Duben 2009

Jarní Vídeň

23. dubna 2009 v 21:29 | Ája |  Nezařaditelné
Vídeň je krásné město. Ve skutečnosti se mi líbí mnohem víc než Praha. Nejen proto, že je blíž, ale taky je zelenější. Narazila jsem na mnohemm víc parků a trávníků. I když pravda je, že z té Prahy si už taky moc nepamatuju. Mohlo mi být tak 10 ne víc, když jsem tam jela na 3 denní výlet.
Ve Vídni jsem poprvé byla letos v zimě před Vánoci na van Goghovi. Tentorkát se zase jelo na Rembrandta. Tato výstava se koná v Albertině. Což je obrovská galerie v jakémsi paláci, který nejspíš kdysi patřil Habsburkům. Nevím, historii této budovy neznám. Pokud jste se rozhodli, že taky pojedete, moc z Rembrandta nečekejte. Tak okolo 10 maleb, zbytek jsou kresby nebo tisk. Pak jsou tam další díla od jeho současníků.
V patře sídlí obrazy jakéhosi Richtera (jestli to jméno píšu správně), což je zase moderní umění. Ať už cákance na plátně nebo oleje, které vypadají jako rozmazaná fotka...zajímalo by mě, jak to maloval. Sundal si brýle?
Nicméně záchodky na Albertině jsem vskutku obdivovala.
Druhou galerii, kterou jsem dneska navštivila byl MUMOK. To je téměř přesný opak Albertiny. Tady vystavují jen modernu...nutno říct, že často dost zvláštní a podivnou. Tady vystavovala rakouská malířka Maria Lassnig. Její obrazy se mi skoro až na vyjímky nelíbíly. Ale někomu se to asi líbí, jinak by nevystavovala, že?
Potom jsme až do čtvrt na šestou měli rozchod a mohli jsme se toulat po Vídni kam nás až nohy donesly. Objevili jsme nádherný gotický kostel. Těch tam bylo hodně, ale zvlášť tenhle stál na takovém krásně zapomenutém a tichém místě.
V Bille jsem objevila pocky, teda jmenuje se to Mikado nebo tak nějak, ale stejně jsem sežrala celé balení a byla šťastná jako pes...i když ne tak docela. Ta trocha čokolády, co jsem dneska měla to nezachrání.
Vídeň může být sebekrásnější, čokoláda sebechutnější, ale pokud se k vám lidi, které máte ráda chovají s odporem a opovržením, náladu to stejně nezachrání.
Seděla jsem na schodech v Albertině s Chozem (můj kluk) a zahlédla nad sebou mé dvě kámošky a spolužačky Janu (gotička z minulého článku) a Zuzku. Dívaly se na mě trošku divně...nebo zvláštně. Není lehké to definovat. Zvedla jsem se teda a šla za nimi.
"Co se děje?"
"Nic."
"Jak nic?"
"Prostě nic."
Nic...ach ano, takové nic, které je většinou NĚCO. Takže má nálada šla k čertu. Doběhla jsem si pro kabát a šli jsme do druhé galerie. Choze si všiml, že jsem nějaká posmutněla.
"Stalo se něco?" zeptal se.
"Ne, nic," odvětila jsem.
Pak mi to ještě jednou řekla jedna spolužačka, když jsem se jí na něco zeptala a já v té chvíli měla pocit, že jestli mi někdo ještě řekne nic, asi ho prohodím zdí.
Co jim všem vadí? Že jsem se svým klukem, kterého (ano, nebojím se to říct, protože je to pravda) miluji? Je to pěkně nefér. Jako bych nemohla být šťastná, aniž by mi to někdo nepokazil. Vždyť já nikomu neubližuji. Alespoň vědomě určitě ne. Po tom všem si doufám tvrdit, že trochu toho štěstí si zasloužím. Tak proč mi ho berete? Proč mi nepřejete?
Všimla jsem si, že když mám depresi, všichni jsou ke mě milejší, protože chudák Ájinka. Politujme jí a buďme rádi, že je nám líp. Ale naopak? Cože? Je šťastná? Proč nejsem i já? To není fér! K čertu s ní!
Možná je to jen můj pocit, ale asi existuje nějaký důvod proč ho mám, ne?

P.S.Napočítala jsem přes 25 mini cooperů (nebo jak se název toho autíčka, co má Verča tak ráda, píše), opravdu nepočítaně aut značky Porsche a o něco míň Ferrari...miluju Vídeň.

