Březen 2013

Au

31. března 2013 v 15:24 | Ája |  Nezařaditelné

Toto není body art, toto je má krev. Podařilo se mi při ketlování zarazit si drát do prstů a kupodivu to krvácelo víc, než bych čekala. Abych mohla pracovat dál, utírala jsem poraněný palec do zápěstí druhé ruky. A vysledek nevypadal vůbec špatně. Ale pořád to bolí.


(Je to jen náhoda, že většina článku přibude o víkendu?)


Ve výrobě na koberci:

Diamonds are forever

31. března 2013 v 11:19 | Ája |  Shoujo Zone!

Hermés.

30. března 2013 v 19:59 | Ája |  Shoujo Zone!
Hermés je nejen pařížská módní značka, ale byl to i antický posel bohů.
Prosím omluvte kvalitu fotografie, mé mastné vlasy a nenamalované oči.


Shine like a diamonds...

30. března 2013 v 18:44 | Ája |  Shoujo Zone!
...aneb diamonds are the girls best friends!
Ale ne každá si můžeme dovolit diamanty nebo nás miluje někdo tak bohatý. Já patřím do této skupiny. But I don´t care!
V uších a pod lepším světlem vypadají rozhodně lépe.




Ta černá podložka je bratrova bakalářská práce, která se mi válí už několik dní, z nepochopitelných důvodů, na stole. Asi se brzo ztratí.
Ovšem to červené na první fotce je můj geniální stojánek na naušnice z papíru, který jsem vymyslela ve workshopu s Činčerou. Geniální je v tom, že z něj může být i dárková krabička. Jen jich musím sestrojit více a v jiných barvách.
Materiál: Filc, papír, niť, korálek a trocha drátu.

Mini love

29. března 2013 v 21:37 | Ája |  Shoujo Zone!
Zbožňuji přívěsky a sbírám je. Má plechová krabička od čokolády Milka je už pěkně těžká a pomalu přestává stačit.
Nebe se nachází i v Ostravě, na Kuřím rynku, v prodejně Stoklasa. Odtud odcházím vždy o něco chudší, jenže... Kdo by jim odolal?


Knihařky

29. března 2013 v 19:40 | Ája |  Knihy
Co je tak skvělé na knihařkách? (Kromě toho, že jsou krásné a chytré, samozřejmě.) Když si ani ne pět hodin před vernisáží uvědomí, že nemají žádnou slušnou kabelku, jen starou a odpornou školní tašku přes rameno, která se vůbec nehodí k elegantním černým šatům, co udělají? Rozhodně neběží do nejbližšího nákupního centra (mokré vlasy a absence fénu či financí), ale pustí si Avengers a dají se do práce. Ganbatte! Škoda, že nemám na mobilu lepší foťák -___- Celé psaníčko je z jedné A3, dalo by se říct, že je to prakticky origami, ale ne docela, vypomohla jsem si jedním řezem a zevnitř i kupou lepící pásky, protože to není úplně dokonalé a některé věci bylo třeba upevnit. (Ale na třetí pokus během 2 a půl hodiny - slušný...) Než by mi zaschnulo lepidlo, páska to zachránila. Kabelka k mému údivu přežila celý večer a doufám si tvrdit, že bude použitelná i příště. Kdyby ne, složím si další :)
Knihařky jsou the best!


Černá Vrána

23. března 2013 v 11:02 | Ája |  Nezařaditelné

Černá Vrána je ten nejodpornější ostravský pajzl, co znám. Bez diskuze! No a kde jinde by se měly konat vernisáže studentů FU? Kde jinde?!
Doporučuji se zúčastnit alespoň jedné takové akce, je to zážitek na celý život.
A hlavně ta... :D Tím jsem se bavila ještě celý druhý den


Ráj v Ikea

17. března 2013 v 9:49 | Ája |  Takové blbůstky
Zoufale toužím po Ikea... po těch barvách, krásných pokojích, vůni dřeva a spoustě zbytečností, které nemusím mít, nepotřebuji je, ale jednoduše chci.

A toužím po sladké kávě...

