Září 2012

Som čarovná!

30. září 2012 v 17:39 | Ája |  Knihy
Dneska jsem přečetla za půl dne 200 (!) stránek z úžasné knihy Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotkové. Není to těžké čtivo, ale není ani nikterak lehké. A zítra, než se vypravím do Ovy, půjdu si do knihovny pro další duševní (p)otravu.

Nejspíš brzy příjdu o zrak.

Vůně dětství

28. září 2012 v 19:55 | Ája |  Takové blbůstky
Je dokázáno, že některé pachy máme spojené s jistými okamžiky či osobami ze svého života.

Já když cítím ve vzduchu léto, slyším v hlavě titulní píseň ze seriálu OC California, naopak podzim zní jako Say you donť want it od One night only. Jaro by mohlo být třeba jako No ni Saku Hana no Yo ni od Gackta.
Když jsme s Jájou před chvíli venčili (neb nevím vskutku, kdo koho venčí), potkala jsem jakousi maminku, která si též venčila, ale děti a morčata. Párkrát jsem je tu už zahlédla a Jájušáka vždy ty malá prasátka zaujala. Protože jsou ale menší než kočky (které taky pokaždé přitahují její pozornost), dovolila si k nim přiblížit mnohem blíž a navíc ji chránila ta klec, ze které ji nemohly ublížit (ten zbabělý pes!). Nakonec si sedla až k nim, k mým nohám do bezpečí, a dlouze je pozorovala. Mě tedy nezbývalo než zůstat chvilku s ní a dopřát jí nových vzruchů a vjemů. Matince s dětmi to zřejmě nevadilo a vzdálila s k houpačkám. Přestože mé čichové buňky jsou silně poškozené, ucítila jsem slabě morčata a v mé hlavě se okamžitě vybavilo strýcovo stavení se všemi slepicemi a králíky, s balíky slámy a sušeného sena. Kde jsou ty časy, kdy jsem v červených gumáčcích kličkovala mezi slepičinci a po očku si hlídala kohouta, aby mi neskočil za krk. Jak asi vypadá zahrada za humny se všemi rybízovými keři, které se každý rok oděly do hustých hroznů červených kuliček? Kde jsou ty časy? A proč nic nejde vrátit zpět?

Já nechci!

23. září 2012 v 19:10 | Ája |  O mně
Ach jo...
Ach jo!
Ach... jo...

Škola začíná. Vážně se mi nechce nikam stěhovat, balit se a pendlovat opět mezi jedním domovem a druhým. Z toho kouká jen břichabol. A co si beze mě počne Jája? A co si bez Jájušky počnu já? Občas si říkám, proč se na to všechno nevykašlu, když stejně ze mě nic nebude a jen marním čas, protože (buďme upřímní) proč se snažit, když výsledek nikdy nebude dost dobrý? Vítej, deprese, má věrná přítelkyně, byla by to pustá lež, kdybych tvrdila, že jsme se dlouho neviděli.

Každý rok si říkám, jak tentokrát to bude jiné, jak budu pilně pracovat a hodně se učit, ale nakonec to stejně skončí úplně stejně: buď potkám nějakého idiota (protože jsem nepoučitelná), kterého stejně nebudu moci milovat, nebo strávím spoustu času tupým zíráním do stropu s hlavou plnou sebevražedných myšlenek. Nejhorší je, že nevím, jak to změnit. Dokázala bych to vůbec? Kdybych měla nějaký cíl... ale já se jen protloukám životem, přežívám.

A tak mě zítra čeká poslední višňovka či broskvová kapsa a velké sladké kafe. Cat days are over...přinejmenším do dalších prázdnin.


Nejen na severu

21. září 2012 v 11:34 | Ája |  Takové blbůstky

A to pan Nohavica neví, že u nás na jihu je běžné živit se slony. Cože? No ano, venčila jsem kolem řeznictví a zatímco Jája očuchává stojan na kola a blízký strom, ja zasněně (z úst mi stékají sliny) čtu velké, lákavé nápisy: pangasius, telecí řízky, uzená slonina... Eh? A má živá představivost mi už na stůl servírovala nebohého chobotnatce, ale kdepak. To jenom nědo zapomněl dopsat oblouček a ze slova slanina, byla hned slonina. Ale na druhou stranu... jak asi chutná takový slon?

