Září 2006

Další trailer na Eragona

28. září 2006 v 12:49 | Ája |  Filmy
Odkaz je zde. Kvalita nízká. Velikost okolo 4 MB. Bohužel na mým starým komplu z té ukázky jede jen zvuk (Celkem obstojně na sebe řvou anglicky :), takže to nemůže kritizovat. Vy, co máte větší štěstí, buďte tak laskaví a napište do komentářů své názory. Prý je tahle ukázka lepší než ta předchozí, ale kdo ví.

Muzikál Pán Prstenů

27. září 2006 v 21:44 | Ája |  Takové blbůstky
Tak mi Ivana připomněla jednu blbost, kterou opravdu miluju. Zhudebňeného Pána Prstenů. Česky! Scary movie je proti tomuhle hadr. :) Když jsem to poslouchala, chechtala jsem se tak, až mi málem vypadla čelist. :) Tady je odkaz na stránku, kde si můžete stáhnout různé části, ale kdybyste měli zájem, tak mi napište. Mám to v jednom tracku a mnohem lepší kvalitě. Stačí, když mi napíšete e-mail a já Vám to pošlu. :)

Léta Páně 2013, update: http://www.cooper.tym.cz/

Kameny Osudu

27. září 2006 v 21:10 | Ivana |  Knihy
Kamene osudu
Z temnoty vynorí sa Vyvolený
aby zjednotil kráľovstvo
a doviedol ho ku svetlu.
Ako kráľ, ktorý nesmie vládnuť,
zasvätený v mene daru.
Tri kamene, tri dievčece.
Prvá objaví dar,
druhá spozná Kráľa,
tretia presvedčí tie dve, aby išli na smrť.
Tri kamene sa spoja do jedného osudu.
Flavia Bujorová sa narodila pred šestnástimi rokmi. Knihu Kamene osudu ( v origináli La prophétie des pierres) napísala už ako štrnásťročná. Celkom výkon, nie ? :)
Hlavnými hrdinkami sú štrnásťročné dievčatá Ambra Nefrit a Opál (v českom preklade tuším Jantara, Nefrita a Safíra). Každá z nich pochádza z iného prostredia a má iný charakter. Jednoducho tri dievčatá, ktoré by sa spolu do reči nikdy nedali. Zväzujú ich však kamene, ktoré dostali od svojich opatrovníkov v deň štrnástych narodenín.
Dievčatá sa dozvedajú o Krajine zázrakov - jedinom mieste, kde nemá Rada dvanástich moc. Pri prechode medzi ich svetom a Krajinou je však Opál smrteľne zranená. Ale na radosť dievčat a aj trinásteho člena Rady dvanástich, Opál nezomrie. Pretože Smrť štrajkuje. Nefrit, Ambra a Opál pokračujú ďalej. Chcú sa dozvedieť znenie proroctva, ktoré ovláda ich životy a vyberú sa ku Oonag. Tá ich privíta vo svojom príbitku a zodpovie im otázky. Na to ich vyšle za Smrťou, aby táto sympatická, vždy v čiernom oblečená dievčina uznala, že ju na svete potrebuju. Už ostáva len jedna úloha - nájsť Vyvoleného a spolu s ním zviesť bitku proti zlu.
Po Krajine zázrakov putuje mladý ovalyn - rytier - ktorý nepozná svoje meno. Bezmenný a jeho priateľ Elfory upadnú do zajatia Gibdulov, od ktorých sa mladík dozvie, že je Vyvolený. Jeho radosť však netrvá dlho, pretože ako sa ukáže, je zbeh z Temnej armády. Bezmenného to zdrtí a Elfory ho opúšťa. Až prsteň rodu Orleysovcov ukáže, kto Bezmenný je ...
Ambra, Opál a Nefrit sa stretávaju s Bezmenným a jedna časť proroctva sa tým naplní ... dievčatá objavili dar a spoznali kráľa ... ostáva už len pozdvihnúť zbrane proti Armáde temnoty ...
Celý príbeh sleduje ale ešte jedno dievča - Noa (mám taký dojem, že po česky to je Jasana), ktorá zomiera v Parížskej nemocnici. Vo fantasy skutočne zaujímavý element.
