Srpen 2009

Už to začíná vypadat :)

27. srpna 2009 v 1:32 | Ája |  Nezařaditelné
Myslím, že už to začíná vypadat, ale ještě to pořád není hotové ^^ Chce to nějaké úpravy s obrázky, teprve potom to snad bude dokonalé

Bude to jen chvilinka...

26. srpna 2009 v 13:16 | Ája |  Nezařaditelné
...než zase změním vzhled blogu. Tohle je jen dočasná verze a doufám, že co nejdříve zmizí. Je dost hrozná -___- Ta nová snad bude lepší. ^^ Nechám se překvapit

V Praze je blaze...vol. 2

22. srpna 2009 v 23:10 | Ája |  O mně

A tentokrát se slibovaným fotem :)
Ze čtyřdenního pobytu se stal třídenní. Ale až tak to nevadí, jsem ráda, že jsem z toho šíleného blázince doma. Vzpomínáte na incident s fotbalovými fanoušky? Pomlátili se v hospodě a utekli. Náhodou jsme se k tomu nachomítli, když bylo po všem. Ve vzduchu létala helikoptéra, kolem těžkooděnci, televize a zástup lidí. Opět jsem zalitovala, jako tolikrát, že nemám svých vysněných 180 cm, protože bych třeba i něco viděla :D Začněme tedy s fotkama:

Den první
Tohle je část Karlovy univerzity, přesněji myslím filozofická fakulta. Archituktura hezká, tuhle fotku jsem dělala z fontánky, dalo se sedět na kraji. Poobědvali jsme, chvilku jsem si kreslila, ale pak nás vyhnal smrad. Roh toho krásného starobylého domu byl (s prominutím) ochcaný nějakými hovady, kteří si nemohli dojít na záchod. Praha je vizuálně krásně město, ale co se čichové stránky týče, v tomhle je to horší.

Pařížská ulice, to je takový dlouhý bulvár plný těch nejluxusnějších značek typu Dior, Vuiton (ani nevím, jestli to píšu správně, z čehož lze poznat, že nejsem jejich zákazník), Dolce a Gabana, atd, atd. Nicméně díky álejím má své kouzlo. Hezké místo, drahé, ale hezké!

Hodně roztřesený obrázek z chrámu sv. Víta. To je obrovské a úžasné místo. Jen, kdyby to bylo trochu víc prázdnější. Od té doby, co ji převzal stát od církve, zrušili vstupné a jde to poznat. Trochu se zapomnělo, že je to katedrála. I když architektura, všechna výzdoba, barevná okna jsou překrásné, chybí tu atmosféra. Courají se tu lidi, kteří snad ani neví, kde se ocitli a své štěstí naleznou v McDonalds.
Nejspíš protože je katedrála volně přístupná bez placení, o Zlaté uličce už to říci nemohu. Proto odsud žádné fotky nečekejte ^^

Den druhý

(má matka je ta napravo)


Zbraslavský zámek. Okouzlující místo. Zde se nachází stála expozice asijského umění. Doporučuji navštívit všem otaku a jiným asiatofilům než bude pozdě. Expozice se bude stěhovat do paláce Kinských (nevím, jestli je to správný název). Ale zámek sám o sobě je moc hezký, navíc leží v dobře udržované zahradě. Na půl dne máze program, za rohem je slušná restaurace, co víc si člověk může přát?
O něco později odpoledne jsme s matkou seděli v kavárně v obchodním domě Kotva :) Nakonec jsem to kafé stejně dopila já, protože ona je moc rozmlsaná a nechutnalo jí. Seděla jsem zády k oknu a přemýšlela, na co tak zírá. Partička 4 mladých tanečníků (2 kluci, 2 holky) si tam nacvičovala choreografii. Proč zrovna tam, venku na ulici? Protože tady byly skleněné stěny a ty občas fungují jako zrcadla. Byla zábava je sledovat, jejich tanec bych nazvala Pepek námořník je sexy :) Opravdu, šlo o jakousi parodii na svalnatce.
Foceno z tramvaje za pohybu, proto tam nejde nic vidět. Byla to ale nějaká profesionální grafita na stěně poblíž jedné zastávky. Vypadala dost dobře, trošku a lá manga ^^ Nevíte náhodou někdo, kde to je? Od Vysočan na Holešovičky tuším, ale na má slova nedejte. Sotva si pamatuji ulici, kde bydlím já.

