Říjen 2009

Ilustrace

30. října 2009 v 17:25 | Ája |  Takové blbůstky
Hmm, nemám potuchy, jestli jsem se tu už zmínila o tom, že máme do školy za úkol udělat ilustrace k námi vybrané knize. Já asi píšu vlastní. A teď jsem narazila na problém. netýká se příběhu, ale jedné z ilustrací. Mělo by jít o dětskou kresbu, tím stylem, jakým kreslí malé děti. Takhle:
Problém ale je, že já to neumím. Už si nevzpomínám, jak se takhle kreslí. Ať nakreslím cokoliv, půjde poznat, že to dělal dospělák. To je vlastně strašně smutné! Jak jsem mohla ztratit svou dětskou stránku tak rychle? Je to nejen smutné, ale je to i ostuda.

"Je to mor!"

23. října 2009 v 19:51 | Ája |  Takové blbůstky
Ne, nebojte, nejde o smrtelně nebezpečnou nákazu decimující polovinu populace... i když...
Řeč je jen a pouze o tetralogii (původně to měla být jen trilogie...kéž by jí zůstala) o upíru Edwardovi. Všichni víme, o co jde, že?
Větu: "Je to mor!" pronesla má kamarádka, když jsme dneska jeli na Gaudeamus do Brna. Slečna (mimochodem blond vlasy), která seděla před námi si četla v nějaké knize. Já jsem od přírody zvědavé stvoření (možná až příliš), a tak jsem jí nenápadně nahlížela přes rameno. Co to čte? Co to je? Jakmile jsem zahlédla jména: Edward, Charlie a Alice, bylo mi vše jasné a nechtěla jsem vědět víc. Později jsem zjistila, že jde až o třetí díl-Zatmění.
Ano, je to mor...

Quotes from Venice

20. října 2009 v 20:04 | Ája |  Nezařaditelné
I s umělci může být občas veselo... Tohle jsou hlášky, které se mi podařilo zaznamenat, samozřejmě jich bylo víc, ale zapomínala jsem psát. Tyhle jsou z noční cesty do Benátek:

Vyjeli jsme. Na sedadle před učitelem bylo volné místo. Původně měl být autobus plný. Ta dívčina (vietnamnské národnosti) ale nasedala až v Břeclavi. Jenže jemu to nikdo neřekl. Ovšem celý zadek autobusu to věděl.
Ríša: "Kdo tu sedí?"
Všichni sborem: "Guan Ho!"

"To nevadí!" Myslím, že tohle už je klasika... Celý třetí ročník to říká denně. -__-

Naši dva profesoři se nasoukali na svá sedadla. Jenže se jim pořád něco nezdálo. Přišla jim malá. Sledovat to celé byla legrace, zapsaný mám ale jen kus:
"Tak malý autobus jsem ještě neviděl. Každé sedátko ztrácí centimetr kvůli záchodu."

V autobuse bylo vážně hodně málo místa:
"Na mě padly něčí prsa!"

A protože v autobuse bylo opravdu hodně málo místa, pokusil se náš dvoumetrový profesor zvětšit svůj prostor tak, že sklopil sedadlo dozadu. Což se samozřejmě nelíbilo spolužačce za ním:
"Já vám budu vybírat blešky, co pane učiteli?"
Myslela jsem, že druhý profesor už spí, ale z jeho sedadla se ozvalo: "To jsou blechy psí. Ty na člověka nejdou!"

Pozdě večer. Předek autobusů usínal, ale vzadu, kde se necházela koncentrace třeťáků, to stále žilo. Nechápu, proč si učitelé sedali k nám. To byla chyba!
"Kdo chce jedničku z Počítačové grafiky, musí spát!"
Má stále utlačená spolužačka: "Kdo chce být můj oblíbený učitel, musí mi udělat trochu prostoru!"

Nicméně slyšet vše na vlastní uši je naprosto nenahraditelné!

Tomáš Klus-Hlavní uzávěr splínu

19. října 2009 v 22:57 | Ája |  Hudba
A zde přichází má podrobná recenze nového alba Tomáše Kluse... Jeho osobu nemá příliš cenu představovat. Jde o mladého talentovaného písničkáře, který si může připsat ještě jednu výhru-šla jsem na jeho koncert... (Aby to neznělo tak samolibě) Já na koncerty normálně nechodím. Nemám to nějak v lásce, asi to proudí z mé jezevčí podstaty. Byl to skvělý zážitek. Myslím, že jsem se tu o něm už zmiňovala v článku o festivalu Slunce.

