Duben 2012

Půlnoc se blíží

29. dubna 2012 v 23:56 | Ája |  Nezařaditelné
Dodělala jsem rychle poslední objednávku a snad ještě slepím knižní desky, ale nedělám si moc velké naděje. Tahle doba, krátce před půlnocí, bývá nejproduktivnější. Zajímalo by mě, čím to je. Měla bych spát, ale přitom se mi chce tančit. A vína, co mi koluje v žilách, je příliš málo.
Už jen pár dnů a je Animefest! =^^=

Animefest

27. dubna 2012 v 23:47 | Ája |  O mně
UŽ JEN TÝDEN A BUDE ANIMEFEST!!! juhů =^^=
Připravila jsem si vizitku pro zákazníky, a protože jsem nedokázala rozhodnout, která je lepší, natisknula jsem 2 druhy. Snad je jich dost O.o Tady vypadají velké, ale ve skutečnosti mají jen 7 cm, to dělá to rozlišení


Chcete mě? Aneb přátelství na facebooku

23. dubna 2012 v 22:46 | Ája |  Takové blbůstky
Facebook se pyšní svou inteligencí, protože sleduje Vaše zájmy, uživatele, se kterými se přátelíte a skupiny, které sledujete. Z těchto informací je schopen odhadnout, kam povedou Vaše další kroky či je nenápadně nasměruje.
Kterého uživatele bych měla sledovat já?

Kdo je, k čertu, Sam?

Tadaimas

23. dubna 2012 v 22:15 | Ája |  O mně
Někteří říkají, že Ostrava je ošklivé město. To si nemyslím, alespoň části, kde se vyskytuji já - Slezská Ostrava a Mariánské hory - nejsou nijak ošklivější nebo krásnější než jakékoliv jiné město. Byla jsem v Paříži, takže vím, o čem mluvím. Hodně totiž záleží na lidech, na místních, protože město bez lidí by nebylo město. Ostráváci jsou jiní než Moraváci. To je zřejmé na první pohled, oni jsou výbušní, hlasití, bojovní, my jsme zpití vínem a klidní (protože je u nás větší teplo - tzv. řecký nemakačenko efekt ;).
Přesto kdykoliv otevřu dveře našeho pokoje na kolejích, neubráním se (občas jen velice tiše, abych někoho neprobudila) pronést: Tadaima! To znamená jsem zpátky, jsem doma. A když shodím ten těžký batoh ze zad, jsem opravdu doma. Chybí mi tu jen Jája (a má měkčí postel).
Příjezd do Ostravy však ráda nemám. Obvykle jezdím pozdě večer, v neděli. A protože na nádraží už na mě nikdo nečeká, jsem krapet smutná, protože si stále pamatuji, jaké to je, když někdo čeká, jak se sevřou vnitřnosti tam mezi srdcem a pupíkem a rty se neovladatelně roztáhnou do šťastného úsměvu (být psem, vrtěla bych i ocasem).

My tři

21. dubna 2012 v 13:15 | Ája
Ne, že bych byla přelétavá ve svých snech, pořád chci být členem korejského boybandu nebo starou strašidelnou paní s 3O kočkami v rozbořeném domě, ale do tohoto seznamu se přidal další (nesplnitelný) sen: Chtěla bych být můž - básník - který hodně pije a skládá básně jako:


Li Po

Tři kumpáni


Jasmínu loubí. Sedím u vína,

zve dobré druhy dobrá hodina -

a já jsem sám. Vtom náhle nad strání

kulatý měsíc se mi uklání,

já jemu. Se mnou v modrý nebes klín

můj kývá stín.

Společnost poklonami nešetří -

tak byl jsem sám, a teď jsme tři.



Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš?!

Stín zdvihá pohár. Copak nevidíš,

že dneska za vás za oba

pít musí moje hříšná nádoba?



Co je to ale, chlapci roztomilí?

Já piju - vy jste z toho opilí!

Měsíc se motá, žvatlá ke stínu,

ten se snítkou zas tančí jasmínu,

jen já tu sedím klidně při víně,

jim připíjím a dobré hodině.



Tož loutnu sem - a píseň se mnou noťte,

pak na kutě mě, chlapci doprovoďte,

vždyť do jedné se vejdou postle

kumpáni světlé noci veselé.



A zejtra navečer, až první hvězdy vzplanou,

u vína v loubí, chlapci, na shledanou!



A k tomu trochu sira Paula <3 Nebylo by to náramný?