Den třetí
Cestou prý z největšího obchodu v s foťáky v ČR. Miluji domy, které mají malinků dvůr s balkónky natočenými dovnitř. Vždy jsem si v jednom přála bydlet. Je to tam takové temné, uzavřené, tajemné, prostě nádhera!
Ach ne, nechtějte po mě vědět, jak se ta zahrada jmenuje. Vím jen, že je součástí kláštera a taky je dobře udržovaná a krásná. Na romantické schůzky ideální místo ;)

No jistě! Orloj na Staroměstském náměstí! Ten tu přece nemohl chybět. I když jsem ho viděla minule, zašla jsem si k němu znovu. Samozřejmě tlačenice, každý cizinec chtěl vidět tu nádheru, za kterou se sjíždějí lidé z celého světa. Pokaždé si vzpomenu na Cimrmana a jeho hru Dobytí severního pólu, kdy jedna postava pochybovačně prohlásí: "Je to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát?"
Samozřejmě jsem si zašla i ke koňovi (i k tomu od Černého), ale nevyfotila jsem ho.
(ta rodinka co mi tu pózuje se mnou nemá nic společného, fotili si ve stejnou chvíli jako já)
Takže tohle, mí drazí, je Jubilejní synagoga. Leží na Jeruzalemské ulici, což je, když se podíváte na mapu, celkem blízko jak nádraží, tak středu Starého město. A přesto o ní hodně lidí neví, protože nepatří do židovské oblasti. Škoda. Je to nádherná budova (uvnitř jsem bohužel nebyla, bylo zavřeno, v sobotu mají jakýsi svátek-šábes?-nevím jak se to píše), která se z ničeho nic noří z řady běžných starých městských domů. Skutečně úžasné.
A konečně cesta domů! Tohle je břeclavské nádraží. Co je na něm tak úžasné? Vlastně nic, tuhle fotku jsem pořídila, abych nezapomněla na toho ostraváka, co seděl kousek vedle nás a chvíli telefonoval. O skupince babek, které se taky vraceli domů ani nemluvím (moly, slímáci, dědek...atd.). Ráda poslouchám cizí rozhovory, vím, že se to nemá, ale člověk se dozví občas tolik zajímavých věcí a v případě téhle cesty se i zasměje. Ten, kdo slyšel ostravštinu ví, jak je to vtipná řeč. Stejně jako pražáčtina, na kterou jsem víceméně už alergická a su ráda, že su zas doma na tej našej Moravěnce :)

V Praze je blaze...

21. srpna 2009 v 20:05 | Ája |  O mně
Ahóóóój! Zdravím z matky měst, stověžaté Prahy ^^
I když odjezd byl lehce hořký (a nechtělo se mi nejdřív jet), jsem nakonec ráda, že jsem jela. Kdo ví, kdy se sem zase dostanu. -___-
Ve čtvrtek jsem vstávala v 5 ráno a v 6 už na nás čekal pan ředitel s autem. Tak jsme se vydali na dluhou, předlouhou cestu po dálnici. Štěstí nám přálo: žádná zácpa, autonehoda, dojeli jsme v pořádku.
První den byl náročný. Hned jak jsme se ubytovali, jsme vyrazili do města. Byla jsem (asi) ve 2 galeriích, na Pražském hradě a Svatovítské katedrále. Co se galerií týče, výstavy byly hezké, všem doporučuji vyrazit na Anderleho (na Staromáku) a na Lebedu (bližší místo určení nevím, je to někde pod Přažským hradem). Ten druhý byl malíř ze začátku 20. století, zemřel ve věku okolo 26 let, spáchal totiž sebevraždu, nicméně malíř to byl od Pána Boha. Je škoda, že zemřel tak mladý, věřím, že se mohl stát opravdu slavným.
Samozřejmě jsem se nemohla vyhnout knihkupectví, odnesla jsem si druhý díl mangy Gravitation. Chlapci nám to tam už rozjíždějí :D
Druhý den, dnešek byl náročný spíš pro mé nohy. Nemám zrovna nejlepší boty. Nicméně i dnes mě čekala galerie. Nebo spíš muzejní výstava? Na zbraslavském zámku je stála expozice (nevím jak dlouho, prý se to bude brzo rušit) asijského umění. Plus v dnešních dnech je tam výstava japonského hororu. Pokud jste japanofilé, tak doporučuji vydat se a hezký výlet než bude pozdě. Rozhodně to stojí za to. Ohromilo mě, jak úžasné věci už Číněné tvořili v době, kdy my jsme se brodili bahnem... -___- smutné pro Evropu, že? Výstava jap. hororu sestávala z mnoha dřevořezů, kde byly většinou zobrazení herci Kabuki a divadla Nó (pokud to tu píšu špatně, omlouvám se, už si to nepamatuji přesně a nejsem odborník na divadla :D). Tisky jsou moc hezké, a já, jako student grafiky, jsem neustále dumala, jak je asi vytvořili...profesionální deformace... O.o Samozřejmě některé byly skutečně obrázky z vyprávěných báchorek, hodně krvavé a děsivé. Japonci byli vždy mistři hororu.
Jako včera jsem si odnesla další mangu z jiného knihkupectví, jednu v angličtině a 4. díl K2 (což je mahwa, já vím). Jenže jsem někde v Palladiu ztratila své milvoané bolerko. Bylo tak úžasné! T__T Těšit měmůže jen fakt, že bylo ze sekáče, o číslo větší a za 50,-
Další zážitky přidám jak se dostanu domů spolu s fotkama. :)