Smrť. Zatiaľ čo Smrť Terryho Prachetta je kostra s modrými očami vo veľkom sivom plášti, jazdiaca na bielom koňovi, tunajšia Smrť je mladé a deprimované dievča.
,,Opál je mŕtva a nijaký liečiteľ na tom nemôže tič zmeniť. Naozaj to nie je smiešne !"
,,Smiešne ?"
Owen sa plesol po čele a zvolal : ,,Jáj, ty o tom nevieš !"
,,O čom neviem ?" začudoval sa Adrien a cítil, ako mu do srdca preniká lúč nádeje.
,,Smrť štrajkuje. Už dvesto rokov neštrajkovala. Je to veľmi nepríjemné. Tvoja priateľka žije."
,,Smrť je deprimovaná," pokračoval Owen. ,,Tvrdí, že ju nikto nemá rád - čo je, samozrejme pravda. Chcela by však, aby jej preukazovali patričnú úctu. Hovorí, že spácha samovraždu. No keďže to nie je možné, je ešte väčmi deprimovaná. Jej poradcovia sú už zúfalí."
,,Ale prečo sa potom mnohí vydesia pri pohľade na mňa ? Možno je to pre tú čiernu farbu : Tá farba mi naozaj nepristane. Ale ak sa budem obliekať inak, nebudem pôsobiť dôverihodne."
Nefrit, Opál a Ambra sa na seba pobavene pozreli.
,,Som veľmi tučná," vyľakala sa zrazu Smrť. ,,To je na príčine všetkému. Skúšam držať dietu, no je to ťažké, mám rada dobré jedlo. Musím za každú cenu schudnúť."
A potom tu je jedna z postáv, ktorá ma totálne chytila za srdce. Nie je to žiadna z dievčat, ani deprimovaná Smrť, ale Oonag.
S tlčúcim srdcom očakávali nejakú príšeru, no pred nimi sa zjavilo malé dievčatko. Nemalo ani päť rokov, a hoci nepatrilo medzi ľudské tvory, bolo rozkošné. Vyžarovala z neho sviežosť a nevinnosť. Malo bledučkomodrú pokožku, z nazberkaných šiat vykúkali pôvabné ručičky a krátke nožičky. Na vážnej, nevinnej tvári kraľovali veľké, červenofialové oči, cez plecia až k bosým nohám sa na zem valil vodopád svetlých vlasov.
Dievčatko ku nim pristúpilo a pohľad malo zrazu vážny. ,,Ja som Oonag," povedalo.
O jej slovách nebolo možné pochybovať : taký úprimný a milý hlas. Dievčatá sa na ňu zrazu pozreli inak a uvedomili si, že sa detským hlasom sa skrýva uvážlivosť. Nefrit sa jej zahľadela do očí a bolo jej hneď jasné, že hovorí pravdu. Vo veľkých, červenofialových očiach sa odrážal vír rokov, myšlienok, šialenstva, skúseností, radosti aj trápenia ... Nefrit mala pocit, že sa stratí v tom pohľade, ktorý toľko prežil. Pochopila, že hoci Oonag vyzerá ako dieťa, pred jej očami uplynulo viac času, ako ona kedy zažie.
Smrť, Oonag, rôzne rasy obývajúce Krajinu zázrakov, a v neposlednom rade veta, vďaka ktorej pochopíte, prečo postavy nosia zlaté náramkové hodinky a Rada dvanástich zasahuje do rozvoja techniky : ,,Jedine Taar zostal taký ako pred tisíc rokmi. Nazvali ho Mesto pôvodu. Mal toľko mien ... Dlhé storočia, keď si ľudia mysleli, že sú na zemi sami, ho nazvali Paríž."
Ale kniha má aj slabé stránky. Za hlavnú považujem opis lásky. Dievčatá sa počas svojho putovania zamilujú. Ale aby už po necelých dvadsiatich štyroch hodinách v príbehu postavy vraveli ... S Opál boli spojení navždy. On ľúbil ju a ona ľúbila jeho ... tieto vety mi proste nesadli.
Je to pekný príbeh, čo stojí za prečítanie. Nie je dokonalý, ale na vek autorky je vynikajúci. Flavia, klaniam sa :)

