Únor 2013

So exciting!

22. února 2013 v 13:00 | Ája |  Nezařaditelné
Nové objednávky na náramky + další deníčky ve výrobě! Juhůů!



Hari - Cutie song/Kiyomi Song

21. února 2013 v 20:41 | Ája |  Shoujo Zone!

Kiyomi! =^^=



Color test - výsledky

17. února 2013 v 20:45 | Ája |  O mně

Your Friend's Existing Situation

Works well in cooperation with others. Needs a personal life of mutual understanding and freedom from discord.

Your Friend's Stress Sources

Wishes to be independent, unhampered, and free from any limitation or restriction, other than those which she imposes of herself or by her own choice and decision.

Your Friend's Restrained Characteristics

Willing to participate and to allow herself to become involved, but tries to fend off conflict and disturbance in order to reduce tension.
Feels that she is receiving less than her share and that there is no one on who she can rely for sympathy and understanding. Pent-up emotions make her quick to take offense, but she realizes that she has to make the best of things as they are.
Able to achieve satisfaction through sexual activity.

Your Friend's Desired Objective

Needs a change in her circumstances or in her relationships which will permit relief from stress. Seeking a solution which will open up new and better possibilities and allow hopes to be fulfilled.

Your Friend's Actual Problem

Feels restricted and prevented from progressing; seeking a solution which will remove these limitations.

Cup of all the cups

16. února 2013 v 14:11 | Ája |  Shoujo Zone!

Občas se má matka překoná. Můj nový cup for tea and cofee. =^^=

Pravda pravdoucí

8. února 2013 v 19:10 | Ája |  Knihy
Tak já se tedy přiznám, no... Proč ráda vyrábím knihy? Protože si k tomu pustím všecky díly Na Plovárně, které jsem za poslední dobu nestihla (a že jich je!) a začnu experimentovat a učit se ze svých omylů. Například dnes jsem elegantně vyřešila problém šití kapitálků. Odstřižek kůže, který jsem si vzala ze školy a který se obvykle užívá, zmizel (já ho určo zítra někde naleznu, nevinně se válící mě na očích). Tak jsem spletla 4 šňůrky tlusté vlny a ono to funguje úplně stejně!
Miluju knihařinu! Like a boss!



Proti šedi?

8. února 2013 v 13:37 | Ája |  Knihy

Prostě jsem se z jejich facebookových stránek musela odhlásit, nechci už dál odebírat nabubřelé články, lehce povýšené, krapet hipsterské a zároveň středoproudové-pseudo-umělecké-tumbler-isntagramovské.
A co mě k tomu donutilo? Reklama na mladého muže Deafmessangera, který si hraje na knihaře. Ano, hraje. Nevím, co přesně chce dokázat. Protože, jako někdo, kdo už pár knih sešil, můžu s lehkým srdcem říct, že ty jeho deníčky jsou naprosto odporné cáry papíru vyráběné ve velkém a narychlo (opakující se šablonové motivy) a svázané kroužkovou vazbou jako kalendář!!!!!!!!!!!
To, že mu dělají všude reklamu bych skousla, no fajn, marketing je důležitý, všichni musíme z něčeho žít, ale mohl by konečně někdo začít dělat reklamu i nám, obyčejným klasickým knihařům, kteří papír bigují, ručně děrují, šijí, lepí, atd. atd., dokud nevznikne opravdová kniha? A myslím tím opravdová kniha, ne nějaké salátisko, které vydrží půl roku.

Možná bych si měla pořádit kérku, nejlépe po celém těle nebo aspoň těch viditelných částích, abych svými fotkami nahradila nedostatčené kvalitní práci...

Virginia

8. února 2013 v 0:02 | Ája |  Shoujo Zone!

Ňuňu úchylka

7. února 2013 v 14:25 | Ája |  Shoujo Zone!
Myslím, že má na mě Ňuňu Cupcakes špatný vliv. Jinak nevím, která část mě by zatoužila po hřebenu ve tvaru kočky/medvídka/podivné bytosti z animovaného vesmíru. Ale když stál pouhých 19,-, no nekupte to!


Protože medvídků není nikdy dost

6. února 2013 v 22:56 | Ája |  Takové blbůstky
Matka potřebovala pomoct s dětmi. Ode mne... Já a děti? Jímá mě hrůza. Když se tam nahrnula ta kupa vřeštících človíčků, měla jsem co dělat, abych sama neutekla. Děti ve větším množství mě děsí. Ale jeden tatík byl velký sympouš.
Matka byla u stolku, kde si děti mohly samy vyrobit papírového medvídka s pohyblivými končetinami. Takové povyražení v galerii nepořádají často, byla to součást vernisáže Alžběty Skálové, která se věnuje ilustracím a autorským knihám pro děti.

Myslím, že můj mědvídek je vážně super... ale matka tvrdí, že není příliš výchovný... Je to přece pirát! Hej hou, a pirate´s life for me! And why the hell is the rum gone?


Ale má improvizovaná liška na poslední chvíli je lepší!

Vřískot

3. února 2013 v 20:12 | Ája |  Takové blbůstky
Čěšu si v koupelně své dlouhé vlásky, když tu najednou slyším z bratrova pokoje ženský křik a pláč.

