Srpen 2012

Nebe na zemi

24. srpna 2012 v 22:08 | Ája |  Nezařaditelné

Myslím, že jsem našla to pravé nebe na zemi, i když...



Kupodivu se nachází v Haagu, což je v Nizozemsku (ale obyvatelé jsou Holanďané, divný, co?). Byla vybudována v 19. století, a protože tenkrát elektřina patřila mezi novinky, architekti museli vyřešit osvětlení trochu jinak. Svíčky a oheň v přítomnosti tolika papíru (přes 100 000 svazků) nejsou rozumné, vzpomeňme na Národní divadlo (to první, co lehlo popelem). Takže střecha je ze skla, které propouští světlo a dokonce tolik, že za běžného slunečného dne osvětlí 4 podlaží (a vliv na to má i odlehčená kovová konstrukce, kterou, jak můžete vidět na obrázku, prochází také světlo). Ovšem mezi námi děvčaty, nechtěla bych být knihovníkem v takové budově, příjdou-li opravdu horké letní dny (jako jsou teď), stává se z ní totiž skleník.
A pak se taky dostáváme k tomu i když. Všech 100 000 spisů je totiž právnických nebo jinak úředních. Jedná se o zápisy z jednání a debat Haagského parlamentu. Harryho Pottera bych tam hledala do soudného dne...

Nové objevy

24. srpna 2012 v 9:23 | Ája |  O mně
Život je nevyzpytatelný. Každý den přináší nová zjištění, objevy, užitečné zkušenosti, ... Například, že tři višňová piva na mě neúčinkují tak výrazně jako na mou (minimálně) o deset kilo lehčí kámošku. Taky například, že existují lidé, kteří nerozpoznají Stalina od Masaryka (bohužel).
A nejdůležitěji ze všeho: Nějaká temná vesmírná energie koncentruje mé ex na vernisážích u nás v galerii. Jak je to možné? Nechápu to. Každopádně, ti, kteří znají mé rodiče osobně, by mohli alespoň (ze slušnosti) pozdravit. To víš, jsou to roky, co neviděli tvůj zelený obličej nad koprovkou, a nejsou nejmladší, jejich paměť neslouží tak dobře. Ovšem ti, kteří je osobně neznají, by si jakýkoliv kontakt s nimi mohli odpustit, nepřibližovat se a neničit ještě víc můj (ne)klidný život, který už tak dosti podupali. Pokud ovšem nejde o jakýsi druh sadismu, to by bylo opravdu, ale opravdu, ošklivé!

Jinak sýru pomsty neuniknete!


Vybouříme se?

23. srpna 2012 v 15:00 | Ája |  Nezařaditelné
Čekám na ty bouřky, které páni meteorologové slibují. Čekám, čekám... nic. Tak si kreslím. Že bych sáhla na psaní, o tom nemůže být ani řeč -___- K mému podivnému sebemrskačství stojí i občasné nakouknutí na blog mladé spisovatelky, které (alespoň dle jejích příspěvků) jde psaní od ruky. To se někdo má! Čím to asi je? Možná hudbou! Přestanu poslouchat kpop a vrátím se k metalu! Hmm, ne, kdepak, kecám. Obnažených hrudí fešných korejských mladíků se nikdy nevzdám. Tudíž ze mě nikdy nebude úspěšný literát...


Jájo!

22. srpna 2012 v 11:36 | Ája |  O mně
"Jájo, ty jsi ale nenažraná!"

"Jájo, ty jsi ale vybíravá!"

"Jájo, ty jsi ale otravná!"

"Jájo, ty jsi ale hlučná!"

"Jájo, ty jsi ale chlupatá!"


"Bože, Jájo, ty jsi ale úplně jako já!"


Krásná práce

21. srpna 2012 v 15:50 | Ája |  Nezařaditelné
Tohle byla tak krásná práce! Zabralo mi to bezmála asi den, ale nakonec jsem s výsledkem spokojená. Přes prvotní obtíže i strach, zda si to nakonec sedne (žulové úlomky z lesa to jistí!) a povede se to, výsledek předčil má očekávání. Na prvačku slušný výkon (schválně, co budu vyvádět ve třeťáku, to si nejspíš pořídím zlatičku a přehodnotím svůj postoj ke kůži).














Plést či neplést! Toť otázka!

20. srpna 2012 v 21:39 | Ája |  Takové blbůstky
Sedla jsem si k televizi a zahájila přípravu na Animefest (někteří musíme začínat už brzo). Natáhla jsem si bavlnky a teprve v tu chvíli jsem se zarazila a uvědomila si, že vlastně nevím, co mám plést! Naštěstí existuje slovo, které je vždy žádané. Bůh žehnej YAOI. Když nevím co vyplést, pak Yaoi to jistí!

