Červenec 2013

Moudra z anime

31. července 2013 v 18:09 | Ája |  Nezařaditelné

Po včerejších událostech jsem si nutně potřebovala pročistit hlavu. Ani nevím, jak to všechno začalo, nadšená z toho nejsem. Ale rozepisovat se o tom nebudu. Začnu až dnešním ránem, kdy jsem se probudila schoulená v křesle zabalená do deky. Ne, nebyla jsem tak opilá, že bych usnula právě tam, kde jsem zrovna ležela. Já tam usnout chtěla a možná proto, že jsem trochu opilá byla. Nejsem snad šílená, že ne? Na druhou stranu těch několik hodin spánku bylo nejlepších za několik předcházejích dnů, kdy mi tropické teploty nedaly oddechnout.
Takže jsem se probudila někdy před sedmou a všichni v chatě ještě tvrdě spali. Ale já už nemohla a chtěla jsem jít domů, abych dál nerozviřovala emoce. Seděla jsem v křesle a přemýšlela. První ranní spoj mi ujel, takže bych musela čekat před dvě hodiny na další. Ale proč? To ráno bylo krásné jako málo které − nebylo horko, světlo bylo měkké a vzduch voněl dobrodružstvím. Sbalila jsem svůj batoh a vydala se na cestu. Tak napínavé to zase nebylo, stačilo držet se hlavní silnice a ta už mě dovedla lesem do Radějova, kde jsem nastoupila do autobusu na Strážnici a pak šup domů. Pro ostatní cestující byla má růžová palice asi trochu nezvyklá a jeden pán si málem vykroutil krk.
Byla to pěkná a osvěžující procházka, která mi připomněla jedno moudro z anime Fullmetal Alchemist: "Máš dvě zdravé nohy, vstaň a choď." A tak jsem šla.


Tahle kůlnička nebo co to vlastně bylo (a bohužel mi na ni foťák spatně zaostřil) mi učaroval. Klidně bych tam bydlela.



Pýcha a předsudek

29. července 2013 v 11:27 | Ája |  Filmy

Já tak zbožňuji ten film! A kdykoliv ho opět vidím, mám ho snad radši a radši.


Všechno nejlepší

27. července 2013 v 23:22 | Ája |  Nezařaditelné
Málem bych zapomněla, ale http://bokkaku.blog.cz oslavil včera své osmé narozeniny. Můj první článek vznikl 26. července 2006, když jsem ještě chodila na základní školu, hrála Dračák se svými dvěmi nejlepšími kamarádkami a netušila, kam až mě osud odnese. A jsem zvědavá, co ještě mi budoucnost přinese.
Tenhle blog mapuje osm let mého života. Původně měl být plný recenzí na knihy, anime, hudbu, fimy, etc. Nakonec se stal spíš osobním deníčkem, který nikdo nečte až na pár zabloudivších (a tohle slovo je podivný nečeský patvar) brouzdalů. Několikrát se změnil i vzhled. Od tmavého pozadí po světlé, ale vždy s důrazem na čitelnost.
I když články podrobuji dosti silné autocenzuře, stejně jsem si jistá, že jsou výmluvným obrazem mého já. A jaká tedy jsem? Netuším, ale můžete se pokusit to zjistit, stačí nahlédnout do archivu. Snad budou další články pár let ještě přibývat.


Baby, baby

25. července 2013 v 19:10 | Ája |  Shoujo Zone!
Následník trůnu už je na světě a já jsem naměko. Bude to těmi hormony, ale při večerní reportáži televize Nova jsem se rozbrečela jako na konci Moulin Rouge a raději si šla lehnout. Ale jsem ráda, že jsou oba, matka i syn, v pořádku. Rodičům to sluší a princátko určitě taky vyroste v hezouna, který bude lámat dívčí srdéčka.


Už běžím

20. července 2013 v 4:00 | Ája
Chtěla jsem napsat článek celý den, ale nakonec to dělám minutku před odchodem za kamarády a... mým klukem =^^= Neuvěřitelné, že? Ale ano... Ale zdá se, že jsem na něj trochu alergická, nevím, jak je to možné... tak dobře, vím, ale faktem je, že mám vyrážku na břiše. Pohovor u kožní byl zábavný: "Cvičila jste?" "Ne..." "Hubnete?" "Ne, proč?" "Neomotávala jste si igelit kolem břicha?" "Prosím?"

Takže tohle píši už trochu zakouřená, ale ne zkouřená, jen smrdím kouřem, protože... všichni kouří jenom já ne, a proto umřu dřív než oni. Ten článek měl být původně o podivných dívčích praktikách typu igelit kolem břucha a co mě šokovalo nejvíc tento týden (a to mě vyšokuje málo co), o tampónech namočených ve vodce. Když mi kamarádka, jejíž dobrý známý je gynekolog a nechtěla bych být u toho, kdy jí podrobně popisoval, co všechno může tampón namočený ve vodce a... zavedený dovnitř, způsobit... tak trošku jsem nechápala logiku náctiletých slečen. Dobře, opiji se dřív, ale... už nikdy nebudu moct mít děti, protože vodka je alkohol a celkem silný, který mi poleptá vnitřnosti a stačí bohatě, když ho piji po staru (orálně), abyste si hezky zhuntovali játra. Live while we are young - jenže takle se stáří nedožijete.
A to jsem dneska slyšela ještě další "techniku", ale nevzpomenu si, co by to mohlo být, takže dobrou a hezké sny. Možná jsem i ráda, že si nevzpomenu, občas si nechci pamatovat...

Občas jen zírám...

