Říjen 2007

Co jsem dneska dělala ve škole...

29. října 2007 v 13:27 | Ája |  O mně
Kromě toho, že jsem se nudila a vyváděla blbosti, tak i tohle:
To je moje spolusedící v počítačích. Měli jsme dělat portrét

Ujujuj. Umění je těžké...

28. října 2007 v 16:44 | Ája |  O mně
A kdo si myslí opak, je hloupý nebo nezkušený. Za dnešek se mi podařilo napsat asi dvě stránky nového příběhu a protože den ještě nekončí, několik mě jich stále čeká.
Konečně to začíná být zajímavé, tak mě to začíná víc bavit. :) Slíbila jsem, že to dopíšu do Vánoc, ale nevím, nevím, jestli to stihnu. začínám sedmou stránku a stále nejde poznat, o čem to vlastně bude...Což je úžasný výkon, tedy pro mě. Nerada píšu začátky. Když musíte představit všechny postavy, aby se čtenář v ději neztratil hned na začátku.
Psaní je těžké. Přála bych si, aby mi to šlo líp. Škoda, že není Škola spisovatelství. Existuje výtvarné umění. Prý je něco v Brně, ale nevím co přesně a nejspíš by mě ani nevzali...Ach jo.
Ale nechtěla jsem si stěžovat. Spíš se pochlubit :)

Zlatý kompas-Trailer

23. října 2007 v 19:46 | Ája |  Filmy
Přeci jen to už vypadá lépe než předchozí teaser. I když m stále vadí to dokonalé díte (prostě to méně dokonalé žárlí no, přiznávám ;)
Kvalita:

Music Within-Trailer

23. října 2007 v 19:30 | Ája |  Filmy
Něco tak melancholického jsem už dlouho neviděla...
Nevím proč, ale připomnělo mi to Elizabethtown. I když děj je jiný. Hlavní postava (ten chlápek, kterého od někud znám, ale nemůžu si vzpomenout, kde ještě hrál) příjde ve Vietnamské válce o sluch. A pak potká toho ochrnutého borce (nevím proč, ale strašně si mě získal) a začne konat něco jako dobré skutky? No radši se podívejte sami ;)
Kvalita:

