Prosinec 2012

T_T

28. prosince 2012 v 14:53 | Ája |  O mně
Má vánoční atmosféra se rozplynula... Právě jsem si zjistila data zkoušek a podmínek pro udělení zápočtů. A tak se líný student musí opět (každé zkouškové) snažit, aby postoupil do dalšího ročníku. Třeba, vytrvá-li, dosáhne i vysněného titulu (blbce) Bc., v MgA. nedoufám.
Já tam přece zůstat chci, chci být velký umělec, velmi mě to baví.......................... Co to, sakra, kecám?

Potřebuji kafe...
asi v něm rozpustím čokoládového ježíška.



Goodbye to Romance

24. prosince 2012 v 21:27 | Ája |  O mně
(To video má i překlad, pusťe si titulky.)

Štědrý den bývá v posledních letech jeden z nejsmutnějších dnů v roce (kromě mých narozenin, které mu můžou sebejistě konkurovat). Proto, když tvrdím, že mám ráda Vánoce, myslím tím dobu od 1. do 23. prosince - můžu poslouchat své oblíbené koledy a nikdo proti tomu nemůže více méně nic namítat. (Samozřejmě, že namítají, neb můj hudební vkus je příšerný.) A vše je takové zářivé, hřejivé a milejší. Mám ráda sníh, cukroví, světýlky ozdobené obchody (dokonce i zvráceně kýčovitá obchodní centra jako Nová Karolína), brzké stmívání, dlouhé noci, sladké svařáky, atd., prostě vše, co k prosinci patři.
Jenže pak příjde Štědrý den a mě zaplaví sentimentální melancholie. Když se mě někdo zeptá, co bych si přála, odpovídám, že to nelze koupit. Ne, nemám na mysli fráze jako konec hladomoru v Africe, světový mír, dobrého prezidenta pro ČR, (ať už jsou to věci sebedůležitější a potřebné) ... Přeji si slyšet alespoň na hodinku (netroufám si žádat víc) hlas jednoho člověka, mé bílé velryby, mého tak trochu snu, který jsem si vlastně sama vytvořila. Nechci se s ním setkat, nepotřebuji ho ani vidět. Chci jen slyšet jeho hlas, tak jako dřív. Ten člověk mě vždy dokázal rozesmát, měl odpověď na každou mou otázku, způsobil, že mé srdce poskakovalo jako splašené, byl vzdělaný a chytrý. Ať už se ke mně poté zachoval sebehůř (mám štěstí na zlé hochy), nikdy na něj nezapomenu a jsem vděčná za každý okamžik, který mi byl dopřán.
To bych si opravdu přála. A stále, tak trochu v koutku své duše, ždibínkem svého srdce doufám, že se jednou vyplní. Že ho zase třeba uslyším, že se s ním třeba setkám (ne, to je opravdu nemožné), že mě najde. A kdy jindy by se měla plnit přání, ne-li o Vánocích? Ve filmech to tak tvrdí, ne?
Častokrát jsem si říkala, že je čas jít dál, ale nejspíš to nedokážu. Jsem jako Peter Pan - nechci nikdy vyrůst a stát se dospělou.

Musím však uznat, že se letos Ježíšek (máma) předvedl a pod stromečkem mě čekala souprava na paličkování. Tak snad to zvládnu. Ach, mé ruce, to bude zase otlaků.

Krásné Vánoce

24. prosince 2012 v 10:43 | Ája |  Nezařaditelné

Blue hair, blue mood, blue song

22. prosince 2012 v 17:45 | Ája |  O mně
1)

2) Haters gonna hate.

3)

Předpůlnoční pečení

16. prosince 2012 v 10:09 | Ája |  Shoujo Zone!

Včera večer jsem poprvé zkoušela Fimo. A musím uznat, že k modelování se hodí mnohem lépe než modurit, přestože víc lepí. Ale květinky vyšly skvěle. Ale práce ještě nekončí. Potáhnu dvoje desky a připravím časák do tisku. YAY!!!


Dobrá rada nad zlato

15. prosince 2012 v 11:31 | Ája |  Knihy

Sníh a hnis

15. prosince 2012 v 11:01 | Ája |  O mně

Jája zbožňuje sníh (jaký pán, takový pes?). A protože je to chlupatý chundeláč, vypadá po návratu domů jako velká sněhová koule. Ale vysvětlete jí někdo, aby neskákala do závějí (toto s rezervou, na Jižní Moravě tolik sněhu nebývá a už zase taje).

Nevěřila jsem starším studentům, kteří mě varovali před tančírnou. Už věřím. Ano, člověk potřebuje alespoň několik dnů, než se jeho tělo zregeneruje. I přes všechny pohromy, které mě těn večer postihly, jsem to ustála na svých vysokých podpatcích po celou noc (som prostě čarovná). i tak mám omrzlinky na kloubech pravé ruky a hnis na mandlích - místo čokolády se láduji Strepsilem. Ať už jsou Vánoce. Jenže pak příjdou klauzury...


Ne, ne, ne

10. prosince 2012 v 14:31 | Ája

Nechce se mi do Ostravy, a jak se mi nechce!

(Nejspíš o tom napíši krátkou úvahu, ale až příště, teď se musím jít obléct. Za chvíli vyrážím.)



Jedna čárka, uf, dobrý...

10. prosince 2012 v 0:01 | Ája |  Takové blbůstky
Jeden by ani neřekl, kolik legrace si užijete s těhotenským testem. Samozřejmě, pokud není Váš!