14. července 2013 v 15:29 | Ája |  O mně
... co se to kolem mě děje a jak se mnou osud smýká. Ale jsem čarovná, včera jsem strávila půlku večera na svých milovaných jehlách, které jsou zabijácky vysoké, nevyvrtknula jsem si kotník a dorazila domů v pořádku a střízlivá (relativně) okolo třetí až čtvrté ráno. Už po osmé jsem vstávala, žehlila látku na sukni, zametala chodbu a snažila se udržet obsah svého rozjitřeného žaludku. Úspěšně!

.
.
.
.
.
.
.
A on... je prostě takové štěňátko =^^=

Daria

12. července 2013 v 15:01 | Ája |  Takové blbůstky


Vy víte, že má pravdu...


A já...

Já na tom dělám...

7. července 2013 v 15:17 | Ája |  Knihy

No ano, měla jsem o prázdninách začít pracovat na své bakalářce. Kruci... Ještě jsem nezačala O.O Ale připravuji další (krásné?) deníčky.


Pyžamák

6. července 2013 v 15:07 | Ája |  Knihy



Důkaz místo slibů

5. července 2013 v 15:39 | Ája |  Knihy
Jsem čarovná! Věřte tomu nebo ne, ale jsem! Vyřešila jsem problém s domácky zařezávanými knižními bloky. Je to téměř dokonalé *.*

Dnes jsem ušetřila 200 dolarů, což je slušné. Ano, jsou tam zuby, ale myslím, že i to časem vychytám. Chce to trénink. A jak jsem to dokázala? Otec mi na kotoučové brusce přebrousil klasický břit do řezáku... Doufám, že budou k stejnému úkonu svolní i nožířství a vybrousí ho bez zubů. Pak bych knihy krájela jedna radost :)


"To jste si, slečno, vybrala ale blbý obor."

4. července 2013 v 20:14 | Ája

"To jste si, slečno, vybrala ale blbý obor," řekl mi dnes pán v nožířství, když jsem mu popisovala kotoučovou čepel (neboli břit, jak mě poučil mladý muž v předchozím obchodě a já si připadala zase jako trotl, protože kdykoliv tam vlezu, jsem jako Alenka v říši divů a ti chlapi se na mě šklebí jako ta odporně vysmátá kočka - Šklíba?), kterou se kdysi zařezávaly okraje knižních bloků. Dnes se používají vesměs gilotiny, které jsou mnohem rychlejší a tedy i efektivnější (a efektní, když jde čepel dolů, muhehe) ve velkých provozech. Pro ty z vás, kteří se nikdy s knihařinou nesetkali, book binding round plough (stále neznám český název) je tohle: http://cool.conservation-us.org/byorg/abbey/an/an13/an13-3/an13-314.html Nicméně sehnat tu čepel je prakticky nemožné. A celé příslušenství, pokud bych ho objednávala z Ameriky, je od 200 dolarů a výš, bez poštovného... Ceny v Británii jsou snad ještě vyší a Holandsko? Pche! V Německu jsem zatím nenašla správný obchod, ale z dosavadní nabídky se odvažuji říci, že být knihařem v Německu je mnohem lepší! (Jako téměř vždy a ve všem je západní svět napřed...)
Pán v nožířství byl opravdu milý a strávila jsem tam slabou čtvrthodinku, kdy mi vysvětlil, proč ani vyrobit jí není snadné a tady v místě mého bydliště téměř nemožné. A tak jsem hledala několik hodin na internetu a objevila důkaz, že knihaři a assassini mají více společného, než by někteří mohli tušit! Jelikož pozor! Ještě před kruhovou čepelí, se užívala čepel podlouhlá, ostrá (ovšem většinou bez špičky, i když našla jsem i se špičkou), která se velmi nápadně podobá skryté čepeli assassinů! Chápete, ne? Ne? NE?!


Nevzdávám se! Najdu způsob, jak si zařezávat doma knihy a rovně! Protože tu poslední mi pánové v grafickém studiu na lisu zmrvili. Kdyby šlo o normální vazbu, neřeknu, ale tohle byla vyklepávaná a náročnější. A když vám někdo zkazí několikahodinovou práci, nepotěší to.
Kdybych byla opravdu bohatá, objednala bych si určitě něco odtud: http://www.binderytools.com/ Mají krásné knihařské nástroje! A tak drahé...

Thank God, I´m a woman

1. července 2013 v 12:08 | Ája |  O mně
Popravdě jsem nikde tohle heslo obchodů Orsay nepochopila. Za co bych měla děkovat Bohu? Nevidím téměř nic, co by mě mělo učinit šťastnější, jen proto, že mám vagínu. Vážně... Jako žena nejsem pro některé muže víc než maso, jen hovězí ("Pěkné kozičky") ...
...i přestože jsou to většinou oni, kteří se chovají jako divá zvěř. Důkaz místo slibů:


Toto je můj paparazzi snímek z ostravské tramvajky. Bylo nesnesitelné horko, nesla jsem na zádech těžkou krosnu, obě ramena jsem měla ověšené taškami a určitě jsem musela vypadat unaveně, zničeně, bezmocně, ale ani jeden z přítomných můžů, kteří ve větší míře okupovali sedadla, nevstal a neuvolnil mi místo, ani těm pohlednějším slečnám přede mnou. Seděli na svých zadcích. Děkuji za rovnoprávnost... Začnu posilovat!
(Týpek s tetováním hned v přední části fotografie, je vlastně žena. Nebyla jsem si jistá, dokud nevystupovala, ale ramínko podprsenky mi bylo podezřelé.)

Díky, že jsem žena! Měla jsem dnes žebrat o práci, ale nebyla jsem schopna ani ráno vstát z postele kvůli bolestem, protože jsem žena.