Září 2012

Som čarovná!

30. září 2012 v 17:39 | Ája |  Knihy
Dneska jsem přečetla za půl dne 200 (!) stránek z úžasné knihy Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotkové. Není to těžké čtivo, ale není ani nikterak lehké. A zítra, než se vypravím do Ovy, půjdu si do knihovny pro další duševní (p)otravu.

Nejspíš brzy příjdu o zrak.

Vůně dětství

28. září 2012 v 19:55 | Ája |  Takové blbůstky
Je dokázáno, že některé pachy máme spojené s jistými okamžiky či osobami ze svého života.

Já když cítím ve vzduchu léto, slyším v hlavě titulní píseň ze seriálu OC California, naopak podzim zní jako Say you donť want it od One night only. Jaro by mohlo být třeba jako No ni Saku Hana no Yo ni od Gackta.
Když jsme s Jájou před chvíli venčili (neb nevím vskutku, kdo koho venčí), potkala jsem jakousi maminku, která si též venčila, ale děti a morčata. Párkrát jsem je tu už zahlédla a Jájušáka vždy ty malá prasátka zaujala. Protože jsou ale menší než kočky (které taky pokaždé přitahují její pozornost), dovolila si k nim přiblížit mnohem blíž a navíc ji chránila ta klec, ze které ji nemohly ublížit (ten zbabělý pes!). Nakonec si sedla až k nim, k mým nohám do bezpečí, a dlouze je pozorovala. Mě tedy nezbývalo než zůstat chvilku s ní a dopřát jí nových vzruchů a vjemů. Matince s dětmi to zřejmě nevadilo a vzdálila s k houpačkám. Přestože mé čichové buňky jsou silně poškozené, ucítila jsem slabě morčata a v mé hlavě se okamžitě vybavilo strýcovo stavení se všemi slepicemi a králíky, s balíky slámy a sušeného sena. Kde jsou ty časy, kdy jsem v červených gumáčcích kličkovala mezi slepičinci a po očku si hlídala kohouta, aby mi neskočil za krk. Jak asi vypadá zahrada za humny se všemi rybízovými keři, které se každý rok oděly do hustých hroznů červených kuliček? Kde jsou ty časy? A proč nic nejde vrátit zpět?

Já nechci!

23. září 2012 v 19:10 | Ája |  O mně
Ach jo...
Ach jo!
Ach... jo...

Škola začíná. Vážně se mi nechce nikam stěhovat, balit se a pendlovat opět mezi jedním domovem a druhým. Z toho kouká jen břichabol. A co si beze mě počne Jája? A co si bez Jájušky počnu já? Občas si říkám, proč se na to všechno nevykašlu, když stejně ze mě nic nebude a jen marním čas, protože (buďme upřímní) proč se snažit, když výsledek nikdy nebude dost dobrý? Vítej, deprese, má věrná přítelkyně, byla by to pustá lež, kdybych tvrdila, že jsme se dlouho neviděli.

Každý rok si říkám, jak tentokrát to bude jiné, jak budu pilně pracovat a hodně se učit, ale nakonec to stejně skončí úplně stejně: buď potkám nějakého idiota (protože jsem nepoučitelná), kterého stejně nebudu moci milovat, nebo strávím spoustu času tupým zíráním do stropu s hlavou plnou sebevražedných myšlenek. Nejhorší je, že nevím, jak to změnit. Dokázala bych to vůbec? Kdybych měla nějaký cíl... ale já se jen protloukám životem, přežívám.

A tak mě zítra čeká poslední višňovka či broskvová kapsa a velké sladké kafe. Cat days are over...přinejmenším do dalších prázdnin.


