Březen 2010

Taneční po japonsku

24. března 2010 v 15:04 | Ája |  Hudba

Vždy se dívám na těhle stránkách na novinky v japonské hitparádě. Tohle je tuším teď na prvním místě. OMG! Kolik těm holkám asi může být?

Budoucnost?

22. března 2010 v 12:45 | Ája |  O mně
Každé pondělí přecházíme z hlavní budovy na ateliéry. Občas jdou s námi i nějací stavaři. Dnes jsem zaslechla zajímavý rozhovor:
"Co?"
"Co?"
"No co?"
"Co co?"
"CO?"
"CO?!"

Při představě, že bych někdy v budoucnu s něčím takovým BYCH MĚLA mít dítě, jsem zdeprimována a zděšena!
Proč nemůžu mít potomka s ženou?

Pavouk, liška, latex

20. března 2010 v 20:34 | Ája |  Takové blbůstky
Byl by to zajímavý příběh, kdyby tyto 3 věci k sobě nějak patřily. Ale bohužel tomu tak není. Přesto jsou to události jednoho dne. Začněme tedy pavoukem.
Odcházela jsem ráno do školy. Matka se se mnou opět loučili slovy: Hodně štěstí, nepíj a vrať se domů v pořádku. Nepíj? No dobře, je to odůvodněné. Zavřela za mnou dveře a začala jsem si obouvat boty. Zavazuji si tkaničku, když slyším jakési vykříky. Tak si botu zase vyzuji už mi matka zase otevírá. "Na záchodě je pavouk, odnes ho!" povídá. Vzala jsem ho do krabičky, pojmenovala Karel a vypustila ve škole.
karel
A teď co se té lišky týče. On to byl spíš fenek... Jihomoravští otaku mají svůj klub nebo jak bych to mohla nazvat. Scházíme se asi tak po 14 dnech, nejsem si úplně jistá. A v pátek se tam objevil i kluk jménem Fenek. Už z dálky, když jsem se blížila k nádraží, kde se scházíme, zářily jeho mrkvové vlasy. Takové by se mi taky líbily. Pak jsem si všimla taštičky na krk a ano, byl na ni fenek. A pak, věřte tomu nebo ne, když šel přede mnou do čajovny, jsem málem odpadla. Smíchy i rozčarováním. On měl i ocas!
fenek
A konečně latex. Ale copak, copak? Žádné latexové prádlo a žádné nechuťárny. Že Vás to většinu napadlo? Latex je tónovací barva, kterou používám na své naušnice. A musím uznat, že to vypadá dost dobře. I když co se týče latexu, jsem dosti zklamána. Nekryje tak, jak bych si přála.
-__- Ani na několik vrstev. Stejně to ještě musím jednou přetřít bílým akrylem.
latex

Havanský psík

18. března 2010 v 22:44 | Ája |  O mně
Já bych si strašně přála mít psa. Přijít domů a vědět, že vás někdo vážně od strdce vítá, rád, že vás vidí. To by bylo náramný. Problém je, že mám svoji starou chromou babičku (která se tou inteligencí a podobnými věcmi tomu psovi téměř vyrovná), takže nemůžu mít ještě psa... Je to škoda. Našla jsem si dokonce i jednoho, který se mi vážně líbí.
havanský
Je to havanský bišonek. Přemýšlela jsem, jak bych ho asi pojmenovala, kdybych ho měla. Buď by byl Fidel nebo Castro. Havana je totiž na Kubě. Mámě se to ale nelíbilo. Proč? Fidelek je děsně roztomilý. Ale asi v ní zůstaly nějaké předrevoluční předsudky. Tak jsem to změnila na Fidorku (kdyby to byla holka).
Jenže stejně ho mít nikdy nebudu. -__-

Vínečko rudé...

18. března 2010 v 19:45 | Ája |  Takové blbůstky
Vínečko rudé, jsi od mé druhé...
Chytlavý song, že? Problém je, že víno piju snad až příliš často. Tak často, že mě spolužáci nazývají alkoholikem. Tak zle na tom ještě nejsem, ale uznávám, že co není, může být. Mám pro alkohol slabost. Asi bych se měla mírnit, ale když on je to tak hezký a uklidňující pocit. Škola je pak mnohem snesitelnější. Problém je, že poslední dobou toho mám fakt dost a udržet si zdravou optimistickou mysl je celkem i těžké.
Mimochodem, když to teď píšu, upíjím červenou Frankovku. Je to mé nejoblíbenější víno. (Doufám, že mi nebude špatně -___-)
wine
Nápad na tuhle "úschovničku" jsem našla na jedněch designových stránkách, které se věnovaly recyklačnímu designu. Doslova mě to nadchlo a rozhodla jsem se vyrobit si taky jednu. Je to hrozně jednoduché. Stačí zip, dvě PET lahve a nit. Voilá! Rázem mám kam dávat náramky ^^ Mám v plánu přimalovat ještě dvě očička (nebo tři) a bude vypadat jako žabka :D
naramníček

V 5 ráno...