Zeměmoří

27. září 2006 v 15:00 | Ivana |  Knihy
Tak, ako považujeme Tolkiena za Kráľa fantasy, môžeme po jeho boku postaviť Kráľovnú Ursulu Le Guinovú.
Narodila sa 21. 10. 1929 v Berkley. Ako 32-ročnej jej uverejnili prvú poviedku a odvtedy píše prevážne science-fiction. V roku 1964 sa objavilo prevé predstavenie Zememorie a o štyri roky neskôr prvá kniha zo série - Čarodej Zememorí, nasledovaný Hrobkami Atuanu a Najvzdialenejším pobrežím. O dvadsať rokov neskôr dodávaTehanu a čoskoro Jiný vítr (neviem o tom, že by vyšiel aj po slovensky, takže len český názov :)).
Le Guinová napísala desiatky poviedok a kníh a všetky ich vymenovať je nad moje sily :) Podstatné je, získala za svoju tvorbu mnoho cien a v roku 1995 dokonca cenu za celoživotné dielo.
Zememoria. Zeměmoří. Earthsea.
Do dnešného dňa vyšlo sedem príbehov Zememorie - krátka poviedka Pravidlo mien, knihy Čarodej Zememorí, Hrobky Atuanu, Najvzdialenejšie pobrežie, Tehanu, Jiný vítr a poviedky Príbehy zo Zememorie. Ucelenú trilógiu tvoria len tri.
Napriek tomu, že tieto knihy sú svetoznáme, nájde sa mnoho ľudí, ktorí o nich nič nevedia. Hanbite sa ! :)
"Ani tento chlapec nebude nikým obyčajným," - Ogion
Prvá kniha - Čarodej Zememorí - rozpráva o Gedovi, Krahulcovi (v českom preklade Krahujec), mágovi z ostrova Gont. Duny ako trinásťročný zachránil mágiou svoju dedinu pred nájazdmi Kargov. Krátko potom ho vyhľadal mág Ogion, dal mu pravé meno Ged a vzal ho do učenia. Netrvalo však dlho a Ged odišiel na ostrov Roke, kde stojí Škola čarodejov. A tu sa ukázalo, že Ged má nielen úžasné nadanie, ale aj veľkú hrdosť, ktorá ho zatiahne do boja s rivalom Jaspisom. Rozhodne sa Jaspisovi ukázať svoju silu a pokúsi sa vyvolať ducha princeznej Elfarran. Privolá však Tieň, ktorý unikne do sveta. Smrteľne zraneného Geda zachráni za cenu vlastného života archimág.
O niekoľko rokov neskôr odchádza Ged z ostrova ako mág vysporiadať sa s Pendorskými drakmi. Tieň ho prenasleduje na každom kroku a jediný spôsob, ako ho poraziť, je poznať jeho pravé meno. Ged precestuje veľkú časť Zememorie a od stareny na opustenom ostrove získa cenný artefakt - polovicu Erreth-Akbeho zlomenoho prsteňa. A krátko na to sa Ged so starým priateľom Hrachom vydávajú nájsť a zničiť Tieň.
,,Možno je to najväčší z pokladov, které sú tam uložené," - Thar
Kniha druhá - Hrobky Atuanu - je pokračovaním Gedovho príbehu, hoci s ním samotným sa stretávame až v polke knihy. Ústrednou postavou je totiž Arha - vlastným menom Tenar - mladá veľkňažka Atuánskych hrobiek.
Na Atuane stojí chrám, kde večne prevtelovaná Jediná kňažka Arha a ostatné kňažky uctievajú Bezmenných. Pod chrámom je Podhrobie, kde nesmie byť prinesené svetlo a Labyrint, v ktorého útrobách sa skrýva druhá polovica Erreth-Akbeho prsteňa. A po nej prahne mág, ktorého v bludisku Arha uväzní. O niečo neskôr Tenar a Ged s Erreth-Akbeho prsteňom opúšťajú Atuan, aby ich príbeh mohol pokračovať v knihe Tehanu.
Táto kniha mi učarovala najviac, a všetky prívlastky typu vynikajúca, nádherná a fascinujúca sú slabé. Nemám slov.
,,Obávám sa, že se blíži doba temna, doba nebezpečenstva." - enlandský Princ
V časoch príbehu tretej knihy - Najvzialenejšie pobrežie - Ged, arcimág rokeskej Školy spoznáva mladíka menom Arren. Chlapec prináša správu, že čarodejnice a mágovia prestali používať svoje kúzla, pretože zabúdajú formulky. Ged a Arren opúšťajú Roke. Zistiť, prečo mágovia zabúdajú.
Zememoria so sebou priniesla niečo nové. Konkrétne tri nové elementy, ktoré predtým vo fantasy nikto iný nepoužil :
Skutočné meno
Každý obyvateľ Zememorie má dve mená - to, ktorým ho oslovujú ostatní a meno pravé, ktoré dostane pri vstupe do dospelosti. Skutočné meno si každý musí chrániť. Meno je vec. Skutočné meno je skutočná vec. Vysloviť meno znamená ovládnuť vec. Ten, kto pozná niečie meno, ovláda jeho život.
Mágiu.
Načo sa v Zememorí využíva mágia ? Mág je tu na to, aby vyliečil bolesť zuba, uzdravil ovcu či kozu, očaroval rybárom sieť alebo zabránil skazonosnému vetru. Ale mágia odoberá silu. Použiť veľké kúzlo znamená vydať zo seba veľkú energiu.
Jadro mágie je v pravom pomenovaní vecí. Na to, aby sa niekto stal mágom, musí dlho študovať. Poznať pravé meno každej veci, zvieraťa, rastliny, každej kvapky v mori. Až potom bude skutočným majstrom.
A Zlo.
Nie zlo v podobe Saurona alebo príšery. Čisté Zlo. Také mocné, že nemá meno. Bezmenní, uctievaní na Atuane. Zlo.
No jedna vec ma aj tak štve :(
Snáď už neexistuje slávna kniha, podľa ktorej nebol nakrútený film. Ak ste Pánovi Prsteňov vyčítali príliž veľa vymazaných postáv a dejov, na Zememoriu budete hľadieť s vypleštenými očami. Od úžasu ... ale s myšlienkou : TOTO je Zememoria !?
Filmárom sa totiž podarilo z úžasného príbehu Zememorí spraviť povrchnú artušovskú love-story, kde hrdina musí bojovať proti zlému kráľovi a nakoniec šťastne pobozká svoju vyvolenú. Prvý diel so dopozerala s vypätím síl a uprostred druhého som znechutene odyšla od obrazovky.
Táto trilógia sú moje druhé najobľúbenejšie fantasy knihy. Zememoria je ... niečo neuveriteľné. Takže ľudia - bacha na mňa, nech v mojej prítomnosti nezaznie o nej škaredé slovo :)