Pod kontrolou

20. října 2007 v 19:45 | Ája |  Nezařaditelné
Z přílohy pátečních Lidových novin...
Nejdřív to bylo tak jednoduché, prostě rychle tam a rychle ven...
Může být kolem jedenácti. Tělo leží jako struna na posteli jednopokojového bytu, který se topí ve tmě. Čeká na moment, kdy hlava vyšle signál, že se spí, že den je vzduchotěsně uzavřen. Jenže pak si to neposlušné tělo sedne a hlava zařve: Hybaj do kuchyně! Ruka otevře ty bílé dveře osvětleného chrámu, který je spásou. Chladný vzduch profukuje pyžamem na kůži, ale to nevadí. Pot, co mi stéká podpažím, je taky studený, tak co?
Jogurt, ovocný, smetanový, úžasný. Odtrhnu víčko, hodím ho na zem, kašlu na hledání lžičky, kelímek si vyklopím přímo do hrdla. Je to dobrounké, mňam. Ještě něco slaného? A hele, tamhle to kolečko salámu. Vezmu si jen kousek. První, druhé, další a další, pomalu dožvýkám celých dvacet deka. No a co že bez rohlíku. Pochoutka. S požitkem pořádám tabulku čokolády, hryžu jí přímo z alobalu opřená zády o stůl. Ještě něčím zapít, jasně, pomerančový džus. Polykám ho jak o život. Jsem najedená a spokojená. Pomalu se šinu zpátky do pokoje, lehám pod deku, je mi sladce a za pár mint už nevím o světě.
Strašně jsem se lekla. Nevím čeho, ale mám srdce v krku. Vyskočím a sedám na kraj postele. Mžourám na budík, je jedna v noci. Jsem nasáklá jak houba ponořená do vany. Tak copak, neudělala holčička něco špatného? dobírá si mě hlava. Sáhnu na břicho, je nafouklé jak hnusná vzducholoď. hlava přitvrdila. A copak to tady máme za neforemnou horu masa a tuku, co se bojí kouknout do zrcadla? O co, že se k němu teď neotočíš? Ty naivko, myslíš, že ráno to bude lepší? Strnule sedím. Jenže hlava poroučí. Mazej do koupelny, ty jedna! Poslušně se zvedám, nohy mám ztuhlé krátkým spánkem, ale musím přidat do kroku, abych stihla zatáčku od dveří pokoje ke koupelně, ten tlak už se nedá vydržet. Umyvadlo je nejblíž. Zvracím rovnou do něj. Potmě. za pár minut je po všem. Loudám se zase k posteli, vysílená a zničená. Usínám. Za chvíli řvou ptáci. Ráno je čpavé, prosvícené ostrým slunkem. Volám do práce, že na mě něco leze. Noční kolotoč se jak přes kopírák opakuje ještě dvakrát přes den.
Říkám vám, zpočátku je to jednoduché jak facka. Máš pocit, že nejsi dokonalá, vždyť ty stehna jsou jak nabobtnalé lusky fazolí a co teprve zadek? Zkoumala jsem se před zrcadlem svlečená i oblečená, ráno, večer, v kuse. A když přišel hlad? Najedla jsem se, vyzvracela a šlo se dál. Stalo se to dvakrát, třikrát. Mám to pod kontrolou, namlouváš si. Jenže pak se připlíží deprese. Taková jemná, lehounká. A zase tě přepadne palčivý hlad. Kdekoli, kdykoli. Problém? Kdepak! Vnitřní hlas říká, je to v klidu, vyhodíš to, břicho splasken. Houby, výmluvy, omluvy.
Kde jyou ty čsy, co na mě táta ze srandy pokřikoval Johana, johana, s dlouhýma nohama! Jo, když jsem dělala do patnácti atletiku, byly ty nožky ideální. Pak jsem si při skoku do dálky zpřetrhala vazy v koleně. Půl roku v nemocnici a zákaz vstupu na stadion to jistil. Hnípala jsem v kuse v posteli, na hrudi se začaly zvětšovat dvě boule, kolem pasu se ukládala pneumatika. K tomu každé ráno tableta ybího tuku. Humus. Šlo to ze mě ven natotata, jen co byla sestra za dveřmi. Na návštěvy přicházela mamka i babička, obě s nadváhou tak třicet kilo. Fuj, nikdy nechci skončit jako ony. Ty jsi nějk přibrala, ne? Dělej se sebou něco, Johano! dorazil mě táta, když mě s berlemi konečně pouštěli domů.
Jo, takhle nevině to celé začalo. Je to jak plíseň, která napadne nejdřív jeden lísteček a nenápadně se rozleze po cel kytce. A nikdo si ničeho nevšimne. Ani Martin neměl páru. A nikdy se nic nedozvěděl. Našel si jinou. Sebralo mě to jak přívalová vlna. Deprese mě zamkla do černého pytle a já se jen ochable plazila mezi záchodovou mísou, lednicí a postelí. A když jsem byla úplně na dně, něco mě osvítilo. Potřebuju pomoct! napsala jsem tátovi. Roztočil se nový vír. Celé, od prvního prstu v krku to nakonec trvalo sedm let. Až do chvíle, kdy jsme s tátou odcházeli z nemocnice, já s padesáti kilo a jeho rukou přes rameno. To zvládnem, Johano!
Podle příběhu Johany Kryštůfkové napsala Irena Šťastná.