Playlist

16. března 2013 v 11:56 | Ája |  Hudba
V poslední době mi hrají pořád ty stejné písničky. Brzy je nahradí nové, ale do té doby jsou mými favority tyhle:

Annette Hanshaw - Would you like to take a walk?

Připomíná mi, jak moc mi chybí mé sladká kofeinová rána. Ještě týden! (Stejně si myslím, že ta dieta nepomáhá a má kůže je pořád stejně ošklivá :/)

The Staves - Wisely & Slow

Tohle je písnička do vlaku. Zavřu oči, nechám se unášet pryč a chvíli nerušeně poslouchám. Mám ráda vlaky, ale cesty na nádraží už méně. Myslím, že se ideálně hodí k dnešnímu "podzimnímu" počasí.

Taylor Swift - Mean

Má ranní mantra. Bez ní bych asi nevstala z postele. Poslední dobou ztrácím trpělivost s lidmi a hlavně umělci. Mám na ně docela pifku. Čemu jsem se to upsala? Vždyť já vlastně ani umění tvořit nechci!

MACKLEMORE & RYAN LEWIS - SAME LOVE feat. MARY LAMBERT

Vždy jsem byla trochu jiná. Měla jsem ráda jiné věci než mí vrstevníci a docela za to trpím i dnes. Ale jsem prostě jiná a nic mě nedonutí si hrát na umělce, protože je mi to proti srsti. Mám ráda pop, chytrý hip-hop a taneční hudbu. A nevidím na tom nic špatného. A že to není ART? Pche, who cares?
Ale ne, nejsem lesba. Bohužel...

Radwimps - Buriki

Proč jsem vlastně přestala poslouchat Jrock/Jpop? O.o Hmm... Miluju Radwimps!

Krása je pomíjivá, blbost věčná

16. března 2013 v 10:36 | Ája |  Shoujo Zone!
Krása je pomíjivá, blbost věčná... říkává má matička stověžatá a má samozřejmě pravdu, ale jako marnivé stvoření ženského pohlaví se nemůžu ubránit tomu hřejivému zardění, když mi někdo řekne, že jsem hezká. Ono se to neděje moc často, protože buďme upřímní, nejsem topmodelka.
Mám ráda Kpop. Jenže buďme opět upřímní, oni to celkem hrotí a kdo není dokonalá panenka s plastickou operací, je prostě OUT.

Kterou písničku mám radši? Tipněte si! ;)

Pinku is back!

14. března 2013 v 16:30 | Ája |  O mně

Čekání na déšť

9. března 2013 v 15:51 | Ája |  Nezařaditelné
V předpovědích počasí slibují déšť... A já čekám a čekám a čekám... Ono nic. Ale on příjde! Až se budu tahat přes celou Moravu do Ovy, bude určitě pršet jako v konve -___-

Půlnoční kuchyně

5. března 2013 v 0:29 | Ája |  Nezařaditelné
Tohle je můj první článek sem na blog z privátu v Mariánkách, kde přebývám už více než půl roku. Tohle je poprvé, co zde mám internet a dovolila jsem tak civilizaci vstoupit i sem. Vítej, 21. století! Díky V.! :)

Naše kuchyně slouží jako společenská místnost a scházíme se tu všichni, abychom si jen tak pokecali a odpočinuli, a samozřejmě i něco pojedli. Když jsme se nastěhovali, byla to odporně bílá cimra s vysokým stropem a holými zdmi, teď už je ale plná plakátů a barev, to díky Helouškovi. Od půlnoci je to ale jen mé místo, mé království, můj rajón. (Nikdo neponocuje jako já.) Mé ledové království, protože skrz okno táhne a topení se od určité doby vypíná. A já tu sedím, mrznu, brejlím do nějakých papírů a snažím se ovládat své myšlenky. Ale jak by se mi to mohlo dařit, když to nezvládnu ani ve dne, natož v noci?