Gothic Jana

21. dubna 2009 v 18:32 | Ája |  Takové blbůstky
Jana mě dneska ve škole překvapila. Došourala jsem se naprosto zničená (horko, dlouhá cesta a včerejší fyzická aktivita-tělocvik) na ateliéry a ona vesele dohopkala ke mě v nádherném kloboučku, který je teď děsně závidím. Moc jí to slušelo!
Pak jsem se vrhla na potisk nového trička. Nikdy předtím jsem to nedělala, ale myslím, že to dopadlo dobře :)
Je to na zádech a měla to být křídla, ale máma tvrdí, že jsou to spíš oči nějaké chlupaté potvory. No jo, asi má pravdu...ale já miluju chlupaté potvory :D

Mé NERVy

20. dubna 2009 v 22:02 | Ája |  Takové blbůstky
Opravdu...pondělí jsou značně kritická. Nejen proto, že mé nohy jsou stále červené...
Má dobrá kamarádka mi před chvíli sdělila, že je velmi smutná, jelikož její také dobré kamarádce (myslím, že osobně jsme se nikdy nesetkali) se zabil otec. Spáchal sebevraždu. Přitom to není ani tak dávno a té dívčině zemřel malý bráška na rakovinu. Je zvláštní kolik tragédií může člověka potkat, že?
Často si stěžujeme, jak těžké to máme, ale teprve v takových chvílích poznáme, jací jsme šťastlivci. Takové věci...ať smrt nebo jiná tragédie...nám otevřou oči, ale musí to být tak drasticky?

Znáte Neon Genesis Evangelion? Je to slavné kultovní anime. Řekla bych, že právem. Patří k mým oblíbeným, přestože jsem zhlédla snad pouhých 8 dílů. Tohle logo pochází právě z NGE...tak mě napadá: Co znamená NERV?

Hudba pro každou příležitost?

20. dubna 2009 v 17:31 | Ája |  Takové blbůstky
Včera večer jsem si zase takhle říkala, že by mi ani nevadilo, kdybych se narodila jako muž, ba co víc, že chci BÝT mužem!
Depilovala jsem si nohy strojkem. To je taková hezká věcička, která Vám vytrhne chloupky z kůže a bolí to jako čert. Navíc to dělá opravdu příšerný rachot, tak jsem se rozhodla, že to přehluším nějakou hudbou ze svého mp3 přehrávače.
Pustila jsem si svého oblíbeného Tomáše Kluse, ale už po první písničce mi bylo jasné, že tudy cesta nevede a zamířila jsem do složky japonského ska. Po mých milovaných Oreskaband následoval soundtrack k Once.
Nohy mám červené ještě teď a stejně tam ty chloupky zůstaly...
A proč o tom všem tady píšu? Protože je to nespravedlivé! Proč si muži nemusí holit nohy? Vždyť mají mnohem víc chlupů než my! Není fér, že jim něco krátce před narozením narostlo a mě ne. Život je nesprvedlivý!

Nell

16. dubna 2009 v 18:52 | Ája |  Hudba
Jde o jeden z mých nejnovějších objevů na Kpop (Korea, samozřejmě jižní) scéně. Spolu s Epik High a Lee Hyori ovládli můj mp3 přehrávač.

Na wikipedii se dočtete, že Nell je jihokorejská indie rocková skupina. Název vznikl podle stejnojmeného filmu s Jodie Foster a Liam Neesonem. Ten film jsem neviděla a netuším, co je na nich indie. Spíš bych je házela do stejného pytle s Radiohead, Placebo a možná Coldplay.
Ale píšou tu indie...spíš alternativní.
"Skupina je známá pro jejich sklíčený a psychedelický zvuk." Ano, to by mohla být pravda.

Všechny písně skládá Kim Jong-wan, zpěvák Nell, který je zároveň i kytaristou a klávesákem. Šikovný kluk. Poznáte ho podle brýlí s tlustými obroučkami. Fanoušci si prý trochu stěžují, že novější písničky jsou mainstreamovější než jejich raná díla.

Na kontě mají 7 studiových alb + 1 kompilaci. To je skoro album za rok, začínali v roce 1999. Kritiky jsou uznávaní a dokonce jejich album Healing Process vybrali jako jednu z pěti nejlepších nahrávek roku 2006.

Já jsem fanoušek nový, nemůžu posoudit, ale mě osobně mainstream nevadí, ani ta jejich sklíčenost. Naopak se mi velmi líbí. Je to náladová hudba. Nedá se poslouchat dlouho, protože usnete. Ale má své kouzlo.