Faunův Labyrint-vlastní recenze

19. října 2007 v 17:56 | Ája |  Filmy
Když se tenhle film konečeně dostal do našeho kina, prostě jsem nemohla odolat a nejít se podívat.
A nelitovala jsem toho. Ani peněz, které jsem za to dala! Nenudila jsem se v žádné minutě a hltala každý okamžik. Ani vy nebudete.
Přestože má tenhle film námět jako pohádka, nečekejte nic podobného. Už jen skutečnost, že se děj odehrává v nacistickém Španělsku, což rozhodně nebylo pohádkové období, znamená tvrdou realitu. Ne vždy příjemnou. Krví se zde nešetří. Nicméně ani jako v Kill Bill neplýtvá.
Hlavní hrdinka byla mile dětská. Žádné přechytračená dítě, které všechno umí a zvládne, jak mají poslední dobou ostatní filmy. Děti z Narnie byly až moc chytré a dokonalé... :) O Stormbreakerovi ( i když ten hošík byl fakt kawai ;) ani nemluvím.
Další z nezapomenutelných zážitků byla tahle potvůrka:
I když vám teďkanepříjde nijak extra děsivý, vidět ho, jak se hýbe a co dělá, to už je pro silné nervy. Přiznávám, že ve scéně, kde se objevil, jsem se vážně bála. Fuj! Fuj! FUJ! O.o
Pro ty odvážnější:
Děj obsahuje mnoho linií. Ale není těžké je pochopit. Nebojte je. Je to jednoduché jako facka. Další varování je tak trocha surovosti a krvavosti! Pokud nemáte silný zážitek, raději si vyberte jiný film.
Slovo trochu byla raději dala do uvozovek. Ona to nebyla trocha. A rozhodně ne něco skrytého. Ne ne. Hezky jde všechno vidět. Někdy vám to vyrazí dech. Ale zároveň připomene, že něco takového je možné. Že to není jen výmysl a lidská fantazie. Že něco takového se opravdu dělo.
Abych to tedy shrnula, tenhle snímek je vskutku surový, přesto pohádkou. Je v něm dětská hravost(a to slepé štěstí) a zároveň tvrdá realita dospělých.
A jak to končí? Happyend nebo smutný konec? To bohužel nemůžu prozradit. Ale řekla bych, že to končí jak opravdu má. Možná nebudete brečet, možná se budete šťastně usmívat. A možná až příjdete domů, najdete své staré knížky, které jste četli v dětství, plné víl a kouzelných stvoření a znovu se do nich začtete a uvěříte jim, jako tenkrát, když jste byli malí.

I'm Not There

18. října 2007 v 21:27 | Ája |  Filmy
Film o Bobu Dylanovi. Smyšlený, pravdivý, představovaný, autentický...Možná. Ale rozhodně zaujme. Zvlášť, když každé období jeho života hraje jiný herec. Můžeme se těšit na Christiana Balea, Heatha Ledgera, Richarda Gerea, Bena Whishawa, Marcuse Carla Franklina a (teď se podržte!) Cate Blanchet! ^^ Když jsem jí uviděla v ukázkách, nemohla jsem udržet smích. Pravda ovšem je, že je skvělá!
Kvalita:

Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street

18. října 2007 v 21:20 | Ája |  Filmy
Bože, lituj nás, kteří nedokázali na svých starých pc pustit tento trailer...
Kvalita:
Co o tom mohu říct? Je ti divné...Asi jako všechny Burtonovy filmy. +Johnny Deep s ostrou břitvou, v jedné chvíli zpívající árii. No nevím. lepší by bylo vidět celý film...Počkejme si tedy do Vánoc

Pictures 2

15. října 2007 v 20:35 | Ája |  Vaše obrázky
Z dílny Tanaky Taher'ai :
Kakashi-sensei...hmm...*NOSEBLEED!!!*

