Březen 2012

Co Ája vlastně dělá, když říká, že něco dělá, ale přitom vlastně nic nedělá?

29. března 2012 v 21:47 | Ája |  Shoujo Zone!
(Aneb mám ráda dlouhé nadpisy =^^=)
Ája (tedy má maličkost), když by měla dělat něco užitečného do školy nebo uklízet svinčík, který po ní věčně zůstává, si raději někam zaleze, kde má klid a pohodlí, vezme kleště, drát, korálky a tvoří. Výsledek občas není nejhorší!

Nová Karolína

28. března 2012 v 18:30 | Ája |  Takové blbůstky
"No bylo to hezký, ale že bych to musel viděl dvakrát...?" (Cesta na Severní pól - Jára Cimrman)
Tento citát nejvíce vyjadřuje mé pocity z té OBROVSKÉ bláznoviny a ani ty verzálky nedokáží vyjádřit, jak megalomanská ta šaškárna je.
Nejlevnější káva stála x/- 36,- v Tchibu. Obsluha však selhávala ve všech bodech. Do Starbucku jsem se neodvážila, respektive nakoukla jsem a utíkala se smíchem pryč. Nejlevnější u nich byl čaj okolo 48,- Čaj? Ve Starbucku? Mecce kávy?
Ve všech obchodech, které jinak v Ostravě jsou i na jiných a dostupnějších místech, bylo to stejné. Růžičky, proužky a hlavně sovy. Sovy! Copak v Česku neví, že sovy jsou v New Yorku už out? O.o (:D lol)
Nejkrásněji mi bylo v potravinové sekci Marks & Spencer. Ne, že bych zatoužila po brambůrkách za padesát korun, ale ty obaly! Takový krásný design, který jsem vždy viděla jen na fotkách, skutečně existuje! Nejde mi ani o ty potraviny, ale spíš o krabičku/sáček/etiketu. Chci je! *.* (Profesionální deformace)
Bylo tam pěkně, ale rozhodně nebudu stálým zákazníkem, o to nestojím, ani si to finančně nemůžu dovolit. Bolí mě nohy, chci si jít lehnout... Shoppingování je pěkně náročná disciplína a rozhodně ne pro každého.
P.S. Majitelka toho obrovského pozadí by měla zvážit, zda příště nekupovat kalhoty alespoň ve své velikosti, ne o pět čísel menší, aby tak zabránila dávícímu reflexu mé spolubydly.

Nuda v Ostravě

27. března 2012 v 15:09 | Ája |  Takové blbůstky
A pak, že vysoká škola není flákačka. Už dvě hodiny sedím v tělocvičně ve společnosti domách prací našich buď postupujících, či odmítnutých uchazečů, je tu ticho. Za ty dvě hodiny přišlo asi tak 5 lidí... Nejspíš bych měla jít na Písmo (ne svaté), které právě začiná, ale musím sedět tady, kdyby se někdo objevil.
Co to slyším? Zvonek? Že by někdo přicházel? Kdepak, jen nějaký student si zapomněl svou kartu. Ach... Tak zase nic.
Mohla bych se podívat do složek, přestože to nesmím, ale pokud to udělám, můj smích se ponese až do třetího patra na kresbu (a výše až k nebesům). Obzvlášť adepti na grafiku mě rozesmívají skoro až k pláči. Možná se dohodli a je to všechno jeden velký vtip. Kéž by. Nejsem nijak zvlášť nadaná (jsem sečtělá), ale s prácemi, které předložili zde, bych se neodvážila ani na střední.
Vrátím se tudíž ke Steinbeckovi. Čeká mě tu další hodina plná ticha, chladna, které se mi omotává kolem prstů, hladu (království za čínskou polévku) a únavy, která mi zavírá oči i nad rozkošnou Na plechárně.
Potřebuji kávu!

Tokyo! Tokyo! (ta lepší část)

24. března 2012 v 15:32 | Ája |  Shoujo Zone!
Občas nevycházím z údivu ("To bych se divil tak, že víííííc, už bych se ani divit nemohl!") nad svršky a jejich kombinacemi, které si lidé v Česku dokáži na sebe navrstvit. A co teprve v Tokyu, které je několikanásobně větší! (10x?)
Za největší prohřešek českých dívek a žen považuji módu legín, nicméně: LEGÍNY NEJSOU KALHOTY. Copak si půlka z jmenovaných dam zapomene ráno obléct sukni/šortky/cokoliv, předtím, než vystrčí palec z domu? Proč musím vidět jejich pozadí (nelze si nevšimnout!) s vystouplým obrysem kalhotek (v tom lepším případě...)?
Módní kreace v Japonsku jsou několikanásobně divočejší. V tom, co by běžného Čecha nikdy nenapadlo zkombinovat dohromady, ba dokonce se do toho navléknout, se neběžní Japonci běžně procházejí po některé z Tokyjských ulic (Harajuku, Shibuya, etc.) Nutno ovšem podotknout, že zde je to záměr. Jinak, než touhu šokovat, si v tomto jejich prapodivném chování vysvětlit neumím. Proto jsem na začátek vybrala ty umírněnější (jak kdy) a hlavně vkusné. Ono to občas totiž nevypadá vůbec zle!
Let´s get it started!

