Říjen 2012

Let it snow, let it snow

29. října 2012 v 10:15 | Ája |  Takové blbůstky
Nejvtipnější na celé této sněhové "kalamitě" je, že stromy jsou stále zelené (až na vyjímky). Ale jsem spokojená ^^ Uvidíme, jak v Ostravě.
Zatím si pouštím vánočního Gackta a těší mě fakt, že jeho engrish je horší než má. Jsem opravdu spokojená. Jen kdyby ve středu nebyl kontrolní den -___-


Magorie

28. října 2012 v 18:51 | Ája |  O mně
Co za podivnou chorobu sužuje mé já a nutí mě vybírat si ty nejnemožnější úkoly? Proč jsem si prostě nevybrala něco jednoduchého? Tupého? Infantilního? Vždyť to mi přeci tak dobře jde! Já vážně musím trpět nějakou poruchou (další?), jiné vysvětlení neexistuje. Jsem vyšinutá.

!!!

O.O

-___-

... opět?


Vánoční čas, nastane zas

20. října 2012 v 20:27 | Ája |  Takové blbůstky

Když vysílají vánoční epizody v červnu, je to divné, ale v říjnu mi to už tak nepříjde, vždyť v obchodech prodávají čokoládové Mikuláše. Proto bylo velmi příjemné sledovat vánoční díl Hercula Poirota, zatímco jsem perforovala papír (popravdě jsem spíše naslouchala, jinak bych si perforovala i prst). Musím se přiznat k dalšímu svému nešvaru: Nejenže nepoznám stromy, ale miluju Vánoce. Respektive dobu od 1.-23. prosince. Nejde mi o stromeček (bratr spí a zdobit musím já, každý rok máme stejné ozdoby i stejný plastový strom), kapra (následuje žaludeční selhání) ani dárky (nikdy nebudu mít to, po čem opravdu toužím, takové věci nejdou zabalit pod stromeček). Miluju sníh, zimu, horký čaj/svařák/punč, nakupování dárků, rozzářené výlohy obchodů, prostě tu atmosféru, která k Vánocům patří. Už od začátku školního roku, neb potřebuji alespoň jakousi drobnou naději, se začínám těšit na Vánoce. Nenápadně si pouštím pana Bublého a představuji si, jak za oknem padá sníh... Já se snad letos nedočkám! O.O


Anton Pavlovič Čechov

20. října 2012 v 14:08 | Ája |  Knihy
(Ukázka z knihy Nic k smíchu. Omlouvám se za případné chyby, ale můj skenovací program není dokonalý.)

Galantní návrh
Anton Pavlovič Čechov

(Povídka pro slečny)


Mladý muž příjemného zevnějšku Valentin Petrovič Protrpělin si na­vlékl frak, obul si lakýrky s ostrými, až bodavými špičkami, celé své dílo korunoval kloboukem a s těžko potlačovaným rozrušením se vy­pravil ke kněžně Věře Zapiskinové...

Ach - jaká škoda, že kněžnu Věru neznáte! Že neznáte to milé, okou­zlující stvoření s mírnýma očima nebesky blankytné barvy a s hed­vábnými, bohatě zvlněnými kadeřemi.

Mořské viny se tříští o pobřežní útes, ale o viny jejích vlasů se na­opak na prach roztříští sebetvrdší kámen... Člověk by musel být bez­citný blb, aby dokázal vzdorovat jejímu úsměvu, aby odolal vší té něze, která doslova dýchá z jejích drobných, jakoby vysoustružených ňadérek. Jen hovado vpravdě dubové se vedle ní necítí na vrcholu blaženosti - když mluví, když se směje a v úsměvu ukazuje své oslnivé bílé zoubky!

Protrpělina uvedli dál...

Posadil se proti kněžně a pin pohnutí málem až k mdlobám spu­stil:

"Kněžno! Jste ochotna mě vyslechnout?"

,,Ó ano!"

"Kněžno! Promiňte mi laskavě, ale já ani nevím, jak začít... Zřej­mě je to pro vás velmi nečekané... Možná vás to až zaskočí... Asi se na mne budete hněvat..."