To: Zlomenému srdci

19. srpna 2009 v 21:40 | Ája |  O mně
Nyní trpím silným nutkáním napsat nějaký článek, ale slova se mi nechtějí skládat do rozumných vět jako obvykle. Proč? Čím to je?
Možná proto, že jsem dneska strašně ublížila člověku, kterého mám velice ráda. Člověku, který pro mě hodně znamená. Nevím, čím se obhájit, snad jen tím, že mě to mrzí. Moc a moc. Neměla jsem to dělat? Nemusela jsem to říkat. Mohla jsem si to nechat pro sebe a...trápit se. Nemlčela jsem. Zbavila jsem se toho břemena na úkor někoho jiného. Jak sobecké! Jak slabé, dětské a hloupé.
Jsem typ člověka, který, co se lásky týče, chová se instinktivně a bezmyšlenkovitě. Když se zamiluju, srdcem, řeknu to hned. Jenže co když ta láska zmizí? Co když vyhasne jako svíčka, které dojde knot? Mám taky hned vyhrknout, že je konec?
Jenže je spousta způsobů milování. Třeba se to nezdálo, taky to byla láska.
Nevím, jestli člověk, kterému je tenhle článek určený, si ho opravdu přečte. Upřímně doufám, že ano.
Nenávidíš mě? Proklínáš den, kdys mě oslovil? Chceš zapomenout? Máš na to právo! Udělej to, jestli chceš. Odežeň mě, ale pokud si přeješ, abych zůstala po tvém boku, buď si jistý, že tam budu. Nemůžu říct, že navždy, protože nic netrvá věčně. Zůstanu s tebou tak dlouho, jak budu moct. Tak dlouho, dokud budeš ty chtít.
Vždy jsi mě nutil k upřímnosti. K něčemu, co je mi velmi cizí, protože, přiznávám se, jsem lhářka. Je to tak jednoduší. Nerada zraňuji lidi, kteří jsou mi blízcí. Stále stojíš o upřímnost? Říkals: Upřímnost na prvním místě. V tom případě bys měl i vědět, že není lehké tohle všechno psát, že občas nevidím na obrazovku, protože se mi vše na chvíli rozpije, jak mi slzy zalijí oči.
Vzpomínáš, jak ses mě ptal, jestli tě miluju? Řekla jsem ti, že ano. Byla to pravda. Vyčítals mi, že ne tolik, jako ty mě. To byla taky pravda. Vymlouvala jsem se, já vím, ale neřekla jsem ti jako vždy celou pravdu.
Na chvíli, na několik minut, jsem tě milovala celým svým srdcem. Opravdu! Proč jsem ti to neřekla? Já snad ani nevím. Bylo to mé malé tajemství, které mě těšilo, když ne všechno šlo tak, jak bych si přála. Běželi jsme tenkrát po ulici. Byla tma, začínalo poprchat. Utíkala jsem domů, abych nedostala vynadáno. Rozběhl ses za mnou. A když jsme se loučili, políbils mě. Nebo jen objal? Ani nevím, bylo mi to jedno, protože v tu chvíli jsem si řekla: Páni, já toho kluka miluju! Mé srdce se celou cestu domů třepetalo jako křídla kolibříka.
Takže na ten okamžik, jsem tě milovala stejně jako ty miluješ mě. Milovala jsem tě celým srdcem. (Vím, že to zní, jakobych k tobě potom už necítila, ale tak to není! Cítila jsem k tobě hodně. Jenže poslední dobou, aniž bychom si toho sami všimli, se ta láska vypařila.)
Je mi líto, jak to nakonec skončilo. Ublížila jsem ti. Mrzí mě to.
Vždy ses mě pokoušel zachránit. Jako princ na bílém koni jsi se prosekal skrz trny růží, co obepínaly můj zámek. Dělily mě od okolního světa. Jenže jak se dostat přes hradby? Kéž bys je dokázal přelětět jako Romeo zeď, která ho dělila k Jůlii.
A možná bys tuhle hranici ani překročit neměl. Vzpomínáš? Říkala jsem ti, ať to neděláš. Stále totiž nexistuje možnost, že najdeš něco, co nalézt ani nechceš.
Já vím, že je to se mnou občas těžké (popravdě: velmi často, že?), ale není to tak snad vždy. Nebo ano? Ani já to s tebou nemám lehké, víš, občas bývám unavená. Musím si odpočinout. Potřebuji být sama se svými myšlenkami. V té chvíli nemůžu stát po tvém boku, ale jinak mě tam najdeš vždy! Proč ti to nestačí?
Nevím, co teď. Netuším, co si počnu. Co ty? Nezbývá mi, než čekat na tvé rozhodnutí.


