Arabská kuchyně je zvláštní, dost pikantní bych řekla.
Nějakou souhrou událostí jsme se ocitli na rockovém koncertě pravděpodobně té nejhorší kapely. Hrály tak hrozně, že se to nedalo poslouchat a vše bylo tak nahlas, že mi srdce málem vyskočilo z hrudi, nicméně to pořád byla zábava a stále to bylo poslouchatelnější než leckteré umění, jenž potkávám v Ově. Vše mohlo skončit vlastně dobře, kdyby nebylo jedno šťouravého chlapa, který kladl podivné otázky, které by vedli k ošklivé hádce mezi mnou a Štěnětem, při které jsem zmokla, skoro omdlela a mé vlasy plné tmavého tužidla se slepily do ošklivých tlustých pramenů.
Přesto... nakonec vše skončilo, hmm, no vlastně dobře. Potkala jsem staršího bratra za nečekaných okolností. Pořád pršelo. A v pekárně právě otevírali, takže jsem měla k snídani čerstvé rohlíky, kterými jsem si vyžehlila pozdní (či příliš brzký) příchod. Hodinu spánku jsem si pak doplňovala po zbytek dne.

V pátek třináctého jsem měla dvacáté druhé narozeniny. A to donutí člověka přemýšlet anebo vzpomínat.
V pátek jsem měla být v Paříži pod Eiffelovkou, kde bych se setkala se svou osudovou láskou. Pche...
V pátek jsem tam nebyla. Takže se nikdy nedozvím, jestli on tam byl. Hmm...
V pátek jsem byla šťastná, když jsem se mohla procházet pouze ve společnosti Štěněte (který je teď na nějakou dobu o 2 roky mladší než já a je opravdovým zajíčkem) a být mu nablízku.

Haf!

12. září 2013 v 16:58 | Ája |  O mně

Musím uznat, že matčina podezřelá idea - čím větší blbost, tím víc se ti to bude líbit - by mohla být pravdivá, je to přeci jen má matka a už mě trochu zná. Něco na tom je a Štěně to ví taky. Takže je jasné, proč jsem tak nadšená z těhle kancelářských sponek. 4 Kč za kus a tolik štěstí a radosti vykouzlí. Kdyby měli takové na úřadech, určitě by se paní za přepážkami netvářily tak hrozně otráveně.



Johanko

12. září 2013 v 11:15 | Ája |  Shoujo Zone!
Johanko, chtěla jsi vědět, jak vypadá ten šátek. Here you are, sweetheart:


Blue, blue, blue

11. září 2013 v 10:06 | Ája |  Knihy

http://www.fler.cz/zbozi/modry-denicek-4251975

Tenhle deníček byl potažen látkou s modrými květinkami, kterou jsem kupovala v metráži naposled. Je dost pravděpodobné, že se tam teď dlouho nepodívám, neb nejsou finance na další materiál. Tedy pokud si konečně někdo něco nekoupí, pak by to bylo milé a já mohla zase utrácet. Ovšem to neznamená, že je to poslední deníček. Našla jsem v sekáči krásný červený šátek s folklórně-orientálními vzory (divoká kombinace?) za dvacku, ke kterému teď musím už jen sehnat přitažlivou předsadku :D


Adoptovaný králíček

10. září 2013 v 19:28 | Ája |  Shoujo Zone!

Na tohle pondělí jsem naplánovala Sekáč Trip, abych se setkala se svými kamarádkami (nakonec přišla jenom jedna...) a také prošla několik sekáčů v honbě za novými kousky do svého přeplněného šatníku (nejde o to, že bych měla tolik oblečení, jen to musím projít a vyhodit staré věci, do kterých se už bohužel nevejdu, protože jsou několik let staré... a já tlustá). Ale čekalo na mě jiné překvapení. Hned v druhém sekáči jsem objevila plyšového králíčka. Seděl na okně dál od ostatních a měl náplasti na tlapkách. Zkoumala jsem ho, zatímco si kamarádka zkoušela šaty, a objevila, že náplasti jsou pravé. Muselo je na něj nalepit nějaké dítě. Přišlo mi ho moc líto. Nějaké dítě ho milovalo, snažilo se mu pomoct a uzdravit ho. Kdo ví, proč skončil v sekáči. Dítě asi vyrostlo. Nemohla jsem ho tam nechat, protože ten králíček měl svůj příběh, někdo by ho měl vyprávět. Tak jsem ho koupila (za 20 Kč).
Všichni se mi smáli, ale já ho tam nemohla nechat...



