Červen 2008

Brzy ráno se rodící myšlenky...

29. června 2008 v 20:17 | Ája |  O mně
29.6. neděle
Je už hodně pozdě, když tohle píšu, něco přes půl jedné. Všude je ticho, protože všichni už spí. Taky ležím v posteli, ale nemůžu usnout, ještě ne. Svítím si mobilem na papír, abych viděla, jaké čáy zanechává propiska v mé ruce.
Dnes byl den plný emocí. Takový jsem nezažila už hodně dlouho. Uznávám, že dopoledne stálo za nic. Můj se stále nepřenesl přes fakt, že mám trojku z tělocviku. Nevím, co by si přál, aby ze mě bylo, ale sportovec to určitě nebude. Mohl si to uvědomit za těch téměř sedmnáct let.
začátek prázdnin jsem oslavila úklidem u své babičky. Není to jednoduchá, ani hezká práce. Zítra v ní možná budu pokračovat. Za košem, když jsem vysávala v kuchyni, jsem našla kus starého masa. Asi stehno z kuřete. Babička se nejspíš netrefila a nevšimla si, že padlo vedle. Muselo tam ležet několik týdnů. Bylo celé prolezlé červy. Mám silný žaludek (co se těchto věcí týče), jenže tohle bylo dost i na něj. Málem jsem omdlela.
Odpoledne jsem šla ven se svou kamarádkou. Tak dlouho jsme se neviděli! Představila mi svého kluka, je to zábavný chlapec. Když jsme všichni tři leželi rozvalení na jeho posteli a měli sledovat televizi, ti dva se líbali. Kamarádka ho od sebe ale stále odstrkovala, nejspíš jí to přede mnou nepřišlo vhodné. Asi si myslela, že se i nudím. Jenže to nebyla pravda.
Je to už tak neskutečně dávno, co jsem cítila takový klid v duši. Byla jsem pro ni šťastná. A přála jsem si, aby byla šťastná i ona. Někteří lidé říkávají, že jsem sobec. Já to nemůžu posoudit. Ale myslím, že to není tak úplně pravda. Pro lidi, které mám ráda, pro mé přátele, pro svou lásku, bych se dokázala rozkrájet, jenom, když je spatřím šťastné. Pro jejích smích bych zemřela. Je to to nejcennější.
Možná jsem teď trochu melancholická. Dívala jsem se Na dotek. Je to krásný film. Ani ne šťastný, ani ne smutný. Spíš hořký. Jsem snílek a troufám si tvrdit, že život je o něco sladší.
Je za osm minut jedna hodina, 29.6. neděle. Je čas jít spát. Dobrou noc.

Example- You can't rap

27. června 2008 v 12:34 | Ája |  Hudba
Neposlouchám hip hop, ale tohle mě dostalo :)
Mladík z Anglie, nejspíš budoucí rapová star, který se nebojí dělat si legraci sám ze sebe a hlavně se nebere tak vážně.
Refrém:
Nemůžeš rapovat, můj příteli, jsi bílýa z Fulhamu
Polož prosím mikrofón, nemáš šanci je oblbnout
Nebuď hloupý, nedostaneš se tak daleko
Otoč se zády k hip hopovým kámošům a běž hrát na kytaru

Prázdniny

27. června 2008 v 9:55 | Ája |  O mně
Aneb hurá, hurá, hurá a v pondělí na pole kastrovat kukuřici :)
Nakonec se mi teda podařilo nejen sehnat brigádu, ale i prolézt ročníkem relativně dobrými známkami. Samé dvojky, několik jedniček a jen jediná trojka. Jediná! -_____- Navíc z neuvěřitelně tupého předmětu...z tělocviku. Už jsem se s tím ale smířila. Neumím hrát volejbal no... XD
Tak Vám přeju hezké prázdniny a užíjte si to. ;)

Jak jsem tahala 9 kilo

26. června 2008 v 15:23 | Ája |  O mně
Tahala jsem tak v pondělí devět kilo ze školy. Ani nevím jak, ale všechno se mi to tu tak pěkně nahromadilo. Složky s výkresy, dřevěná deska, taška přes rameno s učením, knihy z knihovny (jedno fantasy, recese na druhou světovou, 3 učebnice html a podobných legračních věciček + hudební časopis). Navíc je tady na moravě opravdové horko, zvlášť teď v létě. Prostě jsem se těšila domů, jak si sednu k počítači, kouknu na svá oblíbená videa na youtube, zkrátka budu relaxovat.
Jaké však bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že internet nefunguje! Doufala jsem, že se umoudří, třeba jen něco odpojili a zase to do několika hodin vrátí...Ale 4 dny jsou moc. Tak dlouho trvalo mým rodičům, než konečně někam zavolali, aby to někdo příšel spravit. Naštěstí to nebylo nic vážného, jen vypnuli vysílač, takže ten mladík přepsal pár čísel a pak se smál mému jásání. Jak se mi ulevilo...