Second hand fever

18. srpna 2012 v 11:29 | Ája |  Shoujo Zone!
Nevím jak v jiných příhraničních městech s 30 tisíci obyvateli, ale Hodonín je plný sekáčů. Je jich tu snad pomalu tolik, co obchodů s novým oblečením, ale hlavně: jsou nesrovnatelně levnější a výběr je mnohem pestřejší. Tak se občas člověku podaří sehnat si sukni za 30 Kč. A krásnou sukni! Její nízká cena byla způsobena párajícím se lemem, který někdo neprofesionálně zastříhl a nespravil. Ovšem to není nic, co by nespravil můj šicí stroj a jeden filmový večer s ručním entlováním. :)
Když jsem si k tomu včera večer sedla a konečně si ji prohlédla, abych zjistila, co vše bude třeba, povšimla jsem si různých podivností, nejen křivého ustřižení, a tak mě napadlo - nebyly to dřív šaty? A protože je google mocný, potvrdil mou teorii. Upřímně, jako sukně je to hezčí!
Bohužel v ní mám ale tlusté nohy, což se obávám, není způsobeno tou sukní, ale proporcí mých kadlcových lýtek, které jsem podědila po prababičce. A ty už nepřešiju -___-


Btw. Na Ebay jsem je našla za 13 liber. No tomu říkám dobrý kauf! :D

Základní vzdělání

15. srpna 2012 v 19:59 | Ája |  Knihy
Přiskotačila jsem si dneska do knihkupectví, ne s úmyslem koupit nějakou knihu, ale jen tak, porozhlédnout se po novinkách, zhodnotit design, pokochat se, zasmát... A spíše jsem se zhrozila. Ať už jsem otevřela jakoukoliv knihu (odvážila jsem se pouze 4x) s velmi krásným obalem (pěkný nápad, typografie, design, papír, etc.), obsah vždy pokulhával. A teď nemyslím příběh, ale hladkou sazbu. Nevím, jestli autoři nedávali v hodinách češtiny, svého mateřského jazyka, pozor, ale já si dobře pamatuju (a to jsem častokrát spala nebo pletla), jak nám vtloukali do hlavy, že: řádek NESMÍ končit předložkou, spojkou nebo začínát novou větou (těch typografických pravidel je víc, ale učí se většinou na odborných školách). Uvedu příklad: položil talíř na - konec řádku, uvědomil si, že - konec řádku, takto končí předchozí věta. Když - konec řádku. Tohle je prostě špatně a přesto jsem to v každé knize našla na několika místech při zběžném prolistování. Na tohle přece nepotřebujete vysokou!
Pokud se mi to stane tady na blogu, těžko s tím něco udělám. Internetový text je velmi variabilní a stahuje se nebo rozšiřuje podle rozlišení obrazovky, velikosti okna prohlížeče, etc. Ošetřit to nějak lze, ale nejsem si přesně jistá jak a obávám se též, že by výsledek mohl být i horší (například řádek uříznutý uprostřed stránky). Ale kniha toto nedovoluje. Jakmile zaschne barva na papíru, je to nenávratné (ráda bych použila výraz navždy, ale pak si vzpomenu na žár ohně a poměrně dobrou hořlavost tohoto média, takže pche, nic není navždy...). Nespíš jsme příliš zvyklí na počítačové texty, že už nám to ani nepříjde. Je mi to líto.

Kyjovské noci

13. srpna 2012 v 17:45 | Ája |  Nezařaditelné

Měla jsem višňovku, chci se vrátit.

Doma je doma

12. srpna 2012 v 19:22 | Ája |  O mně
Na chvíli jsem byla i ráda, že jsem zase doma po týdnu, který jsem strávila v Kyjově. Jenže pak se karta obrátila a já se toužila vrátit zpátky, za trpělivou kámoškou a další flaškou vodky.
Zase na mě totiž zapomněly! Ano, mé drahé kámošky.
Chci zpátky do místa svého dětství, kde jsou rána studenější a holubi hlasitější, kde není internet a jedinou připomínku existence lidstva tvoří knihovna, kde jsou vtěsnány mnohé osudy.
Jenže už teď se mi sbíhají sliny, pomyslím-li na broskovou kapsu, višňovku nebo ovocný dortík (který prý začali péct i s malinami!!!). Proč vždy vyhraje můj žaludek?