Pod zelenou krajkou listoví

6. září 2013 v 17:23 | Ája |  O mně
Nevím přesně, jak dát dohromady tenhle článek (ale vím určitě, že vzniknout musí) a vyjádřit se správně. Dokonce i spisovatelé s tím mají občas problém, natož amatérští pisálci jako já. Možná tu osobu rozlobím, že o ní píšu, ale mám pocit, že by mi neodpustila, kdybych se naopak ani nezmínila. Poslední dobou jsou mé příspěvky o něco osobnější (jak tvrdí má věrná čtenářka Johanka) a snad i něco veselejší, přestože pesimistický podtext tam prý občas zahořkne. To bych ani jinak nebyla já.

Ztratit přítele vždy bolí. Obzvlášť napomůžou-li tomu slova vyřčená ve vzteku. Ještě pořád jsem nenašla příčinu všech nedorozumění a malicherností, obávám se, že ani nenajdu. Pouze tuším. Nesnáším konflikty, neumím je řešit. To je pořád má největší slabost - nedokážu se problémům postavit čelem. Nikdy nevím, co říct, správná slova přicházejí až pozdě. Snažší je utéct. Vím, že jsem se snažila, ale nejspíš ne dost. Ustoupila jsem. Jenže řešení nebylo jenom na mně, a upřímně? Snažila jsi se též? Nebo jsi dala přednost hněvu?
Bylo to těžké, bojovala jsem se zmatkem, nejistotou, pochybnostmi, výčitkami, bolestí i křivdou. Téměř mě to znovu stáhlo dolů, necítíla jsem se dobře. Jsem špatný člověk? Co se to se mnou děje? A zároveň jsem věděla, že se nedokáži změnit. Jsem kdo jsem, se všemi klady i zápory, jsem taková. Neměla bych tedy raději umřít, abych už nikdy nikomu neublížila? Proč jsem raději neumřela už tenkrát? Tohle se mi usadilo v hlavě. Děkuji všem, kteří jste mě podrželi.
Možná to prostě nebyl náš osud. Možná se naše cesty musely rozejít. Ale upřímně mohu říct toto: tvé poslední výčitky nebyly pravdivé, byla jsi má kamarádka. Proto mě to stále trápí a dlouho ještě bude.
Zbývá mi nyní už jen jediné:
Přeji ti celým svým srdcem hodně štěstí, zdraví a lásky. Ať se tvé sny vyplní.


Později toho dne jsem ležela na dece pod starými duby kousek od našeho domů. Bažantnice je plná takových stromů, býval tu kdysi les a o kus dál stále je. Mé milé Štěně mi leželo s hlavou položenou na klíně a pozorovalo nebe skrz větve a listy.
Mohl to být moc krásný den, nebýt ranních rozepří.
Vlastně už podzimní. Slunce nepálilo, ale ještě hřálo. Světlo se odráželo od listí a kmenů. Držel mou ruku.
A najednou, docela z ničeho nic, v tom tichu, kdy ani jeden z nás nic neříkal a oba jsme mlčeli, pohrouženi do vlastních úvah, jsem si uvědomila: Aha... Tak pro tohle jsem přežila.
Děkuji.


Fifth Harmony

4. září 2013 v 22:29 | Ája |  Hudba
(Dnes mám asi hudební den.)