Sountrack k Gedo Senki

26. září 2006 v 16:54 | Ája |  Hudba
Tak jsem si obstarala soundtrack k filmu, který jsem neviděla. Docela úlet, ne? :) Protože jsem dopředu nemohla vědět, zda je dobrý nebo špatný a vlastně nedělám zbytečnou věc. Ale námahy nelituji.
Hudba je dost podobná soundtrackům z Princezny Mononoke (Mimochodem, tenhle film měl překrásné písně.) a Pánu Prstenů. Velmi mě udivilo, když jsem uslyšela skotské a irské melodie. Byl to opravdu šok. V japonském anime...
Tady je několik obrázků z obalu CD:
No nejsou nádherné? Jen škoda, že neumím japonsky... :)
Tady jsou páni autoři. Jedna tlama horší než druhá. :)
P.S. Soundtrack obsahuje 21 tracků, 2 jsou nazpívané. Pokud by měl někdo zájem, tak mi napište a já Vám nějaké písničky pošlu přes e-mail. :)

Změna je život

22. září 2006 v 22:39 | Ája |  Nezařaditelné
...a tak jsem trochu změnila i vzhled blogu. Ale v jednom si nevím rady a potřebuji Vaši pomoc. Jaký obrázek mám vybrat jako Záhlaví? Ten obrázek bude nahoře a uvidíte ho jako první věc, když sem příjdete. V galerii (Název je Záhlaví, ale to by pochopilo i děcko.) se můžete podívat na různé možnosti a v anketě hlasovat, takže přeji dobrý výběr. :)
P.S. Jestli marně hledáte odkaz na anketu a nikde ho nevidíte, nejste jediní. Bohužel, systém tohohle blogu je omezen, takže musíte kliknout na nadpis a článek by se Vám měl otevřít znovu. Dole pod ním je už zmiňovaná Anketa.
Sajónara :)

ŠLV, druhá část

22. září 2006 v 17:07 | Ája |  Vyprávění
Tentokrát budu vyprávět o druhé postavě, Katy Bennet.
Trocha historie: Katy chodí na uměleckou školu a studuje Historii umění (Jestli se tohle studuje někde jinde, tak je mi to jedno. :). Rodiče i starší bratr pracují v rodinné firmě, vyrábějící dřevěné hračky, známé po celém fiktivním Londýně. :)
Katy je zpěvačkou ve skupině Gold Park. Členové: Joe-bubeník, David-Bas. kytarista, Magie-klávesy, Sara-kytara. Jejich hudba je dost podobná té od Avril Lavigne. Magie chodí s Katy na stejnou školu, ale studuje něco jiného, už nevím co.
Katyin příběh začíná, když se ráno probudí ve své posteli. Chudina, musí jít do školi. je pondělí a vůbec se jí určitě nechce. (Já mám problémy v pondělí vstát vůbec z postele. :) Katy vlastně nechodí do školy. Její otec jí koupil auto, takže se každé ráno hezky vozila. :) Tak si dojela na parkoviště před školu a vydala se po cestě k ní vedoucí. Tahle škola byla poměrně stará. Byla až na konci Londýna, a vlastnila opravdu dost velké pozemky, velké jezero nevyjímaje.
Magie jí zanedlouho odchytla a táhla ji k hloučku holek. A prý že k ní do třídy přišel nový kluk- fešák, umí nádherně kreslit, Francouz, no prostě k zulíbání. Magie je dost šílená, takže ty holky, k ůlevě toho kluka, odehnala a představila mu svou kámošku. A tak se Katy poprvé setkala s Malachym.
Malachy Giber, jeho jméno jest. Jejho matka je Irka nebo Skotka a otec Francouz. To je zvláštní kombinace, co?:) Je dost zakřiknutý a nesmělý, ale má dobré srdce. Umí opravdu nádherně kreslit, přímo přenádherně, až tak, že je to naprosto nepopsatelné a velmi zvláštní... :)
Katy mu nevěnovala příliš pozornosti (Kámoška nemá ráda dredy, takže se jí tahle postava ze začátku nelíbila. Polo francouz a polo Ir s dredama. To je kombinace, co? :) a radši se vypařila, aby se na chudáka malachyho mohly opět nalepit holky, které ho úplně okatě nabalovaly. nepamatuji si přesně, co bylo dál. V mé mysli se vynořují jen některé věci. Jezero...McDonald, ke kterému Katy chodila na oběd a víc nevím. Ztratila jsem pojem o dnech, tak Vám aspoň povím, to, co si pamatuji. :)
Vzpomínám, vzpomínám... Vím, že se Katy, aby měla klid, šla učit na druhý břeh jezera, kde měl být klid od všech. I od magie, která neustále brebentila o Malachym. Jde tedy po břehu, proplétá se kolem stromů a pozoruje vodu, kvítky, které se na ní pohupují. Vypadá to tam opravdu hezky. Takový ten příjemný anglický park. A jak se tak prochází, všimne si, že po hladině jezera si lehce pluje gumová kačenka. Malá, žlutá, usměvavá, dětská kačenka do vany. Rozesmálo jí to a šla dál. Čím blíž byla k lesu, tím lépe slyšela zvuk foukací harmoniky. Někdo na ni hrál a docela obstojně, avšak velmi smutně. Já miluju smutný blues. :) Katy jde za tou písní a dojde až na úplně druhý břeh, ze kterého jde vidět na celou školu, ale od školy sem ne, protože tohle nádherné a krásně opuštěné místo je pod stínem stromů.
Na tu harmoniku hrál samozřejmě Malachy (Čte se to "Malači", tak mu říkám Pan Palačinka :). Sěděl a odpočíval, chvilkama kreslil. Byl docela překvapený, když jí viděl. Zda příjemně nebo naopak, to Vám říct nemůžu. :) Tady mé vzpomínky opět končí. Nevím, co se stalo dál. Myslím, že si chvilku povídali a on potom odešel, takže se Katy mohla v klidu naučit.
Druhý den, opět zamířila na druhý břeh jezera. Proč, to už nevím. Možná doufala, že ho tam potká. Možná i on doufal, že znovu příjde, a proto tam seděl. V ruce nůž a malé polénko. Vyřezávala si pro radost sošku ježka. Vypadala opravdu hezky. Samozřejmě nevyřezával každý osten či jehličku nebo jak se tomu pichlavému říká. :) Ti dva seděli vedle sebe, povídali si a něco je k sobě přitahovalo. Najednou se Malachy pořezal. Z ruky mu tekla krev. Katy vytáhla inteligentně kapesník, a začala mu tu ruku omotávát. Samozřejmě to nebyl žádný posmrkaný "šnuptychl" (To je lidový název pro kapesník. Nevím jak to slovo vzniklo, ale líbí se mi. Není spisovné a kdyby ho slyšela naše češtinářka, tak mě asi zastřelí. :), ale elegantní bílý kapesníček. Malachy (Hrdina jeden.) pořád skuhral, jak to bolí a já nevím co ještě. Kňučel, mručel, ošíval se. Tak nějak se ovšem zadíval Katy do očí a ona jeho pohled opětovala... No znáte to, ne? :) A jejich hlavy se k sobě stále víc přibližují, srdce bijí o závod, mysl prázdná. :) A skončilo by to tím nejkrásnějším co na světě může být (Aspoň se to říká.), polibkem, kdyby Malachy rázem nevyskočil, nezrudl a neutekl. Hrdina jeden! Chudinka Katy tam seděla celá nešťastná a zmatená, nevědíc, co dělat. Malachy se jí jen se slovy: "Já...ehm...promiň." vypařil z dohledu. Hrdina jeden! Tady má paměť zase končí.
Malachy se jí celý druhý den vyhýbal. Nechtěl jí přijít na oči, a tak se raději schovával, aby o tom trapasu nemusel mluvit. Tady už končím. Na další pokračování si budete muset ještě nějaku dobu počkat, dokud se má mysl nezregeneruje. :) A kdo ví, jestli bude vůbec nějaké pokračování, protože ŠLV bylo 17. 9. 2006 oficiálně pozastaveno, protože kámošky o vyprávění ztratili zájem. I když nejsem věštkyně, tuším, že už asi nikdy nebude obnoveno. Smůla, no. :(