Konec starých časů

18. září 2012 v 20:13 | Ája |  Shoujo Zone!
(Nějak tuhle rubriku zanedbávám...)

Haló, haló! Vy všichni, kteří máte fejs a sledujete tenhle blog, dejte lajk i mé druhé fejs stránce: http://www.facebook.com/ProjectBokkaku Budu Vám vděčná. Postupem času se tam budou objevovat mé výrobky, ať už pro Animefest, Fler nebo jen tak.


Včera jsem zažila velmi hezké ráno (kdyby jen Jája tolik neštěkala). Počasí bylo příjemné, stavila jsem se v pekárně pro višňovku, uvařila si kávu a rozpustila v ní zmrzlinu a hlavně, hlavně si pustila vánoční speciál druhé série Downton Abbey. Je to můj oblíbený seriál a tenhle díl byl tak milý. Připomněl mi, jak kdysi lidé měli svou hrdost a uměli se chovat, a také jak moc se těším na Vánoce =^^=
A tak vznikl tenhle náhrdelník. Musela jsem spáchat hřích nejtěžší a zničit knihu. Doufám však, že u nebeské brány mi bude odpuštěno, neboť existuje velmi polehčující okolnost. Ona kniha totiž byla vyřazena z knihovny (a to je taky co říct!) a jedná se o životopis Jenny Marxové, manželky Karla Marxe. Pokud ale někdo máte zájem se dozvědět o této ženě víc, prosím, můžete zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Jenny_von_Westphalen Já tady zájem rozhodně nemám!


To feel beneath the dog

15. září 2012 v 22:55 | Ája |  O mně
Po fiasku s mými narozeninami, které se opakuje každý rok, avšak letos v neobyčejné intenzivně, přišlo další fiasko, tentokrát na rande, kdy se příslušný hoch neobjevil a já seděla téměř hodinu ve společnosti malého piva a (naštěstí velmi poutavé) knihy. Když se po mně začal shánět, byla jsem už na cestě domů. Nu, alespoň jsem si udělala procházku.
A když člověk zatouží po vodce, ale opravdu, protože jen něco ostřejšího by ho snad vytrhlo z depresivních myšlenek, máme tu (omlouvám se za ten silnější výraz) - doprdele - prohibici.

Cítím se opravdu strašně... dovolila jsem si (kdy jindy, než o vlastních narozeninách) totiž nahlas (no na fejsu, kde si to mohlo přečíst víc lidí) postěžovat a dozvěděla jsem se o sobě věci, které bych nečekala a od lidí, od kterých bych se toho nenadála (i když možná, že ano). Poučení pro příště: držet zobák, neb stěžovat si a nadávat mohou jen určití lidé (ti mladí ukřivdění) a my, nevím, kam se sama zařadit (vlastně ano, maloměstská kurva), na to právo nemáme.
A teď mám jen chuť udělat něco... hloupého, ale něco mi v tom i brání. To ta malá chlupatá koule...


Epik High

13. září 2012 v 20:28 | Ája |  Hudba
Tohle je prostě... přesné...

Chlupatý přítel

13. září 2012 v 12:46 | Ája |  Knihy
Někteří říkají, že knihy jsou, stejně jako postel a pes, nejlepší přátelé člověka. Zároveň můžou být bránou do jiných světů a záznamem lidských osudů. Ale můžou být i chlupaté? Ano! Můžou!










Přej si něco

13. září 2012 v 0:05 | Ája |  O mně
Vše nejlepší, Ájo!

Nemusíš už o mne stát

12. září 2012 v 21:55 | Ája |  O mně
Jiří Suchý - Nemusíš už o mne stát

Nemusíš už o mne stát
Přestal(a) jsem tě milovat
Já teď mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Mám přečetné přednosti
A jsem dobrák od kosti
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Nekouřím nepiji
Nejsem alkoholik
Romeo Juli
Nemiloval tolik

Já jsem bez chyb a proto jen
Se sebou jsem spokojen
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Neumím krást ani lhát
Chodím brzo večer spát
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Ač vypadám na páska
Čtu Aloise Jiráska
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Nekouřím nepiji
Nejsem alkoholik
Romeo Julii snad
Nemiloval tolik

Já jsem bez chyb a proto jen
Se sebou jsem spokojen
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád







Taylor Swift - We We Are Never Ever Getting Back Together