Takže tu teď zase dřepím, jsem unavená, ale stejně do postele nepůjdu, ještě ne. Mám pořád nějakou práci, kterou bych chtěla dokončit a je toho tolik (protože jsem líná, trvá mi všechno mnohem déle). Třeba tenhle článek. Původně to měla být úvaha o mých toulavých (a v této chvíli bolavých) nohou. To asi bude tím Asafem Avidanem a milovanou Frankovkou (má oblíbená odrůda vína). Pan Avidan má zvláštní písně a velmi proměnlivé: občas zmírá jako Janis Joplin (za jejíž reinkarnaci ho někteří fanoušci považují), v některých chvílích se jeho hlas podobá zpěváku Led Zeppelin (vždy si pletu jména Jimmyho Page a Roberta Planta, který je kytarista a který zpěvák?) a občas jeho písně připomínají Radiohead svou melancholickou ponurostí. Avšak mou nejoblíbenější písní je Reckoning song, jejíž taneční remix proběhl i v českých rádiích. Ta píseň má něco do sebe...


One day baby, we'll be old
oh baby we'll be old
and think of all the stories that we coulda told

Snad až přílíš dlouho toužím utéct... Prostě utéct. Sbalit Jáju a sebe a někam jít, daleko a pryč. Utéct... A zažít dobrodružství s někým... Dřív, než zestárnu, stane se ze mě stará bába, bez vzpomínek, bez příběhů, opuštěná s laskavou společností zvířat a větvičkami v rozcuchaných vlasech. Už teď nepoznávám svůj odraz v zrcadle. Tak tohle jsem já? Kdy se to ze mě stalo?


Knihařina - těžká dřina - vyklepávačka

2. března 2013 v 15:54 | Ája |  Knihy
Tohle je vyklepávačka (nebo tak nějak se tomu říká). Teda... vlastně... jsou to dvě kuchyňská prkýnka s ohoblovanými rohy, provrtaná a spojena 2 dlouhými šrouby. Ale funguje to! Já a můj otec jsme prostě géniové :D



Jak jsem četla Fifty Shades of Grey

2. března 2013 v 2:43 | Ája |  Knihy
Kdybych mohla spát, nechám tenhle článek na ráno, ale jsem přespaná do zásoby a nemůžu si pomoci. Takto to bude autentičtější.
Zaprvé: Nikdy bych si dobrovolně nepřečetla Fifty Shades of Grey, rozhodně ne z vlastní vůle a nikdy jsem ji číst ani nezatoužila. Ale člověk by měl zkusit vše, že? (jedovaté houby, některé drogy a sexuální praktiky z tohoto seznamu vyškrtávám). A taky mě V. přemluvila. :D (Jen počkej! Donutím tě číst něco svého... až to napíšu... jestli to vůbec napíšu... možná...)
Zadruhé: Jsem prozatím na 50 straně a dopředu mě pohání pouze (nejspíš marná) naděje, že mě děj něčím víc překvapí. Anebo alespoň očekávání nějaké té sexuální scény (které jsem se ještě nedočkala a jsem tedy lehce zklamáná; Lady Fuckingham s tím nenadělala takové cavyky). Zatím tlumím výkřiky (je noc) typu: Já to věděla! A taky svůj pověstný sarkastický smíšek. Děj je tak předvídatelný a plný stereotypů... Kde jsem něco podobného už četla? No jo! Twilight, za těch 50 stran jsou si ty knihy až příliš podobné, aby to mohla být náhoda (Hej, Meyerová, zažaluj jí a všechny autorky fan fiction - námět je tak stejný!) Některá přirovnání jsou za to celkem vtipná ("...do obličeje se mi znovu hrne krev. Teď už má nejspíš barvu Komunistického manifestu."). A oceňuji i tu protialkoholou kampaň. Ale ty stereotypy, ach jo...