PARASITE


I am on top of your head
I am listening to your prayer
Very silently, you wait for me.

When you suffer
When you cry bloody tears
Ultimately, I can be happy
you wait for me.

In your pain
In your suffering
I'm a beautiful,
parasitic bug

Bleed for me
I will bleed for me

In your hypocrisy
In your lies
I'm a beautiful,
parasitic bug


Tahle písnička není zrovna klasická ukázka jejich hudby, ale chtěla bych upozornit na jejich rockovou stránku. Mé srdce však patří písničce It's okay. Text je jednoduchý, klip smutný.

IT'S OKAY


Chce to trochu času a poslechnout si jí na několikrát, protože to není tak úplně běžná smutná písnička. Má v sobě něco, co vás donutí si ji potom pustit ještě několikrát. Ne každému se taky musí líbit zpěvák, například mé spolužačce, která se na klip ani nedodívala.

Líbí se mi jejich internetové stránky: http://www.nellhouse.com/

Punk is death...(teda dead :D)

15. dubna 2009 v 20:07 | Ája |  Nezařaditelné
Můj punkový kluk (měl číro) se nechal oholit asi na 2mm a to úžasné číro šlo dolů...kladu si otázku: proč? Dle něj jde o jakýsi "restart" a navíc prý už ani nebylo hezké a měl tam zub...Tak mu teď aspoň můžu říkat pan Vajíčko ;)

Malování v trávě

10. dubna 2009 v 20:42 | Ája |  O mně

Jelikož je v dnešních dnech tak krásně (i když popravdě mi už chybí mraky a déšť), rozhodla jsem se opět, že dobu prázdnin strávím nějakou užitečnou činností. Vypravila jsem se tedy před dům na houpačky malovat. Ono mi to tak nějak moc nejde, tak musím trénovat. Mimochodem, kresbu krajiny mám nakázanou jen tlustým černým fixem (který jsem si šla koupit o polední pauze a stál mě 9Kč!).
Čekala jsem, že Chozé nepříjde, ale přišel a protože se mi smál, že mi to nejde, strčila jsem mu barvy do rukou i se štětcem a papírem a nakázala mu, aby to dodělal. Nechtěl, ale byla jsem neodbytná. ^^
Je to čtvrťák, takže má jak trénink, tak i zkušenosti a mnohem víc talentu -___- Je prostě lepší...

Protože bych měla trénovat hlavně i já, natáhla jsem si potom taky papír a začala malovat lavičky. To vše jen proto, abych se utvrdila v názoru, že malovat neumím. Navíc jsem to ani nedokončila, protože se nudil a sebral mi to.

Ale byla to i tak legrace. Jen se tak válet v trávě a malovat si, aniž by za vámi stál učitel. Navíc nebylo ani horko, ani zima. Takový zlatý střed. Klidně bych si to i zopakovala.
K

Jsi naštvaná?

9. dubna 2009 v 7:07 | Ája |  O mně
"Jsi naštvaná?"
"Ne."

Když se mě někdo takto zeptá, odpovím většinou ne. Protože já vážně většinou nejsem naštvaná. Na 85% jsem zklamaná a smutná. Ale ne naštvaná. Tu 15% vzteklost by každý poznal na sto honů, protože nikdo se neumí tak krásně vztekat jako já.

Zajímalo by mě, co je horší. Být smutný nebo naštvaný?

Zahájení sezóny

5. dubna 2009 v 7:59 | Ája |  Takové blbůstky
Tak jsme s kamarádkami v pátek zahájily sezónu-tzn. sežrali jsme své první letošní Magnum :D V pátek bylo děsné horko, takže celkem i bodlo XD doporučuji všem, aby taky zahajovali, protože je to dobrý zvyk.

Dnes se neproměňuj - Tereza Matoušková

1. dubna 2009 v 22:03 | Ája |  Knihy
Asi bych o téhle knížce neměla nejmenší potuchy, kdyby mi nenapsala sama autorka. A to je právě účel tohoto článku-malá reklama (i když neplacená ;).
Dnes se neproměňuj 232-stránkové fantasy, které, bohužel, jsem nečetla. Nemůžu posoudit, jestli je kniha dobrá nebo špatná. Malá ukázka kterou jsem obdržela je až příliš krátká. Pokud se Vám ale líbí, můžete si celou knížku objednat za směšných 129 Kč na této stránce.