Nicméně začneme:
Stejně jako v případě prvního alba zde byla dlouhá cesta, než se mi písničky z nového alba dostali pod kůži a já si je oblíbila. Na první poslech jsem nebyla až tak nadšená. Spíš naopak, byla jsem zklamaná. Avšak rozhodla jsem se, že mu dám šanci a pouštěla si celé album znova a znova... až jsem to přestala dělat z donucení, ale prostě proto, že ho ráda poslouchám.


1.Neklid
Jedná z mála písniček, které jsem si oblíbila hned od začátku. Mám ráda písničky o lásce, navíc tahle má houpavou melodii. Schválně, jaký by asi měla klip?

2.DA.MUklův meč
Tak tuhle písničku jsem si neoblíbila ani teď. Chápu, že jde o vyjádření názoru a tak. Chápu, že i text má něco do sebe, ne, že bych s ním nesouhlasila. Naše škola je občas stejná, ale písnička se mi prostě nelíbí. Promiň, Tome, nemůžu si pomoct.

3.VeSmíru
Singl. Nejdřív jsem se hodně vyděsila. Proboha, co je to za popárnu? I kdyby, tak co? I k téhle písničce jsem si nakonec našla cestu. Je přece o lásce! Jako jediná má taky zatím klip. Zvláštní, ale aspoň nějaký, ne?
4.Psáno u zpráv
Nyní se dostáváme k politicky zaměřenému písničkářství. Zdeje patrný velký, obrovský vliv Kryla. Abych se přiznala, jeho fanda zrovna nejsem. Nebyl to zrovna nadaný muzikant. Textař nejspíš ano, netuším, v poezii se vyznám jako koza v náklaďáku. Ale Kryl mi nesedí. V jeho tvorbě šlo především o tu dobu. Já ji nikdy nezažila, proto je mi trochu cizí.

5.Nenávratná
Opět píseň o lásce, tentokrát duet. Zatím se mi nepodařilo zjistit, která dáma ho svým hlasem doprovodila. Ale hezky se to poslouchá.

6.AsiJat a Eva
Hodně mi to připomíná Šamana z předchozího alba... Smazala jsem ho ze své mp3 jako prvního. I tato píseň tak nejspíš skončí.

7.Lenka
Harmonika mi připomíná Nohavicu. Nicméně jsem pátrala, a Lenka je Klusova bývalá přítelkyně. Rozchod ho prý hodně vzal. Je hezké, když kluk napíše písničku. Taky jsem kdysi měla jednu slíbenou...

8.Z deníku (Grušence)
Tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších. Citlivá, snivá Grušenka s podivným refrémem Odi et amo... Pro neznalé jako já (naštěstí existuje Google) je to latinsky a znamená to: Nenávidět a milovat. Jde též o jakousi knihu... Což není tak důležité. Hlavní je, že tahle písnička je nádherná.

9.LeHomoLe
K tomu můžu jen skutečně málo dodat. Kdo slyšel, pochopí. Roztomile hravá píseň. "Protože ta mi vždycky říkala, že život je jako bonboniéra..."


10.Přičichnutí alergikovo
Další politicky zaměřená píseň. Dle mého soudu je ale lepší než Psáno u zpráv. Opět je tu slyšitelná inspirace Krylem. (Hlavně poslední verš.)

11.Markétce
Smutná píseň o lásce a... dívce, člověku, bolesti. Nevím, těžko popsatelné. Jde o lyrickou záležitost.

12.17B
Pop. Klavír, bicí a elektrická kytara. Jenže právě tahle písnička je asi mou nejoblíbenější. Není přímo o lásce (jako většina mých oblíbených skladeb), ale nedokážu zachytit její myšlenku. Je blízká mému srdci, protože zachycuje svým způsobem depresi, smutek. To bude asi její hlavní myšlenka.

13.Sentiment na tři body
Tak tuhle písničku téměř okamžitě přepnu, jakmile ji můj přehrávač pustí. Začátek, jen s kytarou je hezký, ale jakmile se přidají ostatní hlasy a hramonika, dostává lehce hospodský nádech. Připomíná mi Tři sestry. Hospodské písničky nemusím...

14.Chybíš mi (bonus)
Tuhle píseň znám už dlouho. Byla vydána už na soundtracku k Anglickým jahodám. Kéž bych mohla být dívkou, které někdo něco takového zpívá. Vyznání lásky tak neuvěřitelným způsobem, až mě mrazí!

15.Malčík (bonus)
Další píseň ze soundtracku k Anglickým jahodám. Týká se spíš filmu a doby ruské okupace. Myslím, že většině lidí je známá, takže nemá cenu ji popisovat. Opět je to patrný vliv Kryla.

