Červen 2013

Pája a Jája

29. června 2013 v 13:38 | Ája |  O mně
I když mě většina zná jako Áju, děckám ze sousedních domů stejně nevysvětlím, aby mi neříkali Pájo. Nejspíš se to lépe rýmuje k Jáje, mému psovi, který je jejich oblíbený mazlíček a jakmile výjdeme z domovních dveří, už se od houpaček (většinou) ozve: "Jájo! Jájo!" a pak se k nám žene stádo dupajících dětí a Jája nadšeně vrtí ocasem, který pak divoce vrtí jí.
Dětská bezprostřednost je ohromující. Vždy mě omráčí a rozesměje. Ale dneska mě ohromil jejich slovník. Za slova, které si vyměňovaly dvě malé holčičky, by se nemusela stydět ani dáma z baru... i když i ta by volila mírnější výrazy. Kde na ta slova přišli? Kdo je to, proboha, učí? Nebudu tu kázat mravy, jsem jednoduše ohromena :)


Bazar

15. června 2013 v 15:42 | Ája |  Shoujo Zone!

Máma objevila v Hodoníně úžasný bazar. Mají tam spoustu plechových dóz od kávy (tahle je od Tchiba a trochu zašla, ale skvělá), skleniček, hrníčku a jiných hloupostí, které už nikdo nechtěl. Ale pořád mají své kouzlo.


Knihařina pro radost

13. června 2013 v 20:51 | Ája |  Knihy

Tak jsou klauzury za námi a s nimi i celý semestr... hurá prázdniny. Sice mě trochu mrzí, že neocenili mou lehce (pouze lehce) střelenou knihu, ale... to bych musela být naivní, kdybych si myslela, že trocha "dekadence" (cituji Helouška), by je mohla rozesmát, jak jsem měla v úmyslu. Nelíbí se mi knihy v kůži. Některé tedy jo, ale nelíbí se mi kůže samotná. Nejsem ochránce zvířat a chraň Bůh, aby se ze mě stal vegetarián, ale na dotyk mi příjde odporná (mám jednu kabelku z kůže, kterou jsem dostala od matky a ona mi ještě neodpustila, že jí nenosím, z části proto, že smrdí a zčásti, že je tak malá a nenarvu do ní klíče a mobil a knihu a deštník a pudr... prostě vše, co musí v kabelce být!). Mám prostě moc ráda barvy, květinové potisky látek a tak. Ale to je asi kýč. A v tom případě mám ráda kýče. Zbožňuji kýče!


Dějiny umění... like a boss

7. června 2013 v 20:50 | Ája |  O mně
Za 2! Dost slušný výkon! :D


Zkouškové

5. června 2013 v 12:22 | Ája |  O mně
Obávám se, že asi nedám zkoušku z dějin umění...



Giorgione - Bouře

4. června 2013 v 18:42 | Ája |  Takové blbůstky


"K Giorgioneho bouři existují více než dva tucty výkladů..."

Ale já si myslím, že ten obraz vznikl takhle:
Sedí si Giorgione v benátské knajpě, když tu najednou k němu příjde starý kamarád Tizian a řekne (samozřejmě Italsky): "Zdar chlape. Čéče to bys nevěřil, zdál se mi totálně crazy sen, vůbec ho nechápu. Du si takhle lesem a potkám pastevce, čučí kamsi do háje, ovce mu zdrhly... Tož se otočím a tam nějaká baba kojí děcko. No jako fakt hustý! A pak najednou rána jak z děla, ty vole, ide bouřka! A začalo chcát a to sem se probudil, bo sem musel na hajzl. Fakt drsný..."

Giorgione: "Bouřka říkáš? Mě se zdál taky divný sen... Týpek hraje takové jako fakt sexy kosti na varhany... A ta buchta je z toho tak odvařena, že se začne svlíkat. Ale je ji trochu zima, protože ty varhany stojí u obrovského otevřeného okna s výhledem do parku a na ni táhne. Ten varhaník už je celý žhavý, jak na ní skočí a najednou tím oknem přifrči takový tlustý malý anděl a zašeptá jí: "U Gucciho mají výprodej, pospěš si." A chudák varhaník si nevrznul..."



Tizian: "Nemyslíš, že je něco špatného ve vodě?"






Tak já se jdu učit zase něco seriózního...