Colorful

4. září 2013 v 18:35 | Ája |  Anime a Manga

Musím přiznat, že je to už nějaká doba, kdy jsem sledovala anime pravidelně (což je alespoň jedno týdně). Trochu jsem se tomuto žánru, kvůli škole a tedy i prostředí, které ho rádo odsuzuje, odcizila. Mrzí mě to. Ne všechny anime jsou jako Pokémoni (i když ty taky zbožňuju!) a je hloupé házet je všechny do jednoho pytle. Naopak, dovoluji si tvrdit, že některé z těch prostých příběhů mají mnohem víc něco do sebe, než leckterý artový film (nebo ten co se tak alespoň tváří).


Colorful nepatří k anime, které bych zařadila do naprosté TOP 10. Má v sobě ale přesto to kouzlo, o kterém jsem mluvila. Výtvarné zpracování je příjemné a některé neobvyklé prvky velmi svěží. Kupodivu mi ani nevadilo užití starých černobílých fotek, s jejichž překreslením se nikdo zvlášť neobtěžoval. Docela naopak, část se starou tramvají, kdy dochází k přerodu postavy a už je jasné, jak celý příběh dopadne, se mi líbila snad nejvíc. I když někomu možná bude připadat nadbytečná nebo nevhodná.
O příběhu a zápletce nic prozrazovat nebudu. Můžete si ji přečíst na CSFD: http://www.csfd.cz/film/295339-pestrobarevny/
"Lidé nemají jen jeden odstín. Mají celou řadu různých barev. Nikdo neví, jaká jejich skutečná barva je. Já myslím, že je fajn být pestrobarevný. A žít pestrobarevně." Tahle myšlenka, tedy celá pointa názvu, se mi líbila ohromně. Jde vlastně o optimistický film, který tak snad zpočátku nevypadá, ale je jasné, že jinak skončit nemůže.
Na Uložto ho najdete i s vloženými českými titulky, pssst.


Sugababes - Breathe Easy

4. září 2013 v 11:29 | Ája |  Hudba

Věci, o kterých nevíme...

2. září 2013 v 23:04 | Ája |  Nezařaditelné
... nepřestanou existovat.


Doufám, že umíte anglicky, abyste si článek dokázali přeložit a pochopit tak pár věcí.
Ale možná pak odložíte růžové brýle.

Křídla

2. září 2013 v 20:43 | Ája |  Shoujo Zone!


Mám celkem fetiš na křídla a ptačí motivy, nevím proč, snad se tolik bojím klece. Proto jsem udělala další do série, velmi podobný tomu starému, který ovšem nechci prodávat. Mám k němu už citovou vazbu. Ale byla bych ráda, kdyby si nový našel jiného majitele. http://www.fler.cz/zbozi/kridla-4225056


Tetování

1. září 2013 v 23:12 | Ája |  O mně
Kdybych někdy, jakože to asi nehrozí, (ale nikdy neříkejte nikdy, že?) přemýšlela o tetování, nechala bych si pod kůži napsat jen tohle. Je to skvělé životní motto, kterého bych se ráda držela - ne, kterého se chci držet! (Proto si myslím, že je zbytečné do sebe nechat bodat jehlou s barvou, abych to měla do konce života na očích, protože pokud to budou jen slova pod kůží, bude to zbytečné. A přiznávám, že jsem srab, který má panickou hrůzu z jehel.)

Her morning elegance

1. září 2013 v 11:32 | Ája |  Shoujo Zone!

Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem našla využití pro příbor, který jsem měla ve sbírce komponentů. Takže když jsem pak dělala velkou objednávku nových, tu pánev s omeletou jsem prostě musela přidat, aby vzniknul náhrdelník, který je poctou všem ránům. Nesnáším poledne, ale o to víc miluji rána a půlnoci. A dobré snídaně.
Mrzí mě, že nemám možnosti kvalitněji nafotit své výrobky. Ne na vše můžu použít skener, aniž bych neriskovala, že poškrábu sklo.



Tohle je další nový kus do mé sbírky. Původně to měl být jen komponent na šperky, ale je tak velký, že ho navleču i na své macaté prstíky. Prstýnky sice nenosím z pracovních důvodů (vidíte mé nevzhledné, poničené nehty?), ale tenhle se mi tak líbí, že poslední dobou dělám vyjímku.