Gedo Senki

21. září 2006 v 20:21 | Ája |  Anime a Manga
Gedo senki znamená v překladu něco jako Příběh Geda. Je to nejnovější počin mladého režiséra Gora Miyazakiho (Jeho otec, Hayao Miyazaki dostal Oscara za Cestu do fantazie.), takže ten klučina má režírování asi v krvi. :) Film ohodnotit nemůžu. Neviděla jsem ho. Tady v Česku ho neseženete. Můžu Vám tedy aspoň nabídnout malou ukázku. Výhodu budou mít ti, kteří umí japonsky. :)
Odkaz zde
Pokud si ho chcete stáhnout do počítače, abyste se na něj mohli dívat pořád dokola, našla jsem Vám tuhle adresu. No není ta písnička krásná? Je přímo nádherná. Tak smutná. :)
Děj se točí okolo putování starouše Geda (V knize mu říkají Krahujec. Ten krásný učitel výtvarky, co ho máme na škole, se jmenuje Jestřáb. :) Ale podle mých informací kouzlit neumí. Jen kreslit. :), jenž doprovází mladého prince Arrena, ze kterého se věř tomu nebo ne, vyklube potomek Morredův, budoucí král Lebannen. To je asi tak jediné, v čem se kniha a film shodují, protože poté si oba příběhy jdou vlastní cestou...
Tohle je Arren. Hezkej, ne? Je nakreslen stejným stylem jako Ashitaka z Princezny Mononoke. (Děkuji České Televizi, že našla odvahu a uvedla aspoň jednou jedno anime v hlavním čase, tj. 20:00. To si bohužel zatím žádná jiná televize nedovolila. Anime by měli dávat častěji! :)

Gackt Camui

20. září 2006 v 16:55 | Ája |  Takové blbůstky
Je to k neuvěření, ale našla jsem ho i na osobnosti.cz. Wau...:) Tohle o něm píšou:
Gackt Camui
Zpěvák, textař, multiinstrumentalista (To je pravda. Umí hrát na: trubku, tubu, lesní roh, pozoun, klavír, kytaru, bubny a basu. Je jako malý orchestr :)
Datum narození: 04.07.1971
Místo narození: Okinawa, Japonsko
Znamení: Rak
Není toho moc, ale aspoň něco. Tady se můžete podívat na originál.