Nejen na severu

21. září 2012 v 11:34 | Ája |  Takové blbůstky

A to pan Nohavica neví, že u nás na jihu je běžné živit se slony. Cože? No ano, venčila jsem kolem řeznictví a zatímco Jája očuchává stojan na kola a blízký strom, ja zasněně (z úst mi stékají sliny) čtu velké, lákavé nápisy: pangasius, telecí řízky, uzená slonina... Eh? A má živá představivost mi už na stůl servírovala nebohého chobotnatce, ale kdepak. To jenom nědo zapomněl dopsat oblouček a ze slova slanina, byla hned slonina. Ale na druhou stranu... jak asi chutná takový slon?

Konec starých časů

18. září 2012 v 20:13 | Ája |  Shoujo Zone!
(Nějak tuhle rubriku zanedbávám...)

Haló, haló! Vy všichni, kteří máte fejs a sledujete tenhle blog, dejte lajk i mé druhé fejs stránce: http://www.facebook.com/ProjectBokkaku Budu Vám vděčná. Postupem času se tam budou objevovat mé výrobky, ať už pro Animefest, Fler nebo jen tak.


Včera jsem zažila velmi hezké ráno (kdyby jen Jája tolik neštěkala). Počasí bylo příjemné, stavila jsem se v pekárně pro višňovku, uvařila si kávu a rozpustila v ní zmrzlinu a hlavně, hlavně si pustila vánoční speciál druhé série Downton Abbey. Je to můj oblíbený seriál a tenhle díl byl tak milý. Připomněl mi, jak kdysi lidé měli svou hrdost a uměli se chovat, a také jak moc se těším na Vánoce =^^=
A tak vznikl tenhle náhrdelník. Musela jsem spáchat hřích nejtěžší a zničit knihu. Doufám však, že u nebeské brány mi bude odpuštěno, neboť existuje velmi polehčující okolnost. Ona kniha totiž byla vyřazena z knihovny (a to je taky co říct!) a jedná se o životopis Jenny Marxové, manželky Karla Marxe. Pokud ale někdo máte zájem se dozvědět o této ženě víc, prosím, můžete zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Jenny_von_Westphalen Já tady zájem rozhodně nemám!


To feel beneath the dog

15. září 2012 v 22:55 | Ája |  O mně
Po fiasku s mými narozeninami, které se opakuje každý rok, avšak letos v neobyčejné intenzivně, přišlo další fiasko, tentokrát na rande, kdy se příslušný hoch neobjevil a já seděla téměř hodinu ve společnosti malého piva a (naštěstí velmi poutavé) knihy. Když se po mně začal shánět, byla jsem už na cestě domů. Nu, alespoň jsem si udělala procházku.
A když člověk zatouží po vodce, ale opravdu, protože jen něco ostřejšího by ho snad vytrhlo z depresivních myšlenek, máme tu (omlouvám se za ten silnější výraz) - doprdele - prohibici.

Cítím se opravdu strašně... dovolila jsem si (kdy jindy, než o vlastních narozeninách) totiž nahlas (no na fejsu, kde si to mohlo přečíst víc lidí) postěžovat a dozvěděla jsem se o sobě věci, které bych nečekala a od lidí, od kterých bych se toho nenadála (i když možná, že ano). Poučení pro příště: držet zobák, neb stěžovat si a nadávat mohou jen určití lidé (ti mladí ukřivdění) a my, nevím, kam se sama zařadit (vlastně ano, maloměstská kurva), na to právo nemáme.
A teď mám jen chuť udělat něco... hloupého, ale něco mi v tom i brání. To ta malá chlupatá koule...


Epik High

13. září 2012 v 20:28 | Ája |  Hudba
Tohle je prostě... přesné...

Chlupatý přítel

13. září 2012 v 12:46 | Ája |  Knihy
Někteří říkají, že knihy jsou, stejně jako postel a pes, nejlepší přátelé člověka. Zároveň můžou být bránou do jiných světů a záznamem lidských osudů. Ale můžou být i chlupaté? Ano! Můžou!










Přej si něco

13. září 2012 v 0:05 | Ája |  O mně
Vše nejlepší, Ájo!