Tvá Ája


Zboží na příští Animefest

16. srpna 2009 v 18:57 | Ája |  Nezařaditelné
To, co teďka vydíte nad tímto textem jsou ukázky naušnic a přívěsků na klíče, které (dá-li bůh) budu příští rok prodávat na animefestu. Zatím jsou to jen prototypy. Časem, až přemluvím pigment té barvy barvit, to snad bude vypadat i lépe.
Naušnice jsou pevné. Připodobněla bych je ke skleničkám z NDR (Pelíšky). Zkoušela jsem s jedním srdíčkem velmi silně hodit o zem (z 2 metrů na kachličky) a vydrželo. Barva by měla být vodě odolná. Nedoporučuji ovšem jíst. Nemuselo by to dobře dopadnout.
Budu samozřejmě plést i náramky. :)
P.S. Pokud tenhle článek čtou i Otaku, měla bych na ně prosbu. Jestli znáte další loga, která by jako naušnice nebo přívěšky vypadala dobře, posílejte mi je, prosím. Hledám, kde můžu, ale nejsem už 100% Otaku.

Balónek

8. srpna 2009 v 23:57 | Ája |  Takové blbůstky
Strašně mě baví psát po nocích smyslu-nedávající články a tom, co jsem toho dne zažila.
Dneska byl u nás jarmark. Nevím u jaké příležitosti. Vcelku je mi to i jedno. Hlavně že tu byly stánky! Pociťuji lehké příznaky shopaholismu. Stejně jsem koupila jen Štramberské uši, které mi vlastně ani nechutnají, takže jsem je musela rozdat :D
Ale dostala jsem balónek od mého Chozého, protože jsem vypadala jako nakopnuté štěně. Ani řádně nevím proč, padl na mě splín a musela jsem pryč. Což má společnost nepochopila a pronásledovala mě, ve snaze zjistit příčinu mého úprku. (Mimochodem, ulice, na které stojí místní galerie se jmenuje Úprkova. To byl zdejší malíř.)
Z balónku jsem měla děsnou radost. Mám je na podobných akcích nejradši. Nepotřebuju pivo (medovinou nepohrdnu, zvlášť tou Erikovou), ani frgály nebo trdelník. Já chci ten barevný latex, který se mi vznáší nad hlavou!

Později odpoledne jsem se ještě šla projít do města. Taky aby ne, vždyť byl hezký den (trošku moc sluníčka na můj vkus). Šli jsme kolem zahrádky jedné z hospod (někdy spočítám, kolik jich tu v Hodoníně vlastně je...hodně) a koukám na ty lidi...
"Ty Veru," říkám jako tenkrát, když jsem na Slunci viděla Kluse.
"Co?"
"Víš, kolem koho jsme teď prošli?"
"Ne. Koho?"
"All X."
"Fakt? Kde?" odvětila kamarádka a ohlédla se. Nevím, jestli si jich potom všimnula :D Ale příjde mi to už vtipné. Schválně, jestli potkám ještě do třetice všeho dobrého někoho slavného a řeknu: "Ty Veru, víš, kolem koho jsme to prošli/koho jsem viděla/kdo jde za náma?"