Velmi zajímavá černobílá volba, líbí se mi zelené uši, které patří k šiltovce, pěkně rezonují s červenými vlasy. Jediné, co mi kazí celkový zjev jsou panda botasky od Jeremy Scotta. Nejsem si jistá, zda jsou v Čechách k sehnání. Dejte mi vědět, jestli ano, ale asi bych v nich stejně nechodila.


Ty brýle! Ty vlasy! Ta bundička! Od pasu dolů, nic moc... ale přesto! Je nepřehlédnutelná.

Kéž bych měla lepší fotku. Slečna totiž vypadala úchvatně, přesně jako panenka, což byl nejspíš její záměr. Jsou v Česku sehnání i ty zvláštní čočky, které opticky zvětšují oči?

Trochu se bojím kombinace červená/růžová, ale zbožňuji její šatičky. Mají ten nejzvláštnější potisk, co znám (a nejsou to růžičky). Ani ta koupací čepice nepůsobí nijak zle. Zajímalo by mě, jestli jsou to její vlasy nebo paruka.

Panda girl! Není roztomilá? Je! Ale ty ponožky v sandálkách... (Ale na pandy pozor, jsou to vzteklé potvory. No divíte se jim? Žrát pořád jen bambus, to by naštvalo i mě!)

Ano! Tahle holka je naprosto perfektní! Červené akcenty na černé, nikdy nestárnoucí kombinace. Chci ty brýle!

Myslím, že je cute, ale opravu cute! Ne nijak přehnaně cute, ale tak normálně cute a přitom zvláštně cute. Chápete? Ta žirafa je super!

Netuším, odkud pochází tahle víla, ale jsem očarována barvou jejích vlasů a botami.

Znáte animovaný seriál Darja? Tak tohle je její asijská stylovější příbuzná. A ta mašle požírající její hlavu...

Roztomilá a přitom rebelská. Líbí se mi!

Zbožňuji tyhle maminy na vandru. A hlavně tu vpravo. Boty - vypadají jako kdyby s nimi právě vyšla z jeskyně. :)

Shoujo Zone!

24. března 2012 v 14:48 | Ája |  Shoujo Zone!
Ano, jsem holka a jako holka se taky chovám. Ráda jsem na to v předešlých letech zapomínala a řídila se heslem: Je cool být uncool. Ale už jsem dost velká, abych věděla, že je hloupé se přetvařovat a hrát si na něco, co nejsem. A proto je mi jedno, co si kdokoliv pomyslí, ale: JÁ MILUJU RŮŽOVÉ KVĚTINOVÉ POTISKY! Hlavně růžičky. Začíná z toho být závislost =^^=
Zřídila jsem si tedy spešl rubriku pro své holčičí juchání − Shoujo Zone! Články dodám ASAP, ale jeden mám hned připravený. Jde spíše o koláž fotek z Tokyjských ulic a ukázky nejšílenějších módních variací.

CHU CHU!

Když rovnoprávnost, tak tedy rovnoprávnost!

18. března 2012 v 21:39 | Ája |  Nezařaditelné
Pokud nějaký zbloudilec čte tento blog, určitě si musel všimnout nedávné probíhající diskuze (nazývejme to takto vznešeným jménem) na téma: souboj pohlaví. Není tajemství, že stojím na straně žen (logicky!) a budu je hájit do konce života.
Ale zase na druhou stranu nemůžu být tak jednostranná... (Můžu! Můžu! Můžu!) A protože se mluví většinou jen o rovnoprávnosti žen, a na muže se tedy lehce zapomíná, rozhodla jsem se to změnit.
Pánové! Ať žije rovnoprávnost. Ode dneška se můžete malovat jako MY!


Druhý pohled

16. března 2012 v 12:20 | Ája |  Nezařaditelné
Druhý pohled není nikdy na škodu (pokud tedy nechcete být absolutickým diktátorem v nějakém extrémně přísném režimu), a proto i soudy mají obhajce a žalobce. Někdo tomu říká spravedlnost.
Před pár dny jsem obvinila muže a zde je jejich obhajoba. Zanechal mi jí kamarád v komentářích a myslím, že si zaslouží stát se vlastním článkem.