Ukázka:

Přes tvář ji bolestivě šlehla trnitá paže větve. Margeit se s rozčíleným syknutím vymanila z hustého podrostu. Za ní mezi kmeny blikal jejich táborový oheň. Lezavý noční chlad se vší drzostí pronikal pod kůži.
"Krinaxi!" odvážila se čarodějka pisklavě zavolat. Tma to slovo pohltila bez odpovědi. Margeit okamžik napjatě naslouchala, než se za mihotavého magického svitu, linoucího se jí z prstů, váhavě vydala dál.
Tlející pařezy tlumeně fosforeskovaly, vydávaly zemitý puch. V příšeří mrkl jantar očí.
"Krinaxi," špitla Margeit s nadějí v hlase. Přidala trochu kouzelného světla. Mezi vykotlanými kořeny staré robnice se ježil temný stín. Cenil zuby a vrčel. Mladé ženě se rozklepala kolena. Z křoví vyrazí obrovité zvíře, rozsápe nejbližšímu útočícímu mágovi hrdlo. Vystříkne krev v rudém gejzíru. Mrtvola se snese k zemi. Vlkodlak se obrátí, od úst mu kape šarlatová pěna. Jejich pohledy se střetnou. Teď po mě skočí a..., pomyslí si Margeit a v obraně ukročí. Neskočí, vrhne se na nejbližšího z mužů, co ji napadli.
"Neublížíš mi," zašeptala. "Tenkrát na pahorku nad Peroune... vraždil jsi jenom, abys mě chránil." Byl tak obrovský. Přibližoval se těžkými dopady drápatých tlap. Nerozumí mi... nemůže. UTÍKEJ! Stála na místě jako solný sloup, bohyně života, jež složila všechny zbraně a teď jen čeká, až po ní smrt skočí.
"Prosím." Z vlkodlakova hrdla to zachrčelo a kolos ji povalil do zetlelého listí. Margeit to vyrazilo dech a zmrazilo zoufalý výkřik, deroucí se jí z hrdla. Němá dívčí ústa se rozevřela proti stropu z větví nezúčastněně přihlížejících stromů.

***

Už téměř cítila stisk vlkodlačích čelistí kolem svého útlého hrdla. Pevně stiskla víčka. Zamrkala a opatrně pootevřela oči. Vlkodlak se nad ní skláněl a měřil si ji dychtivým pohledem. Pronikavě funěl. Sklonil čenich k hraně čarodějčiny brady. Margeit tiše vypískla. Ucítila vlhký dotek hrubého zvířecího jazyka. Stiskla drkotající zuby. Natáhla ruce k napůl humanoidnímu, napůl zvířecímu trupu, pročísla prsty hrubou strst. Jemně ho k sobě přitáhla. Vlkodlak se jí v náruči třásl.
"Hodné zvířátko. Moc hodné zvířátko," vrněla mu do kornoutovitého ucha. Přejížděla mu bříšky prstů po páteři až nahmatala... Oháňka?! Mě snad trefí! Ozval se zvuk trhané látky, jak vlkodlakovy drápy tvořily do Margeitina korzetu díry.
Margeit se vzepřela, překulila se na vlkodlaka a nechala zbytky svých šatů sklouznout do šedomodré vlněné kupky mezi kořeny stromů. Zamlžení mysli, zrychlený dech, horkost. Hruď, břicho, stehna pokryté dlouhými pesíky, ohýbajícími se pod dotekem ženské dlaně. Krinax zasténal a křečovitě jí zaryl drápy do zad, když pevně stiskla to, co nahmatala pod pánevní kostí. Vlkodlakovi kapaly z pootevřené mordy sliny, stékaly jí v čůrcích po prsou, studily v podpaží. Opatrně jej do sebe navedla. Napjala se v předtuše bolesti. Zaťala zuby do rtu. Tělem jí proběhla slastná úleva. Uvolnila se a její nezkušené tělo se nechalo vést. Vykřikla, když...


Obvykle nedělám reklamu, ani neklikám na ty odkazy, kde mě někdo prosí, abych hlasovala pro něčí blog, dokonce nejsem ani příznivkyně tohoto druhu fantasy, ale tohle je jiný případ. Tereza je jen o rok starší než má maličkost (podle váhy je to "málo" asi metrák...) a podařilo se jí něco, o čem já jen sním. Vydala svou vlastní knížku. Kdo nikdy nepsal nepochopí, kolik starostí a práce to obnáší. Takže milá Tereza-san, máš mou úctu a přeji ti hodně štěstí (plus nezapomeňme na silné nervy ;) v dalším psaní a dobrém prodeji knihy. Někdo už by mohl sesadit toho nafoukaného Viewegha z trůnu, ne?