Já: "Proboha, co se to tam děje?"
Bratr: "Ale, ženská zjistila, že její manžel je sériový vrah."
Já: "Chce jí taky zabít?"
Bratr: "Ne..."
Já: "Tak proč tak ječí? Má ten manžel z těch vražd alespoň nějaké peníze?"
Bratr: "Ne."
Já: "Aha, tak už chápu, proč tak křičí..."

Animefest se blíží

3. února 2013 v 11:37 | Ája |  Nezařaditelné
... a já stále nemám žádné objednávky na náramky. T__T

T__T



Přijela k nám návštěva

2. února 2013 v 20:32 | Ája |  O mně
Přijela k nám návštěva...
Ano, pořád studuji tu stejnou školu jako loni.
Ne, už mě to nebaví.
Ano, pes stále štěká na cizí lidi.
Ne, nebudu se vdávat.



Život je pes

2. února 2013 v 15:51 | Ája

Život je pes -
to každý vidí a nemusí být profesor.
Život je pes -
a pro nás lidi, je pes už dávno známý tvor.

Život je pes -
a už to samo, kdekoho časem poleká.
Život je pes -
a pes jak známo, je věrný přítel člověka.

Život je pes -
a zuby cení a usmívá se po očku.
Život je pes -
a proto není, rozhodně není pro kočku.


Confuzzled

1. února 2013 v 22:21 | Ája |  O mně
Mary and Max: "Confuzzled", which is being confused and puzzled at the same time.

O tomhle článku jsem přemýšlela několik dní a dávala si ho v hlavě dohromady. Jak ale vyjádřit správně své pocity? Přesto mám pocit, že jinak, než na papíře (ilustrativně, v tomto případě na blogu) to však nedokáži.

Myslela jsem si a opravdu tomu věřila, že dokáži i bez talentu dohnat své spolužáky tvrdou prací a pílí, ale ne, nedaří se mi to. Má matka by možná podotkla, že se dostatečně nesnažím, že jsem líná, ale já mám pocit, že víc už nedokáži (a ano, znám tu teorii, kdy si člověk myslí, že je na konci svých sil, ale je teprve v polovině, obávám se ovšem, že toto platí jen u běhu).

Hodně jsem se snažila, pracovala jsem usilovně a pokud si někdo myslí opak, mé svědomí je čisté. Jsem už unavena ze světa ve kterém žiji, z falešné komunity, která mě obklopuje i z věčných póz, které nastavujeme. Chce se mi křičet vzteky a zároveň bezmocí (jenže přiběhne matka a dostanu vynadáno, proč tu ječím jako na lesy). Chci utéct, pryč a daleko, chci uniknout z toho všeho, co mě tíží jako betonová koule na noze, chci se zbavit svého strachu a doopravdy konečně něco udělat. Jen kdybych měla konkrétní ideu. Sama vlastně nevím, co chci.
Tenhle týden byl jeden z nejhorších v mém životě. Nejen, že byl zvolen opilec na nejvyšší místo v české politice (co jste si zvolili, milí, to tam máte), ale dozvěděli jsme se také, že zemřel prastrýc. Byl už starý a hodně nemocný, ale byl to taky svým způsobem jediný děda, kterého jsem zažila. Všichni umřeli, když jsem byla malá. A ve čtvrtek byl pohřeb, už šestý v mém životě. (Nikdy jsem nebyla na svatbě.) Pan farář mluvil nesmysly, které spolu nijak nesouvisely a pojící nit vybraných ukázek z Bible bych hledala opravdu těžko, ale mí rodiče byli celkem nadšeni. Já být nemohla, jsem alergická na slovní spojení Bůh je milosrdný, Ježíš - syn Boží, a že jo - to zní z úst faráře obzvlášť nepatřičně. Dozvěděla jsem se také nové informace o naší rodině, něco málo jsem věděla, něco mi bylo novinkou. Věděla jsem, že strýc mohl žít déle, kdyby nepotkal tu strašnou ženskou, která ho vysávala. Chtěla peníze. A když je nakonec získala, vzal si jí čert. Jsem si jistá, že je teď v pekle a pokud tam také skončím, snad dostanu šanci si to s ní vyřídit. Zasloužila by si to. (A vím, že tohle nejsou příliš křesťanské myšlenky, ale jí bych ani nic dobrého nepřála a ona by si odpuštěni nezasloužila. Navíc nejsem pokřtěná.)
A pak ty klauzury. Okamžik, který mě demotivoval a zradil to, v co jsem věřila. K tomu se přidala i má chorá hlava, vyčerpání a skrat byl na světě. Pokud mám žít, musím přehodnotit své priority, musím změnit i sebe. Jinak hlava vyhraje, má totiž vždy argument navíc a ustavičně se snaží mě srazit do hrobu.

Jsem zmatena a popletená, taky trochu naštvaná, jenže to mi nepomůže. Rozhodla jsem se nebýt jako ostatní, (i když jsem zase bruneta) chci dělat to, co mě opravdu baví a přestat se snažit zavděčit ostatním, jinak to nejde.