Já nevím... na toto téma jsem hodně dlouho v minulosti přemýšlel a moje plynule různě měnily.
Když moje filozofie byla nejblíže feminismu tak ano, považoval jsem holky za bytosti vyšší úrovně. Jen mě děsně vadilo, proč tolik, TOLIK různých děl - hudba, filmy, knihy - je od mužů a ne žen, proč muži těžce převažují (pozn.: zhruba tou dobou jsem rád četl knihy od A. Lindgrenové, o Rowlingové jsem tehdy nevěděl --- myslím, že ani ještě nic nevydala tou dobou :3).
Potom jsem začal zjišťovat, že holky jsou děsné mrchy. Vzít, využít, odhodit - toť jejich heslo ke klukům. (Tehdy jsem byl tzv. "hodný blb" tedy typický cíl takových holek a naprosto beznadějný pro možnost získání přítelkyně XD)
Pak jsem se naštval, rozhodl jsem se, že na ně prdím, že je nepotřebuji k životu a že si budu dělat co chci. No a to mi do života přiválo Wolfi :3.
No a teď --- teď si myslím, že to vyjde nastejno. Holky mají tendenci k nějakým kladům a záporům a kluci k jiným. To, co je podle tebe lepší prakticky záleží na tvé filozofii. Obecně je fakt, kluci mají lepší schopnosti logického myšlení a věci řeší na přímo a když se nezvládají, mají tendence k fyzickým útokům. Ženy mají lepší intuici a celkově na humanitární vědy, společenské věci řeší složitě a/nebo nepřímočaře a mají velmi složité systémy hierarchie postavení jednotlivých holek v dívčí společnosti a mají tendence k psychickým, psychologickým, útokům.
Kupříkladu moje ségra označuje neschopnost mužů držet krok v psychologickém boji se ženou za důkaz o primitivnosti mužů. (Já zas přemýšlím, jaký je mezi psychickými a fyzickými zraněními způsobené fyzickými a psychickými útoky - a mimochodem, zažil jsem obojí.)
Ve vztazích muži i ženy dost kolidují v tom, že obě pohlaví mají tendence předpokládat, že ten druhý funguje stejně a má stejné potřeby. Pak se muži i ženy rozčilují, že nejsou dost oceňováni, že jejich snahy nejsou dost dobré. (A taktéž ženy považují za samozřejmost, že muži si na to musí 'nějak' přijít sami.)
Pokud jde o to, že holky jsou chytřejší - nevím. Záleží na tom, jak definuješ "chytrost". Jak jsem psal výše, obecně holky mají problém s logickým uvažováním (myslím tím přísně logickým/matematickým). Jenže to není celá chytrost. A naopak, holky excelují v "chytrosti" co se týče společenských vztahů (lépe odhadnou co si kdo myslí, co udělá, atd.).
To, že jsou ženy dlouhodobě utlačované považuji za fakt. Nejen v Íránu, ale u nás stále převažuje patriarchát, ve škole (nezávisle na tom, zda je vysoká nebo střední) chovají k holkám hůř (budiž informatika výjimkou - nikdy jsem nezažil, že by se učitelé chovali k holkám hůř nebo že by měli, byť minimální, sexuální narážky (budiž výjimkou případ minulý týden, kdy jsem nepochopil, co měl učitel na mysli, takže nevím, zda to byla nebo nebyla narážka toho typu) a i v práci.
Mimochodem, v Japonsku jsou do určité míry dodnes též ženy utlačovány. Zde se to projevuje tak, že žena sice může studovat, pracovat a všechno, ale ve chvíli, kdy se vdá, je její společenskou povinností starat se o domácnost, muže a děti. A práci sice může mít, ale nejprve musí zvládnou toto. To se mi zdá dokonce horší, že jak to v ČR, nebudu-li počítat šovinisty udržující "starý řád". Ale už zde není tlak tradic a společnosti jako takové.
No a nakonec - přímočaré řešení věcí - netuším, zda je taky holkami považováno za primitivní (podobně jako neschopnost obrany proti ženským psychickým útokům) nebo ne, ale já i Wolfi radši budeme primitivové jen kvůli tomuto. Nepřímočaré řešení věcí nás oba docela rozčiluje a proto vlastně má Wolfi tak málo dívčích kamarádek (tahle abilita zřejmě chybí nám oběma). (Pozn.: neříkám, že muži taktéž neřeší některé věci nepřímočaře, ale obecně je to vzácnější a úplně na jiné úrovni :3.)
On: "Máš nějakou špatnou náladu, co je s Tebou?"
Ona: "Nic."
On: "Stalo se Ti něco?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem řekl?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem neřekl?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem udělal?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem neudělal?"
Ona: "Ne."
On: "Je to něco, co jsem řekl ohledně něčeho, co jsem udělal, když to, co jsem udělal, nemělo být uděláno, nebo alespoň uděláno s větším ohledem na Tvé pocity?"
Ona: "Možná."
On: ... smutně až tragicky: "Já to věděl..."