Mononoke

15. října 2007 v 20:30 | Tanaka Taher‘ai |  Anime a Manga
Jedenáctidílná série vychází z posledních tří epizod Ayakashi a jejím hrdinou je tajuplný prodavač léků a také exorcista ozbrojený magickou katanou určenou pro boj s démony, kterou nelze vytáhnout z pochvy, pokud nejsou splněny tři podmínky - Katachi, Makoto a Kotowari. Tedy zjištění, že se v dané chvíli jedná o zlého ducha (mononoke) a jeho skutečný vzhled, okolnosti, které k tomu vedly, a důvod jeho útoku.
* * *
Zashiki-warashi
(epizody 1 a 2)
Prodavač léků (jeho jméno není známo) se kvůli dešti na noc ubytuje v hostinci vedeném starou ženou. Krátce po něm dorazí zoufalá těhotná dívka, která tvrdí, že jí jde o život a prosí o ubytování. Ač to majitelce původně není vhod, znenadání změní názor a ubytuje dívku v nejvyšším patře budovy. Ačkoli v hostinci nebydlí nikdo s dětmi, dívka neustále slyší dětské hlasy a smích.
V noci je přepadena nájemným vrahem, ale ten je sám záhadným způsobem zabit dříve, než jí může vážně ublížit. Prodavač léků usuzuje, že se jedná o práci démona, ale dokud nezná pravou podstatu problému, nemůže tasit svůj meč a bojovat s ním. Při zjišťování pravdy vychází najevo, že hostinec (obzvláště jeho nejvýše umístěný pokoj) i jeho majitelka mají temnou minulost, díky které je budova plná dětských démonků zashiki-warashi...
* * *
Umi Bouzou
(epizody 3 - 5)
Prodavač léků se tentokrát se skupinkou různorodých cestujících (kteří zahrnují i Kayo, služebnou z třetího příběhu Ayakashi, která se událostech s kočičím démonem rozhodla najít štěstí jinde) plaví na lodi. Jenže jejich plavba se neobejde bez komplikací. Někdo z pasažérů v noci nepozorovaně zmate pomocí magnetu lodní kompas a plavidlo místo v přístavu skončí na území, kde už po mnoho let mizí lodě kvůli mořským démonům.
Jednomu útoku se sice s lékárníkovou pomocí vyhnou, ale krátce nato padnou do osidel jiného monstra, které se z vyděšených cestujících pokouší vymámit jejich největší obavy, aby je pak mohlo zhmotnit. Jeden z nich v sobě skrývá největší tajemství, které je navíc klíčem k důvodu, proč jsou zdejší vody už po mnoho let tak nebezpečné a plné děsivých nestvůr...
* * *
Noppera Bou
(epizody 6 a 7)
Mladá žena Ochou je uvězněna, protože brutálním způsobem zabila manžela a jeho rodinu. Ve cele se setkává s prodavačem léků, který byl zatčen protože odmítal vrátit peníze zákazníkovi, který si koupil jeho lék a ten se minul účinkem. Lékárník usuzuje, že žena vraždu spáchala pod vlivem mononoke a nedlouho po jeho prohlášení se objevuje záhadný muž s liščí maskou a Ochou osvobodí.
Zdá se, že to byl on, kdo jí ponoukal, aby zabila rodinu, která ji psychicky ubližovala. Nyní žádá, aby se za něj Ochou provdala. Ta v něm vidí svého zachránce a souhlasí. Krátce poté, co si oba vymění své sliby, se objevuje prodavač a démona zneškodní. Ukazuje Ochou výjevy z jejího života, který v ní vyvolaly zlobu a konstatuje, že mononoke, který je vinen vraždou, je ve skutečnosti ona sama.
Ačkoli se děj původně jevil trochu nepochopitelně a zmateně, překvapivý konec vyjasnil veškeré záhady a potěšil mě natolik, že jsem ochotna považovat příběh zatím za nejlepší ze série Mononoke.
* * *
Nue
(epizody 8 a 9)
Čtyři muži se mají ucházet o ruku mladé ženy Ruri, která je jedinou a poslední dědičkou tajuplného umění poznávání vůní. Dívka jim má udělit test a ten, který nejlépe rozpozná jí připravené vůně, má právo stát se jejím manželem a pokračovatelem tradice. Ovšem na setkání dorazí nápadníci pouze tři a cizí prodavač léků, který si nebere servítky a všude se vecpe.
Jeden z nápadníků nadhodí, že by se i on mohl zúčastnit, a ani Ruri ani lékárník nemají nic proti. Ale prodavači jde spíš než o vůně a ruku mladé ženy o něco úplně jiného. O démona, který se podle něj ukrývá poblíž. Domnívá se, že mononoke by se mohl skrývat právě v Ruri, ale krátce po prvním kole soutěže je nalezen mrtvý onen čtvrtý z nápadníků, o kterém si všichni mysleli, že nedorazil, a nakonec i sama Ruri...
I tenhle příběh má překvapivou pointu, a nakonec je všechno úplně jinak než se na počátku zdá...
* * *
Bakeneko
(epizody 10 - 12)
Jakkoli by tomu název nasvědčoval, nejedná se o stejný příběh z Ayakashi zařazený i do této série. Tentokrát se děj neodehrává někdy za doby Edo, ale asi tak na počátku 20. století. Mladou novinářku přejede vlak. Oficiální vyšetřování tvrdí, že spáchala sebevraždu skokem z mostu přímo na koleje, kde ji následně rozmašírovala mašina, kterou řídil unavený a pospávající strojvůdce.
Asi by na nehodu všichni zapomněli, kdyby nějaká nadpřirozená síla nedala při úplně jiné cestě vlakem dohromady několik pasažérů, kteří se navzájem neznali a na první pohled neměli nic společného. Ale jak se ukázalo, každý z nich byl nějak - někdo více jiný méně - zapleten do případu domnělé sebevraždy.
Při odhalování tří podmínek pro vytažení meče exorcismu, vychází najevo, že dívka byla na stopě velkého případu, který se neměl dostat na veřejnost, takže ona sebevražda se nakonec skutečně ukázala jako vražda a démon, který takto vznikl, hledal svou pomstu...
* * *
Celá série se logicky nese v podobném duchu a je nakreslená ve stejném stylu jako původní Bakeneko. Celkově je opět pojata tak trochu jako divadelní představení, takže i prostředí zřetelně a zcela účelně vypadá jako namalované divadelní rekvizity. Osobně se mi sice tohle provedení příliš nelíbí, ale na druhou stranu to dokresluje atmosféru klasické japonské divadelní tvorby.
Třebaže mě postava chladného, dalo by se říci skoro až flegmatického prodavače léků zaujala na první pohled, trochu mi vadilo, že zatímco on prakticky na každém kroku odhaluje tajemství démonů, jeho tajemství nebyla poodhalena ani o kousek. Kde tajuplný mladý muž procházející nezměněn časovými obdobími přišel k očarovanému meči, který se řídí třemi pravidly, proč se po jeho vytažení mění v podivnou bytost, co znamenají znaky na jeho obličeji a proč má špičaté uši, jak to, že je tak skvělým exorcistou, když takové schopnosti mají obvykle kněží a mnichové a tak dále.
Sice se tahle série nebude řadit mezi špičku mých oblíbených anime, ale musím uznat, že mě něčím, co zatím ještě nedokážu přesně identifikovat, upoutala. Takže bych Mononoke dala takových 77 %.