Zatímco se hrabal v kapsách kalhot, aby z nich vydoloval kapesník a otřel si jím orosené čelo, kněžna se mile usmívala a vysílala k němu tázavé pohledy.

"Kněžno!" pokračoval Protrpělin. "Od okamžiku, kdy jsem vás po­prvé spatřil, se v mém srdci postupně zrodila nepotlačitelná touha. Ta touha mě vytrvale pronásleduje, dnem i nocí..., a jestli se nenaplní, tak..., tak budu nešťastný."

Kněžniny oči se zádumčivě zahleděly do země. Protrpělin po krátké odmlce pokračoval:

"Asi se dost podivíte..., protože vy, která se vznášíte nad vším pozemským..., jste pro mě ta vůbec nejvhodnější..."

Nastalo ticho.

"Tím spíš," vydechl Protrpělin, "že mé panství hraničí s vaším... a jsem bohat..."

"A... co tedy ještě máte na srdci?" zeptala se tiše kněžna.

"Co mám na srdci? Kněžno!" vyrazil ze sebe horoucně Protrpělin a povstal. "Zapřísahám vás, hlavně mě neodmítněte... Nebořte svým případným ,ne‛ mé plány! Má drahá, dovolte mi, abych vám učinil návrh!"

Valentin Petrovič se rychle posadil, nahnul se ke kněžně a zašeptal:

"Je to, prosím, návrh mimořádně výhodný! Za jediný rok prodáme milion pudů sádla! Co kdybychom na našich sousedících panstvích jako podílníci vybudovali společnou škvařírnu sádla?"

Kněžna chvíli přemýšlela a pak řekla:

"S radostí...‟

A čtenářka, která čekala melodramatické finále, může zůstat v klidu.




 

Knihy a dobroty

19. října 2012 v 19:49 | Ája |  Knihy

Já vím, že by se to nemělo, ale přesto jsem utekla ze školy dřív, abych mohla dnes jet na knižní veletrh do Havlíčková Brodu (http://www.hejkal.cz/trh/). Sice mám ráda počítače a moderní technologie, takže mě dnešní vynechaná hodina počítačové grafiky mrzí (kecy!), ale knihy mám prostě radši! Ba co víc, knihy prostě zbožňuju k sežrání! To mi připomíná ne příliš známé anime Bungaku Shoujo, jehož hlavní hrdinka skutečně pojídala knihy, doslova.


Kdyby byl papír jen trochu chutnější (a věřte mi, už jsem ho ochutnala), nejspíš bych to prováděla taky. Některé příběhy jsou totiž tak lahodné a rozplývají se na jazyku jako vanilková zmrzlina. Některé zase trochu pálí a štípou v očích jako cibule. (A cibuli já nerada...)
Bylo super vidět tolik nových a čerstvých knih pohromadě a přiznávám, že jsem utratila spoustu peněz. =^^= Doufám, že si to příští rok zopakuji.
Jak by ale řekl hamoun: Nejlepší věci jsou zadarmo. A hlavně dárky. Moc dárků nedostávám (nic si totiž nezasloužím), ale když jsem obdarována, jsem šťastná. Proto mě velmi potěšily naušničky od Savi, která je vyrobila přímo mně na objednávku. Nejsou to totiž obyčejné čokoládové cookies, ale cookies s bílou čokoládou a brusinkami, které mám nejradši. Arigatou!


Otázka pro pana Freuda

12. října 2012 v 19:17 | Ája |  Shoujo Zone!
Milý pane Freude, proč kreslím o půlnoci takové kresby?


Čekají mě ilustrace k Orlandovi od Virginie Woolfové. To nezvládnu -___-

(A proč se Ostravská univerzita po sloučení s Báňskou má jmenovat po Vás?)

Volení volů

6. října 2012 v 20:50 | Ája |  Nezařaditelné
Je to už pár let, co mohu volit, ano, přestože tak mé chování nenasvědčuje, jsem dospělá. A blíží se nám volby.
Nahlédla jsem tedy předběžně do volebních lístků, které se objevily ve schránkách a musím uznat, že se nestačím divit. Nejen, že jsou mi neznámá všechna jména zúčatněných, ale názvy "organizací" mi občas zvedaly obočí.