I got it!

10. března 2012 v 17:32 | Ája |  O mně
Konečně jsem na to přišla! Dlouhé procházky jsou velmi zdravé a očividně i prospěšné. Mé tápání co se životem je u konce, protože:

Chci být úspěšná, slavná a bohatá grafička/designerka/spisovatelka/?, abych:
1. si mohla koupit (nebo postavit) velký dům někde daleko od civilizace, kde bych mohla v klidu tvořit.
2. se mohla ujmout každé toulavé kočky.
3. mohla mít u sebe jen lidi, které mám opravdu ráda a kteří mají rádi mě.
(4. kde bych mohla nahlas pouštět Kpop a nikdo mi za to nenadával)

Tak kdo do toho jde se mnou?

I don't care!

7. března 2012 v 21:02 | Ája |  O mně
Je mi úplně jedno, jestli bude tenhle článek osobní a zaujatý, někoho urazí nebo se ho dotkne.

VYHLAŠUJI SAMOSTATNOSTI NA MUŽÍCH A TOMTO MUŽSKÉM SVĚTĚ!

V posledních dnech mě mé zkušenosti stále usvědčuji v názoru, že muži jsou jen přerostlé děti a mé podlehnutí jejích vlivu je dětinské a hloupé (což ze mě dělá největšího idiota, přiznávám, a mám v úmyslu s tím něco dělat), jelikož jsou ustrašená kuřata.
Jsme chytřejší, schopnější, šikovnější, etc... Proč se nechávat omezovat?
Říkám ne! Nepotřebuji se na někoho vázat, dokáže se o sebe postarat sama. Try to follow me... A když mi nestačí? Sorry, boy!


BTW. A komu se to nelíbí, ať mi jednouše... (dasaď si sám!)

Trocha konspirací na dobrou noc

5. března 2012 v 2:04 | Ája |  Takové blbůstky

A tak nevím, jestli nad tím brečet nebo se smát. I když Brežněv zabitý zlými emzáky mě vážně pobavil.
Přečtěte si některé nadpisy, budete mít stejnou chuť vše raději dopředu milosrdně ukončit, dokud je čas. Nic dobrého nás nečeká. Budu ráda, dožiju-li se vůbec snídaně.

Věřím...

4. března 2012 v 20:24 | Ája |  Nezařaditelné


Zdá se, že k nám zase vrátilo jaro a to je dobře. Znamená to nový začátek a taky jiný vzduch, vítr, který mě láká ven. Nemohla jsem odolat a musela jsem Jáju vzít na procházku. Spí teď jako zabitá, a ani nepomyslí, že by mohla zlobit.
Na takových procházkách se dobře přemýšlí. A já přemýšlela... o životě, lidech a podobných náhodách.
Věřím:
že život je jen náhoda.
že dobré jídlo není zdravé.
že nejsme ve vesmíru sami.
že ponožky mi kradou zákeřní Lichožrouti.
že propisky přicházejí a odcházejí.
že hračky, když je nikdo nevidí, ožívají.
že dobrá knížka má i dobrý obal.
že káva chutná s cukrem lépe.
že Elvis žije.
že vesmír možná má konec, ale lidská hloupost ne.
že světlo je rychlejší než zvuk.
že digitální hodiny jsou největší vynálezem lidstva.
že muži jsou jen přerostlí kluci.
že bílé myšky jsou mnohem inteligentnější, než se zdají.
že každá žena je krásná, dokáže-li pracovat s Photoshopem.
že rostliny mluví.
že lidé se teprve mluvit teprve musí naučit.
že Ježíšek existuje.
že Lady Gaga je ve skutečnosti moc krásná.
že Gacktův nos není pravý.
že mě má Jája ráda.
že talent se bez tvrdé práce neobejde.
že co mě nezabije, se mě pokusí zabít podruhé.
že japonština je nejtěžší jazyk na světě.
že jednoho dne jí porozumím.


Ale tak nějak přestávám věřit v lásku...

Prosímtě, zkroť si mě

3. března 2012 v 1:27 | Ája |  O mně
"Ty nejsi zdejší," řekla liška, "co tu hledáš?"
"Hledám lidi," odvětil malý princ. "Co to znamená ochočit?"
"Lidé," řekla liška, "mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?"
"Ne," řekl malý princ. "Hledám přátele. Co to znamená ochočit?"
"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška.
"Znamená to vytvořit pouta..."
"Vytvořit pouta?"
"Ovšem," řekla liška. "Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě..."


"Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí..." Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
"Ochoč si mě, prosím!" řekla.

A přesto Malý Princ odešel a opustil lišku...