Tiskneme kulky

3. června 2013 v 14:38 | Ája |  Knihy
U nás v ateliéru se říká: Leskne se to jako psí kulky. Já tedy nevím, jak se lesknou psí kulky a jak na to autor toho přirovnání přišel, ale lesklý tisk zpravidla mají téměř veškeré laserové tiskárny. Matného tisku bych nejspíš dosáhla na stolní inkoustové tiskárně, kterou ovšem už skoro nikde nemají. A ta naše doma je nefunkční, pokud do ní nezakoupím barvu, co se obávám, je dost drahá záležitost kvůli jedné knize... :/
Tak jsem se tedy smířila s lesklým tiskem a přemýšlím, co s tím provedu. Pánové v tiskárně mi doporučovali papír "upéct jako Fimo". Děkuji za tip, půjdu to zkusit. Už vím, že teplota vzplanutí papíru je 451 stupňů Fahrenheita... ale netuším, kolik je to stupňů Celsia... -___- Takže pokud papír ani barva nevzplane, zkusím plán B. Uchýlila jsem se k zoufalému činu: koupila jsem si matný lak na dřevo... A když jsem vycházela z prodejny, ozvala se mi ve sluchátkách ta nejchmurnější klasická ruská hudba, co znám. Kde jsou mí švarní Korejci? Pravděpodobně to bude předzvěst nezdaru. Vše jsem završila v sámošce, kam jsem zamířila pro kofolu a odcházela v posledním tažení s 2 energiťáky ve slevě...
A ano, pořád prší. Mohla bych fungovat jako rosnička. Kdykoliv jdu kupovat papír nebo tisknout, prší. Budu vás informovat o příštích srážkách.
Kdy se budu učit ty dějiny, to fakt netuším...

"Já taky píšu ve středu test... Ale naštěstí mám taháky."
"No tak to se máš... Moje je ústní. A musím znát stovky obrazů, soch, architektůry... A většina jsou to Italové."
"No já znám jenom Picassa."
"To byl Španěl..."
"Vážně?"



Ztraceno v rozpalu

1. června 2013 v 13:35 | Ája |  Takové blbůstky
Život je plný podivuhodných událostí. Ovšem smůla se koncentruje zvlášť ve zkouškovém, nejlépe pár dní před klauzurami, kde obvykle zklame technika, takže: Objevila jsem nezvyklý bug v InDesignu, kdy se program při rozpálení věty na další řádek jednoduše vypne a odmítne spolupracovat.
Myš taky nefunguje...
Školní tiskárna má plnou odpadní nádobku, takže netiskne, což je zrovna u tiskárny velké mínus. Zvláštní je, že asi před 2 týdny mi učitelka říkala, že od doby, kdy se tiskárna pořídila, nevyčistila odpadní nádobku a čeká, kdy se ta tiskárna rozbije. Nevím, na koho mám větší vztek. Na ni nebo tu tiskárnu, která to mohla alespoň 2 týdny vydržet a pak klidně vybuchnout.


Dalším vtipným příběhem jsou mé nákupy. Onehdá jsem u pokladny v Tescu naskládala na pás 4 energy drinky a pytlík brambůrek. Seems like big party, dude... But typography is no fun at all. NO FUN! Chtěla jsem vyzkoušet, který na mě konečně zabere, protože klasická káva přestává účinkovat. Extra silný chutnal jako rozpuštění Marťánci, 5 minut jsem se slabě třásla, půl hodinky se chichotala a pak se mi zase chtělo spát.


Většinou nenakupuji oblečení v běžných obchodech, ale v sekáčích. Cenově je to výhodnější a i nabídka mi většinou více vyhovuje. Mezi jedny z nejhorších obchodů s konfekcí, které znám, je New Yorker. Nakupujete-li pouze pohledem, proč ne, vybíráte-li i po hmatu, víte, o čem mluvím. To nejsou látky, ale odporné a nekvalitní hadry. No ano, cena tomu taky odpovídá a kolik z nás si může pořídit kvalitní kabát za 30,-? Dovnitř mě zatáhla Johanka se svou neúnavnou shopaholickou vášní. Taky odešla s tričkem. Zatímco si ho zkoušela v kabince, já se bavila u věšáků. Ohromily mě extrémně krátké fialové šatičky, a lá trhan z Bídníků, ve kterých bych úspěšně odstartovala svou kariéru prostitutky. K mým oblíbeným se zařadil i "prostřílený" top (nejsem si zcela jistá, co to bylo, jen vím, že to asi patřilo na horní polovinu těla) plný děr, ve stylu Sarajevo Baby. Ovšem vítězem bylo růžové tričko s velkým křížem, který v sobě nesl nápis: Love........ Ježíš tě miluje!


Jsem dcera svého rodu... Alespoň to tak vypadá, pohlédnu-li na řeky ve své sazbě. Můj otec rád vtipkuje, že naše rodina pochází kdesi od Třeboně, kde šlechtický rod se stejným jménem, zakládal vodohospodářství. Tvrdí to, když se snaží zminimalizovat kaluže před garáží přelíváním z jedné do druhé a ohromně ho to baví. Takové řeky jako mám já, má málokdo. Třebonští a z Brníčka by na mě byli pyšní.