Politické strany:
Komunistická strana Československa - Copak stále existuje Československo? Zrušit!
Maxim - Ano, populární časopis s vnadnými ženami má svou politickou stranu
Victoria - Toto považuji za reklamu na Ergo pojišťovnu, velmi, velmi trapné

Politická hnutí:
Hnutí LEPŠÍ ŘEPY - Nepochopila jsem zcela jejich program, ale zdravé výživy se nejspíš netýká (škoda)
Hnutí O co jim jde?! - Vše říkající název
Hnutí Za Telefonování zdarma - Jo!
Mimoňská obroda - Nejspíš jakési regionální hnutí města Mimoň. Ono to vážně existuje O.o
Občanské hnutí pro Mimoň - Jedno by stačilo...
Ostravak - Fajne, no ni?
za Morální Očistu Regionu - Ehm, ehm, nevím...

Komu dám svůj hlas?

Internetová trápení

5. října 2012 v 11:04 | Ája |  Takové blbůstky
Život bez internetu může být těžší, než jsem myslela. Nepotřebuji nutně facebook ani jinou neodbytnou sociální síť, třes v rukách se prozatím nedostavil. Problém je ukryt ve faktu, že všichni ostatní připojení k internetu mají a nějak samozřejmě předpokládají, že vy také, ale omyl. A proto si nemůžu přečíst důležitý školní email, o kterém všichni ví, jenom já ne. Netuším, zda-li je to internetem či emailem, ale nějak nám mizí možnost komunikovat ústně. Napsat email je snažší.
Proto jsem byla i ráda, když se mi dneska rozeběhl školní internet. Snažila jsem se o to před pár dny v učebně dějin (a utekla mi tak zajímavá hodina o florentské renesanci), ale neúspěšně. Ale jak říká staré IT moudro: Zkusili jste to vypnout a znovu zapnout? Problém byl nejspíš zde. Heuréka, nevím jak, nevím proč, funguje to!

Propadla mi kartička ke vstupu do školy. Už od úterý nefunguje, protože jsem nezaplatila její reaktivaci - zapomněla jsem na to jako na smrt. Takže jsem dneska stála před školou a přemýšlela. Mám se nechat seřvat vrátnou nebo čekat na jiného studenta s kartou a mrznout. Zima nebo křik? Proč alespoň nejsem kuřák, abych tam tak trapně nepostávala? Litovala jsem... a pak šla dovnitř.

Podzimní sakury

1. října 2012 v 10:32 | Ája |  Takové blbůstky

A teď se ukáže, jak jsem hloupá... -___-
Ale ona to není jen moje vina (ale je!). Když jsme se na základní škole učili stromy, přecházela jsem, a protože mě ta látka minula, nikdy jsem se jí nenaučila. Jak se znám, stejně bych vše do půl roku zapomněla, ale třeba, třeba (!), by mi něco zůstalo v hlavě. Avšak bohužel... takže se dobrovolně a bez mučení přiznávám: NEROZEZNÁVÁM STROMY. Ovšem, že vím, jak vypadá lípa, bříza a dub, ale tím mé znalosti končí. Co se jehličnanů týče, jsem nadobro ztracená (na Vánoce máme vždy umělý).
Takže Vám teď nemůžu prozradit, který strom nazývám podzimní sakurou, neb to nevím (ale budu po tom pátrat). Tady v Bažantnici je jich hodně, jeden je i před domem. Jsou vysoké a mají více drobných lístečků, které teď, když se snaží převládnout podzim, už se snášejí k zemi a tvoří peřinu kolem cest. Vytvářejí tak trochu iluzyi okvětních lístků. Teď už tedy nemusím Japoncům závidět jejich jarní rozkvetlé áleje (ve kterých je večer stejně nablito, což je fakt, četla jsem o tom; tomu říkám střet kultur) bílých sakur. My si to kouzlo (alespoň u nás v Hodoníně) můžeme užít o půl roku později a mnohem barevněji. Cha cha!

A teď zase do Ovy. Čeká mě týden bez internetu O.o