Kisses on the bottom

21. dubna 2012 v 13:09 | Ája |  Hudba
Sir James Paul McCartney mě i vé svém pokročilém věku (69) dojal! Vytvořil album, které může svou láskyplností konkurovat debutovce Norah Jones. A to je co říct, protože Come away with me je nepřekonatelné.
Mám ráda swingové melodie, které hřejí u srdce, když venku prší nebo naopak rozjásají, když jaro klepe na dveře (a nos alergiků).
Kisses on the bottom (titul mi trochu připomíná Pusinka na prdel od Buty) vyšlo v únoru a dočkalo se dobrého přijetí od kritiků, přestože jde o covery a McCartney je autorem pouze dvou písní ( My Valentine, Only our hearts), jeho interpretace je ale vynikající. Mimochodem, slyšet ho můžete i ve Starbucku, protože tato fair trade coffe firma založila i hudební vydavatelstí Hear Music, přestože nechápu zcela proč.
Abych to neprotahovala, zde je My Valentine, kde svou kytarou přispěl Eric Clapton, kterého představuje krapet sešlý Johnny Deep a v roli krásné (zaslouženě) milé se objeví Natalie Portman. Právě tahle píseň mě donutila sehnat si celé album, které teď zbožňuji.

"Ty vždy musíš mít něco extra, že?"

20. dubna 2012 v 11:22 | Ája |  O mně
"Ty vždy musíš mít něco extra, že?"
Tuhle větu jsem slyšela snad stokrát, ty vždy musíš mít speciálního, ty se vždy musíš lišit, etc. A vždy takovým tím tónem, co si to zase vymýšlím, a proč to, sakra, pořád dělám? Copak se nemůžu spokojit s tím, co mám? Nemůžu se chovat jako ostatní?

NE!

Když mi někdo něco takového řekl, zastyděla jsem se a zalezla zpátky do své ulity, zpět mezi šedé myšky, do bezpečí anonymního davu. Ale to není správné! Jsem trošku větší (když ne do výšky, alespoň do šířky) a moudřejší (trošičku!), a tak vím, že jsem jaká jsem. Jednoduší by bývalo obrátit řeku, než mě změnit.

Jsem hrdá, že jsem jiná.

Zápisky z paříže

15. dubna 2012 v 22:43 | Ája |  O mně
Den první: Reportáž psaná pod Eiffelovkou (jakmile jsem utekla z oprátky)
Nelíbí se mi Paříž. Nemá vůbec to kouzlo Benátek. Je tu spousta lidí a ano, mnoho o hodně hezčích holek. Francouzky... (Pravděpodobně jde ale o turisty jako jsem já.)
Sedím na trávníku kousek od toho kovového gigantu a vyhřívám si kosti na sluníčku. Kousek ode mě cosi vykřikuje parta postarších Japonců s obrovskými objektivy. Co si tím jako kompenzují?
Co mě donutilo vylézt až do druhého patra, když už v prvním mě jímala hrůza? Never more!
Trochu mě děsí vojáci s kulomety, ale není se co divit kvůli nedávným okolnostem. Už při vstupu nám kontrolovali batohy. Tady na Západě je terorismus nějak blíž...
Mimochodem, pařížské předměstí sdílí jisté podobnosti s Ostravou. Stýská se mi!

Den druhý: Mluviti stříbro, mlčeti zlato
Aneb nevypadne-li z tebe něco chytrého, raději mlč, prosím! Nejspíš začínám stárnout nebo jsou to hormony, ale jsem krapet alergická na hloupost ve svém okolí. Přestávají mě bavit prázdné tlachy, jen aby nezůstalo ticho.
Zámek Versailles je velký, ale zdaleka ne tak kouzelný jako místní trh. Ochutnala jsem krevety! Ty úzké domečky s vysokými okny, dřevěnnými okenicemi a obchůdky s markýzou mi učarovaly.
Dámy z Boloňského lesíka jsou pracovité. Už v poledne měly vyvěšené udé praporky.
La Défense je ultra moderní čtvrt. Nikdy jsem nic takového neviděla - přísná geometrie skla a železa. Skoro jako ze sci-fi filmu O.O
Montmartre! Úzké uličky, krásné domy, klid, ale atmosféra? Duch umělců už zmizel. Ti, kteří se scházejí okolo náměstí a za 40 eur (Když jsme odmítli, zeptala se proč. Odpověděli jsme: "We are artists as well!" Bitch, please!) vám nabízí autoportrét (pochybné kvality) mě rozesmutňují. Óóóó, velký Da Vinci, ochraňuj mě, abych neskončila taky tak!
A dole, když sejdete od Sacré-Coeur (nevydávejte se nikdy doleva, jak řekla naše průvodkyně: Seškrabávat vás z popelnice nebudu!) se na vás vrhne horda černochů s jediným cílem - okrást vás! Docela zde chápu jistou xenofobii a rasismus. Těžko se jí ubránit.