Ayakashi – klasický japonský horor

15. října 2007 v 20:27 | Tanaka Taher‘ai |  Anime a Manga
Tři příběhy v sérii zavánějící smrtí, duchovnem a tajemnem. První dva jsou založeny na známých japonských legendách, mnohokrát prezentovaných jako divadelní představení, třetí je vymyšlený. Společné mají pouze tématiku duchů, démonů a přízraků, kterým se někdy říká ayakashi.
* * *
Yotsuya Kaidan
(epizody 1 - 4)
Pravděpodobně nejznámější japonský příběh o zradě a pomstě ze záhrobí. Po smrti svého pána se samuraj Iemon Tamiya ocitá v nelásce a jako obyčejný rónin už není vhodným manželem pro mladou O-Iwu Yotsuya, a to i přesto, že zcela zjevně čeká jeho dítě. Ze vzteku dokonce zabije i jejího otce a svede to na bandity. Událost ho sice dá s O-Iwou opět dohromady, ale krátce po uvědomuje porodu si chudý šermíř, že takhle si svůj další život nepředstavoval.
S ženou se odcizil a o dítě nemá zájem, takže když si ho jako objekt svého zájmu vyhlédne krásná vnučka jednoho boháče, ani dlouho neváhá. O-Iwa, které navíc podstrčili jed, který jí zcela zhyzdil tvář, místo léku na poporodní potíže, Iemonovi před svou smrtí přísahá pomstu. Netrvá to ani tak dlouho, co Iemon v halucinaci, že se jedná o O-Iwu, zabije svou novou ženu. A kletba ještě nekončí...
Říká se, že příběh Yotsuya Kaidan je nejspíš prokletý, protože divadelní přestavení i tvorbu filmů s tímto námětem provázely nevysvětlitelné úkazy, zranění herců a někdy i smrt. Záleží jen na vás, jestli si myslíte, že O-Iwina kletba skutečně existuje nebo je tu proto, že diváci chtějí, aby existovala.
* * *
Tenshuu Monogatari
(epizody 5 - 8)
Když se člověk zamiluje do boha, má to vždycky děsivé důsledky. Zushonosuke byl sokolník a svou práci měl rád. Stejně tak i bílého sokola, který mu byl svěřen do péče, aby ho vytrénoval. Ale na jeho prvním lovu se sokol ztratil a skončil na starém zámku, o kterém se vyprávěly zkazky, že v něm žijí démoni. Zushonosuke při pátrání narazí na krásnou dívku, do které se zamiluje na první pohled. Netuší ovšem, že je to paní na strašidelném zámku a také bohyně - princezna Tomi.
Bohužel i ji mladík upoutal a to i přesto, že ona a její služebné měly ve zvyku každého jiného člověka zabít a pozřít. Na jejich vztahu by vlastně nebylo nic až tak zvláštního, kdyby láska bohy neoslabovala a nečinila z nich smrtelné bytosti. Nemohou být spolu a nemohou být bez sebe a Tomi navíc odmítá vydat sokola, protože je v něm duše její matky. A Zushunosukova nešťastná žena O-Shizu na Tomi žárlí natolik, že je ochotna poslat celý zámek do záhuby...
Druhý příběh se vlastně nejeví ani tak jako strašidelný, spíše jako tragická romance mezi smrtelníkem a princeznou Zapomenutých bohů. Nakonec sice zůstanou svým způsobem spolu, ale žádný happyend nečekejte. Tenshuu Monogatari má navíc něco jako komickou vložku v podobě dvou mononoke, kteří se na Zushonosuka nalepili, aby se v jeho společnosti dostali do zámku Zapomenutých bohů, kde doufají, že najdou poklad.
* * *
Bakeneko
(epizody 9 - 11)
Do města dorazí potulný prodavač léků a vstoupí do domu, kde je nevěsta připravovaná na sňatek. Dívka nestačí ani vykročit vstříc svému novému osudu, když je brutálně zabita. Lékárník s jistotou prohlásí, že se jedná o démona a zapečetí dům, aby ho mohl odhalit a zničit. Setkává se s nedůvěrou, ale když začnou umírat další lidé, jsou jeho metody neochotně přijaty. Zdá se, že pro boj s démony je prodavač léků vybaven zvláštním mečem. Ten ovšem nelze vytáhnout z pochvy dříve, než jsou známy tři podmínky.
Vzhled démona, pravda a příčina. Vzhled na sebe nenechá dlouho čekat. Celá záležitost má zjevně něco společného s kočkami, protože zlověstný přízrak je bakeneko - kočičí běs. Při zjišťování pravdy a důvodu, proč bakeneko na rodinu útočí, se dostávají na světlo kruté tajnosti, které má na svědomí nejstarší člen rodiny...
Postava lékárníka se navíc dočkala překvapivého rozvedení. Na Bakeneko totiž navazuje dvanáctidílná série s názvem Mononoke.
* * *
Tak a by bylo asi tak vše. Tentokrát se raději zdržím celkového hlasování, aby mě náhodou nestihla O-Iwina kletba. Ale nejvíce se mi líbila pasáž Tenshuu Monogatari a příběh Bakeneko, respektive potulný obchodník s léky, mě zaujal natolik, že už mám za sebou i Mononoke.