Ráno mi napsala kámoška zprávu. Potřebuje mě, musí mě vidět, musím jí pomoci. Já? Proč právě já? Ano, jen já! Kladla jsem otázky, zdráhala se odpovídat. Ale mému citlivému smyslu pro pochody lidské mysli neunikly drobné niance v jejích vyhýbavých větách, uhodla jsem - jsi těhotná? Nevěděla, možná ano, možná ne.
A tak jsme se odpoledne vydaly do Kauflandu, kde je otevřená lékárna i v neděli, abychom zakoupily těhotenský test (překvapivě levně). Okamžitě zamířila na záchod. Otevřely jsme balíček a rozbalily příbalový leták. Ajajaj! K našemu nevzdělanému překvapení jsme zjistily, že těhotenský test nestačí pouze počurat, ale musí se ponořit do moči na určitou dobu a do určité výšky. K čertu! Neměly jsme žádnou nádobu. Její utrpení se muselo prodloužit, dokud neseženeme potřebné pomůcky. Zamířili jsme do samotného Kauflandu s jasným cílem: voda (pro tvorbu moči) a nádoba. Jenže co by se mohlo hodit jako ideální nádoba? "Nestačil by vršek o PETky?"
"A ty se do něj trefíš?"
"Aha."
"A co třeba vršek od šlehačky ve spreji, ten je ideální."
"Jenže co budu dělat s celou šlehačkou? To bych pak musela vyhodit, to nesníme."
"A co třeba tenhle hrníček se sobem? Mají ho ve slevě."
"No dobře, no. Počkej, tady mají panáky jen za dvacku. To pak využiju."
Odebrali jsme se opět na záchody (naštěstí nejsou placené). Kamarádka provedla potřebný úkon, ponořily jsme a společně jsme pak napočítaly do deseti. Papírek se zbarvil do fialova. Hypnotizovaly jsme fialovou skvrnu, která se pomalu proměňovala v jednu jasnou čárku. Po pečlivém studiu příbalového letáku jsem musela konstatovat: Nejsi těhotná, ale stejně si zajdi k doktorovi.
Bylo to dnes napínavé dobrodružství se šťastným koncem plným bouřících hormonů (a ne příliš dobrým kapučínem).

Bože, děkuji, že jsem žena. No vážně, díky moc...

Radwimps

7. prosince 2012 v 17:48 | Ája |  Hudba
Pořád ještě poslouchám Japonce a tihle jsou má srdcovka.


Radwimps - Kyoshinsho

I'm glad that I only have these two eyes
Because if I could see all the sadness in the world
I wouldn't possibly be able to go on living
The world is so beautifully made that it's loathsome

Even so, will people still lose their minds?
The world is so vast, yet people are still so nitpicky
Pointing out this and that ever so meticulously
Just my sadness is already enough

If I'm not allowed to see, if I cannot do it,
Then take along your needle and thread now
Block it up, sew them together,
Show me everything in conclusion at the end

"In order for 1 to be 1, today I will, too,
Take away 99 from 100 to live well"
I don't remember pleading you to teach me this way
Just, look - just shut up already, Ivan the Fool

From the perspective of the world,
No matter how much crap the present you talks,
"There are people worse than yourself" -- should we be happy about that?
Even my own sadness is gloomy

If I'm not allowed to cry, if I cannot do it,
Then I'll cut off my tear glands
And during the time of my birth, before cutting off my umbilical cord,
Might as well rip off my mouth too

Then during times of suffering and sorrow,
I wouldn't have to fake a smile as if nothing had happened
Even if I didn't do that, it's no big deal,
It's just that I can't be myself anymore

Today as well, lives are disappearing here and there and all over
Even so, no matter where I walk to, I don't become bad

There's also a limit to liking beautiful things, no kidding
"The world is wonderful" - well, that's nonsense

I know that you're very busy,
But chief, you stand still on the clouds and space out
You scold children for their pranks, but that's your responsibility

You take out your fist with a bout of courage
Please take some action, what are you going to do
Just do what you like

If I'm not allowed to see, if I cannot do it,
Then stick my eyelids together
Might as well have done it during the time of my birth before cutting off my umbilical cord,
If I still wanted to rebel when it has come to this

When I'm happy and joyful,
In a blink, it dropped down
Even if it's not like that, I too will forget in an instant
Because I only have these two eyes

I'm glad that I only have these two ears
Because if I could hear all the screaming in the world
I wouldn't possibly be able to go on breathing
The function that allows me to be happy is already

Full Full Full Full
Full Full Full Full

If I'm not allowed to see, and if I hear it,
Then for our next generation of lives,
During pregnancy, before birth,
I'll take all the entrances that allow access into the world

And shut them down, block them all up
Because I'll protect you
I'll let you escape all that, and not allow those eyes
Shed a single tear

Čekání na sníh

2. prosince 2012 v 10:37 | Ája |  Nezařaditelné
Loni jsem v prosinci měla už všechny dárky nakoupené. Letos mám jen dva a k tomu kupu dalších starostí, povinností; ani nevím, kde mi hlava stojí. Možná jsem si toho na sebe vzala moc, jakmile jsem pod tlakem, začnu být nervózní. Potřebuji volnost (někdo by taky mohl podotknout, že jsem líná, no, ano jsem). Vedle mě se válí (kromě Jájušáka) taky kupa papírů, které musím naděrovat a pak sešít, abych mohla vyrobit knihy na Vánoční jarmark, na který taky musím vymyslet plakát. Proč já, nejhorší a nejnetalentovanější v našem ateliéru? Kdo byl tak pošetilý a svěřil mi ten úkol?
A sníh stále nepadá a nepadá. Příjde vůbec k nám na jih?
Hepčík!
Tak zpátky do práce...