16.Navěky (bonus)
Dílo jak Klusovo, tak Anety Langerové a toho... Ztraceného :-/ Jak mě je ten chlapec nesympatický. Mimochodem mi v obličeji připomíná jednoho spolužáka, ale to s tím nemá co společného. O téhle písničce taky nemá cenu příliš vyprávět. Obletěla rádia i televize (ano, existuje klip) a najít si k ní cestu přes to vysoké "ůůůůů" je fakticky těžké!


Tenhle článek je pouze vyjádření mého názoru. Je samozřejmé, že ostatní ho můžou mít jiný (anebo i stejný), nicméně jsem Klusovým fanouškem, a i když se občas dopustím mírné kritiky, je mi sympatický a už se těším na příští festival Slunce ;)


Zápisky z Benátek

19. října 2009 v 21:45 | Ája |  Takové blbůstky
Konečně...tyhle jsou mé zápisky, které jsem ve volných chvílích psala do deníčku. Přidávám k nim i vysvětlující komentář

01:20am
Nemůžu spát. V autobuse už je ticho. Všichni už dávno zavřeli oči.
Jen já ne. Jen já (a snad pár dalších) sedíme v křeslech a čekáme.
Na co?
I Zuzka spí. Vlasy jí padají do obličeje. Vypadá jako dítě.
Silnice drncá. Copak už jsme v Itálii? V Rakousku jsou cesty krásné. Je to porvé, co jsem v Itálii.
Musíme jet kolem nějakého města. Obloha za oknem (byť by měla být černá) má fialový odstín. Ne, slunce ještě nesvítá. Na to je trochu brzo. Zajímalo by mě, kde to jsme.
Autobus se střepe a kdesi za mnou zní nehezký kovově třepající zvuk. Něco tam do sebe bouchá. Je vtipné vidět naše profesory spát. Jsou roztomilí.
(Bylo už hodně pozdě a já nemohla spát. Mám trošku problémy se spaním. Myslím, že nejde ani tak o nespavost jako takovou, ale vnitřní rozháranost, která mi nedá vydechnout. Poslouchala jsem nahrávky svého bývalého kluka-vím, jsem hloupá, že jsem to dělala-a tiše plakala. Opravdu mi strašně chybí. Ale život jde dál. Věřím v osud. Pokud je on mým osudem, tak se určitě ještě setkáme. Pokud ne v tomto životě, tak v příštím.)

02:23am
Mám chuť se jít proběhnout, ale nemůžu. Zuzka mi spí na klíně. Minuli jsme několik tunelů. Takové v ČR nejsou.

04:03am
Stále v Rakousku. (V prvním zápisku jsem se pěkně sekla. Ta cesta byla mnohem delší, než jsem si myslela. Fakt děsně dlouhá, až mi z toho málem seklo.)

04:40am
Konečně Itálie? (Myslím, že jsem konečně usnula. Po kouscích jsem chrněla tak 3 hodiny. To je můj rekord.)

06:35am
Měsíc! (To bylo něco neuvěřitelného! Nikdy jsem neviděla takový (TAKOVÝ!) východ slunce. Pruh světla-růžovo-fialovo-červeno-zlatého-ta barva nejde přesně popsat slovy. Nad ní pruh černo-modré oblohy, s bílým srpkem měsíce. Den a noc. Jakoby je někdo položil na obloze vedle sebe. Neuvěřitelné krásné.)

10:31am
Sedíme na lavičce v parku před Bienále a čekáme, než nás pustí dovnitř. Hana má jídlo! Zrádce. A má velké jídlo O.o (Docházelo nám jídlo a začínali jsme mít hlad.)

Později
Záchodky...smell (To byl zvláštní incident, který se přihodil na záchodcích v Bienále. Skutečně, WC neměli zrovna dobře vyřešené. Podle naších propočtů bylo dámských toalet asi 8...na obrovský prostor. Hloupé, že? Z toho 4 nebo 5 z nich byly takové ty zelené přenosné. Navíc u nich vybírali peníze. Tak jsme šli hledat jiné. U těch stála řada až ven...zařadili jsme se tedy. A stojíme, čekáme. Chce se nám strašně...využít toalet. Zuzka začala rozvíjet teorii, že dámských záchodků by mělo být víc, protože páni si můžou kdykoliv skočit do keře. Najednou se objevila uklizečka! A zabrala jeden z těch (jen a pouze) dvou záchodků. Mysleli jsme, že vyskočíme z kůže...Naštěstí jí to netrvalo tak dlouho. Vysypala koše a přidala nové toaleťáky. Tak tohle Italové nezvládli! :D)

