Škoda jen, že v mezinárodních EC není free wifi, mohla bych psát přímo. Každopádně je super zapnout si tu Tenshiho (to je můj milovaný notebook, ano, milovaný, protože jsem vyřešila problém s důležitým, avšak delší dobu nefunkčním programem, který teď krásně běží; problém nebyl v notebooku, ale v nastavení Windows X program).
Vždycky jsem ráda cestovala vlakem, (což jistě vědí ti, kteří četli prvních pár kapitol Ten, který znal pravdu) přestože jinak velmi nerada cestuju. Ale vlaky mi nikdy nevadily. Jenže jak se z výletů stalo pravidelné dojíždění Ostrava-Hodonín, znechutila se mi i železniční doprava. Nejspíš za to může i ten těžký batoh, který lenivě okupuje sedadlo vedle mě (hodila bych ho nahoru tam do mraků a nebeských výšin, ale volných sedadel je dost a obávám se, že ho nezvednu) nebo samotný Tenshi (cvalík), roura s tisky, má taška plná zbytečností či sloha na papíry. Divím se, že to pokaždé donesu domů/na kolej a zase zpět… Myslím, že se ve mně skrývá malý kulturista.
Koho asi hledají ti policisté, kteří právě prošli kolem mě? Zločinec na útěku? Ale já jsem nevinná!