Pictures

12. října 2007 v 17:41 | Ája |  Vaše obrázky
Téééééda! Tanaka se výtahla. Kdo by tušil, že je tak dobrá? Tvoř takové obrázky častěji ;)

Manga!!!

8. října 2007 v 19:00 | Ája |  Anime a Manga
Splnil se mi můj životní sen...což mezi náma také znamená, že začíná období, kdy budu hledat pro co sakra žít dál...jsem šťastná (víceméně) majitelka japonské mangy! Hurááá!!!
Ona teda sice není tak úplně japonská. Je přeložená do angličtiny, jinak bych tomu vůbec ale vůbec nerozumněla. Asi před měsícem jsem si ji objednala z Ameriky. Přiznávám, že to nebyla nijak levná záležitost, ale tak strašné to zase nebylo. Tím myslím víc jak 500,- Ne, nelekejte se. Tohle je normální cena. Levněji žádnou mangu spolu s poštovným neseženete.
Mangu si přeji snad už 3 roky. Proč jsem si teda nikdy předtím žádnou neobjednala? Odpověď je jednoduchá: nevěděla jsem jak. Nejsem totiž majitelka Visa karty či podobných úžasných věciček (bohužel). Jiný způsob platby u Amazon.com neexistuje. Jak smutná jsem byla.
Ale nevzdávala jsem se! Když začal nový školná rok, dostala jsem se do třídy se zkušenou otakyní, která se zmínila, že existuje nějaké české knihkupectví. Ale víc nevěděla. Proto jsem pátrala po internetu a našla! Adresa je: www.Libris.cz
Objednají za vás mangu u Amazonu a vy ji jen v českých prašulkách zaplatíte bankovním převodem na účet. Jak prosté Watsone! Pak už jen měsíc čekáte a modlíte se... :)
Tohle je ta moje manga. {Hrdě a zamilovaně se usmívá}
Hoshi no koe: The voices of a distant star je sci-fi romance. Proč jsem právě zvolila tulhe mangu? Jiná mě nenapadal. Zvažovala jsem Bleach, Naruta nebo Death Note. Ale to jsou mí oblíbenci a znám je nazpaměť. Hoshi no koe ne. Nikdy předtím jsem ji načetla a slyšela jsem samé dobré ohlasy. I když jsem dostala vynadáno od kámošky-fanynky L z DN XD Snad někdy příště...