Nemusíš už o mne stát

12. září 2012 v 21:55 | Ája |  O mně
Jiří Suchý - Nemusíš už o mne stát

Nemusíš už o mne stát
Přestal(a) jsem tě milovat
Já teď mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Mám přečetné přednosti
A jsem dobrák od kosti
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Nekouřím nepiji
Nejsem alkoholik
Romeo Juli
Nemiloval tolik

Já jsem bez chyb a proto jen
Se sebou jsem spokojen
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Neumím krást ani lhát
Chodím brzo večer spát
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Ač vypadám na páska
Čtu Aloise Jiráska
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád

Nekouřím nepiji
Nejsem alkoholik
Romeo Julii snad
Nemiloval tolik

Já jsem bez chyb a proto jen
Se sebou jsem spokojen
Proto mám
Sebe sám
Tak rád tak rád tak rád







Taylor Swift - We We Are Never Ever Getting Back Together



Boxing the box

10. září 2012 v 10:44 | Ája |  Nezařaditelné

Tak to je ona! Má nová krabice na všechny knížky, náramky a jiné zboží, které povezu na AF 2013 (pokud teda nebude konec světa, to by mě hodně naštvalo). Původně to byla obyčejná krabice od bot se dvěmi dírami po jehlových podpatcích. Ty se mi podařilo zamaskovat. Potah je z povlečení, které jsem sehnala v sekáči za 10,-
Vsadím se, že ještě, než se vydám na AF, bude ušmudlaná a pomlácená, ale to nevadí, zbožňuju jí!

Večerní nepořádek v nekonečném vesmíru

8. září 2012 v 21:35 | Ája |  Nezařaditelné

Má tvorba krabice pro náramky na Animefest, která měla trvat tak 2 hodiny, se nakonec zvrhla na 6 a ještě nejsem zcela hotová. Ale líbí se mi. Sice trochu drhne, což jsem očekávala, ale zavřít lze, to je hlavní (protože jsem ji děsně odflákla). Kdysi to byla obyčejná krabice od bot, od mých nádherných bitch boots, které mě v Praze stály majlant, a ve kterých ujdu tak maximálně ráno do pekárny za humny. (Jsou krásné, ale nepraktické.) Konečně mám ale kam uložit všechny mé knihy, náramky, náhrdelníky a tak. Takže jsem vlastně spokojená. A ano, v té skleničce opravdu není rybízový džus...
Až bude hotová a vše zaschne jak má, pokusím se jí ráno (za denního světla) vyfotit.


Toto je můj "hrníček" kávy před pár dny, ve kterém se mi podařilo vytvořit svůj malý, exkluzivní, osobní vesmír. Jen škoda, že jsem neměla po ruce svůj malý kompakťák. Dělá mnohem lepší makro fotky než otcova obrovská zrcadlovka. (Ne všechno, co je větší a dražší, je taky lepší.)


(Opět chystám změnu vzhledu =^^= Prostě mě to baví, no...)


Příliš pozdě

4. září 2012 v 13:50 | Ája |  Nezařaditelné
(Proč jen se to odporně slunečné počasí snaží pokazit mé melancholicky ponuré dny? Pryč s létem, huš! Tak už to vzdej, kámo, nikdo o tebe nestojí! Chceme podzim! Ty se jen tak nedáš, co? Nemá to smysl, sbohem, léto...)

Když jsem přemýšlela v pozdních nočních hodinách (kofein) o minulosti, vzpomínala, vybavovala si různé okamžiky a lidi, bylo mi trochu smutno. Všechno je pryč a nedá se to vrátit. Brzy budu i já pryč a co po mně zbyde? Gilgameš po sobě zanechal kamenné hradby, já zanechávám hradby zbytečného papíru.
Snažím se žít svůj život tak, abych později (až příjde čas prožít dobrodružství smrti) ničeho nelitovala, ale to se mi přece jenom nedaří. Provedla jsem pár hloupostí a ztratila ty, kteří mi byli velmi cenní. Bohužel, už se to nedá vrátit, přestože jsem se snažila.
A tak jsem vytvořila tenhle náhrdelník/náramek jako vz(při)pomínku - vyprávění o ztrátě. Každý přívěšek představuje jednu část, jeden fragment tragického příběhu nenaplněné lásky.