For my dear

15. června 2008 v 0:03 | Ája |  Nezařaditelné
Bát se pocitů...jako radost z náhlého setkání
S vědomím, že to může jednou skončit
A pak jsem se podíval do tvých očí
Nic jsem nechápal
Jsi uzamčená, stále stejná
Stvořena z nespočetně vzpomínek a snových přzraků
I přesto se teď dívám do tvých očí
A nic se nemění
Když se natáhnu, můžu se dotknout tvého hořkosladkého úsměvu
Když zavřu své oči, uvidím jak mizíš v sen
Chtěl bych tě držet ještě jednou v náručí
Nezapomenu skutečnost, že jsme se tam tenkrát potkali...
Nezapomenu...
Jak jsi tančila ve větru
Byla jsi obklopena světlem
Díval jsem se jen na tebe
Díval jsem se ti do očí
I přesto se teď dívám jen na tebe
A nic se nemění
Když se natáhnu, můžu se dotknout tvého hořkosladkého úsměvu
Když zavřu své oči, uvidím jak mizíš v sen
Chtěl bych tě držet ještě jednou v náručí
Nezapomenu na fakt, že jsme se tam tenkrát potkali...
Nezapomenu...

Klauzura-výsledky

12. června 2008 v 17:42 | Ája |  O mně
Tak už mám výsledky svého měsíčního snažení-11 bodů z 15, což je dvojka (nebo trojka?). Zní to hezky, že? Hmm. Zase tak moc z toho nadšená nejsem. Původně jsem měla mít jen 10 bodů, ale učitel mi přidal, abych nebyla smutná, že jsem dopadla nejhůř. Ano, posrala jsem to. Co naplat, příště se musím víc snažit.

Jahody červené

11. června 2008 v 19:10 | Ája |  Takové blbůstky
Otec mě dneska přemluvil, abych s ním šla sbírat jahody. Přiznávám se, že se mi do toho nijak zlášť nechtělo. Nicméně možnost, že bych aspoň trošku opálila tu svoji sněhovou kůži, byla příliš lákavá. Zhrozila jsem se, kolik lidí tam bylo. My už zahradu dávno nemáme, takže si jahody musíme kupovat. Tady to fungovalo stylem: co si natrháš, to se zváží a pak si to zaplatíš.
Nevím, jestli jsem se opálila. To zjistím až ráno. Zatím mě jen neuvěřitelně štípou ruce, protože jsem se popíchala o bodláky, které mezi jahodami rostly. Potvory jedny! Strašně to svědí. Naštěstí už mi rudé tečky zmizely. A tady je výsledek našeho několika hodinového snažení:
Ty dívčí nohy nahoře nejsou moje, nýbrž mého otce XD

Tak a je to...

10. června 2008 v 20:16 | Ája |  Takové blbůstky
Tohle jsou práce mých spolužáků, je tu i má. Jsou šikovní, že?

Jak kreslit Chibi

7. června 2008 v 9:43 | Ája |  Anime a Manga
Chibi
Dle japonského slovníku znamená chibi trpaslík, ale také je to jakési zakrslé plemeno ovci. O.o V tomto článku bych se ráda pokusila vysvětlit, jak nakreslit tyto roztomilé postavičky.
1.sežeňte si tužku, papír a černý fix
Nejlepší tužka na běžné skicování je hb nebo b1. Tvrdší tužky (H1 a víc) by v papíru zanechávaly vyryté stopy, kterých se už nezbavíte. Ty měkčí zase snadno omylem rozmažete rukou a některé detaily s nimi nenakreslíte, ať se snažíte jak chcete. Někdy je dobrá i pentilka, ale nesmíte na ni tlačit, jinak je výsledný efekt stejný jako u tvrdých tužek.
Papír stačí jakýkoliv kancelářský. Čím víc ho bude, tím líp. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Černý fix potom použíjte, až budete s výsledkem spokojeni. Hezky postavičku obtáhněte, ať na papíře svítí. NEzapomeňte, že širší čára znamená stín, úzká světlo. Na tom hodně záleží. Učitelé mi pořád nadávají, že mám každou čáru stejnou ^^, Výsledného efektu dosáhnete i pomocí pastelek, pokud fixu použijete jen jako kunturku (jen obtáhnete).