Chvilka tvořivých rukou

7. srpna 2009 v 22:54 | Ája |  Takové blbůstky
Nevím jak u zbytku populace, ale mě občas přepadne kreativní nálada a musím něco tvořit...přestože se z toho nakonec vyklube blbost :D
Anebo vyplýtvám všechen materiál na zbytečnost ^^ dneska jsem přišla o většinu drátu, který jsem si koupila na výrobu naušnic. Ve středu si zase musím jít koupit další :D Padl totiž za vlast, jelikož i některý z českých králů prohlásil: "Království za koně!"
Snad až příliš cítím bříška prstů. Mám je pobodané a poškrábané. Ale snad se to do pár dnů spraví.
Nicméně nejsem jediná, kdo má obdobné kreativní nálady. Když mého drahého políbí múza, stojí to za to! Jinak neudělá nic, ani kdyby do něj kladivem mlátili :D
Ta kresba se mi hrozně líbí. Nejen, protože je hezká, ale další důvod je, že ta dívka je moc krásná...protože mi není vůbec podobná. I když jsem já seděla modelem. ^^ Je šikovný, že?

Dvě kafé a co dál?

2. srpna 2009 v 0:12 | Ája |  O mně
Asi tak před hodinou nebo dvěmi jsem do sebe nalila dva šálky instantní kávy. Nutno podotknout, že mé vnitřnosti z toho nejsou nadšené :D Nicméně svůj účel splnily. Nechce se mi spát :D Je půlnoc, když tohle píši a jsem čilá jako rybička. Dlouho jsem takhle čilá ve dvanáct večer nebyla. Rozhodně ne po takovém dnu jako byl dnešek. ^^
Říkám si, že když už tady sedím, mohla bych něco napsat; mohla bych se nad něčím zamyslet a napsat úvahu. Jenže háček je v tom, že jsem tak strašlivě líná (a mé vnitřnosti bijí na poplach z té kávy; je to zvláštní, kávu nesnáším, ale začala mi chutnat). Nejspíš to tedy dopadne tak, že si vyčistím chrup a půjdu spát. Po třech hodinách převalování třeba usnu!
Avšak abych ospravedlnila svou lenost, na vědomí teď dávám, že připravuji další Ájovelu. Opět jsem se nemohla vyhnout tématu homosexuality...ne, teď kecám! Nejenže jsem se mu nevyhýbala, já ho pasovala za hlavní motiv. Od dob Yukiho se toho nemůžu nějak zbavit ^^ Tentokrát ale nepůjde o shonen-ai, nýbrž Yuri...pro neznalé tohoto slova: poohlédněte se po něm ve slovníku, pak pochopíte.
Protože nezáleží přece na tom koho milujete, když ho milujete! (A on/ona miluje vás...)

Experiment-Galapágy

1. srpna 2009 v 10:57 | Ája |  Takové blbůstky
Včera jsme se s holkami konečně dohodli na názvu naší skupiny: Experiment-Galapágy. Vymyslela to Jana se zdůvodněním, že Galapágy je ostrov, kde žijí prapodivné živočišné druhy, které nikde jinde než tam nežijí. Navíc se tam kdysi prováděli jakési pokusy a my jsme jejich výsledek. Lépe řečeno naše hudba...zatím jsme dali dohromady jen 3 písničky, na dalších se pracuje.
V našem playlistu tedy najdete:
Tančím si v jeteli
Je zima
Je vedro

Vrať mi můj růžový míč, i Monster with green face jsou zatím rozpracované a chybí jim hudba. Máme jakousi melodii, ale není konečná.

Poté, co jsme se usnesli na názvu a poté co se událo ještě několik dalších událostí (které zde nemá cenu vypisovat) odebrali jsme se do čajovny U Velblouda (teď musím přiznat, že kvůli tomuto názvu jsem vytáhla starý sešit z deváté třídy abych se ujistila, zda V bude skutečně velké). Objednala jsem si kávu. Já! JÁ! Ta, která kávu nepije a přímo jí příjde odporná a hnusná. Nicméně tentokrát mi chutnala ^^ potřebovala jsem být ještě čilá. I když jsme musela být o půl desáté doma (sadistické sklony mých rodičů jsou nemilosrdné), rozhodně jsem neměla v úmyslu jít si lehnout. Když už dostanu chuť kreslit, tak ji musím náležitě využít. A tak jsem sundala zrcadlo, vytáhla křídy a uhel a portrétovala sebe. Skončila jsem asi v jednu ráno. Ale stále jsem byla čilá. Pochybuji ovšem, že účinkém oné kávy. ;)