Iris

20. září 2006 v 16:36 | Ája |  Hudba
Tak se jmenuje jedna novější slkadba od Ronana Keatinga. Ke stáhnutí zde. Kdysi jsem jí slyšela v jednom moc hezkém AMV a strašně se mi líbila, jenže jsem jí nemohla nikde sehnat, až teďka se na mě usmálo štěstí. Tak doufám, že se bude líbit i Vám. Je pomalá a smutná. Z toho co jsem rozumněla, zpívá o holce (Už podle jména Iris, ne? Byla by ovšem sranda, kdyby to byl TEN Iris. V angličtině to nepoznáte. Pokud vím, ve staré dobré Anglii už nyní registrované partnerství je. :), jak je do ní nešťastně zamilovaný. Aspoň myslím. Tak dobře anglicky neumím. Radši sem dám text.

Eragon

15. září 2006 v 15:29 | Ája |  Filmy
Tady se můžete podívat na nejnovější trailer k novému filmu Eragon, popř. si ho stáhnout. Je to Quick time.
Nízká kvalita (21, 30 MB)
Vysoká kvalita (65, 30 MB)
Vy co znáte knižní předlohu zůstanete potom jen seděť a hledět. To Vám zaručuji. Je to naprosto odlišné. Nevím proč, ale mladej Eragon mi připomíná Anakina ze Star Wars.
Fešák, co? No ještě uvidíme, jak umí hrát. Zatím mě moc nepřesvědčil. Stále mi připomíná Christensena a to jeho kuřecí pípání.
Zleva: Durza; toho černocha neznám, kdo ví, kdo to je; Brom; Eragon; Arya (Ta mrcha jedna elfská. Iperáci do zbraně! :); Murtagh (To je fakt on. Divnej, že? Já jsem spíš čekla mladšího Aragorna. No co už. Uvidíme v zimě.); Galbatorix (V podání Johna Malkoviche. Kam ten chudák musel klesnout...).
Premiéra je 14. Prosince. Minulý rok to byla Narnie, tentokrát Eragon. Ach jo. Nic proti Narnii. Moc se mi líbila. Já mám ráda pohádky. Ale na tohle se fakt netěším. Už předloha, která vykradla každou sebeznámější fantasy (Pán Prstenů, Zeměmoří a určitě i nějak Narnie) byla dost slabá. Ale i tak na to půjdu, ať můžu napsat, jak se mi to nelíbilo. Ale zpátky k natáčení. Oproti Narnii a spol., měl Eragon relativně "skromný" rozpočet, jen sto milionů. :) Na tricích se podílely dvě nejprestižnější studia dneška- Weta (Pán Prstenů) a ILM. Natáčelo se většinou v maďarských luzích a hájích, tak můžeme jen doufat, co z toho vyleze...

Neon Genesis Evangelion

12. září 2006 v 15:53 | Ája |  Anime a Manga
Klasika všech anime. Jeden z nejlepších seriálů (Dokonce lepší než Pokémoni. Fakticky :), co jsem kdy viděla, i když sci-fi zrovna není můj šálek kafe.
Děj se odehrává v roce 2015 (To se máme na co brzy těšit :). Před patnácti lety dopadl na Zem, do Antarktidy, meteorit a způsobil roztání ledu, čímž se zvedla hladina oceánu, osa Země zakolísala a netypické počasí ohrozilo existenci všech živých tvorů na planetě. Bohužel, s meteorem přišli i Andělé- zlé a nelítostné bytosti, veliké jako barák, či spíš mrakodrap. (Trochu to připomíná Final Fantasy: Esence života, že?) A tak vznikla společnost Nerv, jenž měla ochraňovat lidstvo, pomocí jednotek EVA (velké stroje jak mrakodrap), robotů, které řídí piloti.
Jedním z pilotů je i Ikari Shinji. Málomluvný, tichý chlapec, stranící se veškeré společnosti. Jeho otec řídí projekt EVA a není to zrovna milej chlápek. V povaze je mu syn dost podobný.
Jestli si říkáte, že jen to jen blbá mlátička, tak se sakramentsky pletete. NGE obsahuje z každého žánru něco (Když ovšem nepočítám kovbojky a opery :) Jednou se hurónsky chechtáte, za chvíli sedíte strnule v křesle a vyděšeně hledíte na obrazovku...
Doporučuji všem lidem, kteří milují neobvyklé příběhy a propracované postavy, spolu se strhujícím dějem. :)
74 M
Zankoku na tenshi no teize (3.74 MB)- Tohle je titulková písnička, nazpívaná v japonštině. Nejprve se Vám líbit nebude, ale po chvilce ji nedostanete z hlavy a neustále si ji budete notovat, :)

Zase se nudím....