2.Rozmyslete si, co chcete kreslit
Chibiků je totiž vícero druhů, přesto mají několik věcí společných: Hlavu o hodně větší než tělo a obrovské oči (mnohem větší než mají normální manga postavičky). Já bych chibi rozdělila na dva typy: S malým tělem a s mrňavým tělem. Osobně mám radši ty druhé. Ani jedněm se nekreslí dlaně či paty (o malých se občas vyskytují). Někdy tedy vypadají, jako by měli místo rukou a nohou párátka. :) Ale těmito pravidly byste se ani řídit neměli. Kreslete hlavně to, co se vám líbí. To je důležité. Já se to tu snažím jen trochu zjednodušit.
Chibi s malým tělem
Chibi s mrňavým tělem

3.Netrhejte papír hnedka, když se vám to nepodaří.
Žádný učený z nebe nespadl. Jestli si myslíte, že během hodiny nakreslíte skvělého chibi, jste vedle jak ta jedle. Chce to trénink. Chibi jsou poměrně jednoduší bych řekla. Takže do týdnu, pokud bůdete trénovat každý den, se stanete jejich obstojným kreslířem. Nejdřív obkreslujte nějakého jiné, abyste je dostali do ruky. Rozmyslete si, který druh máte radši a držte se ho. Přeju hodně štěstí v kreslení a nezapomeňte, je to zábava, ne práce.
Všechny použíte obrázky pochází z deviantart.com. Když budete hledat, najdete i další návody.

Vysoká umělecká škola v Bratislavě

6. června 2008 v 17:38 | Ája |  Nezařaditelné
Dneska jsem byla na výstavě až v Bratislavě. Místní vysoká škola měla den otevřených dveří. Pro mě to znamenalo, že se uliju z tělocviku, takže jsem nemohla chybět. Přináším Vám tu fotky toho nejzajímavějšího. I když samozřejmě nemám všechno. Museli byste vidět sami.
Podle těhle skic potom studenti modelovali sochy, kusy nohy, lebku. kus ruky. Vypadalo to úžasně.
Mistr osobně! :D :D
Tihle papírové pejsi jsou vážně rozkošní. Musím si nějakého vyrobit. Jen zjistit jak ^^
Chudinky ovce...
Tahle síť není ničím míň, ani ničím víc, než pohodlým křesílkem. Kdo by to do ní řekl, že?
Asi to nejmenší a zároveň nejchytřejší posezení, jaké jsem jen viděla. Stačí si to černé U strčit do zadních kapes kalhot a pak do té díry vložit tu nožičku, co visí hned vedle. Voila, můžeme si sednout :)
Tahle skládaci židle se mi taky líbila. Má spoustu využití. Skutečně velmi dobrý nápad.
A teď něco z jiného soudku. Tentokrát budou následovat malby a grafiky.
Tohle jsou stránky knížky z pohádky o slavíkovi. určitě jí znáte. Napsal jí Andersen. Slavík svým zpěvem zachrání císaři život. Tohle sice skončí jinak, ale přesto má i tahle verze své kouzlo. Myslím, že autor těchto ilustrací chtěl upozornit na zlý režim v Číně.
Tohle je nejspíš kreslírka. Obrovská místnost. Taky bych jí chtěla u nás na škole. Ale nevím, jestli bych se dokázala soustředit na práci, kdybych měla z okna takový výhled:
Nakonec mě dorazila učitelka v autobuse na zpáteční cestě. Počítala nás a zjistila, že 3 lidé chybí. Hned se začala shánět kdo. Dvě další učitelky taky přemýšleli, až se jedna zeptala: "A počítala jsi i nás?" "Ne," plácla se do čela, "tak jsme všichni." Autobus vybuchl smíchem. ;)