ONA:
- má nízké sebevědomí
- má příliš hlučné podvědomí a rádo se ozývá (ty tiché hlásky v hlavě by se měly léčit)
- trpí utkvělou představou, že je ošklivá (koukněte se do bulvárního plátku, sexy milionáři nejvíce zbožňují ošklivé dívky, vážně...)
- je nešikovná (alespoň, že tahle umí vařit) a často padá (v literatuře funguje gravitace v nejnevhodnějších chvílích, taky jste si toho všimli?)
- kamarád jí má taky rád
- je introvertní (plus je, že má ráda knihy a literaturu)
- pochází z rozpadlé rodiny, má lepší vztah s otcem
- úplně se rozklepe, když ho vidí a přichází i o ten zbytek rozumu, který měla
- má hezčí kamarádku
- je chudá

ON:
- má vysoké sebevědomí
- je namyšlený, arogantní, dominatní, prostě Alfa samec
- je bohatý
- dokáže donutit lidi, aby plnili jeho přání
- rád se staví do role zlého hocha (několikrát jí zbytečně varuje, jak je nebezpečný; proč jí varuješ, měj soucit, slitování a rozum, dej si odchod a nekaž jí život!)
- je nebezpečný
- něco ho na ní přitahuje, nemůže si pomoc
- je sexy
- je sexy
- je sexy (jeho popis se neustále opakuje, kdykoliv se objeví na scéně a ona je z něj samozřejmě hotová...)
- je nejenom sexy, je perfektní
- je odporně bohatý
- je oslnivě inteligentní
- a prý taky zvrhlý (50 stránek se nemůžu dočkat)

(časem mě toho ještě napadne...)

Srovnejme to, prosím, s Twilightem. Ty podobnosti jsou do očí bijící. Nemůžu se ubránit dojmu, ale tato literatura je mentálnímu zdraví škodlivá. Ministerstvo zdravotnictví by mělo obal doplnit informací, jak jejím čtením mohou u mladých dívek (i když si myslím, že tyhle iluze nejsou zdravé ani v padesáti) vznikat nereálné představy o mužích a skutečném životě, které bolestivě splasknou a nezbyde než krutá realita: milionářů je málo; mají předsvatební smlouvy a bývají lakomí; nechodí nakupovat do sámošky za rohem, takže potkat je tam by byl zázrak srovnatelný s výhrou Baníku nad Realem Madrid (5-0); většinou nejsou sexy; převážně jsou zadaní a mají hezčí partnerky než jste vy; nejsou to rytíři v dobře sednoucím saku italské značky a bílém Audi, ve kterém se objeví v pravou chvíli, aby vás zachránili; taky trpí různými nemocemi a střevními chřipkami; a rozhodně (!) nemají vždy erekci, když si zrovna zamanou. Vítejte do skutečného světa.
Ráda bych jednou četla o sebevědomé hrdince, která bude úspěšná díky svému talentu a píli, a rozhodně se nezhroutí kdykoliv ho spatří... a on jí neopustí, protože nesnese pomyšlení, že ona vydělává víc. Proč neexistují tyhle vzory? Snažím si vybavit nějakou podobnou postavu, která by měla tyto vlastnosti a dopadla nakonec dobře... nic mě nenapadá. Sebevědomé ženy jsou většinou vylíčeny jako záporné. A proč muži fňukají, že je ohrožena jejich dominantní role? Jen se podívejte, kolik žen tu knihu a dokonale galantního, sadistického pana Greye zbožňuje, ne žádného slabého zženštělého kašpárka (a teď hrozí, že zním zase jako feministka a budu z toho nejspíš obviňována i v budoucnu), který se raději drží onlinových her nebo svého vyčichlého piva. Nemohou si za to tak trochu sami? Naše společnost je příliš pohodlná a zhýčkaná.
Stává se ze mě zahořklá babizna a do konce života budu sama, obávám se totiž, že nepotkám muže, kterého bych si dokázala vážit, neb takových panů Greyů je zatraceně málo (i když mě nikdy na S&M praktiky vážně neužilo :/).


(Spoiler: Stejně se vezmou!)




Mé infantilní dívčí srdce

1. března 2013 v 18:08 | Ája |  O mně
Nic nepotěší mé infantilní dívčí srdéčko (ej!) jako nářadí. Přiznávám, že mi vrtačka a jiné hlučné nástroje, nahání strach, ale svorka, kterou jsem po návratu z Ovy našla na svém stole, mě dojala! Ach, svorka, tak krásný dar. Díky otče! Jsem si jista, že též několikrát zalitoval, že jsem se nenarodila jako muž. Já zalitovala ve svém živote už vícekrát.