10. září 2006 v 21:48 O mně
...a tak tu píšu kraviny. Někdy si připadám jako debil. Třeba když vyrábím karty k rozšířenému soubojovému systému a není nikdo, kdo by s nimi chtěl hrát. Mohla jsem si ušetřit hodně práce, ale co už. Udělala jsem tam pár chybiček a ještě jsem ani nestačila vychytatat mouchy a mám dojem, že ani nebudu muset a všechno mé snažení bude na nic.
Ale radši o něčem optimističtějším. Nemáme sice toho krásného učitele výtvarky, ale podařilo se mu tu naši hysterickou ženskou přesvědčit, aby si prohlídla nějakou mangu. Cédéčko už mám vypálené, ale ještě jsem jí to nedala. Tak co už, snad ve středu.
P.S. Ve středu mám narozky! Bude mi patnáct! Už se moc těším, jak budu zase starší, sešlá věkem. Nechápu, proč lidé slaví stárnutí- předzvěst blízké a neodvratné blížící se smrti. :S Jestli ty "narozky" budou vypadat jako ty minulé, tak bych si někde měla sehnat prášky proti bolení hlavy. Měla jsem totiž obrovskou migrénu a málem se mi rozskočila hlava. Aúúúú.
P.P.S. Před chvilkou jsem viděla dvd Tři mušketýři, ten "úžasný" český muzikál, co ho všichni tak chválí. Opět nechápu proč. Některé věci mi prostě unikají. :) Nebylo to rozhodně nic zajímavého, spíš nudného a ty písně, spíš to bylo jako vytí psa o půlnoci, který se škodolibě snaží probudit každého v okolí. Nevím, nevím. Asi na to nejsem příznivě naladěna. Jak to není animované, nestříká tam krev a nemluví Japonsky, nemá to u mě naději. :)

Melancholické vzpomínky...

8. září 2006 v 16:50 | Ája |  Hudba
Tak jsem si surfovala po svých oblíbených stránkách a nejdenou, co nevidím. Písničky z Pokémonů. Jako jejich věčný fanda (ano, přiznávám se veřejně, stále mají v mém srdci zvláštní místo) jsem zajásala a ihned si něco pustila. Bohužel, jaké to zklamání, když jsem zjistila, že je to nazpívané v angličtině, ne v té falešné češtině, kterou jsem opravdu milovala. Tady jsou odkazy:
Viridian City (Tohle se v češtině jmenovalo Zelené město. Má oblíbená písnička, jen kdyby nebyla anglicky.)
PokéRAP (Když jsem se kdysi tohle pokusila zazpívat, tak se mi naprosto zasukoval jazyk. :)
You Can Do It (If You Really Try) (Tuhle neznám a ani se mi moc nelíbí. Jen ta kytara na začátku je hezká.)