Byla to velká láska, která Ti dává křídla... a pak dorazilo to psaní... mé srdce bylo zlomeno... přišel podzim... uzamknula jsem své nitro... a přišla studená zima... vždy je k letu třeba dvou křídel ... jinak už není naděje... nikdy na tebe nezapomenu... až do smrti.

Gilmorovic děvče

3. září 2012 v 19:23 | Ája |  Takové blbůstky
Přemýšleli jste někdy, proč hlavní postavy Rory a Lorelai Gilmorovi tak strašně rychle a tolik mluví? Já už znám odpověď: KOFEIN! Óóóóó, mocný kofein, poslední legální droga (dostupná i mladistvým), která s námi dělá zázraky. A já jí ráno (ráno!) měla docela dost a pořád cítím její účinky. Co to bylo za nápad vařit si o prázdninách (neřeknu před maturitou, zkouškou z anatomie, etc...) dvě zabijácké kafe? To byl skoro čistý litr sladké břečky, která mi stále koluje v žilách a nutí mě vyrábět chlupaté knihy, i přesto, že chlupatý materiál (plyš) se naprosto nehodí k výrobě knih (-_____-), což jsem zjistila krapet pozdě.

Takže dnešní den byl ve znamení Stars Hollow a já jsem třetí Gilmorka. Pán Bůh mě ochraňuj o.o

My gloomy english day

1. září 2012 v 20:01 | Ája |  Nezařaditelné

Přestože vše za oknem nasvědčuje tomu, že už je podzim, zatím ještě není. Ale to nevadí. Nic mi nemůže zabránit, abych uspořádala svůj Little gloomy english day. Ono to taky naštěstí není nic složitého. Stačí se naladit na správnou vlnu ponurých deštivých dnů (které panují v Anglii) a pustit si správný seriál. Například Parade´s End, ke kterému kámoška přeložila titulky (chudák Benedict Cumberbatch - nový Sherlock od BBC - musí hrát lehce vycpaný, ale pořád je cute :). A taky Hercule Poirot, jehož břitký belgický humor nikdy nezklame a který vyřeší jakýkoliv zločin. Nebo Vraždy v Midsomeru, obci s největší kriminalitou, kde populace nezastavitelně klesá a po tolika sériích musí být na nule. Nepohrdnu ani Top Gearem, mým oblíbeným pořadem o autech a 3 anglických šašcích, kteří provádí neuvěřitelné kousky.
Co mi chybí? ČAJ! Ale ne, mlékem ho kazit nebudu.
Hmm, a co dál? Nějaká správná anglická kniha? Hmm, hmm, je něco takového v mé knihovně? Hmm, hmm. Asi by se něco takového našlo (Pokáni - Ian McEwan), ale spíše dám přednost Ať vejde ten pravý z chladnějšího Švédska (přestože se mi tu v knihovně válí i Dracula).
Tak a teď už mi zbývá jen nějaká přívětivá hudba. A že je z čeho vybírat! Nedávné zakončení olympiády nám dokázalo, že britských muzikantů je hodně a jejich hudba je známá po celém světě. Koho si vybrat? No koho? Páni, to je vážně těžké! Ne, kdepak, už vím. Není to nic extra známého, ale pro mě je to srdcovka. Klip, který zbožňuju a píseň, která mi připomíná podzim, kabáty od Burberry a noční chladné procházky s Jájou.(Škoda, že to natáčeli v Americe :/ )
Dámy a pánové, představuji Vám:

One Night Only - Say You Don't Want It


Tabletová Ája

1. září 2012 v 11:29 | Ája |  O mně