Květen 2012


Nell

26. května 2012 v 19:41 | Ája |  Hudba

Tohle je stejně ta nejlepší písnička od Nell. Jsem ráda, že jsou zpět.

Come on!

25. května 2012 v 22:56 | Ája |  Nezařaditelné

Eleanor měla pravdu. V tvorbě je lék. :D Toho pohárku s červeným si nevšímejte. To je rekvizita :D Ale Jájuška už spí, tak potichoučku, ať jí nevzbudím. (Ve skutečnosti je tu krapet větší tma.)


P.S. Foťák je zpátky :D

Together we won´t ever live forever

24. května 2012 v 22:06 | Ája |  Nezařaditelné

Chybí mi sníh.

Dance with somebody

22. května 2012 v 23:20 | Ája |  O mně
Občas nadejde chvíle a vy si uvědomíte, že jste sami. Ne proto, že jste ztroskotali na pustém ostrově jako Robinson Crusoe, ale lidé kolem vás neslyší. Ne proto, že by nechtěli. Možná by poslouchali, jak ochotně? Ale proto, že nechcete, aby slyšeli. Nevěříte jim. Někteří předstírají, že poslouchají a někteří strkají nos, kam nemají. Ale když příjde ta chvíle, okamžik prázdnoty, bolesti a nemohoucnosti (ať je příčina jakákoliv, třeba jen chemická porucha v mozku), příjde i uvědomění si, že jste sami. Úplně sami. A jestli se člověk něčeho nejvíc bojí, je to samota.
A pokud jsou takoví, kteří jí vyhledávají, nejspíš utíkají před něčím ještě horším. A co je horší než samota? Je to ztráta.
Co potom dělat v takových chvílích? Sbalit se, jít a skočit? To by mohlo být jisté vysvobození. Ale zodpovědnost? Nedovolí to. Cosi nedovolí ani abych obrátila obsah svého žaludku do záchoda. Pravděpodobně jsem vyléčena. Není to směšné? Doktorka se mýlila. Pokud porucha příjmu potravy nebyla příčinou mých depresí a seberažedných stavů, ale bylo to přesně naopak, nejsem vyléčena. A neléčím se. Jak se tohle dá snést? Proč se snažit? Proč vstávat každé ráno a dělat cokoliv, když vše se stejně obrátí vniveč? Nic. Prázdnota. To vidím před sebou a nejen před sebou. Co se to děje s tímhle pokřiveným světem?
Nedokážu už ani brečet.
Cos I´ve got no more tears to give you after this. I´m gonna lock my heart and throw away the keys.
Čeho se bojím víc? A kolik toho ještě snesu?

And I´m gonna sing it all night long.

Nejmilejší Ježíšku

21. května 2012 v 20:09 | Ája |  Takové blbůstky
Nejmilejší Ježíšku,
(Každopádně kdybyste kdokoliv věděli o nějakém levném a lepším lisu - nevěřím příliš těm dřevěným překližkám - dejte mi vědět.)
Tvá Ája

Milý Ježíšku

19. května 2012 v 22:59 | Ája |  O mně
Milý Ježíšku, já vím, že je ještě hodně brzo, ale čas je subjektivní pojem. Kdybys byl tak laskavý a nadělil mi tenhle lis: http://www.galeriep.cz/eshop/detail.php?id=3 Budu moc hodná, kdyby to šlo ^^ Stačil by mi určitě i menší, nejsem náročná.
Tvá zoufalá Ája

Učení-mučení

17. května 2012 v 18:39 | Ája |  Takové blbůstky
Taky se Vám v hlavě vybavují různá slova a pojmy, když se dloho učíte na důležitou zkoušku? A třebaže je dávno a úspěšně po ní, nemůžete je dostat z hlavy?
Po maturitě mi v hlavě stále znělo jméno Johann Fischer z Erlachu, což byl architekt v 18. století a po Vídni určitě ještě stojí pár jeho staveb (Schönbrunn Palace).
Teď, po zkoušce z anatomie, je to slovo RECTUM. A kdyby to někoho zajímalo, je to latinsky konečník. Proč... proč pojišťovna nehradí lobotomii?

Konec se blíží...

15. května 2012 v 10:49 | Ája |  O mně
Konec školního roku se blíží a je tedy na místě sečíst vše, co mi pobyt v černé Ostravě dal a vzal:

+ naučila jsem se vyrábět ruční papír
+ potkala jsem 2 skvělé holky: Lucku a Zuzu
+ připomněla jsem si, že nesmím nikdy nikomu věřit

- ztratila jsem svůj těžce získaný klid
- ztratila jsem naději
- vůli bojovat

Tak co teď? Co mám dělat? Kam mám jít? Cokoliv udělám, bude to špatně.
Tak trochu déja vu.

Už Vám to někdo řekl?

14. května 2012 v 22:11 | Ája |  Nezařaditelné

City nejsou obchodní artikl!