16. března 2010 v 5:14 | Ája |  Nezařaditelné
A tak jsem v pět ráno dokončila Upíra ve skříni a slyšela vážně podivný zvuk. Naposledy jsem ho zaslechla loni v létě. Je to docela nepříjemný hluk. Nad Hodonínem, asi okolo půlnoci, kdy většina spí (proč já ne je záhadou), létávalo velice nízko letadlo. Netuším, co to bylo za druh. I kdybych ho viděla (což je v noci dost dobře nemožné), nepoznala bych to.
Nicméně jde to velice nepříjemný zvuk, kdy máte pocit, že se ta obrovská věc řítí přímo na vás. A dneska ráno jsem to slyšela zas. Že by změnili dobu letu?
P.S. V noci zase nasněžilo...

Sungha Jung

15. března 2010 v 12:53 | Ája |  Hudba
Dlouho jsem nepřidala žádný článek do sekce hudba, přitom jsem narazila na několik zajímavých objevů. A ne všichni patří do Východní Asie. Pro začátek ale jedním z nich začnu.
Sungha Jung pochází z Korei. Je mu pouhých 13 let, přesto hraje na kytaru jako zkušený profesionál. Pro většinu lidí je neznámý, ale přesto se už na Youtube dokázal prosadit. A to tak, že si ho všiml i Glen Hansard (Once) a pozval ho na koncert.
Dokonce se dostal i do korejského pořadu, který navštívili i takoví velikáni jako Wonder Girls, F.T. Island a TVXQ.

Nicméně já mám nejradši, když si jen tak hraje. Na svém Youtube účtu má spoustu písniček.


Odkazy:




Je zvláštní, že když jsem ho ukázala svým přátelům, muzikantům (ať už jsou jejich schopnosti jakékoliv značné), odvětili: "Kdybych trénoval, dokázal bych to taky." Z jejich hlase zněla jistá závist a snad i nevraživost. Možná, že kdyby trénovali, tak by hráli podobně. A právě v tom se od tohohle malého kloučka z Jižní Korei liší. Hodně na sobě pracuje a jde to vidět. Jednou z něj třeba bude velký muzikant.

Karolínka 2010

14. března 2010 v 18:02 | Ája |  O mně
Já byla na horách!
Dobrá, je to už tak týden, ale dřív jsem nestihla napsat. Bylo to celkem fajn. Každá večer bylo co pít, vstávalo se taky později než normálně a našla jsem si tam "známost".
I když zase na druhou stranu musím přiznat, že někteří lidé mě zklamali. Je to spíš moje chyba. Hledám v lidech to lepší a pro oči nevidím.
Druhý faktor, kvůli kterému jsem si ale ten týden užila, je, že rodiče mě pustili samotnou s docela neznámými lidmi. Že by svítalo na lepší časy? *klep klep* Nechtěla bych to zařeknout.
Podařilo se mi napsat poslední kapitolu Upíra ve skřini. Když jsem jí ovšem přepisovala do počítače, došlo mi, že úplně poslední být nemůže a teďka pracuji na Epilogu. (Ehm... Mám napsanou jen první větu a zbytek odkládám.)
A tak dál...

Co to u všech makrel je?!

14. března 2010 v 17:55 | Ája |  Takové blbůstky

Když jsem se ve čtvrtek ráno probudila, neměla jsem na očích brýle, ani čočky, přišlo mi trochu zvláštní, že je venku nějak bílo. Má první reakce, po troše vzpamatování a nasazení brýlí, byla: "No ty vole..." Kdyby byl leden, jen se usměju, ale on už je březen! O.o
Před pár týdny jsem psala, jak ve vzduchu voní jaro a teď? Teď už ten sníh zase slezl, takže je všude mokro a bláto. Krása.
Hlavní třída v pátek ráno.