Den třetí: Titanic na Seině
Louvre zvenčí vypadá jako galerie v Drážďanech, zevnitř už ale ne. Připomíná spíš obrovské nákupní centrum. Obrazů je spousta (to je slabé slovo, je jich příliš + samotná výzdoba sálů = hledám nejbližší Starbucks, aby můj mozek nevybuchnul). Z dálky jsem poznala: Boticeliho, Caravagia, El Greca, Goyu, Da Vinciho, Velázqueze, Louis-Davida, Ingrese... Taky jsme možná jediné, které narazily na Monu Lisu náhodou (a také naprosto nechtěně, protože je tam spousta lidí a ten obraz je docela malý). Opustili jsme Louvre, vyhnuli se černochům a posíleni bagetou (za pět euro s šíleně pálivým dresinkem O.o) se vydali do Orsay.
Miluju Orsay! Všechna má nejoblíbenější díla na jednom místě a v nádherné budově. Je t´aime! Degas, Monet, Manet, Morriset, Renoir, Toulouse-Lautres, Rodin, etc.
Champs-Élysées je dlouhá třída s těmi nejluxusnějšími značkami, např. Chanel, Vuiton, Jimmy Cho, atd. Nebe... I když bych si tam nemohla dovolit ani knoflík. Jednoho dne, možná... Neberte mi mé sny, jsou poslední, co mi zůstalo.
Projížďka na lodi byla velká legrace, dokonce jsem zapomněla, jak moc se bojím vody. Eiffelovka svítila jak o Silvestru, lidé na druhém břehu nám mávali zpátky, hodně jsem se nasmála. Si spadol! Krytka v řití! :D :D :D

Podtrženo-sečteno: Paříž není hezké město, má hodně kulturních objektů a památek, je centrem mnoha akcí a schází se tu významné osobnosti, ale kazí jí to ti lidé (asi jako Praze. Jak se říká, kdyby byl Pražák Brňákem, byla by Praha nejkrásnější město na světě.) Místo, abych si užívala nádherných domů, álejí a fontánek, hlídala jsem si záda a batoh. V nejbližší době se do Paříže nevydám. Ale co Florencie?

NENÁVIDÍM VELIKONOCE

8. dubna 2012 v 18:46 | Ája |  Nezařaditelné
Já tak nenávidím Velikonoce! Nejsem věřící, chraň Bůh, proto neslávím žádné křesťanské svátky, kostelům se vyhýbám, modlím se pouze, aby můj žaludek vydržel matčiny obědy. Velikonoce pro mě nejsou ani oslavou jara. Letos je venku pěkně hnusně a na několika místech naší republiky sněží. Jaro? Asi si ho představuji trochu jinak.
Uráží mě ta jejich pohanská část, kdy muž nahánějí ženy a mrskají je. Jak zastaralé, jak zpátečnické, jak... ach, hloupé! Vymlouvají se přitom na naši plodnost, krásu, mládí, ale! Vážení pánové, neměli bychom MY mrskat VÁS? Kdysi se tvrdilo, že neplodnost páru je vždy chybou ženy, dnes už ale víme, že to tak není! V polovině případů (ne-li víc) je problém u muže.
Proto navrhuji mrskat naše silnější polovičky, abychom trochu popohnaly jejich líné spermie.

P.S. Víc než spletené proutí mi ke kráse a mládí rozhodně pomůže krém proti vráskám s hydratačním účinkem. Jsem o tom skálopevně přesvědčena.

Papa-papa-paparazzi

8. dubna 2012 v 12:42 | Ája |  Takové blbůstky

Ale jo, myslím, že se fotit naučím ^^

Photománie

6. dubna 2012 v 11:42 | Ája |  O mně
Otec si pořídil další foťák, který by ale měl sloužit mě, a proto jsem pro něj šla na poštu. Ovšem ukázalo se, že nabít ho a zprovoznit je nelehký úkol, budu vůbec schopna fotit? O.o