Nejpozději
Ztratili jsem se. Vrchní:
"What's up?"
"We're lost!"
"Where you go?"
"We don't know. Our teachers know!"
(Takto proběhl náš rozhovor s vrchním restaurace, před kterou se naše skupinka asi 40 pubertálních děti zástavila. Ztratili jsme se! V nočních Benátkách. Korunu celému našemu bloudění nasadil náš vedoucí zájezdu, který ,po několika minutách zírání do mapy, plánek otočil vzhůru nohama a zíral klidně dál. Nedělali jsme si naději, že kdy uvidíme naši rodnou zem. Zemřeme tu! Ach proč jsme se sem jen vydali?
K překvapení všech jsme dorazili k autobusu. Zničení, s bolavýma nohama. Upřímně, nechci se vychloubat, ale mé nohy byly oukej. Mám trénink z hodonínského okruhu, který týden co týden absolvuji s Verčou.)

Myslím, že to byl zážitek toho roku. Benátky jsou krásné. Počasí nám vyšlo. Byl to skvělý výlet, na který nikdy nezapomenu...........mimochodem.............jsou plné asiatů O.O To bylo jako v nebi! Bišíci, bišíci, bišíci všude! "To by mě zajímalo, když je tu tolik asiatů, kolik jich je u nich doma. Vždyť tam nikdo nezbyde!" dělal si ze mě učitel legraci. Kruté, nicméně pravdivé. :)
Někdy bych se do Benátek ráda vrátila, ne, určitě se tam vrátím!

No internet...

19. října 2009 v 13:08 | Ája |  Nezařaditelné
Doma jsem už od soboty. Téměř okamžitě po příjezdu jsem padla do postele a spala pár hodin. Když jsem se probudila, internet nefungoval. Proč? PROČ?
Takže všechny články, které jsem měla připravené, musím odložit na dobu neurčitou. I když bratr tvrdil, že okolo deváté hodiny včerejší už běžel. Pozdě...
Zatím jsem ve škole a uvidíme, jak se situace vyvine po příchodu domů.

Vzhůru do Benátek, zpátky ni krok...

15. října 2009 v 17:58 | Ája |  Takové blbůstky
Již se to blíží, již to příchází. Odjezd je stanoven na devátou hodinu večerní místního času...

Když vykouknu ven (tma, děštivo, sychravo, větrno), moc se mi tam nechce, ale zase mě uklidňuje fakt, že Benátky jsou přeci jen v Itálii, což je přímořský stát s přímořským podnebím...
Prý pojedeme 12 hodin...to chci vidět, jak tu cestu vydržím, protože už jen 3 hodiny na Pánovi prstenů v kině mi daly zabrat.
Navíc mám problémy se spánkem, schválně, jestli trhnu rekord a zvýším svůj spánkový deficit. Když jsem se dneska pokoušela trochu vyspat dopředu, nějak mi to nevyšlo. Nejdřív mě probudila babička, abych si vzala koláč. Nikdy jsem si nevzala její koláč, i když mi ho stále vnucuje. Pak mi volala matka, jestli se prý už chystám.
("Ne, mami, já jsem spala."
"Jééé, promiň. Já jsem tě nechtěla budit. Tak spi dál."
"Jasně..." Samozřejmě, že už jsem neusnula... -___- )
Od kamarádky mám půjčený foťák, ve vší pravděpodobnosti tedy zaplním celou paměťovou kartu :D To bude ale fotek O.o Však uvidíte ;) Nicméně mým prvořadým úkolem je fotit bišíky (byl to rozkaz od majitelky fotoaparátu), jsem zvědavá, jestli vůbec nějakého potkám. Je po sezóně. Co by tam dělal?
Naplnila jsem si mp3 k prasknutí hudbou. Včetně nového cd Tomáše Kluse. Až se vrátím, tak se tu samozřejmě objeví krátká "recenze". Zatím z něj nejsem tak nadšená, ale zkusím si ho poslechnout ještě nekolikrát jako to první.
S pozdravem, malá cestovatelka Ája
P.S.Komentář slečny (nebo paní, dámy, upírky, pubertální fanynky Twilight, elfky?) Winky a všech ostatních, kteří chválí můj blog, si velice vážím. A děkuji Vám za něj. Bokkaku.blog.cz není nikterak známý, slavný či často navštěvovaný. Doufám ovšem, že má alespoň drobnou základnu čtenářů, kteří ho občas přelétnou a potěší je. Pro takové lidi píšu své články (i když nebylo by špatné být slavnou blogařkou, s tisíci návštěvníky děnně...bohužel, to se nikdy nestane. Nikdy, NIKDY nebudu psát o Twilight a Tokio Hotel!).