ŠLV, první část

6. září 2006 v 19:26 | Ája |  Vyprávění
Začalo to jednoho rána, pozdě v létě, už skoro na podzim. Postavy mých dvou kámošek, Tami a Katy, ráno vstali. Jak neočekávatelné, že? Prej, že by nejradši nevstali, říkají teď. Píšu to totiž ve škole a ty dvě mi hledí přes rameno. Jak neočekávatelné, že? Vrčí a mručí ať nic nepíšu. Chvilkama si připadám jak v Zoo. No, ale zpátky k ŠLV. Trocha historie:
Tami studuje na právnické fakultě. Její táta je chirurg. Máma novinářka. Brácha a segra, dvojčata, studují na gimplu.
Katy dělá na škole historii archiektury. Má staršího bratra a poměrně bohaté rodiče (koupili jí auto), vlastnící rodinnou firmu.
Začneme tedy od začátku. Od Tami. Myslím, že i jí jsem začínala.... Tami ráno vstala, umyla si zuby atd. Metrem odjela do školy, tohle se odehrává v Londýně, víme? Její škola je poměrně velká. Nejen právnická, ale i ekonomická. Naše hlavní postava se trochu zpozdila, viňme metro. :) A jde pozdě. Spěcha, běží po chodbě školy, aby stihla hodinu, hledí do učebnic a nevnímá svět kolem. Když tu najednou BUM! Svět se jí zatočí, před očima zatmí a já nevím, co ještě. Díky své nepozornosti právě narazila do kluka a sedla si na zadek, jak se lekla. A tak tam tak sedí na zemi a vzpamatovává se. Ten kluk u ní. Strachuje se, jestli jí neublížil.
Mimochodem, je to Číňan. Jmenuje se Hao Long a není to už kluk, ale normální chlápek, je mu už 26 let. Je má nejoblíbeňější postava. :) Pro budoucí děj bude dost důležitý. Hao-kun (Přidávám tam tu japonskou příponu protože se to nedá jinak skloňovat.) pomůže Tami na ošetřovnu. Cestou se jí pořád omlouval, že jí srazil. No, byla to i její chyb. Nedávala pozor a on spěchal, protože už taky šel pozdě. Tenhle incident ho ještě víc zdržel, ale má dobrý srdce, a tak se radši staral víc o Tami, než o hodinu. Na omluvu jí pozval k sobě na oběd. A zmizel.
Protože je má kámoška trochu líná, a do školy se jí už nechtělo, tak zamířila do nejbližšího butiku a koupila si kšiltovku, aby zakryla tu velkou a hrůzně vypadající bouli, jenž měla na čele. Myslím, abych jí tolik nekřivdila, že na tu příští hodinu šla, ovšem nejsem si jistá. Vyprávěla jsem to skoro před čtyřmi měsíci, jestli se nepletu, což bych nerada. Ale když bylo okolo dvanácté hodiny, tedy kolem oběda, začala Tami přemýšlet, jak vlastně Hao-kuna najde, když neví, jaké má hodiny. A tak sedí na lavičce před školou a dumá a dumá a dumá...A Hao-kun jí rázem stojí za zády. Jak se tam objevil, neví. Jak jí našel, neví. Ale je příjemným společníkem. A tak se ti dva vydají k němu domů, na báječný oběd. Není ta dívenka trochu důvěřivá?
Nasednou do metra a několikrát přestoupí. Ty vlaky jsou čím dál tím víc ošklivější a špinavější. Nevím, jak je to dopravdy. Nikdy jsem v Londýně nebyla.
Vystoupí v Čínské čtvrti. Myslím, že to je v Soho, což je taková zajímavější část Londýna. :) Čínská čtvrť je plná úzkých uliček, na první pohled úplně stejných, takže není těžké se tam ztratit. Hao však cestu zná a za nějakou dobu, strávenou v tom bludišti, už stojí před restaurací U Mořské želvy, jeho domovem. Tami je dost udivená, když zjistí, že jeho rodině patří restaurace, nicméně se nenechá pobízet a oběd příjmá. Kdo by si taky nechal ujít čínské speciality? No já teda ne! Tami potkává trochu tlustého kuchaře Chena, který tam pracuje. Bylo to dost zábavné setkání, protože hned jak jí uviděl, ptal se Hao-kuna, jestli spolu chodí. Odpověď samozřejmě byla NE, ale dost ho chudáčka ztrapnil. Ti dva si potom cosi říkali čínsky, takže jim Tami nerozumněla. Viděla jen, že Hao-kun zvážněl a posmutněl a na chvilku se vzdálil. Když přišel, byl jako přešlý mrazem. Ale potom byl zase O.K. a strávili spolu příjemný oběd, odpoledne i podvečer, protože úplně zapomněli na hodiny a povídali si. Hao-kun Tami nabídl, že jí doprovodí, a ona s radostí přijala, páč po západu slunce tam bývá nebezpečno. Vzal si dřevěné žabky (mám na mysli ty palcové boty či jak se tomu jnak říká), jeho oblíbené, a vyrazili. Cestou si ještě spolu povídali a doufali, že vlak stihnou, když tu najednou se Hao-kun prudce otočil a zadíval se do stínu za ně.
Tami z toho byla dost zmatená, nic neviděla a přišlo jí divné, jak se její nový kamarád chová, zvlášť, když jí chytl a skoro se rozběhl ke stanici metra. Ti dva skoro opravdu běželi nebo ji spíš on táhl za sebou, ale díky tomu vlak stihli a Tami nemusela vůbec něčekat. Zarval jí do vlaku a přitom se nervózně ohlížel. Skoro se ani nerozloučil. Jen co se zavřeli dveře a vlak se dal do pohybu, unášejíc Tami, rozběhl se Hao-kun k východu.
Ten den už o něm Tami nevěděla. Došla domů, kde jí máma vynadala, že jde pozdě. No, potom to byla takový normální rodinný večer. Až na to, že ve zprávách dávali reportáž o neznámé a hlavně bezhlavé mrtvole Číňana nalezené ve stanici metra v Čínské čtvrti.
Tohle, mí milí, je prozatím konec. Snad napíšu brzy pokračování, ovšem tentokrát s Katy. Dobrou noc a hezké sny. :)

Bad day

5. září 2006 v 21:07 | Ája
Gomenasai, že jsem dlouho nic nenapsala. Ale nebyl čas. Byla jsem rodiči odvlečena ke prastrýci, kde není internet, zato pěkná zima. Brr. Ještě teď se klepu. Potom začala škola a mám takový dojem, že času už budu mít hodně málo. Ach jo. Musím začít makat. Co se týká ŠLV, slibuji, že sem kousek určitě přibude. Třeba jen začatek. Možná i pokračování, pokud mě, ty mé úžasné kámošky, neuškrtí nebo jinak nezmrzačí. Mimoto, mám napuchlé pravé oko. Nemám nejmenší tušení proč a dost to bolí. :( Tenhle den nebyl zrovna nejlepší. Zlé novinky:
1. Rozbil se mi MP3 přehrávač
2. Nesehnala jsem veselé samolepky, abych si jimi polepila sešity do školy a mohla se blbě usmívat, kdykoli bych je viděla. :)
3. K nám do školy přišel krásný učitel a dokonce mladý. Učí výtvarku. Ale ne nás. Máme jednu hysterickou starou učitelku, která je podle mého zaujatá proti klukům. Sakra. Chikushou. Merde.
No nenazvali byste tohle zatracenou smůlou? Já jo. Fňuk. To je kvůli tomu, že jsem se narodila v pátek třináctého. Nejsem pověrčivá. Mimochodem. Tu kočku, co se mi snažila přejít přes cestu, jsem odstřelila dřív, než se jí to podařilo. :)