Kaligram 2

14. října 2009 v 7:02 | Ája |  Takové blbůstky
Jak jsem slíbila, tady je můj skvělý a úžasný kaligram ^^

G-DRAGON - Heartbreaker

13. října 2009 v 20:50 | Ája |  Hudba
Vážně netuším, kde přesně jsem na něj narazila, ale nejspíš v hlubokém oceánu YouTube. Není to zrovna hudba, kterou bych poslouchala, ale uznávám, že mu to šlape. Dámy a pánové, chlapec, kterého jsem přejmenovali na Lady Gaga...je jí podobný, že? ;)

Kaligram 1

12. října 2009 v 17:15 | Ája |  Takové blbůstky
Vytvářela jsem ten kaligram do 2 do rána! O.o Jsem šíleně unavená... -__- Ale prý si moc stěžuju, takže změňme téma, ať se neopakuji.

Chtěla jsem svůj kaligram umístit sem, ale mám jen pdf verzi a bez příslušných programů nemám šanci jej převést na jpg. Takže případní zvědavci si budou muset ještě počkat. Snad to sem zanedlouho dám, ať rozvířím stojaté vody svého blogu.

Pomalu dokončuji svou 4. čepičku...musím všechny vyfotit a pochlubit se :D

A ve čtvrtek jedeme do Benátek!!! Jupí, hurá, jééééé! Ne, až tak se netěším....

Fotbalová sobota

10. října 2009 v 23:38 | Ája |  Nezařaditelné
Nejsem fanoušek fotbalu. A ani jako ženě se mi fotbalisté příliš nelíbí. Co si mám počít v sobotu v 8 hodin, když nedávají v televizi nic zajímavějšího? Kvůli těžko pochopitelným okolnostem nikam nevyrážím za zábavou ven.
Tudíž mi zbývá jen několik málo možností:
1)Můžu se na vše vykašlat a jít si lehnout, protože jsem z celého dne unavená jako štěně. Jenže...já a spát? To je tak neuvěřitelná kombinace!
2)Můžu si vzít knížku a hezky si číst. jestli si nepospíším, do konce roku jí nedočtu.
3)Můžu psát. Termín odevzdání mám naštěstí až ke konci školního roku. Jsem moc zvědavá, jak to dopadne ^^
4)Můžu ležet v pokoji na zemi a zírat na strop, jak se noří do tmy. Nebo jak občas tu šedou plochu prořízne pruh světla, co dovnitř vniká skrz okno, projíždějícího auta.

Anebo můžu mámu pozvat na film. Dneska jsem jí pustila Sex ve městě. Seriál mám moc ráda! Film je velmi podobný. Vzala jsem si k němu háčkování. Bude to má už 4. čepička, vlastně 5. i s tou, co jsem dělala kamarádce.

A tak si teď hraji na Carrie Bradshow a píšu svůj článek jako ona...škoda jen, že nemám takové nohy jako Sarah Jessica Parker. To by se mi psalo hnedka lépe =^^=

This is sugoi!

9. října 2009 v 23:19 | Ája |  Nezařaditelné
Asi před hodinou jsem si domů přivezla nový počítač a po asi další hodině zapojování drátů jsem zkoukla i nový trailer na New moon (druhý díl Twilight...chce na to jít do kina s falešnými zuby a kazit napínavé scény hlasitým cvakáním, nicméně 3. trailer to má dobrý!).
Monitor k tomuhle počítači je OBROVSKÝ! O.O Trošku mě z něj bolí oči, ale je to nejspíš otázkou nastavení a na tom ještě v průběhu času zapracuju. Jinak tu jede skoro vše jako na tom starém. Musím si jen přenést své věci a nainstalovat Adobe. To je sugoi ^^Mám z něj fakt děsnou radost. Už vidím, jak vše přesouvám na 1GB flašce. To bude na hodiny -___-
Stejně jsem ale ráda, že jsem se dočkala :)

A už jsou tu po roce, opět krásné Vánoce...

7. října 2009 v 17:41 | Ája |  Takové blbůstky
Ne, nezbláznila jsem se. Já vím, že je teprve 7. října. Ví to ale i obchody? Ví obchodní řetězce, že Vánoce budou až za 2 měsíce? Proč již teď nabízí čokoládové postavičky andělů, čertů a Mikuláše nebo vánoční čokoládové kolekce?
Takže kdo z nás je tu ten blázen?